L.Helena
komentáře u knih
Vrány
Petra Dvořáková
Moc pěkná knížečka, škoda, že nebyla delší a víc propracovaná. I tak se ale autorce podařila docela věrohodná sonda do pocitů dvanáctileté dívky, kterou rodiče vnímají jako problematickou, aniž si ve své omezenosti uvědomují, že těmi problémovými jsou vlastně oni sami.
Malinka
Dita Táborská
Nedá mi to nereagovat na příspěvek čtenářky adriane9:
Celá kniha není o genech, ale o zásadnějších otázkách souvisejících s problematikou náhradní rodinné péče a tou jsou zejména 1) porucha attachmentu, 2) hledání vlastní identity.
add 1) porucha attechmentu, nebo také raná citová deprivace, v zásadě se jedná o nemožnost vytvořit si citovou vazbu na mateřskou osobu v raném dětství. V knize se jedná o důsledek toho, že Malka strávila první měsíce života v ústavním zařízení a neměla konkrétní osobu, na kterou by si mohla vytvořit citovou vazbu. Toto vede k citové deprivaci, čili k nemožnosti uspokojování citových potřeb dítěte. Obecně - pokud dítě v prvních měsících života nemá možnost vytvořit si citovou vazbu na konkrétní dospělou osobu (v běžném životě je to matka), pak to ovlivňuje celý jeho další život, hlavně má později problémy s navazováním a udržením vztahů a spoustu dalších problémů (kdo má zájem, může si vygooglit)
add 2) hledání vlastní identity - dítě v biologické rodině ví, jak vypadají jeho rodiče, jakou mají povahu, má možnost sledovat jejich chování a jednání ( a v ideálním případě jejich jednání také rozumí) a víceméně to neřeší. Dítě v náhradní rodině dříve nebo později toto řešit začne, klade si otázky Kdo jsem?, Kdo jsou mí biologičtí rodiče? spolu se základní otázkou Proč mě moje biologická matka nechtěla? nebo si to vezme ještě osobněji Co je na mně špatného, že mě moje biologická matka opustila?
Veškeré tyto skutečnosti vedou k tomu, že dítě v náhradní rodině se chová a jedná odlišně než dítě biologické a genetika v tom hraje podružnou roli.
Je mi jasné, že člověk, který s problematikou náhradní rodinné péče nepřišel do bližšího kontaktu, toto všechno neví (a proč taky, každý máme svých starostí dost) a proto má tendence veškeré problémy s osvojenými dětmi svádět pouze na geny.
Omlouvám se za tento svůj příspěvek, který by asi měl patřit do jiné diskuze, ale měla jsem potřebu vysvětlit, že (dle mého názoru) záměr autorky byl poukázat na celou šíři problematiky náhradní rodinné péče.
Ostatně, moc by mne potěšilo, pokud paní Dita Táborská sleduje tyto stránky, zda by k tomu mohla připojit také pár svých vlastních slov.
U severní zdi
Petra Klabouchová
Zpočátku mě to vůbec nebavilo. Marně jsem hledala nějaký děj, přišlo mi to jako jen hrátky se slovy a význam mi unikal. Pak se hlavně díky kapitolám "Černé desky" postupně ukazuje hlavní téma knihy. Hodně drsné, zatím jsem v jiné literatuře na jeho zpracování nenarazila. Proto ty čtyři hvězdičky. Ale styl, jakým je kniha napsaná, mně moc nesedl. Teprve až v samém závěru je jasná provázanost jednotlivých částí knihy.
Tohle je kniha se silným tématem a jsem ráda, že jsem ji přečetla.
Gazely
Patrik Hartl
"Když chceš s někým žít, a ne sama, je to vždycky kompromis. A někdy hodně nepříjemnej. Akorát toho, co tě na tom vztahu těší, musí bejt trochu víc než toho, co tě sere" (str. 411)
Hartlovky mám přečteny všechny. Než jsem začala číst tuto, věděla jsem do čeho asi jdu, a přesně to jsem i dostala. Čtení mě bavilo a těším se na další autorovy knihy.
Spasitel
Andy Weir
Audiokniha
Sci-fi žánru moc neholduji, a jak jsem právě zjistila, je to škoda. Vždy jsem si myslela, že tato literatura je jen o spoustě technických pasáží, kterým budu jen stěží rozumět, ale nikdy mě nenapadlo, že může být i plná emocí. Moje první autorova kniha a určitě ne poslední.
