kvetinkovedny komentáře u knih

Kdybych měla jmenovat jednu knihu, která může někomu změnit život k lepšímu, bylo by to Stačí mávnout křídly.

Cilka bývala společenská a svědomitá studentka gymnázia v Brně, jenže potom metaforické mávnutí motýlích křídel převrátilo její život naruby a ona byla nucena se s rodinou přestěhovat do malého moravského městečka, aby mohla začít nanovo.

V příběhu sledujeme dvě linky, Cilku z minulost, jak prožívá první lásku, je bezstarostná a má spoustu kamarádů, a potom Cilku z přítomnosti, která má problém komukoliv se otevřít a pomalu se ztrácí ve svém vlastním šedém světě. A čím dále čteme, tím více odhalujeme, co se v jejím životě pokazilo a jak se s tím postupně vyrovnává.

Nebudu lhát, místy se jedná o dost pochmurné čtení, neboť Cilčiny úzkosti jsou v knížce zachyceny naprosto bravurně a budete mít pocit, že je prožívate s ní. Děj je ovšem protkán nitkami naděje, humoru a nově vnikajících přátelství, jak se Cilka sbližuje s dvěma velmi odlišnými kluky - Damiánem a Robertem. No a i pro tyhle dva ten příběh stojí za to.

Každá z postav v knize má svůj příběh a je popsána tak, že si ji prostě zapamatujete a nebudete se s nimi chtít rozloučit.

No a potom to hlavní poselství. To by se mělo tesat do kamene. Především to může pomoci tolika lidem.

Velký dík @divka.mezi.stranami , že jsem tenhle příběh měla možnost betovat a teď držím v rukách knihu, ze které mám neskutečnou radost. Radost, že si příběh Cilky, které se zhroutil svět, ale je rozhodnutá najít znovu svoji ztracenou sílu, můžete přečíst. Že si ho přečte tolik lidí a třeba jim pomůže, otevře jim a oči a srdce… a možná se dokonce něco v naší společnosti i díky ní změní.

Víc už raději prozrazovat nebudu, ale pokud čtete i heavy contempo, tohle by vás nemělo minout.

#cleoapproved #stacimavnoutkridly
#betovalajsem #spolupráce

Tahle kniha byla tak špatná, že zpochybňuju, zda předchozí knihy autorky, co jsem četla, byly dobré, nebo jsem jen byla extrémně nepozorná.

1*/5

Na úvod musím říct, že ten koncept miluju. Lidi se potkají jen jednou v roce, vytvoří si mezi sebou jedinečné pouto, ze kterého časem vznikne vztah. Nápad boží, ale zpracování v téhle knize? Tragické. Nebo alespoň mně to tak připadalo.

Zaprvé: Romantické lince jsem absolutně nevěřila. Byla to neskutečná instalove, Fallon a Ben se znali sotva pár hodin, a už tomu říkali láska a pukalo jim srdce a nevím co. Absolutně jsem jim to nežrala a celý jejich příběh mě nechal ledově chladnou.

SPOILER: Zadruhé: Sebevražda Benovy mamky. To byl katalyzátor celé situace. Byla vážně nemocná, a proto se rozhodla zastřelit se doma ve svém pokoji, když bydlela jen se svým šestnáctiletým synem. Kdo tohle udělá? Jako omlouvám se, ale opravdu jen duševně chorý člověk. Copak ji nenapadlo, jak strašnému traumatu vystaví Bena? Až ji tam najde s prostřelenou hlavou? To si, prosím pěkně, všechno naplánovala. Najít mrtvolu je samo o sobě dost děsivé, ale tohle? Proč se raději nezabila v hotelu? Nesnáším ji.

Zatřetí: Ben je sociopat. Asi to má po matce, nijak mu to nevyčítám. Ale zmrzačil holku, zničil jí život, a pak ji potká v restauraci a myslí jen na to, jaké má ona na sobě spodní prádlo? S O C I O P A T. Manipulátor, lhář, sociopat. Za mě velký e-e. KONEC SPOILERU

Takže za mě velké bohužel. Bylo to překombinované, a to naprosto extrémně, šílené a ještě jsem se u čtení nudila, pokud jsem zrovna nevěřícně nekroutila hlavou. Tohle se za mě CoHo opravdu nepovedlo, což mě mrzí, protože Ugly Love miluju. (Ale asi i to bych měla znovu přečíst a případně to přehodnotit.)

P.S. Chápu, proč se kniha některým čtenářům líbí, a vůbec jim to nevymlouvám – ale tohle prostě nebylo nic pro mě, neumím přivřít oči nad těmi šílenostmi, co v knize byly.

3 24.11.2022

Tohle bylo moc příjemný překvapení, i když to místy bylo dost uspěchané, předvídatelné nebo mírně nedomyšlené. I tak jsem si to fakt užila!

3 19.08.2022

V Medovníku s pepřem sledujeme příběh Adri, která je už mnoho a mnoho let zamilovaná do svého kamaráda / známého Matyáše, který je zároveň herec. Ten se k ní ale celou dobu chová tak nějak neurčitě… a zatímco Adri je do něj zamilovaná až po uši, on randí téměř s jakoukoliv jinou holkou, jenom ne s ní.
*humor pro dospělé / román pro ženy (není to YA romantika, a to ani částečně – hrdinové jsou dospělí, tráví hodně času v hospodě a přemítáním o životě)

Na úvod musím říct, že knížka je psána velmi specifickým humorným stylem, který nesedne každému (zejména myslím, že mladší čtenář ho úplně nedocení), ale mě fakt bavil. A kdyby tam nebyl (a neměla jsem recenzák), tak upřímně knížku asi nikdy nedočtu. :’D

Tím se dostávám k hlavnímu problému, který jsem s knížkou měla, a tím byl děj. Nebo spíš jeho absence. Celou první polovinu knihy Adri víceméně jen chodí do divadla nebo do hospody a doufá, že se do ní Matyáš zamiluje. Dělala jsem si proto při čtení srandu, že knížka by se měla jmenovat Čekání na Matyáše / Čekání na děj, ne Medovník s pepřem. :D (Víte co, jako Čekání na Godota. :D) V druhé polovině knížky se to trochu zlepší, ale tempo za mě pořád bylo veeeelmi pomalé.

Hlavním tématem knihy je tedy neopětovaná láska, což jsem jaksi tušila dopředu, ale nevěděla jsem, že to bude pojato tímto způsobem. Už za pár stránek totiž pozornému čtenáři neunikne, že Matyáš má Adri pěkně na háku (ví, že se jí líbí, masíruje mu to ego, ale nic s ní mít nechce a říct to neumí). Hlavní hrdince to ale nedochází, pořád věří, že je pro něj výjimečná a svatá, což jí bohužel v jednu chvíli tvrdí i nějaká její kamarádka (#worstadviceever). A nezáleží na tom, co Matyáš udělá (nebo spíš neudělá), ona tomu pořád věří.

