L.Helena
komentáře u knih
Napůl žena
Perumál Murugan
Audiokniha, poslouchala jsem na ČRo Vltava.
Náhled do jiné kultury, ztvárnění tématu, které je však dosti strastiplné, ať už žijete kdekoliv. Příběh plyne, odehrávají se více i méně zajímavé scény. Pak je děj vygradován do hodně dramatického momentu a najednou... střih a konec.
Docela by mě zajímalo, co následovalo dál.
Květy nad peklem
Ilaria Tuti
Nakonec z toho byl docela zajímavý příběh, ale teprve až do sebe zapadnou a pospojují se všechny jeho části. Předtím to bylo hodně nejasné, matoucí, místy docela nezáživné čtení. Dějí se věci, u kterých není jasné, zda jde o realitu, či zda se jedná o hororové či fantazijní ztvárnění literárního díla. Jakž takž čtivé to bylo až tak posledních sto stran, předtím jsem se nedokázala začíst.
Terapie
Sebastian Fitzek
Celou dobu jsem se nemohla pořádně začíst, protože to bylo hodně matoucí, nebylo mi jasné, zda se jedná o realitu, bludy nebo o co vlastně jde. V samotném závěru se to vyjasní a vše pak dává smysl, ale i tak mi prostě vadil ten předchozí chaos a nejasnosti.
Křižovatka života
Julianne MacLean
Tak nevím… Strašně dobře se to četlo, sem tam i nějaká ta sentimentální slzička ukápla, ale pořád se nemůžu ubránit dojmu, že spíš než příběh ze života, to byla přehlídka všech možných klišé, pěkně na sebe navazujících. Nechci být zbytečně kritická, protože čtení jsem si fakt užila, ale vždycky když byla nastíněna nějaká nová situace, tak bylo jasné, jak se bude vyvíjet i jak skončí. A to jsem si pro jistotu raději ani předem nečetla anotaci.
Má temná Vanessa
Kate Elizabeth Russell
Trochu mi vadilo to skákání z jednoho časového období do druhého. Podle vysokého hodnocení zde (91%) jsem myslela, že knihu přečtu jedním dechem, ale místy se mi to dost dobře nečetlo. Nemyslím tím teď obsah, ale formu. Na druhou stranu je dost dobře vystižena taková ta rozháranost pocitů hlavní postavy, nejednoznačnost v tom, zda se jedná o lásku či zneužívání. Čtenář se ani nemůže náležitě vyznat v jejích pocitech, protože ona sama v tom nemá pořádně jasno.
Četba této knihy mě podnítila k tomu, abych si přečetla Lolitu. I když tak nějak obecně vím, o čem Lolita je, tak mi vadilo, že zde byly vyzrazeny některé konkrétní detaily. I tak se ale po ní v knihovně podívám (teda hned jak budou mít znovu otevřeno :-( )
Sousedka
Patty Brown
Docela děsivé čtení, ovšem styl psaní mi přijde, jako by to vyprávěla osoba alespoň o dvě generace mladší. Ale příběh je svižný, dobře se čte.
Kdo chytá v síti
Marika Pecháčková
Film jsem neviděla, což je pro čtení knihy asi škoda. Knížku jsem četla poměrně dlouho, nedá se číst na jeden zátah. Místy hodně drsná, otevřené zpovědi jak obětí, tak predátorů, na druhé straně taky pasáže, které mě moc nebavily – obecné fráze o škodlivosti internetu a sociálních sítí, vmísené prakticky do každého rozhovoru. Jako celek ale kniha určitě užitečná, víc si však slibuji od dokumentu.
Víš, kdo se dívá?
Catherine Ryan Howard
Nakonec to nebylo tak špatné, jak jsem se obávala, když jsem tady viděla, že to má pouhých 63%. Když si zvyknete na mírně chaotickou časovou posloupnost, tak se to docela dobře čte. I když motiv a závěrečné vysvětlení trochu přitažené za vlasy.
Osobní asistentka
Renée Knight
Knížka mě bavila, i když rozhodně bych ji nezařadila do žánru detektivky, krimi, spíš se jedná o psychologický román. Je zde vlastně popsán průběh celého období pracovní kariéry osobní asistentky, která je postupně vtahována do fungování firmy, jí však nijak nepřísluší hodnotit počínání své zaměstnavatelky, prostě se jen snaží co nejlépe plnit svou roli. Ovšem až do okamžiku, kdy padne ta příslovečná poslední kapka…
Chtěla mi vzít život
Magdaléna Lunáková
Knížka útlá, příběh poutavý, dobře se čte, se zajímavým vyústěním. Jenže mně to přišlo všechno příliš zjednodušené, obzvlášť co se týká té medicínské stránky (a v případě maminky to bylo už úplně zcestné). A Lukáš – ten byl doslova jako princ z pohádky.
Ovšem nelze upřít, že v závěru knihy se dozvíme zajímavé informace, na které bychom běžně asi nenarazili.
První terapie
Anna Fodorova
Nevím, nějak jsem se do knihy nedokázala začíst, asi jsem očekávala něco jiného.