Hora mezi námi
Charles Martin
Audiokniha
Zpočátku se mi to moc poslouchat nechtělo. Úplně jsem cítila tu všudypřítomnou zimu, bolest, bezvýchodnost situace… Jenže stejně mě to brzy vtáhlo natolik, že jsem prostě musela poslouchat každou vhodnou chvilku. Pak se přidala dějová linka s Rachel, a tak to občas přestal být jen nervy drásající boj o přežití v drsných podmínkách. Ačkoliv…
Sestra ve stínu
Lucinda Riley
Tahle série je opravdový skvost. A to se dostávám teprve do její půlky. Baví mě na tom, že se vlastně jedná o romantické příběhy, ale obsahují spoustu zajímavých postav i událostí z historie, ke kterým bych se asi jinak ani nedostala, navíc mě baví u každé z knih si ještě sama dohledávat různé informace. Autorka si musela dát nesmírnou práci s propojením její literární fikce s historií.
Moc se těším na další díly.
Nutné lži
Diane Chamberlain
Tady opravdu nelze jinak, než dát plný počet *. Úžasný příběh na pozadí skutečných událostí, dokonalé zpracování...
Je to v krátké době několikátá kniha, kterou jsem četla, na téma sociální práce s dětmi. Přestože jsou naprosto rozdílné v žánru, místě i čase, přesto mají mnoho společného. Sociální pracovníci k výkonu své funkce dostanou určité pravomoce v rozhodování a návody, jak postupovat, ale tím jako by se u nich vytratila jejich lidskost, zdravý úsudek, logika, jsou přesvědčeni o své neomylnosti... Když pak náhodou do takového "zajetého" úřednického systému přijde někdo nový s jiným názorem, nezatíženým pohledem a snaží se upozornit, že něco lze dělat i jinak a lépe, tak jen bojuje s větrnými mlýny.
Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950
Štěpán Javůrek
Hodně depresivní čtení. I když to jde pochopitelně na vrub událostem té doby. Bezmoc, beznaděj... téměř žádné pozitivní události. Až se mi kolikrát nechtělo ke knize znovu vracet. Ale i přesto je napsána čtivě a těším se na třetí díl.
Aristokratka pod palbou lásky
Evžen Boček
Audiokniha.
Začínala jsem číst několikrát a vůbec jsem se namohla začíst, vždy jsem se dostala tak do 30 - 40 strany a knihu odložila. Později jsem narazila na audioknihu a teprve pak mě to začalo bavit. Nakonec bych řekla, že jde o jeden z těch lepších dílů Aristokratky, i když hodně tomu napomohl přednes Veroniky Khek Kubařové.
Jiné místo
Kateřina Karolová
Nemám ráda, když celou dobu čtu děj, který je plný záhad, a po dočtení nejsem o moc moudřejší. Ale jinak dobré čtení. Zdá se, že autorka našla svou parketu. Již její třetí kniha s mysteriózním dějem, a opět celkem povedená. Tato se mi dokonce líbila víc, než minulá Odbočka v lesích. I když u těch "děsivých" pasáží si dovedu představit, že bych se mohla víc bát, tady má autorka ještě rezervy. Tak snad příště.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Skvělý nápad, provedení však už mírně pokulhávalo, ale i tak moc zajímavé čtení. Trochu moc filozofování na úkor podrobností samotného děje. Nejvíc se mi líbily ty rozmanité a překvapivé situace, do kterých se Nora dostávala, a kde tápala, protože nevěděla... Jenže to se mi právě zdálo vždy dost rychle odbyté, nešlo to moc do hloubky, ale naopak děj po chvíli sklouzl zase do určité filozofické roviny, což mně často nedovolovalo se pořádně začíst. I tak se mi kniha líbila, přestože bylo poměrně jasné, k jakému závěru celé to vyprávění směřuje.
Myší díra
Simona Votyová
"Debil může bejt asi každej."
"Znáš nějakýho debila?"
"Máme jich ve škole plno."
"Ve školce máme taky plno debilů. Možná je na světě víc debilů, než nedebilů."
Axel nad tím chvilku přemýšlel.
"Asi jo, ale oni nevědí, že jsou debilové. To vědí jenom ostatní. Oni si myslí, že jsou normální. A někdy si o někom myslíš, že je debil, ale on má třeba důvod chovat se debilně. Nebo si aspoň myslí, že důvod má. A taky ostatním může někdo připadat jako debil, ale tobě ne, protože ho máš rád. A možná je taky někdo radši debil než normální," rozumoval Axel. Holčička zaklonila hlavu a zavýskala smíchem.
"A nebo je někdo jenom srandovní."
