LaCucaracha komentáře u knih

Je to taková situačně konverzační komedie, včetně záměn, které mě vždy spolehlivě odradí. Ale tady mi to nevadilo. Klasické britské humoristické knížky mám obecně ráda a síla této je hlavně v textu. Mnohokrát jsem se musela zasmát nahlas, ale kdybych chtěla někomu ten kousek přečíst, tak by se asi se mnou nesmál. Jde totiž o celkový kontext, spojitost textu a dokonalý jazyk. Nevím, jestli je to větší zásluha autora či překladatele, ale tak, jak je to napsané, to prostě nemá chybu. Osoby jsou jak živé a k popukání. Nejlepší je asi komorník.

7 19.08.2017

Taková příjemná, nenáročná knížka. Pro ženy. Aspoň si moc neumím představit, že by se opravdu líbila chlapovi, ale kdo ví. Vypráví o životě houslistky a amatérské ornitoložky Gwendolen, přibližně od jejího věku 17 let až do stáří, ale zachycuje jen takové úseky, takže se v čase skáče, není to souvislé podrobné vyprávění. O rodině, jak se začala věnovat hudební kariéře, jak žila v Londýně a hrála v orchestru, na pozadí dvou světových válek, trochu milostného života, až jak se přestěhovala na venkov, ponořila se do výzkumu ptačího světa a stala se známou spisovatelkou. Ptáci s ní bydleli v domku, ona je krmila, učila, a tak. Docela jsem jí záviděla. Když teď chodím sypat ven zrní ptákům, tak si s nimi pohovořím. A je fakt, že sýkory neulítnou, tak třeba na mě jednou nějaká taky usedne. :-)
Kapitola vždycky začne krátkým úsekem, který se věnuje jedné konkrétní koňadře, Hvězdě, asi její nejoblíbenější, a pak pokračuje příběh samotné Len. Je to psáno takovým zvláštním, úsporným způsobem, líbilo se mi to. Jestli někdo čeká, že je to kniha o ptácích, tak ti jsou spíš na druhém místě, je to příběh hlavně o ženě. A o lidech vůbec. Ten prolog, jak z obce přijdou ostříhat živý plot, aby to hezky vypadalo, a tím zničí všechna hnízda s ptáčaty... bože, to je jak u nás na vesnici. Vždycky a všude se najdou pitomci. Každopádně knížka byla milá, i když i trochu smutná, a mě docela chytla za srdce. A má krásnou obálku.

6 20.12.2022

Poctivá velká bichle. Textu je tam na komiks opravdu hodně, žádné takové ty v podstatě prázdné několikastránky, vyplněné vytřeštěnýma očima nebo létajícími pěstmi či uhánějícími automobily a doplněné maximálně citoslovci aaarrgh a bum. Po dočtení jsem měla opravdu pocit "dočtení", jako by to byla plnohodnotná kniha. Kresba je kvalitní a věrná a naprosto odpovídající obsahu. A hlavně jsem se dozvěděla všechno (snad všechno a snad pravdivě) o pozadí vývoje a použití atomové zbraně, a bylo to věru poučné.
V příběhu se proplétají osudy různých postav prokazatelně existujících: vynálezce jaderné reakce a další vědci vyvíjející bombu, je tam i Albert Einstein, dále prezidenti a další politici, špioni, nesympatičtí vojenští hodnostáři nebo lékaři, kteří na nic netušících pacientech prováděli pokusy s radiací. A pak je tam vyloženě smyšlená linka jednoho Japonce žijícího v Hirošimě, která je tak trochu patetická, ale své opodstatnění v příběhu nakonec má.
Pečlivě připravené hezké vydání, za kupodivu poměrně příznivou cenu vzhledem k velikosti publikace. Dozvíte se hodně z historie, a to nejen suchopárná fakta, ale i věci osobního charakteru. Není to zábavná literatura, jak už tak komiksy bývají, je to v podstatě naučné, ale přitom naprosto nenásilnou formou. Tohle se myslím povedlo.