Mrazivá krutost
Caz Frear
Nebyl to žádný napínavý thriller, spíš slušná detektivka, kde na začátku je zločin a pak jeho postupné odkrývání. Žádná snaha šokovat přílišnou brutalitou, jen poctivá vyšetřovatelská rutina. Ale způsob popisování děje, nebo jazyk, jakým spolu osoby komunikovaly, mi vůbec nesedl. Dialogy byly plné sarkasmu, rádoby vtipných narážek a přirovnání… Kdyby to byl způsob komunikace jedné, dvou postav, ale vyjadřovali se tak prakticky všichni – vyšetřovatelé, svědci, obvinění… Snad žádná postava neuměla říct něco konkrétního, aniž by ve své řeči nepoužila nějakou jízlivou formulaci nebo nezaobalila svou řeč do ironického způsobu vyjádření. Tohle mi vadilo už u prvního dílu, a tady bych řekla, že to bylo ještě markantnější. Štvalo mě to natolik, že jsem se vůbec nemohla pořádně začíst.
Velké množství tiskových chyb se taky nedal přehlédnout.
Nejúžasnější den
Kaira Rouda
(SPOILER) Kniha strašně zdlouhavá, plná planého tlachání samolibého manžela, sice sem tam pustí nějaký střípek a je spíš jen mezi řádky naznačeno, že není vše tak, jak se navenek jeví, ale téměř 3/4 knihy je to opravdu nesmírná nuda. Pak se teda začne něco dít, ale i to má do thrilleru daleko. Spoiler: Navíc se v závěru ani pořádně nedovíme, jak to s ním dopadlo.
Škoda času!
Ta druhá paní Millerová
Allison Dickson
První část mě nedokázala pořádně vtáhnout, navíc mě Phoebe štvala svým znuděným přístupem k životu. Do druhé části jsem se už začetla víc, ale zase to bylo tak strašně absurdní, že jsem za celou dobu vůbec nepochopila, zda to autorka myslí opravdu, nebo se jedná o černou komedii. Ale když pominu to, že vlastně nevím, o jaký žánr se jedná, tak celkově jsem se poměrně pobavila.
Unesená
Mo Hayder
Četla jsem hlavně kvůli Výzvě, a upřímně, myslím, že jsou lepší detektivky, které by si zasloužily cenu Edgar. Ale i tak - lepší tři *.
Teorie vraždy
Andrew Mayne
Tak při čtení tohoto třetího pokračování jsem každou chvilku zažívala jiné pocity a to jak kladné, tak záporné. Bylo to: geniální, přitažené za vlasy, vtipné, zdlouhavé, napínavé, nesrozumitelné, divné, náhodné, promyšlené...
Jen doufám, že je to vše pouhá fikce.
Dějiny lidských průserů aneb Co všechno jsme podělali
Tom Phillips
Některé pasáže hodně zajímavé, jiné dost zdlouhavé, pro mě nezajímavé a vyžadující naprostou pozornost a soustředění při čtení, ale stejně mi teď po dočtení už vypadly z hlavy. Pro někoho, kdo se o danou oblast zajímá, však můžou být i tyto části poutavé. Občas jsem se také ztrácela v autorově specifickém humoru a ironii, co tím chtěl vlastně říct, ale pro knihu je tento styl dozajista velkým oživením té spousty faktů. Jisté je, že autor si musel nastudovat velké množství údajů z různých oblastí vědy, kultury, historie... Za mě tedy celkově slušný průměr.
Tak hodně štěstí
Kristan Higgins
Tak tohle mi fakt nesedlo. Vůbec jsem se do knížky nedokázala začíst. Vždy jsem horko těžko přečetla pár stránek a knihu odložila, po pár dnech se k ní zase vrátila s nadějí, že tentokrát snad budu v lepším rozpoložení a knížka mě chytne. Bohužel, pořád mi to přišlo jako plané tlachání o ničem a o tloušťce.
Dnes jsem dala na jeden zátah posledních asi dvě stě stran. Pořád jsem se nedokázala skutečně začíst, ale konečně jsem tam našla aspoň pár zajímavých momentů - příběhy Emerson, Willa a docela mne pobavila příhoda s králíkem. Ale i tak si myslím, že kdyby knížka měla poloviční počet stran, byla by svižnější a o hodně líp by se četla.
Karneval paměťových buněk
Karel Šíp
Ano, čekala jsem, že to bude ve stylu veselé příhody z natáčení. Jedná se však o úvahy na různá témata, někdy až dost abstraktní. Lze tam najít typický šípovský humor, ne prvoplánový, ale spíš takový lehce skrytý. Možná, kdybych poslouchala audioknihu vyprávěnou přímo autorem, pobavila bych se víc.
Všechno, jen ne pravda
Gillian McAllister
Námět dobrý, ovšem provedení nic moc. Prostě to nemělo šťávu. Zdlouhavé, pořád dokola jen úvahy a myšlenkové pochody. Ty sice k psychothrilleru patří, ale tady jsem při čtení necítila vůbec žádné napětí. A konec to úplně zazdil. Očekávala jsem nějaké emoce, třeba i slzičku, ale jediný pocit byl - ať už to proboha mám dočtené.