Podobných životních mouder je v knize ukryto daleko víc. Tento úryvek však dokonale vystihuje podstatu celého vyprávění. Všichni obyvatelé tohoto domu vám můžou připadat hodně divní, postupně se ale dozvídáte, že každý z těch lidiček má svůj důvod divně se chovat.
Po Provařené a Chci tě mít ve skříni další pětihvězdičková kniha od této autorky. Tentokrát trochu jiný styl vyprávění, ale přesto opět výborně vykreslený příběh lidí, kteří mohou bydlet nedaleko nás, jen o nich zatím nevíme.
Plachetnice na vinětách
Jiří Hájíček
Audiokniha
Poslouchalo se mi to docela příjemně, ale přišlo mi to takové nedokončené. Rozehráno je hodně témat, něco se jen tak naťukne, něco jde trochu víc do hloubky, ale nic vlastně není uzavřené. A navíc některé momenty, u kterých si myslíte, že budou rozvinuty v zajímavou dějovou linku, se úplně vytratí... 3,5*
Sametové iluze
Petr Čepek
Kniha o tom, jak nečekané náhody, zdánlivě nevinná opomenutí, vzájemné nepochopení či nesprávné domněnky mohou vyústit až do naprosto fatálních počinů a nenapravitelně až tragicky tak zamíchat s osudem člověka. Místy docela drsná, ale rozhodně pravdivá výpověď o naší nedávné historii. Úplně mě uchvátil způsob vyprávění příběhu, to přeskakování v čase, provázanost postav a hlavně určité zdánlivě nedůležité zmínky o něčem zpočátku nepodstatném, co se během několika desítek až stovek stran stane osudově zásadním faktem. A věřím, že i při opakovaném čtení knihy zase narazím na další detaily, které mi nyní v zápalu nadšeného hltání textu mohly uniknout. Navzdory tomu, že je celý děj i způsob vyprávění hodně spletitý, je přehledný a současně překvapivý. Moc se mi kniha líbila, stejně tak jako nedávno přečtená Odložená spravedlnost a doufám, že pan autor už pracuje na další knize.
Dilema
B. A. Paris (p)
Docela mě překvapuje, že je kniha v modrých číslech (78%), protože podle mě je prostě skvělá. Dokonale vykreslené postavy, resp. jejich pocity, váhání, rozhodování, přemýšlení o tom, co to způsobí, až budou fakta vyřčena. Vůbec jsem se nemohla od čtení odtrhnout. V tomto žánru rozhodně nejlepší kniha, kterou jsem letos četla.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Nevím, jestli dítě dokáže pochopit celou hloubku tohoto příběhu, to podle mě ocení až dospělý s určitými životními zkušenostmi.
Vydání s ilustracemi Markéty Vydrové je prostě úžasné a ta spousta nádherných obrázků dokonale podtrhuje půvab a poetičnost celého příběhu.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Právě jsem dočetla a mám chuť si to dát celé znovu ještě jednou od začátku.
Paní Mornštajnová prostě umí.
Počátek
Dan Brown
Ano, opět příběh podle stejné šablony. Ale jsem tomu ráda, protože kdyby to bylo jinak, už by to nebyl ten pravý Brown a ten samý Langdon. Okolnosti Robertu Langdonovi opět přivedou do cesty krásnou společnici, se kterou během několika hodin po něčem pátrá, před někým prchá, postavy zpočátku vystupující jako přátelé se mění v padouchy a naopak.
Napínavé tak, že chci číst pořád dál a dál, ale současně taky musím knihu odložit, abych si mohla vygooglit všechna ta místa, významné stavby, umělecká díla, vědecké poznatky... Protože i když jsem o nich již něco četla, slyšela nebo jako turista viděla na vlastní oči, vždy se dozvím ještě něco navíc a mám možnost je vidět v jiných souvislostech. Žádné jiné knížky v sobě nespojují tolik zajímavostí a informací pospojovaných logicky do napínavého příběhu, jako právě Brownovo dílo. A v tom je pro mě ta největší hodnota jeho knih.
Sedm manželů Evelyn Hugo
Taylor Jenkins Reid
Podle názvu se může zdát, že se jedná o příběh povrchní herečky, která střídá muže jak ponožky..., jenže opak je pravdou. Čtení mě opravdu bavilo, kniha se velice dobře čte, rozuměla jsem hlavní hrdince s každým rozchodem i novým manželstvím. Navíc se odehrává docela napínavá vedlejší zápletka, proč právě Monique a jak je s příběhem spjatá.
Určitě se poohlídnu i po dalších knihách této autorky.