6 17.07.2021

(SPOILER) Čekala jsem nějakou echt oddechovku, trochu povrchní čtení založené na vtípkách, čímž to zhasne. Ale ona to je normální plnohodnotná kniha. I docela bytelná, žádný lehký paperback. A těch vyloženě vtípků, jako že se hned zasmějete, tam vlastně zas taková přehršel není. Spíš se to celé nese v duchu pobavenosti a nadsázky. Když se to vezme kolem a kolem, je to skoro i normální román, jen odlehčený a ulítlý, a odehrávající se v rozmezí pár dní. Četlo se to dobře a bavilo mě to, a vlastně mě i překvapilo, že je to zombie román, čekala jsem něco trochu jiného. Spotřebováno za dva dny a spokojenost. Určitě si to dám někdy znova. Třeba příští Vánoce.

6 15.11.2020

Platí v podstatě to samé co pro první díl, tedy že je to příjemné a poklidné čtení, psané takovým nějakým řekla bych japonským způsobem. První díl mi ale přišel asi lepší, jednotlivé epizody a postavy byly více rozpracované, možná to celkově taky nevyznívalo tak moc dojemně a smutně. Snad všechny postavy jsou tu (až na dítě) neveselé, nebo aspoň pronášejí životní moudra, nějak v nich chybí rozmanitost. Také zde opakovaně zaznívá poselství, že je důležité, aby žil člověk šťastný život, navzdory okolnostem a hlavně kvůli mrtvým (zjednodušeně řečeno). Když na tuto tezi přistoupíte, budete se pravděpodobně rozplývat nad tím, jak je to moudré a pravdivé a krásné. Když budete mít o prohlášení pochybnosti jako já, nutně vás to bude v textu rušit, protože vždy pocítíte nesouhlas, nebo aspoň prostor k polemice.
Pro knížku je opět charakteristické neustálé opakování, a to nejen pravidel přesunu do minulosti. Možná to někoho může rušit, na druhou stranu těžko si myslet, že si autor nevšiml, že se opakuje. Dal to tam záměrně, tak to tak berme. Ono to tak nějak rytmizuje děj. Konec jsem úplně nepochopila, co je to za postavu a kde se vzala, ale asi se to dozvíme ve třetím dílu.
Přes všechny drobné výhrady je tohle zajímavá knížka, která stojí za přečtení (samozřejmě i s předchozím dílem, bez něj to nejde). Text je napsán výborným jazykem, který očima přirozeně a bez zádrhelů plyne, takže čtení jde velmi rychle. Knížka se dá zkonzumovat i za den, aniž byste slova přeskakovali. A ještě navíc je hezká a bez tiskových chyb. Co víc si přát.

6 20.07.2020

(SPOILER) Svižné vtipné čtení, složené z krátkých kapitol, které vás nutí číst dál a dál a furt, takové to "ještě kousek...". Občas je humor poněkud trapný, někdy mírně nucený a jindy tak trochu regionální a poplatný své době, ale to je poměrně zřídkavé, většinou jsem se dobře bavila. Konec je takový, jako už konce většinou bývají, tedy ne zcela uspokojivý. Dráče poté co zmizelo, se už neobjevilo, což mě popravdě překvapilo, když právě o ně dost šlo. Možná to má být otevřené pro pokračování? A úplně mi nebylo jasné zasazení do času a lokality – jasně, je to fantasy, přesto když rytíře odnese drak stovky kilometrů daleko do Hellady, což je prostě Řecko, je zajímavé, že se tam tento bez problémů domluví. Ale to už hledám hnidy. Je to zábavné a dobře napsané a milovníkům vtipných fantasy s čistým svědomím doporučuji.