Pokud sami máte z minulosti zkušenost s nějakým hákovacím vztahem, bude vám kniha nejspíš drtit nervy (jako mně). Jestliže se v něm sami právě nacházíte, může vám díky Adri a její zaslepenosti dojít, do jak absurdní situace jste se dostali a že takhle láska nebo přátelství rozhodně nevypadá (i já si díky ní pár věcí zpětně uvědomila, což cením).

Trochu mě ale mrzelo, že celá kniha se točí jenom kolem toho vztahu-nevztahu a vedlejší postavy (které jsou pro nás jen prázdnými jmény, která přicházejí a odcházejí) nedostaly více prostoru.

Nemusíte být zrovna detektivové, aby vám došlo, že příběh je hodně autobiografický, a díky tomu i realistický. Při čtení jsem měla pocit, jako bych s hlavní hrdinkou seděla v hospodě a ona mi to všechno vyprávěla, jenom… mě štvalo, že jsem na ni nemohla zakřičet, ať se už konečně probere! :D

Moc se mi líbilo, že ačkoliv většinu knihy nechápeme, co Adri na Matyášovi vidí, na konci knihy se to dozvídáme (i když jen malinko). Jinak mě závěr spíš zklamal, protože sice si Adri uvědomí (konečně!), jak je její vztah s Matyášem toxický, ale smíří se s tím na můj vkus hrozně rychle, což mi nepřišlo uvěřitelné vzhledem k tomu, že většinu knihy se ho neustále dokola zastává. Uměla bych si představit, že druhá polovina knihy mohla být o tom, jak se s tím vyrovnává, protože to je ve skutečném životě běh na velmi dlouhou trať.

Abych to tedy nějak shrnula – knížka mi moc nesedla, a to jak svým pomalým tempem, tak zpracováním tématu. Pokud čekáte milou romantiku, změňte svá očekávání :D, Medovník je spíše absurdní tragikomedií pro ženy. :D Jestliže ovšem chcete nahlédnout do světa mladé (ale dospělé) umělkyně, která si ze sebe umí udělat legraci, tohle by vás mohlo bavit.

P.S. Ta obálka je naprostá dokonalost a ano, budu to opakovat pořád dokola.

v rámci jednorázové #spolupráce #recenznívýtisk

Když jsem se pustila do kraťoučké knížky Moje cesta do fantazie, která vyhrála ročník Hvězdy inkoustu zaměřený na YA feel-good contemporary, musím říct, že jsem byla vzhledem k mým očekáváním opravdu hodně rozpačitá. Příběh od začátku letěl vražedným tempem a místo hezkého hřejivého pocitu a postupného budování vztahu s postavami jsem od počátku pociťovala velmi silnou nenávist vůči matce hlavní hrdinky (a zároveň mírnou vůči hlavní hrdince :D). Lítost a bezmoc, to byly emoce, které mě při čtení doprovázely, a až v polovině knihy mi došlo, že to, co čtu, rozhodně není feel-goodko, minimálně ne tak, jak si ho představuji. A po dočtení mi ani nepřišlo, že se jedná YA (a pokud ano, tak spíše formálně). Pojďme se podívat na moje důvody proč a komu bych knihu spíše doporučila.

Hlavní hrdinka Květa se se svojí mladší sestrou stěhuje do Beskyd, protože její nezodpovědná máma si našla nového přítele, a rozhodne se svojí sestře tuto náročnou životní situaci ulehčit tak, že pro ni nachystá dobrodružství ve stylu jejího oblíbeného filmu Můj soused Totoro. To mi od ní přišlo neskutečně milé, ale velmi brzy v příběhu jsem si říkala „Ale vždyť to děláš pro sebe, kočko. :D“, a jak se ukázalo, nebyla jsem nakonec tak daleko od pravdy.

Květa je velmi cynická a introvertní hlavní hrdinka, která nemá žádné přátele a veškerý svůj volný část tráví u anime. Sice se v příběhu neustále podivovala nad „dětským pohledem na svět“ svojí mladší sestry, ale sama uvažovala dost dětsky, nebo minimálně ne na 17 let (můj odhad je spíš tak 14).

Že knížka je určena spíš pro mladší čtenáře než YA (13-18) naznačuje i romantická linka, která je velmi naivní a maximálně nevinná – je taková přátelská a připomínala mi spíš první zakoukání než lásku. Chybí nám tady nějaké budování vzájemné náklonnosti a i když jsem si na konci říkala, že je to hezky vymyšlené, rozhodně mě to neuspokojilo. :D A vlastně jsem vůbec nechápala, proč by se ten kluk měl do naší Květy zamilovat (nebo s ní chtít trávit čas, když už jsme u toho). :D

Na druhou stranu mě Moje cesta do fantazie zaujala širokou slovní zásobou autorky, hezkým stylem a čtivostí. Některé scény a věty mě opravdu chytly za srdce a říkala jsem si, že je to opravdu chytře vymyšlené a dobře napsané. Co mě ale trochu štvalo, to byla absence popisů emocí a výrazů postav v klíčových situacích, a když už tam byly, tak vyjádřené stylem „jak by to vypadalo, kdyby postavy byly kreslené“. Což, nechápejte mě špatně, bylo poprvé i potřetí vtipné, ale časem to začalo být otravné.

V textu je také mnoho dalších narážek na anime. Nějaké jsem možná ani nezaregistrovala, ale nepřišlo mi, že by to pro celkové pochopení příběhu bylo nutné. I samotný název je pak odkazem na film Cesta do fantazie. Kniha se původně měla jmenovat Hledání Totora (a po přečtení uznávám, že by to bylo ideální jméno), ale jelikož je Totoro právně chráněn, změnil se název právě na Moji cestu do fantazie, což jsem trochu nepochopila, protože to je za mě osobně úplně stejně právně pochybné, ztrácí to skrytý význam původního názvu a odkazuje to na film, který v příběhu zase tak velkou roli nehraje. (Rychlý právní kurz: Obecně je problém, když název nebo jiná vnější podoba díla odkazuje na dílo jiné.)

Hlavním důvodem, proč mi kniha nepřišla jako feel-goodko, bylo poměrně silné téma ne úplně funkční rodiny, které v knize zabíralo hodně prostoru, ale nedočkali jsme se nějakého většího rozhřešení, které by nás pohladilo po duši (i když potenciál pro to tam za mě byl). V knize se spíše dočkáme konstatování, že takhle to prostě někdy je, což není špatně a líbilo se mi, jak si hlavní hrdinka uvědomila, proč je její máma taková, ale prostě… nepatří to za mě do feel-goodka, minimálně ne v tomto vyznění, protože mi prostě bylo líto, že to takhle je a nemůžu s tím nic dělat (a z toho dobrý pocit nemám).

Ondřej (@ondrejxbooks) říká, že je to heavy-contempo, za mě je to spíš takový hořkosladký příběh ve stylu knih Jacqueline Wilsonové, které jsem četla jako dítě. A k tvorbě této autorky bych i příběh připodobnila nejvíc.

