květáček komentáře u knih
Obecně vzato, pocit takový nijaký. Emoce taky ne. Prostě kniha která začíná být ke čtení až na 160 stránce měla šanci jenom kvůli popularitě. Ještěže jsem na ní byla zvědavá. Téma je těžké, zápletky nedotažené. Kdyby tak do té stošedesáté stránky bylo bývalo něco osvětleno dopředu, třeba otec, rodina Jakuba apod.
Napsáno čtivě, ale mohla být o třetinu kratší, jenže to by neutáhla ani paní Mornštajnová. Například strašně mi vadilo, že hlavní postava zůstala celou knihu bezejmenná, což taky dokazuje určitou vlastní odtažitost od tématu...takovou tu skrytou mezi řádky..a proto bych ji celkově zhodnotila asi jen na 70% ze sta.
Nádherný styl i začátek. Nevěřila jsem svým očím, že tak mladá holka bude takhle psát. V momentě kdy asi chtěla upozornit na to, že si nečteme báji ale jsme v realitě .. slova jako fejsbůk, Kaufland apod. mě vyloženě vadily. Způsob jak byly popsány prolínající se tradice a pověry s moderním světem a smýšlením mně nebyly sympatické a tak asi i proto jsem knihu pořádně nedočetla.
Moc pěkně napsané, milé, nápadité i veselé vyprávění o putování kamínků. Strhující děj, který nelze opustit dokud se nedočte poslední stránka.
Takové zbytečné čtení, už jsem chtěla vůbec nehodnotit, ale zas na druhou stranu, snaha byla :) Nevím proč byly fejetony vůbec vydány jako kniha. Hodí se tak do přílohy nedělních novin.
Paní Lenku Reinerovou jsem vždycky měla tak nějak přirozeně ráda, i když psala pouze v němčině. Naštěstí pro nás čtenáře, měla skvělou překladatelku O. Walló.
Její dcera Anna zde výstižným a poutavým způsobem popsala vztahy dvou žen, matky a dcery... a že to byly životní Osudy s velkým O asi netřeba dodávat. Líbí se mi způsob, jak o své mamince vypráví. Kdo má paní Lenku rád, doporučuji tuto útlou knížku k přečtení.
Četla jsem na doporučení, bohužel musím konstatovat, že úplně nedočetla. Styl psaní se mi nelíbil. Za jedno, jazyk je na mě až příliš pohádkový a navíc (za druhé), tak moc kopíruje jiné knihy na stejné téma.
Je mi to líto, protože jsem byla celá natěsena, že si po dlouhé době přečtu dobrý kus.
Nově (pro mě) objevená spisovatelka. Nemám slov, skoro .. poetika, vzpomínky a život sám, ale před mnoha a mnoha lety. Jsem tak unešena, že jsem si ji koupila a pak ji možná daruji naší knihovně, ale spíš ne :) Dokoupila jsem si i další knížky: Dědictví, Třešňovou alej a Pandořinu skříňku.
Pan Kožík je bezesporu vynikající spisovatel, jeho román Největší z pierotů je toho opravdovým důkazem. Přes počáteční pocity, zvyknout si na styl a trošku jiný jazyk, než se dnes používá (napsáno v r. 1939), mohu směle doporučit, protože si prostě rychle a rádi zvyknete :-) a čtenářský zážitek se dostaví.
Čtvrtá kniha pohádek byla pro mě První kniha pohádek od dětí a pro děti. Dostala se mi do ruky náhodou, každý večer před spaním jsem si ve svém již pokročilejším věku :)) s radostí jednu přečetla. Děti mají fantastické a neuvěřitelně skvělé nápady na "moderní pohádky", které vlastně tak trochu a krásně kopírují ty, co pamatuji ještě já. Zkuste a uvidíte! :-)
V podstatě souhlasím se vším, co napsala uživatelka Ronny, díky!
Kniha je sice beletrie, ale je podle skutečných událostí a je opravdu moc zajímavá, ale také velmi hořká a smutná. Také jsem poněkud tápala, když se pohybovala v oblasti hudby, nicméně to nic nemění na tom, že jsem vlastně byla ráda, že se roky (kapitoly), tak hodně střídají. Nezvládla bych vše číst tak, jak na sebe děj navazoval..
Zuzanu Růžičkovou jsem si oblíbila v době, o které se tu sice nezmiňuje, ale pro mě měla v tu dobu (1982-1988) zcela zásadní vliv. Pravidelně jsme s přáteli navštěvovali její koncerty u Sv. Jakuba v Praze.
Jsem velice ráda, že tato kniha u nás vyšla!!
Překrásné ilustrace, kraťoučký milý příběh. Kdo má rád, moře, velryby, lodě a také trochu steampunk :) tak se knížkou potěší, myslím také dospělé čtenáře a ne jen děti! :-)
Výborně, Noční ptáku! Díky.
Vysloveně mě nezaujala. Škoda. Téma dobré, ale to zpracování??
Lehce a čtivě napsáno. Slušná oddechovka, kde není moc jisté co je fakt a co ne, což je v podstatě jedno :) Špatnou náladu jsem po pár stránkách zažehnala, tak knížka plně splnila svůj účel.
Bohužel jsem ji již nedočetla, páč se ty humory nepravděpodobnosti stupňovaly a na můj vkus, až závratnou rychlostí. Nicméně jsem ráda, že už blogerku trochu znám a mohu vytipovati čtenáře, kteří se u ní rádi zasmějí.
Výborná kniha, velmi čtivá a místy i zábavná. Dá se číst jako román. Obsahuje příběhy slavných cyklistů a vznik nejslavnějšího závodu.
Pěkný, pohodový cestopis. Pejsek byl osvěžením :)
Milé, veselé i smutné i k zamyšlení vhodné. Prostě celý R. Bach.
Velmi dobré, trochu připomíná našeho Niedla. Přečteno jedním dechem, jak se tu říká...