6 16.05.2020

Před celkem mnoha lety jsem přečetla Mandolínu i celou jihoamerickou trilogii, a byla jsem nadšená. Ovšem s výhradou – Bernières je opravdu pan Spisovatel, bohužel ve svých románech popisuje i věci nehezké, až hnusné. A s tím já mám obecně v knihách i filmech dost velký problém. Možná proto jsem se zatím neodhodlala k opětovnému čtení trilogie, i když jsou to špičkové literární výtvory. A s Generálovou šťastnou smrtí (kdo proboha překládal název?) je to dost podobné. Oproti románům z Jižní Ameriky je to sice slabý odvar, ale přece jen, sem tam nějaké nemocné zviřátko, mrtvé zviřátko, já to prostě nerada.
Jenže. Bernières zkrátka umí psát jako málokdo. Žádná věta není zbytečná, každá věta je plná a obsažná. Umět vyprávět je umění a tohle vyprávění krásně plyne, takže se text moc dobře čte. Ani mi nevadilo schéma povídek, které normálně nevyhledávám. Navíc to nejsou klasické povídky, ty bývají izolované, tady je spojuje místo děje, vesnice, a postavy se opakují. Jsou to prostě takové vesnické výjevy a vůbec nesouhlasím s názorem, že tomu chybí děj. Tak jako jasně, nikdo tam nepořádá akční honičku, netropí intriky, nikdo nikoho neunáší, nikdo nesouloží s milenci se sklonem k BDSM... ale i tak bych neřekla, že je to nudné. Některé příběhy jsou lehce úsměvné, některé pohladí, víc je jich smutných (ale s mírou), některé mají zajímavé rozuzlení. Co mi trochu vadilo, byla časová nejasnost – úplně jsem nebyla v obraze, kde na časové ose se popisované události nacházejí. Sem tam indicie byla, ale nestačilo to. Ani vlastně nevím, jestli se to odehrávalo v rozmezí dejme tomu dvou let, nebo dvaceti.
Celý ten vesnický svět je košatý, a to hlavně díky Bernièresovu jazyku. Všímá si detailů, popisuje věci neotřelým způsobem, používá bohatý jazyk, čtení jeho knih je opravdu ryzí potěšení. Z doslovu jsem zjistila, že při psaní čerpal z vlastních vzpomínek, že mnoho věcí zažil a v knize to není jen tak bez důvodu, že by si to jen vymyslel na efekt. Třeba nemocný králík nebo jeptišky-motoristky. Líčení vyznívá nostalgicky, což je ale pochopitelné v situaci, kdy dospělý člověk vzpomíná na dobu svého mládí, přičemž vše se zatím změnilo (samozřejmě k horšímu, a to myslím bez ironie). Inu, zdá se, že jsem na knižním výprodeji ukořistila další poklad.

6 21.04.2020

Podle ohlasů a věhlasu knihy jsem čekala víc. V první řadě jsem čekala pozitivní čtivo, tak trochu feel good. Ale i když hrabě Rostov byl příjemný distingovaný muž, zdánlivě vždy nad věcí a vše s pokorou přijímající, přesto z knížky často podprahově čišel smutek až zoufalství. Ostatně když se takový muž rozhodne (byť s rozmyslem) spáchat sebevraždu, asi tak moc v pohodě není.
Ze začátku mě překvapilo, že knížka opravdu působí dost rusky, že se autorovi povedlo vystihnout ducha ruské klasické literatury. To se však postupně vytrácelo, takže časem to byl takový normální neidentifikovatelný román a ke konci už byla knížka typickou ukázkou americké literatury. Záhady, pikle, špionáž, zatajené věci, akce, napětí, happy end – ovšem ten happy end by v reálném životě rozhodně happy endem nebyl, to jen v knížkách se takové konce používají pro efekt. Celá knížka, ačkoli je dost tlustá, navíc působí tak nějak ploše, vůbec to nejde do hloubky. Jen útržky ze života pokoušející se látat dohromady nějaké velké drama. Úplně to podle mě nefunguje. Možná jako film by to bylo lepší, takový Amarcord je vlastně taky víceméně o ničem, když to přeženu, a přitom je to jeden z nejlepších filmů, které znám. Ale dobrá knížka musí chytnout a nepustit. Vtáhnout, abyste byli takřka součástí příběhu. Tady mě nic nechytlo a do čtení jsem se musela trochu nutit. I když oceňuji, že je knížka kultivovaná a až na ten závěr taková starosvětská.
Naopak neoceňuji pronášená rádoby moudra a různá hluboká zamyšlení, která mají knížce vždycky dodat punc závažnosti a kvality. Na mě takové věci většinou působí falešně a Gentleman není výjimkou. Slabší kvalita ostatně hezky vynikla, když došlo na citace klasických světových románů. I když to byly třeba jen dvě věty, stejně bylo poznat, že ta úroveň je úplně někde jinde, ať se Towles snaží napodobovat sebevíc.
Dojmu nepomohlo ani větší množství chyb. Když je to údajně celosvětový spektákl a rádoby (opravdu jen rádoby) vysoká literatura, mohli si dát ve Vyšehradu trochu práci s úpravou textu. No nevím. Možná za pár let, až si to přečtu a nebudu mít jako teď přehnaná očekávání, strávím knížku líp.

