LaCucaracha komentáře u knih

(SPOILER) Tak dlouho se českým knížkám a především bestsellerům vyhýbám, a pak přijdou Vánoce. Takže, tahle knížka není špatná, to nemůžu říct. Ale je tak hrozně jednoduchá, předvídatelná, plochá a klišovitá. První třetina je navíc vyprávěná z pohledu dítěte, což ráda nemám, protože s dítětem se jaksi neztotožním. Postava Miry je zdlouhavě rozváděna v dětství, a když dospěje, najednou šup šup, a je vdaná a těhotná, a je konec. Přitom právě pak by to mohlo být možná zajímavé. Jenže tady má být přece hlavním tématem holocaust a koncentráky a Židé, že jo. Tak je to přece v posledních letech v kurzu. Mám podezření, že si plno spisovatelů řeklo, že když napíšou příběh z této smutné dějinné etapy, tak udělají s knížkou terno. A často udělají, protože tohle téma je hrozně silné a oni se nemusejí ani moc namáhat, ty události udělají práci za ně. A asi právě proto mi to často zavání zneužíváním. Hlavně tam, kde je cítit, že autor nejenže nic sám neprožil (což už dneska málokdo), ale ani to zvlášť pečlivě nestudoval, prostě má jen ty povrchní znalosti co většina z nás, kteří se o svět kolem sebe a historii aspoň trochu zajímají. A stejný pocit jsem měla i tady. Jen opakované věci, ani originálně zpracované. Ale je to psáno čtivě, asi že tak jednoduše, je znát, že spisovatelka není žádný nováček, takže to zhltnete raz dva. Ovšem když Hanu porovnám třeba s Theodorem Mundstockem, tak zatímco Fuchs psal pro dospělé, knížka od Mornštajnové je spíš pro děti, resp. náctileté, tam bych smysl viděla. Nebo potom nenáročné čtení pro paní a dívky, takové Večery pod lampou – přece jen je furt lepší číst tohle než Hartla.

23 04.01.2022

Hodně podobné schéma příběhu jako u Spasitele, ale zároveň dostatečně odlišné. Je tam více postav a linek, takže to není tak intimní, a upřímně, zaplaťpámbu, protože ty deníkové záznamy nejsou vždycky úplně záživné. Technických popisů je tam oproti Spasiteli víc a nebudu lhát, občas jsem četla kvapíkem, protože jsem tomu stejně houby rozuměla. To byl samý kyslík, dusík, regulátor, oxygenátor, recyklátor, energie... Ale i navzdory tomu je to čtivé a napínavé, hrdina je vtipálek, takže je to odlehčené, a hlavně to dobře skončí, což jsem tušila od začátku, i když neznám film. To se mi na autorovi líbí, že nepohrdá happy endy. A taky se mi líbí, že se používá spisovná čeština, což už dneska v knížkách není tak úplně samozřejmé, a přitom to vůbec nepůsobí nepatřičně, ani v přímé řeči. Dobré to bylo.

21 02.09.2024

Pokud jste schopni se do téhle knihy začíst, tak vás prostě pohltí. Tady je přesně poznat, co je to umění vyprávět. I když totiž není text úplně snadný, tak plyne naprosto přirozeně, opravdu jako byste poslouchali poutavého vypravěče. Takhle psát umí možná jeden z milionu. A samozřejmě velkou zásluhu má na tom i úžasný překlad.