Knize jsem se rozhodla po přehodnocení žánru udělit tři hvězdy, protože si myslím, že je to objektivně hezky napsaná knížka pro děti, která může zaujmout, zejména jsou-li v podobné situaci jako Květa. Já jsem ale už bohužel z podobných „dívčích“ příběhů vyrostla a nemají mi jednoduše co nabídnout. (Teda já bych teoreticky měla být stará i na YA, ale vrací mě do golden dob dospívání, takže prostě srdcovka. :D) Myslím, že mladším čtenářům (cca 11-13 let) se Moje cesta do fantazie bude líbit, zejména pokud mají vztah k anime, ale pokud čekáte feel-goodko ve stylu Kasie West nebo Jenn Bennett, budete nevyhnutelně zklamaní.

Já se každopádně těším na další tvorbu autorky a moc doufám, že se mi třeba jednou více trefí do vkusu, protože potenciál u ní vidím veliký. :)

*recenzní výtisk

3 24.04.2022

(SPOILER) Stmívání mě vždy míjelo. I když možná správnější tvrzení je, že jsem se mu vyhýbala. Z mého okolí totiž silně zaznívaly hlasy, že je to hloupá romance pro malé holky o toxickém vztahu s upírem, a já jim věřila. Navíc herecké obsazení filmu mi přišlo nesympatické a mírně hororové prostředí mě taky moc nelákalo, neměla jsem tedy motivaci sáhnout ani po knize, ani kouknout na film.

Cestu k upířím romancím jsem si našla a o mnoho let později s Upířími deníky, když mi bylo patnáct. Četla jsem knížky (a dodnes se vzpamatovávám z toho, jaký bizárek ty knihy byly, ale asi to trochu omlouvá fakt, že první vyšla už v roce 1991!) a zamilovala jsem se do seriálu, který se trochu svezl na popularitě Stmívání. A protože mi bylo jasné, že Stmívání trochu vykradlo knížní Upíří deníky a seriál Upíří deníky trochu vykradl filmové Stmívání, neměla jsem tendenci opouštět milovaná VéDka a vrátit se k Stmívání. To až teď po letech. Protože když už jsem četla tolik vydaných fanfikcí na Stmívání (50 shades, Malychina), bylo by hloupé nedat tomu šanci… A možná jsem taky trochu prohrála sázku.

Už od prvních stránek jsem bojovala s tím, že se mi do hlavy neustále vkrádaly názory ostatních. Chtěla jsem si hrdiny a místa představovat po svém, ale před očima jsem pořád viděla Edwarda jako Robíka z filmu a to mi knihu dost znechucovalo, protože k tomu herci mám prostě osobní averzi . Některé scény jsem musela číst i několikrát, abych si v hlavě vytvořila nějaký svůj obrázek. Nakonec se mi to ale snad i docela podařilo a víte co? Ta kniha mě příjemně překvapila.

První tři čtvrtiny příběhu mě opravdu bavily a četlo se to dobře. Jasně, místy to bylo cringe, ale nic, co bych od YA fantasy romance s upíry neočekávala. Edward s Bellou se zamilovali na moje gusto až moc rychle, ale na druhou stranu – první láska je někdy takhle bláznivá a navíc pěkného upíra taky nepotkáváte každý den, že jo.

K hlavním postavám jsem si nevytvořila nijak silný vztah, což z velké části bylo způsobeno tím, že jsme opravdu neměli příliš času je poznat. Bella je popisována jako nesobecká a tichá dívka, do které se zamilovaly všechny mužské postavy (a to jako FAKT ÚPLNĚ VŠECHNY, což mě dost rozesmívalo). Edward… jako přitažlivý upír, který se z nějakého důvodu zakoukal zrovna do Belly. Nebyl však vůbec tak panovačný a manipulativní, jak jsem očekávala z názorů ostatních. Jasně, místy se choval zvláštně, ale nic, co by se nedalo vysvětlit jednoduchým konstatováním, že je to sakra upír. Kdyby se Edward choval jako běžný milý kluk, asi by autorka dělala něco špatně.

S tím se pojí i to, že na vztah dvou hlavních hrdinů je často označován za toxický. Snažím se neustále opakovat, že co mi přijde v knihách s fantasy prvky přijatelné, netoleruji v contemporary. Kdyby normální kluk sledoval jinou holku ve spaní, pronásledoval ji, přehnaně ochraňoval… bylo by to šílený. Ale i tak by to pořád byl jen slabý odvar oproti Hardinovi z After nebo jiným knižním fuckboyům. Ale tohle mělo fantasy prvky a s tím se pojí i předpoklad, že hlavní hrdina se bude snažit svoji smrtelnou milovanou přehnaně ochraňovat před dalšími temnými sílami a stvořeními.

Poslední čtvrtina knihy byla sice nejnapínavější, ale za mě taky nejhloupější. Jednání Belly mi připomínalo chování Eleny z VéDek a jop, to mi vždycky pilo krev.

Jinak ale mohu konstatovat, že Stmívání je čtivá YA fantasy romance, která mě sice nenadchla, protože za mě mohla být mnohem propracovanější (svět, postavy, vztahy a obecně všechno), ale ani mě neurazila. Nebyl to vůbec takový „odpad“, jaký jsem si představovala na základě názorů ostatních. Knihu hodnotím 3,5 hvězdami za čtivost, zajímavé zpracování tématu a taky mě to fakt bavilo. Moje oblíbená kniha z toho nebude, ale ráda dám šanci i dalším dílům.

*Knihu jsem četla v angličtině, český překlad byl za mě katastrofa – koukněte na můj článek Nekvalitní překlady.

3 04.05.2021

Myslím, že tahle knížka by na obálce měla mít varování Ministerstva kultury, že čtení této série způsobuje zvracení.

Kniha o panenské striptérce s duší anděla, která má pět přitažlivých nevlastních bratrů a s nimi zakouší všechna svá poprvé. V téhle knížce jde jenom o sex (nebo spíše sexuální obtěžování) od začátku až do konce, ale bohužel autorky neumí psát, takže příběh ve čtenáři neprobudí ani kapku emocí, maximálně znechucení. Naprosto plochý, nelogický a nereálný příběh s naprosto stereotypními dutými postavami. Jediné pozitivum celé knihy je, že je velmi čtivá a děj velmi rychle plyne… takže to máte brzy za sebou.

Kompletní recenzi si můžete přečíst na mém webu. :) Odkaz najdete na profilu.

3 27.04.2021

(SPOILER) Na tuhle knížku jsem se hrozně moc těšila. Příběh, kde je Amerika monarchií? V téhle knížce jsem viděla obrovský potenciál. Jenže už po pár kapitolách jsem zjistila, že tohle vůbec není knížka, která NĚJAK tu alternativní historii využije nebo rozpracuje. Protože ta alternativní historie je jen rámec pro to, abychom mohli sledovat hříchy vymyšlené královské rodiny...

Celou dobu jsem doufala, že mě knížka stejně nějak nadchne, protože obvykle se mi takovéto „vztahové knížky líbí“. Jenže s touhle jsem měla jeden velký problém. A to, že jsem TUHLE KNÍŽKU UŽ JEDNOU ČETLA.