6 20.03.2020

Moc příjemné a poklidné čtení, i když i trošku dojemné. Je to psané takovým japonským způsobem, což se mi líbí. Časté opakování, které se objevuje, k tomu patří. Vyprávění hezky plyne, jako stoupající pára z chladnoucí kávy. Číst si tuhle knížku během popíjení kafe je vůbec docela dobrý nápad, hodí se k sobě. A je to i inspirující – ne náhodou jsem si jako další pytlík koupila zrnka z Ethiopie. Knížka je taky moc hezká na pohled a je bez chyb!

6 04.11.2019

Tahle knížka trochu klame tělem. Je malá, brožovaná, někdo by ji mohl strčit i do kapsy. Navíc vypráví v podstatě nenáročný dobrodružný příběh o pirátech šmrncnutý kouzly a voodoo. Ale přitom je to poctivý 400stránkový román, kterému nic nechybí. A to je možná jádro problému pro ty, co jsou zvyklí na jednoduché fantasy vyprávěnky, kde všechno odsýpá, aby se čtenář nenudil a hlavně aby to celé pro něj nedejbože nebylo moc náročné zpracovat. Takže jsou tu třeba (hrůza!) popisy. Já mám ale naštěstí ráda literaturu, která mě umí vcucnout, která umí vytvořit atmosféru a která umí v mé představivosti důkladně vybudovat obraz všeho, co se v knize odehrává. A to bez popisů opravdu nejde. Určitě to podle mě není knížka, která by se dala číst někde v metru nebo čekárně, tu pár odstavců, tu dvě stránky. Chce to věnovat čtení trochu pozornosti, nejlépe číst uceleně celou kapitolu – a že kapitoly jsou někdy docela dlouhé. Za mě hodně povedené a čtivé, jen konec mohl být ještě víc šťastný, já to tak radši.

6 27.08.2019

Nejdřív jsem si myslela, že knížka je tak špatná proto, že jsem před ní četla skvělé Krále Wyldu a Santiaga, a to srovnání prostě nemůže snést. Jenže ne, ona by byla špatná, i kdybych před ní četla návod na pračku. Asi nejlépe ji vystihuje slovo "chaos". Celý příběh je chaotický. Možná kdyby psal autor chronologicky, tak by to mohlo být o dost lepší. Jenže on stejně jako mnoho jiných spisovatelů v poslední době podlehl pocitu, že když se bude v čase skákat, dodá to literárnímu dílu hodnotu. Tak omyl - nedodá. Nejdřív je v ději skoro na konci, pak kus zpátky, v tom kusu zpátky se ještě dál vrací zpět (a nezdráhá se to uvést slovy "ach ty vzpomínky"), pak se vrací do méně vzdálené minulosti (kde konečně pochopíte, o čem dosud psal, protože do tohoto okamžiku se vůbec nechytáte - co je kyselina? Slíďák? třetí kruh? ...), aby úplně na konci konečně navázal na začátek - jenže to už jsem si zdaleka nepamatovala, co vše tomu předcházelo a jak to zapadalo do časové linky. Příběh je tak roztříštěný, že se prostě dokonale neposkládá. I samotný styl vyjadřování je často nesouvislý a špatně se to čte.
Jinak sem autor nasázel všechno možné: zombie, upíry, Lucifera, kanibaly, Usámu, ... čím víc, tím líp. To je nějaký poznávací znak české fantasy? Těžko říct, jestli měl Kulhánek v hlavě nějaký ucelený smysluplný příběh. Pokud ano, na papír se mu ho převést nepovedlo. Než aby zapracoval na jeho dobrém odvyprávění, řeší si tu nějaké své utkvělé představy a fascinace, ze kterých má potřebu se vypsat. Evidentně si libuje v násilí, takže je to samý rozprsklý mozek, vnitřnosti, dloubání očí, vytrhávání přirození, upalování zaživa. (Ten člověk musí mít vážně hlavu plnou běsů.) Také ho zdá se vzrušuje představa, že je v jedné posteli s krásnou ženskou, která se o něj smyslně otírá, ale zároveň mu nechce dát. Proto nám servíruje donekonečna tu stejnou scénu ze spacáku - když už tam asi posté omílal "jau! jsi děsná! co... jau! spíme!", myslela jsem, že ty stránky vyrvu. Svým způsobem zajímavá je autorova posedlost funkčním prádlem. Samozřejmě chce prodat i své naučené vědomosti o Japonsku. Nebo nám sdělit svůj názor na křesťany. Ze všeho zkrátka čiší Kulhánek, jenže já spíš ocením, když si autor-beletrista vystačí s fantazií a neprezentuje pořád sám sebe.
Celá knížka navíc vyznívá značně nesourodě. Nejdřív je to temné a depresivní, plné násilí. Pak následuje fantasmagorický výjev z pekla. Nato autor vyplodí nefalšovanou červenou knihovnu říznutou trochou erotiky, kdy hrdina zahoří čistou láskou a nakonec dojde i ukojení, nechybí ani srdceryvný (stokrát omletý) model historky, co hrozného dívka jeho snů zažila jako malá holčička (asi tušíte, že). Pak se z hrdiny stane na chvíli retard a následuje poněkud hluché místo, aby děj přešel do závěrečné třeskuté řachandy, kdy se máme smát ideálně na každé druhé řádce. Styl Zeměplochy je obšlehnutý do mrtě. Díky tomu všemu knížka nemá šanci fungovat uspokojivě jako celek.
No a jinak zlo samozřejmě ztělesňuje Hitler, kdo jiný, třeba takový Stalin byl sice ještě horší, ale nebylo by to tak literárně vděčné. (Dokonce zdá se není ani v pekle.) Lucifer je naopak sympatický chlapík. V FBI jsou blbci, Němci jsou akurátní, Češi byrokrati... takové běžné stereotypy. Zápletka je divná, vše komplikované a ne zcela logické, ale konec jistí happy-end jak prase. Opravdu velká úleva, když jsem knížku konečně dočetla - no, místy spíš přeskákala. Mimochodem napsat knížku, kde furt někdo někoho masí a nestvůra číhá na každém kroku, a přitom je to neuvěřitelně nudné, to je asi také umění.
P.S. Jo a tiskařská čerň se maže, tak pozor na vlhké ruce.