15 20.08.2017

Tohle se hrozně dobře čte, a jestli někdo tvrdí opak, tak prostě nemá pro tento druh literatury buňky a je to jen jeho problém. Po dlouhé době jsem četla knížku skoro nepřetržitě a bavila mě.
Co oceňuji: Děj jde lineárně vpřed a v drtivé většině se odehrává kolem Elizabeth, takže nemusíte mentálně přeskakovat sem tam. Autorka zbytečně nezdržuje – když se má něco stát, tak se to záhy stane. Kdyby v jiné, hlavně současné knize byla zmínka o netrpělivě očekávané události, např. plesu, tak bychom byli napínáni a pomalu k té události přiváděni a celé by si to zasloužilo začátek nové samostatné kapitoly. Austenová ale zmíní, že za měsíc má být významný ples a v dalším odstavci už na něj jedou. To je velmi osvěžující. Pozoruhodný je také smysl Austenové pro vtip, ironii a sarkasmus, to u ženy dané doby člověk úplně nečeká. A nádherná je obálka nového vydání od Slovartu, nebýt jí, knížku bych ani nekoupila, protože Austenovou znám a asi bych se bez ní obešla. Ale knížka je prostě krásná. Je i dobře zpracovaná, chybičky byly opravdu ojedinělé.
A teď pár negativ: Děj sice odsýpá, ale dialogy jsou hodně zdlouhavé a šroubované – skoro se to bojím napsat, ale ty konverzace byly občas intelektuálně asi nad mé možnosti, protože jsem měla místy pocit, že tlachají a nedává to moc smysl. Inu, 19. století. Postavy nejsou moc sympatické, s výjimkou pana Darcyho a londýnské tety a strýce. Asi měla být sympatická Elizabeth, jenže podle mě na ní nic výjimečného nebylo. Samozřejmě když ji postavíte vedle ostatních (matka, mladší sestry, sousedky), tak vyčnívá, ale jen proto, že ty ostatní jsou spíš karikatury. Nemůžu si pomoct, ale nevěřím, že by se do ní Darcy tak vášnivě zamiloval. Že byla o něco méně hloupá než ostatní, to je pro mě málo. A jestli mu stačila občasná rozpustilost, tak asi zas tak náročný nebyl.
V průběhu mě čtení hodně bavilo a už jsem se chystala, že koupím i Rozum a cit (ta obálka!!!), ale teď s odstupem mám najednou pocit, že to zas tak skvělé není a že jeden exemplář Austenové mi stačí.

13 09.06.2020

Českým knihám (a filmům) se vyhýbám. Jednak nenabízejí nic zajímavého, jednak bytostně nesnáším "českou atmosféru" - stačí, že ji žiju, a ještě o ní číst? Jenže tohle byl vánoční dárek, tak jsem cítila povinnost. A bože, to fakt ne. Vůbec nerozumím tomu, proč má někdo potřebu něco takového napsat a proč má někdo potřebu něco takového číst? Jedna postava vedle druhé samé klišé (Jedna ženská je nespokojená s manželem a s tím, že je tlustá. Macho chlap zahejbá ženě a zapírá. Další holka nemůže najít kluka. Puberťačka se hledá. ...) a zároveň žádná není uvěřitelná. Situace jsou samé klišé: bytová otázka a soužití s tchyní, zimní dovolená na Bali pro boháče... Do toho infantilní pojmenování pohlavních orgánů. Občas si někdo při pohledu na holky představuje pod legínami jejich dírku. Neutěšené české prostředí podtrhují odkazy na typické reálie včetně TV Barrandov, až jsem občas měla pocit, jestli není autor placen za skrytou reklamu. Všechno by se dalo snést, kdyby to bylo napsané dobře. Ale tohle byla taková NUDA. To slovo mi táhlo celou dobu hlavou, tak děsná NUDA. Možná kdyby autor zřejmě honorovaný od počtu stran nezplodil 400stránkovou bichli, tak bych to přelouskla, ale tohle se nedalo. Rychločtení v tomto případě nešlo, protože je tam přehršel postav, které splývají a člověk se v nich pořádně neorientuje, ani když čte pozorně. Po dvou dnech přestávky aby začal znova. Jedna hvězda je jen za to, že podle ohlasů to asi má své čtenáře. I když nebýt té urputné mediální masírky, asi by to takový bestseller nebyl.