V recenzích se psalo, že je to trochu jako Gossip Girl. Jenže co jsem nezjistila! Ono to není hodně jako Gossip Girl. To JE prostě Gossip Girl. Smíchaná s trochou Selekce a Luxusu a seriály Royals a The Crown. I přesto nemůžu říct, že autorka se těmito knihami a seriály inspirovala. Nah. Ona je vykradla. Nejvíce právě zmíněnou Gossip Girl. Z „králů“ a „královen“ Upper East Side se stali princezny a princové Spojených států. Všechny zvraty už tu byly, všechny zápletky, postavy… tahle knížka byla CELÁ jako přes KOPÍRÁK. Nemůžu ani zdůraznit, jak neuvěřitelně do očí bijící to bylo.

Pojďme si to ukázat na hlavních postavách a představit trochu zápletky v této knize.

Princezna Beatrice, neboli Serena van der Woodsen (GG) smíchaná s Eadlyn (Selekce): Budoucí královna USA, která neví, co je to cedník a chová se jako 12ti letá holčička. Má si vzít někoho ze seznamu kandidátů, ale nakonec se stejně zamiluje do své ochranky a po měsíci s ním je ochotna zahodit trůn, aby mohla být s ním. Jo a jejich vztah je natolik důvěrný, že mu nemůže ani říct, že se právě zasnoubila s jiným. Ups. Ale jinak je dokonalá a všechno jí jde naprosto samo.

Princezna Samantha, neboli Diana Holland z Luxusu… chci říct princezna Samantha. Líbala se v šatně s jedním klukem pět sekund potom, co ho poznala, ale hned věděla, že je to láska nebeská. No a jak hnusná bude na svoji sestru, když zjistí, že tohoto kluka si má vzít v domluveném manželství?

Vanessa Abrams z Gossip Girl… chci říct Nina. Nejlepší kamarádka princezny Samanthy a přítelkyně prince Jeffersona. Nejdříve jsem ji měla ráda jako takový ten „plebejský prvek“ mezi samou šlechtou, ale pak začala naříkat, že kvůli tomu, že se k ní všichni chovají tak hezky, zvou ji na luxusní výlety, dávají jí drahé dárky atd., se cítí méněcenná. EXCUSE ME WTF?

Blair Waldorf z Gossip Girl… chci říct Daphne… je taková univerzální mrcha, která ví, co chce, a nebojí se pro to udělat všechno. Sabotáž a intriky, yay. Hlavně chce získat zpátky prince Jeffersona. Ale způsob, jak toho chce docílit? Očividně sex s jeho nejlepším kamarádem (2x), když s princem za 3 roky vztahu ani jednou nespala. Proč? Protože Chuck Bass… chci říct Ethan… skutečně rozumí jejímu temnému já.

Takže autorka vzala populární postavy z jiných sérií, udělala jim lobotomii, posadila je na trůn a nechala je prožívat stejné příběhy, jako jejich předlohy. Kromě toho, že to tedy pro mě bylo neskutečně předvídatelné, nudné a nesnesitelně dlouhé (400 stran plků o ničem!), tak autorka zapomněla ještě na jednu důležitou věc – Gossip Girl byla zábavná, protože sledovala přešlapy rozmazlených 17ti letých zbohatlíků. Ale tady to mají být monarchové, kteří vládnou zemi. A to je spíš smutné než zábavné. (auch)

Poslední ranou pro mě bylo, že v českém překladu v poděkování napsali špatně jméno mé oblíbené autorky Sarah Mlynowski.

Takže abych to shrnula? Máme tu skvělý potenciál, který nebyl využit ani trochu, naprosto neoriginální zápletky a postavy, které jsou tupé jako tágo, a to všechno je na 400 stranách textu, i když by se to v pohodě vešlo na 150.
Jediné, co se mi líbilo, byl odlehčený styl psaní, který (pro změnu) byl též ukraden z Gossip Girl.

Nakonec jsem ale přecejen byla ráda, že autorka s tou svojí pofidérní historií nešla více do hloubky, protože očividně si myslí, že Spojené státy byly na světě první zemí s demokracií a byly první republikou. (LOL.) Neumím si představit, co by vyplodila, kdyby se to opravdu snažila více promyslet.

Tahle kniha byl obrovský omyl a pokud vás láká, přečtěte si Gossip Girl a ušetřete si tuhle mizérii. Protože už rukopis téhle vykrádačky měl skončit v popelnici.

3 27.04.2021

Tahle knížka je úžasná v každém věku. :D I když jsem z ní už dávno "vyrostla", pořád mě hrozně moc baví a ráda se k ní vracím. Meg Cabot ví, jak psát!

3 27.04.2021

Mám pocit, že jsem četla jinou knihu než ostatní…

Na tuhle knihu jsem se docela těšila. Od autorky jsem četla Kultiho, který mě nijak extra nenadchnul, ale mám ve zvyku dávat autorům druhou šanci, aby si mě získali. A tak jsem se pustila do Malychina, u kterého recenze slibovaly romantiku, vtip a obecně ještě lepší čtenářský zážitek než u Kultiho. Jenže… to byly asi recenze na jinou knihu, nebo fakt nevím. :D Protože tohle bylo o tolik horší než Kulti…

V příběhu sledujeme 26letou Gabby, která poté, co se rozejde se svým přítelem, se vydává na koncertní turné s kapelou svého bratra. A na něm potkává Sašu Malychina… „do kterého je těžké se nezamilovat“.

Zní to docela dobře, co? Ale bohužel nebylo. Proberme si to postupně.

HUMOR – Už od prvních stránek jsem měla problém s humorem, o který se tady autorka pokouší. Jednoduše mi… nepřišel vtipný. Vím, že to je věc osobního vkusu, ale kadění, pohlavní nemoci, vzájemný urážení, tělesná zranění, holení na intimních místech a krvácení ze zadku… mi nepřijdou k popukání. Rozhodně ne tolik, aby se o tom muselo mluvit NEUSTÁLE.

„Jo. Jezdíme takhle společně od doby, kdy jsem kvůli cenám benzinu začal skoro krvácet z prdele,“ vysvětloval Eli.
„A jsi si jistej, že to krvácení nebylo jen z přemíry análu, co si dopřáváš s Masonem?“ vyprskla jsem smíchy a dloubla ho prstem do zad.


„To se stane každýmu,“ dodal Saša, když jsem neodpověděla.
Uchechtla jsem se při vzpomínce na to, kdy jsem tahle slova slyšela naposledy. „Jsem si jistá, že Mason přesně tohle prohlašuje o kapavce.“

Čím dál víc jsem si ale přála, aby se Brandon potkal s pár pořádně obdařenými pornoherci, kteří by mu pěkně natrhli řitní otvor.