6 27.05.2019

Byla jsem mile překvapená. Je to teda něco úplně jiného než film. Film je taky dobrý, ale hlavně proto, že je hezky natočený, pěkné exteriéry i interiéry a skvělí dva ústřední herci (chlapeček mi vyloženě lezl na nervy). Bez toho by film za moc nestál. Ale knížka je nesrovnatelně kvalitnější. Mnohem bohatší, postavy mají osobnost a historii, vše dává smysl. Je zajímavé, že všechno to zajímavé se ve filmu neobjevilo, nezůstalo skoro nic, jen hotel. Přitom vosy i keřová zvířata, která se v záběru nikdy nehýbala, jsou myslím zfilmovatelné věci. Nebo jak si Jack pořád otírá rukou ústa. Atmosféra, že by se dala krájet. Horrorové scény jsou opravdu strašidelné. Ale kromě horroru je to i psychologický román, který naprosto pohltí. Takhle si představuju psaní na špičkové úrovni. A navzdory upozornění na přebalu bylo nejlepší číst ho večer a o samotě.

6 08.11.2018

Tahle knížka ve mně vyvolává rozporuplné pocity. Je v ní totiž popisováno násilí a to je věc, které já se v knížkách cíleně vyhýbám. Jenže tady to vyvažuje tolik jiných předností. Myslím, že určitým úhlem pohledu je tohle asi to nejlepší, co jsem kdy četla. Pestrý, zajímavý děj, mnoho různých postav a linek, atraktivní cizokrajné prostředí, originální nápady, fantazie, humor. Je tam plno různých věcí, nezřídka i neskutečných, magických. Ale všechno to funguje naprosto dokonale. Autor upletl bohatý příběh a použil na něj pestrobarevnou přízi, protože i ten jazyk, to je potěcha oka. Samozřejmě velká poklona překladu, protože ten to mohl všecko úplně zazdít. Těžko to popisovat. Možná by to někomu mohlo přijít nudné či zdlouhavé, protože často jsou kapitoly jen popisné, bez přímé řeči, ale pro mě je to napsané dokonale a vůbec nechápu, že se autorovi toho podařilo tolik skloubit dohromady, že nic nechybí ani nepřebývá. To pak i ty nehezké věci skousnu, navíc ony jsou líčeny dost úsporně, pár větami, autor naštěstí nepatří k těm, kteří by se v popisování mučení vyžívali. Vážně ojedinělá kniha.