13 06.01.2019

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale kdo se vyžívá v násilí, mučení a perverznostech, není normální. Jediné pozitivní je, že všechny ty hnusárny nerealizuje, ale jen o nich píše/filmuje. Můžu psát o násilí, ale jakmile se v tom začnu vyžívat a rochnit a hrabat se v detailech, asi bych měl vyhledat psychiatra. Zajímavé, kolik čtenářů je ochotno to číst a ještě dávat plný počet. Ono je pěkné zaobalit vysvětlení do klišé typu "taková je válka", "tak krutí jsou ve skutečnosti někteří lidé" a "jsou to autentické pravdivé zážitky" - přičemž o tom posledním bych pochybovala, na to je těch zrůdností přece jen příliš. Ale pravda bude spíš taková, že dotyční jsou násilím vlastně fascinováni a přitahuje je. Proto ta častá vyjádření: knihu jsem odložil, ale nedalo mi to a zase jsem se k ní vrátil. Co mu nedalo? Jak to dopadne? To přece každý ví. Kdepak, nutkání číst dál spočívá jen v té skrývané touze po popisovaném násilí. Jenže kdo by si to přiznal, že. Vskutku, plno lidí je ve svém nitru zvrácených, jak tu mnozí recenzenti zmiňují. Ostatní s první hnusárnou knížku zahodí.

Pěkné pokračování prvního dílu, tentokrát možná víc pohádkovější. Teda, ona za to může asi baba Jaga, jinak to s pohádkou moc společného nemá, a ta Jaga rozhodně není taková, jak si člověk ovlivněný Mrazíkem představí. Nechybí ani boje, nechybí snad nic. A vůbec nejzajímavější je asi Koščej, ten je fakt temný a nevyzpytatelný a jsem zvědavá, jak to s ním bude dál. Skvělá fantasy, těším se na další díl.

12 28.06.2023

(SPOILER) Osobně mám problém se zařazením této knížky mezi fantasy, ale bohužel žánr pohádky pro dospělé neexistuje. Každopádně jsem po celou dobu neměla ani chvíli pocit, že čtu fantasy, tohle byla pohádka jak vyšitá – jen ne pro děti. Čili i ta kategorie "pro děti a mládež" mi přijde trochu mimo. A někde jsem snad i viděla, že to je YA? No tak to fakt ne.
Jsou tu naprosto klasické pohádkové motivy: princové, jeden má princeznu a jeden kurážnou prostou dívku, oba se do nich ale nakonec zamilují a můžou být šťastní až do smrti; pohádkové dary; kouzelný domeček; kouzelný oříšek; tři úkoly, které se musí splnit; je tu vlastně i čert, kterého chytrá dívka přelstí. No zkrátka je to pohádka, byť komplikovaná. Kdyby měli bratři Grimmové sestru, jmenovala by se Naomi.
Celkově je to napsané moc hezky a kultivovaně, rychle se to čte. Zajímavé je střídání různých vypravěčů. Navíc když se zdá, že jimi budou tři dívky, a vy si na to zvyknete a začnete se v tom orientovat, abyste na začátku nového předělu hned poznali, která zrovna vypráví, tak přibude další vypravěč – a vám chvíli trvá, než si uvědomíte, že je to někdo nový, čtvrtý. A pak přibude pátý. A šestý. Ale není na tom nic špatného ani jsem nikdy nebyla netrpělivá, že musím přetrpět tohoto vypravěče, když přitom chci číst pokračování jiné linie. Ono to tak pěkně plynule plyne.
Poselství knihy je jasné: silné ženy. Možná to jsou tedy dívky, ale nepůsobí teenagerovsky, žádná Buffy apod., chovají se jako zralé ženy, které mají za ušima a navíc jsou děsně odvážné.
Je to moc hezký příběh, bohatý, originální, a je tam pořád zima. Jak je u nakladatelství Host standardem, je knížka nejen hezká na pohled, ale i kvalitně redaktorsky zpracovaná. Trošku jsem váhala, jestli čtyři, nebo pět hvězd. Ke konci byly totiž pasáže, které byly mírně zdlouhavé, a trochu divně na mě působilo akcentování židovského národa (ne, nejsem antisemita, ale nějak se mi to sem prostě nehodilo). Ale nakonec je to za pět. A to i přesto, že rozuzlení problémů často stojí na tom, že se to prostě té dané hrdince povede, že nějak pozná, co udělat, že se všechny akce pěkně synchronizují a všechno klapne. Ale komu by to vadilo? Vždyť je to pohádka.