Mason dál vykládal, co hnusného o mně která jeho holka řekla, jako bych to snad chtěla slyšet. „Pamatuješ si Crystal Hernandezovou? Ve čtvrťáku? Ta o tobě řekla, že jsi kráva. Nechal jsem ji, aby mi ho vykouřila, a už jsem jí nikdy nezavolal.“

NEW ADULT – Tahle kniha má být údajně new adult, tedy určena pro čtenáře primárně po dvacítce. Tomu by i odpovídal věk hlavních hrdinů, kterým je kolem 25 let. Jenže oni se bohužel chovají jako hloupí puberťáci (když to řeknu diplomaticky). Jako nevím, ale že by po dvacítce někomu přišlo vtipný vysmívat se holce kvůli menstruaci nebo dělat si srandu, že její nejoblíbenější písničky jsou soundtracky z Disneyovek? #faktdospělý

Ze všech lidí na světě musel zrovna v tu samou chvíli vstávat i můj bratr a samozřejmě si všiml toho rudého fleku mezi mýma nohama.
„Krucinál, Flabby, co to sakra je?“ vyštěkl, ukázal na mě a rozesmál se. Jako opravdu na mě namířil prst a nahlas se rozchechtal.

POSTAVY – Hlavní hrdinka Gabby má nevymáchanou hubu a takové hrdinky mám většinou v oblibě. Ale Gabby ze sebe chrlila jednu blbost za druhou. Od „to víš, já jsem lehká holka“ po „já mám neviditelný koule“, nad čímž jsem teda obracela oči v sloup, ale budiž.

Kdo mě ale iritoval mnohem více než Gabby, byl Saša Malychin. Krásný, božský, přitažlivý… a taky naprostý dement. Jako promiňte, to fakt nejde říct jinak. Od prvního okamžiku se k hlavní hrdince chová jako buran (jako já vím, že ona s ním nezačala nejlíp, ale i tak). Dělá si z ní srandu, že je šlapka (haha?), směje se, když jí tělesně ublíží (ach), vykládá jí o tom, jak sral během bouřky do igeliťáku (dvojité ach) a během romantických okamžiků jí dýchá smradlavým dechem do ksichtu a při sexu ji mlátí tak, že má modřiny a kvílí bolestí. Prototyp chlapa, kterýho prostě chcete! Ani za nic jsem nevěřila, že by tahle „láska“ mezi Sašenkou sušenkou a Flabby vydržela, epilog byl za mě naprostý výsměch jakékoliv uvěřitelnosti.

Skopla jsem ze sebe peřinu a zaúpěla. „Válím se jako lemra. Co ty?“
„Právě jsem se vykadil a teď se strašně nudím. Nechceš si jet zahrát fotbal?“ vychrlil na jedno nadechnutí, jako by vykonávat velkou potřebu bylo zhruba na stejné úrovni jako sledovat televizi.

„Jak velká je pravděpodobnost, že tu chcípnu na úpal?“ (ptá se Gaby.)
„Spíš je pravděpodobnější, že se zabiješ, až ti cestou dolů podrazím nohy.“ (odpoví Saša.)

Probudilo mě, když se pode mnou Saša zlehka zavrtěl, aby mě co nejohleduplněji položil na postel. Lípl mi pusu na tvář se slovy, že má interview a že se uvidíme později, foukl mi do tváře páchnoucí ranní dech a odešel. Jedině někomu jako já by to připadalo roztomilé.

Saša se zahihňal. „Kdybys byla fakt doktorka a já na netu našel tvoji fotku, nejspíš by se ze mě stal hypochondr.“ Ustoupil o krok dozadu.
Zvedla jsem se a vzala notebook do podpaží. Usmála jsem se na muže před sebou. Byl až příliš pohledný. „Tak asi… děkuju?“ zamrkala jsem.
Objal mě paží kolem ramen a trochu hrubě si mě k sobě přitáhl. „Klidně bych ti i dovolil udělat mi rektální vyšetření.“

O mnoho lepší vztah nemá hlavní hrdinka ani se svým bratrem. Sice Gabby pořád opakuje, jak se „milují a zbožňují“, ale vážně… Saša Gabby zraní čelist a její bratr MU PODĚKUJE A POZVE HO NA DRINK? Nemluvě o milionu rádoby vtipných urážek, co ze sebe sypou celou knihu.

Rozesmála jsem se. „Spíš bych si tipla, že si s tebou přišel plácnout, nebo tě dokonce rovnou objal.“
Saša se odmlčel. A v tom mlčení bylo řečeno vše.
Klesla mi čelist. „On to fakt udělal?“
Musela jsem Sašovi nechat, že se nesnažil vykrucovat. S rozpačitým výrazem přikývl. „Jo. Objal mě a řekl, že mi koupí drink.“

PROSTŘEDÍ – Anotace slibuje rockovou jízdu. Bohužel, čtenář dostane jen smradlavý autobus a zatuchlé hotelové pokoje. A vtipy o bobcích, klobásách a okurkách.

DĚJ – Žádný. V podstatě by se dal shrnout do jedné věty: Gabby se dává dohromady se Sašou. Můžete na to odpovědět: no to je přece slow-burn romantika! Jenže… není. Zaprvé jsem nenašla žádnou romantiku (a já se fakt snažila, ale povídat si o kadění prostě není dobrý základ vztahu nebo lásky, je mi líto), ale hlavně… proč se nedali dohromady hned? Tady nebyli doslova ŽÁDNÉ překážky.

Pokračování recenze najdete na mém blogu (link najdete na profilu), sem se kvůli omezenému rozsahu textu recenze nevešla celá.

3 27.04.2021

Tohle se za mě fakt povedlo. Římské dějiny překlopené do sci-fi YA románu? Oh yes.

Nejdřív byla celá knížka trochu cringe, ale od půlky se to rozjelo a nemohla jsem zastavit. A ta romantická linka?

Za mě velké doporučení.

3 27.04.2021

Říkám, že tuhle knihu miluju. Byla to láska na první přečtení (a to ještě v době, kdy text nebyl finální a já ho četla dávno před vydáním), a proto se odvažuji dát knize pět hvězd, i když jsem do ní následně rýpala, díky čemuž se trochu změnila (snad k lepšímu). #betovalajsem

Já ani nevím, co na téhle knize miluju nejvíc. Jestli je to ten perfektní jazyk, kterým je kniha napsána, atmosféra rakouské monarchie, nebo hlavní trio postav? Protože ten jazyk, to je nádhera. Nejspíš nikdy jsem tohle v YA neviděla. Ale taky ta atmosféra? Očividně žiju pro příběhy z dob Rakouska-Uherska, těch je také dost málo, o YA už vůbec nemluvím. No a hlavní trojka postav. Žofka je na začátku tichá služebná s napřirozenými schopnostmi, která se bojí pomalu vlastního stínu, ale na konci se z ní stane odvážná holka, která se nebojí bojovat za to, co chce. Matěj je její kamarád z dětství a taky trochu ňouma a rozumbrada, jehož dobré úmysly dostaly hlavní hrdinku pěkné šlamastyky. A Leopold. Jeho charakter se během příběhu nejvíc posunul, protože z namyšleného a bohatého floutka se stala LÁSKA. :D (Teda já to tušila od začátku, protože tyhle postavy mívám nejradši, ale netušila jsem, že to dopadne AŽ TAKHLE.)