5 25.10.2024

Začnu doslovem autora, kde se Pat nerozpakuje sám sebe několikrát pochválit, jak dobře že to umí psát. Jenže bejvávalo. Nejvíc mě asi vytáčelo, že pořád něco k něčemu přirovnává. Chlapec je nesvůj, „jako by se pokoušel spolknout kámen“, nebo kombo: „Bast ji pečlivě, velmi opatrně uchopil, jako by bral do ruky kopřivu. Jako by mezi palcem a ukazováčkem svíral hada.“ Takže když jsem s postupujícími stránkami viděla další „jako/jako by“, už jsem fakt lezla po zdi. Jasně, přirovnání text okoření, ale musí to být s mírou, ne v každé třetí větě, to vážně není důkazem spisovatelova umění, naopak. Taky se často něco opakuje, Bast třeba každou chvíli vzhlíží… asi důležitý prvek jeho osobnosti. Takže s tím „fakt dobře to umím se slovy“ se Pat moc netrefil a jen to ilustruje nebetyčnou míru jeho sebevědomí.
Sám příběh je divně rozplizlý, možná je to tím dopisováním a přepisováním. Tipla bych si, že nově přidaná je hlavně zbytečná slovní vata a pak (trans)genderové módní záležitosti, jakože někdo se rozhodne být holčičkou, a tak je holčičkou, snad i nějaká ta nebinární postava se mihla. Erotické vsuvky, byť poměrně zastřené, na mě působily nepříjemně. No a pak už zbývají jen rádoby oduševnělá moudra, dojemný a patetický cancy, chudák týraný chlapec, on mu pomůže, utěší ho, všichni si popláčeme… opravdu to napsal starej chlap a ne ženská s rozbouřenýma hormonama? Odpověď je asi zase v doslovu, protože když budu parafrázovat známé „přestala být ženou a stala se matkou“, tak Pat přestal být spisovatelem a stal se otcem. Jako super, že je tak naměkko ze svých synů, ale zjevně ho to negativně ovlivnilo v tvůrčí činnosti. Nicméně sentimentálně laděné čtenářky budou náležitě ukojeny.
Hodně samozřejmě dohání vzhled knížky. Ve výsledku asi mnozí čtenáři odpustí slabší úroveň textu, protože je knížka „tak hezká“. Ale i když sama vážně ocením, když si někdo na vizuálu dá záležet, a ilustrace miluju, tak prostě nemůžu nevidět, že obsah pokulhává.
No aspoň něco pozitivního na tom všem je – jak jsem byla naštvaná, že Pat na čtenáře nepokrytě fakuje se třetím dílem Kroniky a radši dělá sto jiných věcí, tak teď už vlastně ani nejsem. Protože je mi jasné, že jestli kdy něco vypotí (něco, co lety přepsal a „vylepšil“ podobným způsobem jako tohleto), tak to prostě dobré nebude. Pat svou šanci na dokončení zdařilé trilogie prošvihl, teď už je jinde a podle mě už na to prostě nemá.

5 08.10.2024

Nějak jsme se minuli. Myslela jsem, že to bude něco uvěřitelnějšího, ale tohle bylo zamýšleno asi jako ryzí thriller, tak to bylo značně přehnané, zvlášť to finále. Ani na chvíli jsem neměla pocit, že by se něco z toho mohlo skutečně stát. Možná kdyby to bylo umístěno do budoucnosti a pojato jako sci-fi? :-)
Všechno bylo navíc hrozně nejasné. Kde se to odehrává? Česku ty reálie a poměry vůbec neodpovídaly. Tak jsme jako v Americe, zemi neomezených možností? Co hrdinka vlastně dělala? Evidentně zastávala nějaké hodně dobře placené místo, protože kvůli ději musela mít hodně peněz - takže je zasazená do nějaké kanceláře nějaké firmy a má podřízené, ale ani zbla netušíte, o jaké zaměstnání jde. Jak hrdinka vypadá, zjistíte asi až v polovině knížky. Ne že by ta vizáž byla nutná, ale čtenář si tu postavu pak představuje tak nějak neutrálně, když nemá žádné vodítko, a pak najednou zjistíte, že to má být krasavice k pohledání - to poněkud začne měnit pohled na vše dosud přečtené.
Takže i když se autorka zjevně snažila šokovat a dělat takovej ten wow efekt říznutý světovostí, aby si čtenář sedl na zadek, mě do příběhu vůbec nevtáhla a všechno od postav, prostředí až po děj mi to přišlo tak nereálné, až to působilo vlastně směšně.