12 21.12.2020

Tuhle klasiku jsem dlouho odkládala - jednak je to přece tak profláklé a jednak mě odrazovala ta hustá malá písmena textu (vydání z roku 1970). Ale jakmile jsem se do čtení pustila, nemohla jsem se odtrhnout.
Je to psáno kombinovaně formou deníků různých postav plus dopisy plus novinové články, a i když tohle zrovna ráda nemám, tady mi to nevadilo. Asi že ty deníkové záznamy jsou čistá beletrie, nikdo by si asi ve skutečnosti nezapisoval (a asi ani nepamatoval) několikastránkové dialogy. První část, když je Jonathan u Draculy na hradě, je prostě pecka. Druhá část z Londýna, když tam hrabě začíná rozpínat svou moc, je slabší, ale taky pořád dobrá. Třetí část, kdy skupina přátel zosnuje plán na zničení upíra a pak ho pronásleduje, je nejslabší. Už je moc ukecaná. Všechny ty promluvy o ujištění lásky, oddanosti, přátelství, vysvětlování a otevírání vlastního nitra a myšlenek, dojímání se, ronění slz... Je toho fakt zbytečně moc.
Další výtku bych měla k tomu, že postavy někdy jednají poněkud nelogicky, naivně a neopatrně, třeba když vědí, že se upír zjevuje v podobě mlhy, a pak Mina v noci sleduje proužek mlhy, jak přes park leze k jejímu oknu a obklopí ji... a nic ji při tom nenapadne? Nebo když začne být po noci zničehonic hrozně bledá a unavená, a nikdo z mužů na to nic? To vás prostě musí rozčilovat, že jsou tak slepí.
No ale když se přestanu šťourat v malichernostech, tak i přes tu nadmíru romantičnosti a archaickou mluvu, která k tomu ale patří, je to výborný upírský román. To bez debat.

11 11.01.2025

(SPOILER) Jedním slovem strašné. Pro mě. Nesympatická 40letá hlavní hrdinka, která měla plno možností a talentů, ale všechny si sama prosr**a a zůstala sama, looser na antidepresivech, se rozhodne spáchat sebevraždu. Na cestě do smrti se ocitne v knihovně (proč zrovna knihovna? asi aby to v anotaci nalákalo milovníky knížek, jinak to mohlo být řešeno jakkoli jinak, o knížky tam vůbec nejde) a tam má možnost si vždy na chvíli hupnout do alternativního života, který by měla, kdyby se někdy dřív rozhodla v životě jinak. Dvě hodinky tamhle, dvě hodinky tam, bez čehokoli hlubšího, až nakonec zjistí, že by všechno dopadlo blbě, tak vlastně nemá čeho litovat, a její dosavadní život vlastně tak špatný není. Takže se do něj ze záhrobí vrátí a najednou se všechno začne dařit a čekají ji světlé zítřky.
Takže knížka dobrá možná jako psychoterapie pro ty, co mají životní depku, jinak fakt nevím, koho by to mělo uspokojit.
Jo, vlastně asi ještě ty, co rádi čtou všechny ty směšné motivační knihy a hltají motivační moudra pro dnešní den na instagramu modelek a podobných, protože takových rádoby "hlubokých" myšlenek je tam přehršel. Proložených citáty filozofů, aby to působilo ještě lépe.
Za mě v podstatě odpad, lituji.