Každopádně tuhle knížku vážně doporučuju. Není to tradiční YA, v hodně směrech je to knížka neobvyklá a zvláštní, takže nejspíš nesedne všem, ale já si ji právě proto tak oblíbila.

2 03.10.2023

Nebylo to špatné, ale knížka prostě nebyla pro mě.
* Výtisk jsem dostala autorky (#spolupráce), která je zároveň mojí instakamarádkou, z toho důvodu místo hvězdiček uděluji jen slovní hodnocení.

Já jsem kousek Léta mezi řádky už vlastně četla před dvěma lety a zároveň před rokem, když se ještě příběh jmenoval Teorie hrdinství a Al pracovala na rukopisu. Už tehdy jsem chválila skvělou stylistiku a styl psaní, ale příběh mě jednoduše nenadchnul natolik, abych ho dočetla až do konce. Ve finální verzi jsem ho doklepla celý, ale bohužel jsem z něj stále nebyla nadšená tolik, jak bych si přála.

Jako vždy začnu pozitivy, kterých ale zvládnu vyjmenovat spoustu! :D Skvělá atmosféra a zajímavé prostředí příběhu, krásně napsaný text plný hezkých myšlenek, který bych si nejradši v knížce zvýraznila, a několik super vtípků. No a ta krásná obálka! O té bych mohla pět ódy.

Co mi ale vůbec nesedlo, to byla bohužel romantická linka. Hlavní hrdina Denis jede se svojí přítelkyní Vendy pracovat do Španělska, kde potkává Vincenta, kterého naprosto nemůže vystát. Naštěstí stačilo, aby se oba ožrali, a nevraživost byla pryč. To mi přišlo trochu zvláštní, ale hádám, že se to může stát, co jsem ale nemohla pochopit a odpustit, byla postava Vincenta. Respektive jak se v průběhu celé knihy chová.

On ví, že má Denis přítelkyni, netuší, jak na tom jejich vztah je, ale Denise od prvního okamžiku nabaluje a flirtuje s ním. A pak je to taky on, kdo Denise políbí, i když je zadaný, což moc dobře ví. A to mi prostě nepřijde oukej a fér absolutně k nikomu. Naopak cením, že Denis Vendy nepodváděl, ale jeho vysvětlení k rozchodu bylo takové polovičaté, což na konci knihy způsobilo úplně zbytečné drama a zbytečně kýčovité usmíření. A taky se Denis z rozpadu ročního vztahu oklepal neskutečně rychle?*

Kvůli tomu všemu jsem bohužel klukům vůbec nefandila. Což mě opravdu mrzelo, protože některé scény byly super, a já si moc přála, abych se z nich mohla rozplývat.

Celkově to za mě byl tedy spíš průměr, zejména kvůli věcem, které mně osobně vadily. I tak je to ale na prvotinu super počin a věřím, že autorka mě v budoucnosti ještě překvapí.


*Popis děje se spoilery, abych lépe vysvětlila, co mi vadilo: Vincent Denise políbil. Denis to přijal dost rychle, stejně tak svoji orientaci, ale Vendy, své přítelkyni, řekl, že už k ní prostě necítí to, co dřív nebo tak něco. Přitom úplně stačilo, aby řekl, že je možná na kluky, že je hrozně zmatený a že se moc omlouvá. Protože takhle je jasný, že je brzy přistihne (btw kluci, co takhle se zamknout?) a bude z toho poprask. A zbytečný drama a fuuf. Což samozřejmě bylo. A jak se Vincent nakonec na Denise naštval, že to nemá v hlavě srovnaný? Tím u mě skončil navždy.

Český překlad téhle knihy je tragédie. A když říkám tragédie, myslím opravdu tragédie. Na prvních dvou stranách je tolik překladových chyb, že se to opravdu nedá číst, a znásilňuje to jak originál, tak češtinu.

První strana (str.11):
"Stojím na přední verandě Tajemné růže a myslím na tu noc loni v létě. Přitom hledím na plakát, kde stojí, že se Elora pohřešuje, a snažím se nabrat dech. Dumám, proč si asi vybrali zrovna tuhle fotku. Tu, na níž má napůl zavřené oči. Nenáviděla ten plakát. Sakra. Ne nenáviděla. Nenávidí ten plakát." (Nedává smysl, že nenávidí plakát, když ho neviděla, jde přece o tu fotku.)

Originál:
I’m thinking of that night last summer as I stand on the front porch of the Mystic Rose and stare at Elora’s missing poster, trying to catch my breath. I’m wondering why they chose that picture. The one with her eyes half-closed. She hated that picture. Jesus. She hates that picture. (Ano, opravdu tam má být fotku.)

Druhá strana (str. 12):
"Sevřela se mi hruď. Shodila jsem batoh a sedla si na přední schody, abych se vzpamatovala. Abych si vyčistila hlavu od toho podivného záblesku, který mě zčistajasna zasáhl. (...) Jen pár vteřin, abych setřásla tu hrůzu. To je všechno, co potřebuju. Pak budu určitě schopná se znovu nadechnout.
Bouchly síťové dveře a já uslyšela na verandě za sebou kroky. Je to Evie. "Čau, Grey." Sedá si vedle..." (Naprosto náhodné střídání přítomného a minulého času.)

Originál:
"My chest tightens. I drop my backpack to sink down and sit on the front steps so I can pull myself together. Clear my head of that weird flash that hit me out of nowhere. (...) A few seconds to shake off that terror. Her terror. That’s all I need. Then surely I’ll be able to breathe again. The screen door slams, and I hear footsteps on the porch behind me. It’s Evie. “Hey, Grey.” She perches beside me on the steps... (Jenom přítomný čas.)

To jsou prosím dvě stránky. Tohle je JEN NA PRVNÍCH DVOU STRANÁCH.
Ostudný překlad a selhání toho, kdo na všechno dohlížel.

DNF / odloženo

Přečetla jsem asi 50 stránek a vůbec mě to nebavilo. A život je moc krátký na to, abych se do čtení nutila.


Moje poznámky z průběhu čtení:

Asi str. 20 - Víte, že král a jeho dědic nikdy nelétá ve stejném letadle? Škoda, že tady to nedodrželi, jinak se celý děj knihy nemusel stát. Zatím jsem na začátku, ale už teď jsem si všimla dost častého opakování myšlenek a frází, rozhovorů plných expozice a přemíry uvozovacích vět, ale to jsou všechno drobnosti a na Pointu je to zatím text s nejlepší úrovní.