11 27.01.2023

Povedená knížka. Jen patří do takové mojí zvláštní kategorie jako třeba J. Austenová – během čtení se nemůžu skoro odtrhnout (což se mi stává u knížek zřídka) a říkám si "super, hned po dočtení koupím další". A když to dočtu a uběhne den, tak už si nejsem jistá, jestli vlastně další budu kupovat. To kouzlo působí hlavně během čtení. Což ale znamená, že je to napsané dobře. A v tomto případě myslím, že přinejmenším druhý díl ještě pořídím.
Zátiší není úplně typická současná detektivka. Jednak je taková umírněná, typu Midsomer, venkovská, vražda je jen jedna. A pak je tu dost prostoru věnováno i jiným věcem než vyšetřování, třeba různým postavám. Proto se také mění pozice vypravěče – když se autorka zaměří na nějakou postavu, tak se ta stane vypravěčem. Ale tohle střídání mi vůbec nevadí, je to osvěžující. A osvěžující je i jazyk. Sice jsem občas pochybovala, jestli nejde o chybu překladu, protože mi to znělo divně, ale nešlo. Občas jsou tam takové nenápadné vtípky pronášené postavami, kdy není hned poznat, že jde o vtip, proto to třeba působí nepatřičně. A občas jsou tam zajímavé obraty, jako "mlčel dva muffiny a pak řekl". Nebo místo obyčejného "zamyslela se" je tu "nahlédla do zažloutlého adresáře ve své hlavě". Rozhodně bych autorce nemohla vyčíst, že používá klišé. Ona píše poměrně originálně co do jazyka i co do obsahu.
Někdy jsem sice měla určité pochybnosti ohledně závěrů, motivů apod., ale to asi bývá skoro u každé detektivky. Postavy byly vesměs sympatické, Gamache byl teda až moc dokonalý, a ta mladá policistka naopak pěkně na pěst, ale celkově hezká lidská mozaika, byť taková literárně nerealistická.
Mám pocit, že tu hrozně kecám a stejně se nevymáčknu. Takže za mě hodně čtivé a ve srovnání s mnohými jinými knihami literárně kvalitní, obsahově bohaté. Jestli máte rádi třeba Poirota a nevyžadujete samou akci, tak je tohle dobrá volba.
P. S. Jo a co se mi ještě líbilo – že tam poměrně často zmiňovali dobré jídlo, ono to docela funguje na budování správné atmosféry. Akorát že pak vás začne honit mlsná a chcete si dát třeba briošku a doma ji samozřejmě nemáte.

11 14.01.2021

Podle zdejších nadšených komentářů o tom, jak se kniha nedá číst v MHD, protože se furt nezřízeně chechtáte, jsem očekávala něco vtipnějšího. Ne že bych se často nepousmála, ale smát se nahlas, to zrovna ne. Typ humoru je takový britský, sarkastický a mně sympatický. Hlavní hrdina je typ snaživého blbce, nadřízeného, který ostatním leze na nervy, ale on to nevidí a myslí si, že je oblíbený. ("Moji chlapci měli z našeho opětovného shledání takovou radost, že večer po mém příjezdu všichni šli a opili se.") Zápletky a humorné situace vyplývají vždy z toho, že se něco nepovede podle představ, záměr nevyjde, takže je snadno předvídatelné, co asi nevyjde. Ale nevadí to, je to prostě jen šablonovité. Autor umí vtipné situace podat opravdu vtipně, bohužel ten zbytek se mu moc nedaří. Hlavně proto působí knížka poněkud nudně, vždycky po dočtení kapitoly jsem byla ráda, že ji mám za sebou, a do další jsem se rozhodně nepouštěla hned. Občas jsem se ztrácela v popisu situace a nechápala jsem, co přesně se děje. Od jistého okamžiku mi taky přestaly některé věci připadat vtipné, přece jen jde o válku, ale možná to bylo ovlivněno i tím, že jsem nedávno četla Krvavé země, takže jsem se nějak nedokázala pobavit nad Němci či Rusáky. A vůbec, ono číst třeba větu "nešetřili jsme na nich veškerým požehnáním osvobození, mezi jehož dobrodiní patřilo využití jejich dcer a zválcování jejich vinic tanky" a smát se, to by mohl leda blb. Pro mě je to spíš za 3,5 hvězdy, ale dala jsem čtyři, protože spisovatel tam ten podtón, že válka je svině, přece jen měl a nedělal si z ní jen tupou srandu (i když často ty nehody a lidské charaktery či konání pochopitelně silně přitáhl za vlasy za účelem komičnosti). Shrnuto a podtrženo - vtipné, ale nudné.

11 07.06.2019

Řbitov zviřátek je v něčem podobný Osvícení - také je tu rodina, děti tedy hned dvě, jedno opět jasnovidné; je tu nadpřirozené zlo, které lidi ovládá. Ale jinak je to hodně odlišné. Osvícení je precizní, důkladně propracovaný psychologický román, s děsivými okamžiky, kde napětím skoro nedýcháte, kde přesně nevíte, co bude následovat, a celý děj se stupňuje až k poměrně očistné pointě. Řbitov, to je tíživá noční můra, z které byste si přáli probudit se, ale King vám to nedopřeje. Vy víte, co se stane, jenže o to tu vůbec nejde. Někteří si stěžují, že se dlouho skoro nic neděje a konec najednou uteče. A co - to jako na 15. straně měli vylézt zombíci a zbývajících 300 stran strašit a vraždit? Vážně si takhle představujete dobrý horor? To je mi vás upřímně líto. Já měla v průběhu taky občas pocit, že o tomhle psát ani nemusel, to se děje netýká; že tohle popisuje moc podrobně, ať už se hne dál. Ovšem po dočtení musím přiznat, že je to napsáno dokonale. Jen díky tomu totiž tahle knížka zaleze pod kůži tak, až to není příjemné. Došlo mi to večer, kdy jsem byla doma sama, dům zšeřelý, za okny tma, kolem samota s lesem. Já blbec si v legraci představila oživlého mrtvého za oknem a blátivé stopy na podlaze, a od té doby jsem měla co dělat, abych se v klidu dostala do postele. Ještě že máme v ložnici roletu na okně. Ta knížka je opravdu děsivá. Během čtení vás svírá nepříjemný pocit ošklivosti až odporu, možná i nenápadné hrůzy. Po dočtení vám na mysl neustále tanou jednotlivé scény: dům, kde bydleli, i se silnicí a domem naproti; cesta lesem; řbitov zviřátek s pomníčky a polomem; skalnatá vyvýšenina s mikmackým pohřebištěm... Všechno je neuvěřitelně živé, víc, než kdybyste to viděli naservírované ve filmu. A to právě díky tomu, že vám to King svým detailním a zdlouhavým líčením zasel do mozku tak, že se toho dlouho nezbavíte - pokud jste vhodným čtenářem samozřejmě. Tohle není zombie horor, tohle je šílenství jednoho muže v přímém přenosu.
Pokud jde o chyby, na poměry dnešní knižní produkce je to velmi dobré. Text je občas podivný, to je pravda, ale nevím, jak zní v originále. Jestli byl King opravdu zhulený, může to odpovídat. Jinak jen jedna záměna předložky z/s, a pak tedy neuvěřitelná prasárna, kterou zmínil sharik (Louis se po7tam stali společně s Judem.) - to není jen chyba v písmenku, tam může chybět klidně kus věty, klidně odstavec, kdo ví. Sharik zmiňuje i záměnu manželky s dcerou, ale tak to není, ono se to totiž vztahuje nikoli k předcházejícímu odstavci, kde se skutečně píše o manželce, ale k následujícím, kde jde o dceru; ale napsané je to opravdu nešikovně.
Hodnocení rozhodně za plný počet, i když Osvícení je pro mě lepší. Ale zatímco to bych si klidně přečetla brzo znovu, Řbitov do ruky hned tak nevezmu. :-)

11 29.04.2019

Kniha Spolčení hlupců je moje srdeční záležitost. Dostala jsem se k ní v pubertě, byla to moje první opravdu dospělácká knížka. Možná proto mě tak ovlivnila. Od té doby jsem ji četla už mnohokrát a mnohokrát ještě číst budu. Sedne mi jak p.... na hrnec a nikdy se neomrzí. S Ignáciem mám až znepokojivě mnoho společného (gumovou rukavici pod polštářem zrovna ne, spíš postoj k ostatním lidem). Pro mě jasná jednička navždy.