(SPOILER) Shrnutí děje s komentářem (navazuje na recenzi, kterou naleznete níže): Suze se rozhodne s Tarkinem vyspat, a zatímco ho rozptyluje, Marcus a DeShawn se vloupají k němu do pokoje a ukradnou mu počítač a mobil a všechny fotky a další důkazy odstraní. Suze zároveň Tarkinovi hodí do pití drogy, které on dal o pár nocí dřív jí, ale neodhadne dávku, takže ho zabije. Její nahé fotky se ale stejně dostanou ven, protože je má i jeho bratr. Suze se vyspí s DeShawnem, aby jí „pomohl zapomenout“. Následně Suze utíká a DeShawn je zatknut, ale když to Suze zjistí, vrátí se a přizná se ke svému činu. S návladním se dohodne, že neposkytne důkazy proti mrtvému Tarkinovi, že byl predátor, nikdy už o tom nebude mluvit a dostane svobodu. Následně Nikki s Marcusem publikují s novinách článek, kde Nikki popisuje, jak se jednou Tarkin opil a nejspíš se ji pokusil znásilnit, přičemž následně přibývají další a další výpovědi. Toť budiž náš úžasný happy end.

Alternativa: Suze hned mohla jít za policií, že je vydíraná. Na těch fotkách bylo poznat, že byla zdrogovaná. Důkazů měla dost. Ale dobře. Když se vloupali k Tarkinovi, nemuseli mazat důkazy. Mohli je, já nevím… použít? Když Suze Tarkina zabila vlastníma drogama, mohla jít na policii a podat svědectví. To není vražda, to pak je zabití, případně sebeobrana. Stejně bylo její DNA všude.

Upřímně jsem z toho konce zklamaná, protože jsem doufala, že Suze to všechno naplánovala, a proto jí jako jediné postavě nevidíme do hlavy. Pokud ale byla v tomhle všem skutečně obětí, vyznění knihy mi přijde ještě horší. Nehledě na to, že osud Suze potkal spoustu dalších holek a hrdinové o tom věděli, ale rozhodli se mlčet, i když měli důkazy. Opět.

2 07.08.2022

Pokud mě znáte, nejspíš víte, že první film z téhle Netflixové série je tak trochu moje srdcovka. Není to nic extra hodnotného, ale fakt mě to bavilo a líbilo se mi, jak byl film udělaný – až na tu hrozně „wattpadovskou“ romantickou linku, kde kromě toxického přátelství („Nemůžeš chodit s mým bratrem!“), máme i toxického bad boye, který se zcela změní pro naši úžasnou hlavní hrdinku. Ale sledování filmu jsem si moc užila (3x), což je nejspíš to hlavní.

Druhý film obsahuje některé paralely na film první, a proto se mi celkem líbil, i když to byl dost silný průměr. Třetí film neměl nikdy vzniknout a snažím se zapomenout, že jsem ho kdy viděla. Právě po něm jsem se rozhodla sáhnout po knižní předloze, abych filmy s knihou mohla porovnat. A nyní bych vám ráda představila ty největší rozdíly.

Kniha je mnohem méně „wattpadovská“. Já vím, že to nedává moc smysl – zrovna když ta kniha je z Wattpadu, ne ten film. Jenže… většina naprosto cringe a klišé scén, které jsme mohli vidět ve filmu, v knižní předloze jednoduše NENÍ. Žádný líbání za deště v altánku, žádný sex u Hollywood sign, žádný vyhrocený konflikt mezi Elle a jejím nejlepším kamarádem, který víceméně táhl celou zápletku ve filmu. Kniha dávala mnohem větší smysl a byla mnohem méně cheesy.

Kniha je méně humorná. Filmoví tvůrci přidali klišé, ale taky humor. Kniha má své příjemné momenty, ale jinak je dost suchá.

Noah není takový fuckboy. Ve filmu sledujeme, že Noah je skutečný hráč – spí s jednou holku za druhou a je prostě… ehm… „neodolatelný“. Knižní Noah je na začátku trochu toxic, říká Elle, jak se má oblíkat, aby to „nesvádělo“ kluky, snaží se ji trochu kontrolovat, ale DÍKYBOHU se Elle jednoduše nedá a ani se netváří, že by to bylo v pohodě. (Bože, díky!). Každopádně se ukáže, že Noah má sice vibe bad boye, ale ve skutečnosti takový není a jeho reputace je založená na pomluvách. A ačkoliv není ani typický kluk z romcomu, díky lásce k Elle se trochu posune, ale zároveň nezmění kompletně svoji osobnost, což je za mě mnohem více uvěřitelné než změna ve filmu.

Skvělé přátelství mezi Lee a Elle. Film se sice tváří, že Elle a Lee jsou BFF, ale ve skutečnosti je to přátelství dost toxické a omezující, alespoň v něčem určitě. V knize je jejich přátelství mnohem vyspělejší, oba mají své životy, které se netočí čistě jenom kolem jejich hloupých pravidel.

Knižní Stánek s polibky mě v mnohém příjemně překvapil. Určitě ho doporučuji těm z vás, kdo začíná se čtením v angličtině, protože ta je fakt jednoduchá. Jako náročného čtenáře mě ale kniha opravdu neuspokojila – většina příběhu prostě jen tak plynula, bez nějaké zápletky nebo směru, problémy byly často úplně zbytečně vyhrocené a do té romantické linky jsem se jednoduše nedokázala vžít. Za mě průměrné čtení, které ale vůbec nebylo tak toxické, jak jsem očekávala. Za mě jedna z nejlepších knížek z Wattpadu. (Ale buďme k sobě upřímní, ta laťka je hodně nízko.)

*čteno v aj

2 03.08.2022

2,5⭐/5
* Knihu na recenzi mi poskytla autorka v rámci jednorázové #spolupráce.

Na Erilian jsem se hrozně těšila. Nejen kvůli obecně pozitivním recenzím, ale i kvůli doporučení kamarádky, která knížku četla před lety a byla z ní nadšená. Díky tomu jsem myslela, že mě kniha nadchne, ale bohužel se tak nestalo.

Už na začátku nám příběh servíruje klasické klišé z fantasy knížek s mladými hrdiny – mladá čarodějka Kiara přichází tragicky o své rodiče. A aby toho nebylo málo, její nový poručník lord Tesian přichází též o syna, kterého údajně zavraždil jeho nejlepší přítel, Lyraz Perelian.

Zbytek knihy se odehrává o mnoho let později, kdy Kiara nastupuje na Univerzitu magických věd a řeší tak strasti spojené se studiem na vysoké škole. Mimo to potkává záhadného Lyraze Pereliana, ano, přesně toho, který byl před lety obviněn z vraždy syna lorda Tesiana, a začnou se spolu scházet.

A právě s tímto jsem měla dva velké problémy. Zaprvé, proč nám bylo hned na začátku příběhu řečeno něco, co hlavní hrdinka měla zjistit až na konci knihy? Jak nám může být pravděpodobný milostný zájem hlavní hrdinky sympatický, když od počátku tušíme, že může být vrah? A zadruhé, proč si sedmnáctiletá dívka myslí, že je rozumné stýkat se s někým cizím a nikomu, ale absolutně nikomu o tom nepovědět? Přitom to klidně mohla říct alespoň svojí nejlepší kamarádce. Vzhledem k tomu, že Erilian je fantasy pro middle grade čtenáře, mi tohle chování neskutečně vadilo.