11 19.08.2017

(SPOILER) Na začátek stručně obsah tohoto „společenského“ románu, takže kdo chcete knížku číst, následující odstavec přeskočte. Ale protože někdo by to chtěl koupit třeba své babičce, tak by se mu mohl obsah hodit, anotace není dostatečně výstižná.
Adamovi zemřela žena a on chlastá, pláče a vzpomíná. Má malého syna, kterého má rád, ale trochu na něj kašle, protože teskní po ženě. (Vztah těch dvou byl dost divný, přestože si říkali, jak se mají rádi, působili chladně.) Má i sestru, ta taky chlastá, ale pak si přes seznamku najde pana Božského a najednou je krásná a nechlastá. Truchlení Adamovi nebrání v balení holek čistě na sex (poté je vyhodí z bytu), taky se nechá dobrovolně znásilnit dildem od kolegyně z práce. Tak se jednou seznámí s vysokoškolačkou Broňou, tu po sexu sice nevyhodí, ale ona je lesba, tak zůstanou kamarádi. Ona ho seznámí se svým spolubydlícím Mariánem, což je gay a Adam pak jezdí do Prahy pařit a po jedné pařbě skončí ožralý s Mariánem v posteli. Stane se z něj taky gay, i když je normálně macho hetero, protože Marián má stejně hezké oči jako jeho žena. (Zvláštní důvod pro změnu orientace.) Přestane chlastat a je šťastný, jenže zjistí, že Marián je vlastně bratr jeho ženy (!?!?!), což je morální problém. Ale nakonec vše dobře dopadne a kniha končí sluncem zalitou svatbou sestry, kde se na sebe všichni šťastně usmívají. Úplnou tečkou je pak srdceryvný dopis, který Adam své mrtvé ženě napíše, u kterého nezapláče snad jen cynik jako já.
Děj je přehnaný až neuvěřitelný, stejně tak postavy, ty jsou navíc skoro všechny nesympatické. Způsob psaní je neobratný, školácký, návaznost není plynulá, popisy a jazyk jsou ploché, bez nápadu, klišovité a opakující se, retrospektiva působí spíš rušivě a jak se Adam v sobě pořád lítostivě nimrá a chlastá a hulí, to pěkně leze na nervy. Závěr: knížka se bude líbit tomu, kdo má rád slaboduché ženské romány s dobrým koncem a nevadí mu vulgarismy. Babičce bych to ale radši nedávala. :-)
Mimochodem, hned 9 profilů z těch, co dali plné hodnocení, bylo nově založeno v jeden den... Převážné množství dalších čtyř/pětihvězdiček je pak od lidí, co dostali recenzní výtisk zdarma (ti poctivější to přímo napíšou) a jejich hodnocení má tedy v podstatě nulovou relevanci. Berte tedy prosím celkové hodnocení knihy s rezervou a čtěte spíš komentáře. Zájemci si mohou projít i zajímavou diskuzi k této knize.

Nakonec se mi to líbilo víc, než jsem čekala. Přiznám se, že film jsem sice viděla, ale jako malá, takže ve výsledku, jako bych ho neviděla. Mám matný pocit, jestli některé věci, které se Krabatovi ve filmu děly, nebyly v knize jen jako sen. Ale fakt nevím. Každopádně v knížce to celé nepůsobilo ani moc strašidelně, jen to bylo takové zlověstné. Ale děj se spíš soustřeďoval na běžný život ve mlýně, jak tam žili, co dělali, šli na trh... Kouzlení bylo tak na okraj. A nakonec šlo tedy hlavně o to, aby se Krabat vyvázal ze služby, což se povedlo. A to bylo svým způsobem docela vtipné, protože kdyby to psal někdo dnes, tak by z toho udělal přepálené dobrodružné kulervoucí finále, a v knize – holka prostě přijde, ukáže na toho pravého a je to, konec. Nejdřív jsem nevěřícně koukala na další stranu, jestli je to fakt už jen doslov, ale pak mi to přišlo vlastně docela osvěžující. Spisovatel měl evidentně priority co se týče příběhu někde úplně jinde než současní akcechtiví tvůrci i konzumenti literatury.

10 28.10.2023

Zámek není snadné čtení, protože je opravdu mnohoslovný. Vždyť monology postav jsou často na několik stránek bez přerušení. Ale na druhou stranu, když se zklidníte a naladíte, tak ten jazyk docela hezky přirozeně plyne, intonace a zpěvnost je taková, že tu řeč úplně jasně v duchu slyšíte. Aspoň v překladu Vladimíra Kafky, který je podle mě skvělý.
Trochu mám problém s tou tradičně zjednodušenou charakteristikou románu, že zeměměřič K. je povolán zámkem do služby a pak naráží na byrokracii. Tak předně je dost jasně řečeno, že K. nikdo nepovolal, přišel sám od sebe, ani možná neměl v plánu se zdržovat, a nadto možná ani nebyl zeměměřičem. A to je na tom právě to tajemné - "někdo nahoře" na tu jeho vyslovenou lež (aby ho v noci nevyhodili z hospody) přistoupil a rozehrál hru na zeměměřiče, a K. výzvu přijal. Otázkou je, proč vlastně, když mu tam evidentně pšenka nekvetla, a o co ve skutečnosti šlo. Proč se nesebral a nešel pryč. Ale nešel, zůstal, a všechno, co se ve vesnici děje, je absurdní a záhadné, jak se chovají obyvatelé působí nesmyslně, až výhružně, a ze všeho čiší neskutečnost, tíživost, zmar, deprese, chudoba, špína, obhroublost, marnost, to vše ještě umocněné všudypřítomnou zimou a sněhem a tmou.
Takže ano, je to poněkud rozvláčné, ale záměrně, a když se s tím smíříte, dostanete nálož jedinečné atmosféry a vtíravých otázek, které vám budou vrtat. Škoda jen, že to není ukončené. Vím o tom údajném konci podle M. Broda, ale na kdyby se nehraje.

9 24.11.2024

Dost koukám na to nízké hodnocení, vždyť je to malý literární skvost! Ale stačí si pár těch špatných komentářů přečíst a je jasné, že to často hodnotí puberťáci, kteří to dostali za úkol ve škole. Sorry, ale taková hodnocení by tu vůbec neměla být. Nebo ještě lépe by je ve škole možná neměli nutit podobné věci číst, když na to nejsou intelektuálně uzpůsobení. To je potom jako házet perly sviním.

9 10.11.2024

(SPOILER) Kniha o jednom (ne)hrdinovi, který má v rukou osud lidstva a na celou knihu si vystačí skoro sám. Čtivé a napínavé. Pěkný příběh o přátelství. A co víc, má to poměrně dobrý konec. Co bych naopak vytkla, že to byl až moc velký borec: byl to skvělý fyzik, biolog, chemik, inženýr, prostě všechno, co bylo potřeba. Až poněkud nerealisticky, když ho uvedli jako středoškolského učitele, byť velmi nadaného. A pak mu přibyl ještě super kolega konstruktér, který levou zadní (přední, boční...) vysekl cokoli. "Potřebuju testovací komoru, která bude taková a bude se tam automaticky dělat tohle." – "Dobře, máš to mít." Takže cokoli se podělalo, všechno bryskně vymysleli a vyřešili. A další věc, je tam plno vědy, výpočtů atd., a i když myslím nejsem úplně blbá, tak na fyziku celkem jo, takže rozhodně nemůžu říct, že bych všemu rozuměla.
Ale bez ohledu na to dobrá kniha. Jen bych si na místě autora odpustila poslední stránku, to už bylo moc, i tak tam ten apel na důležitost dětí a vzdělávání byl dost velký, a zrovna třídou natěšených žáčků bych tak skvělou sci-fi prostě nezakončovala. Navíc se kvůli tomu z hrdiny stal zčistajasna ještě i skvělý muzikant. Ale když jsem po půlnoci vyšla ven, abych si provětrala učtené oči, byly na obloze vidět efekty polární záře a ty se k atmosféře právě přečteného hodily perfektně.
Chyb bylo v knížce minimálně, i když jedna byla zrovna v číselném údaji. Jenom... moc prosím, nepoužívejte ve spisovné češtině slovo "přeci", je to paskvil.

9 11.05.2024

Čtivá historická detektivka. Stein mě sice trochu prudí, ale ostatní postavy ho dobře vyvažují. Mám přečteno pár dílů na přeskáčku, postupně to kompletuju, a myslím, že tento první díl patří spíš k slabším - ale tak zase, je to rozjezd, a i ten stojí za to. Oceňuji i nové brožované vydání, obálka se mi líbí, a i když celkově knížka možná působí trochu laciněji, nějak se to k ní víc hodí než ta seriózní pevná bichle prvního vydání. Tak snad budou další díly brzo následovat.

9 15.11.2022