Moc mi nesedl samotný styl psaní, který připomínal film (krátké scény, rychlé „střihy“). Ačkoliv knížka byla psána v ich-formě, hlavní hrdinka se příliš o vlastní myšlenky nedělila, což za mě byla škoda a nevyužití potenciálu formy. I přesto se však kniha četla dobře a rychle. Velmi se mi líbily pasáže, kdy se čtenář mohl nechat unášet vlastní fantazií, kouzelná atmosféra magické Univerzity a nápad s ukrytým městem. Navíc knížka je obohacena krásnou mapou a ilustracemi.

Celou dobu jsem předpokládala, že knížka ode mě získá tři hvězdičky, ale finále za mě bylo natolik nepovedené, že jsem musela další půlbod strhnout. Nečekala jsem, že vysvětlení bude takové, že z mé nejoblíbenější postavy se z ničeho nic vyklube sociopat, který všechno zosnoval a jen jedním rozhovorem dokázal navést dvě postavy k vraždě kvůli… čemu, proboha? Nevěřila jsem tomu, nedávalo mi to smysl a přišlo mi to neskutečně odfláknuté. Navíc Kiara ani jednou nebyla potrestána za svoji bláhovost, a proto si za mě ten happy end prostě nezasloužila.

Věřím, že kdybych knížku četla před lety, líbila by se mi o mnoho víc. Ale vzhledem k výše uvedeným důvodům vyšší než průměrné hodnocení jednoduše dát nemůžu.

Jelikož se jedná o autorčinu prvotinu, velmi ráda dám autorce druhou šanci, neboť u ní vidím velký potenciál. Doma na mě čeká její poslední kniha Lvářka a já se moc těším až porovnám, kam se autorka za roky psaní posunula.

2 12.08.2021

(SPOILER) A třetí díl jsem zhltla doslova za den. Musela jsem přece vědět, jak to dopadne. Napětí se stupňuje, Mary se pořádně ponoří do pomsty a Lillia a její Reeve vs. Alex zápletka mi dávala vše, co jsem potřebovala. Kat byla spíše jen vycpávka, ale mně osobně to nevadilo, protože jsem nikdy její příběh moc nemusela.

Nutno ale podotknout, že od druhé poloviny knížky to už šlo jen z kopce. Všechny postavy se snaží jednat „logicky“ a „obětovávat“ to, na čem jim nejvíc záleží, ale kdyby doopravdy používaly mozek, bylo by to mnohem jednodušší. Mary chce zabít Reeva. Vydírá Lillii. Všichni ví, že Mary nemůže z ostrova odejít. Tak proč prostě Lillia neřekla Reevovi pravdu mimo ostrov? A Kat? Ne. Musela všem ubližovat a mučit je.

Konec mi přišel vcelku uspěchaný. Jako by si autorky řekly, že už toho mají dost, a vykašlaly se na nějaké velké finále. Což mi přišlo jako ohromná škoda. Celé finále má vlastně asi 10 stránek, Maryino velké prozření je asi na polovině stránky a chybí mi tam úplně část, kdy všichni vyřeší všechno, co se, s prominutím, rozesralo. Děj je vlastně utnutý vteřinu poté, co váš mozek exploduje pod náporem všech těch emocí a očekává, že na následujících stránkách bude vše dořešeno a rozhřešeno, lidé se usmíří, řeknou si, co je třeba, vyřeší se, co není uzavřeno. ALE NIC TAKOVÉHO TAM NENÍ. Jak například vysvětlí, že kvůli nim explodoval dům a Reeve si podřezal zápěstí? Fakt bych chtěla vidět, jak to vysvětlují hasičům.

Místo slušného konce na vás čeká 2 a půl stránky dlouhý epilog, který vás bodne do srdce, kopne do koulí a vytře vám zrak, vše najednou. Mně osobně to naprosto zničilo požitek ze série. Je to proslov Lillie o tom, jak je život dlouhý, láska pomíjivá a že sny neznamenají nic v porovnání s gestem, které je možno učinit pro holku, která se sama zabila. Jako poděkování za to, že vám chtěla vzít všechno, co vám je milé. Také je tam zahrnuta zpráva o tom, že první láska je kouzelná, nezapomenutelná, ale že druhá může být ještě lepší. Což mi upřímně přišlo jako krásná zpráva, která ale patřila DO NAPROSTO JINÉ KNÍŽKY!?!

Někde jsem četla, že epilog byl realistický. PROMIŇTE, ALE COŽE?? Lillia a Reeve jsou do sebe zamilovaní až po uši. A pak najednou beze slova, jediného, prohozeného, se začnou ignorovat? Rozejdou se? Nezavolají si? Nenapíšou si? Je možné, že mezi nimi proběhlo něco, co autorka nezmínila, ale jestli tak, proč to sakra nezmínila?? Protože takhle se to jeví naprosto nelogicky. Obě holky zahodily to, po čem toužily, PŘESTOŽE SAKRA VŮBEC NEMUSELY.

Pokud už autorka nechtěla, aby Lillia skončila s Reevem, ale s Alexem, mohla to udělat tak, že napsala: po nějaké době se odcizili a rozešli. A pak mohla připojit svoji zprávu o významu první lásky. Ale takhle jsem měla jen chuť mlátit pěstí do zdi. Tak ona nás přinutila zamilovat se do Reeva, pak ho odloučí od Lillie a ještě mu znovu zraní nohu? Čeho je moc, toho je příliš.

Kdyby Jenny a Siobah vyhlásili soutěž s názvem: „Napište epilog, který vám naprosto zkazí požitek z knížky“, tenhle by 100% vyhrál. Byla jsem z toho tak rozčarovaná, že jsem se rozhodla oficiální epilog ignorovat a napsat si svůj vlastní. Ze zásady tohle nedělám, respektuji zakončení, které napíše autor. Ani fanfikce nemám ráda. Ale v tomhle případě jsem musela. Abych mohla v noci spát.

Pokračování recenze a můj vlastní epilog najdete na mém blogu (link najdete na profilu), sem se kvůli omezenému rozsahu textu recenze nevešla celá.

2 27.04.2021

(SPOILER) Tato knížka mě naprosto pohltila. Nemohla jsem si odložit. Neřekla bych úplně, že je lepší než první díl, ale jak Oko za oko připravilo scénu a seznámilo nás s postavami, Oheň a plamen to doopravdy rozjíždí. Zápletka Kat mě moc nebrala, ale Lillia a její „vztah“ s Reevem, to bylo něco pro mě. Nejdříve jsem sice, jak už jsem zmínila výše, fandila Alexovi, ale Reeve mi přirostl k srdci ještě více.

Druhý díl série se nesl v trochu jiném duchu než díl předchozí. Už od počátku jsem věděla, že „něco na té Mary je“ (už jsem četla Perfekcionistky a Ostrov lhářů, už jsem připravená na to, že se knížky budou snažit mě ošidit), ale věřím, že kdo není tak ostražitý jako já, čekalo na něj jedno velké překvapení. V tomto díle si už naplno uvědomíte, že nepůjde jen o teenage holky, které se snaží pomstít.

Konec byl šokující, ale když se nad tím zamyslím, byla bych možná raději, kdyby takový nebyl.

2 27.04.2021