5 14.08.2024

Dvojka se mi líbila méně. Hrdinka mi byla nesympatická, ale což o to, Stolbenko v prvním díle mi taky lezl na nervy, tím to nebylo. Jenže knížka pro mě měla dost jinou atmosféru, a právě ta se mi v případě Rusalky líbila – syrová, chlapská, noir. U Divoženky jsem měla neodbytný pocit, že čtu román pro ženy. Sice tam byla krev, nechutnosti a zima a mráz a často šero... ale i tak to na mě celou dobu působilo jako román pro ženy. Což je žánr, který mě vůbec nebaví. Ale to je můj problém. Čtivé to jinak je, nikoho neodrazuji. :-)

5 29.11.2023

No páni, tak do takového pekla bych fakt nechtěla. Bylo to opravdu děsivě odporné, takové věci většinou odmítám číst, protože násilí si moc neužívám, ale ten nápad na podobu pekelné říše mi přišel hodně originální. Vůbec celá knížka. I když tedy – nacisti a koncentráky, to už dneska člověk najde snad všude. Ale i tak. Propracované, promyšlené, dobře napsané, jazykově kvalitní, temné, drásající, atmosférické... nemohla jsem se odtrhnout. Ovšem za co bych autorovi vyčinila: SPOILER (i když zas tak moc ne, na děj to nemá vliv): Psi – já se zaradovala, že hrdina má rád psy a zachraňuje je – a on (autor) je nechá pobít. To mě řádně nas..l. Na ubližování zvířatům jsem háklivá. No ale jsem zvědavá na dvojku, jestli laťku udrží.

5 28.09.2022

Knížce se nedá upřít, že je dobře a čtivě napsaná. I když je to bichle a moc mě nebavila, tak se četla dobře a rychle. A to není jen tak. Ale... těžko najít zalíbení v knížce, kde není ani jedna sympatická postava. Všichni jsou to nějakým způsobem blbci a hlavní hrdina se chová často jako idiot. Pubescentní idiot. Což je další problém, protože jak zjišťuji, přestává mě bavit číst knížky vyprávěné dítětem či adolescentem. Všechny postavy jsou taky samozřejmě značně nerealistické, prostě takové románové.
No a pak je to podle mě až zbytečně natahované, hluchých a opakujících se míst je tam dost. Zvlášť když si po dočtení uvědomíte, že se tam vlastně nic moc nestalo. Lidi se potkávají a plkají, vyprávějí, hrají šachy nebo fotbálek. Hodně z důležitých postav se objeví jen proto, aby mohly zmizet, a rozuzlení se nedočkáte. Asi by bylo férové na rovinu říct, že tohle je prostě nefalšovaný první díl, jen nahozené osudy bez většího vývoje. Ale s tím jsem to nerozečítala, čili trochu nemilé překvapení. A poslední připomínka je k mísení fikce a non-fikce, kdy pořádně nevíte, co je a co není reálné, což nemám ráda, protože to na mě působí jako klam.
No, jak tak koukám, vydání pokračování knížky je na spadnutí, ale nechám si ho ujít a tohle pošlu do světa.
P. S. Na to, že jde o klub nenapravitelných optimistů, tak se na můj vkus moc často hádají, dobrou náladou taky zrovna nehýří a optimismus z nich rozhodně nevyzařuje.

5 23.02.2022

Tohle byla první kniha z řady, co jsem četla, ale nemám pocit, že by neznalost předchozích něčemu vadila. A co na to říct? Tak čtivé to určitě je, autor se snaží, aby to mělo spád, asi aby se čtenář náhodou nenudil, takže chrlí akci na akci, a nešetří rádoby efektními až šokujícími prvky, ke konci už to byla docela překypující slátanina. Často se něco rozuzlilo pomocí deus ex machina, což je trochu laciné, a nechybělo ani detektivní klišé s tím, že pachatel je levák. Ještě že neměli hodinky, to by se určitě rozbily a ukazovaly by čas vraždy. No a ještě několik věcí mi tam vadilo.
Jednak hlavní postava kapitán Stein – asi to má být postava kladná, ale jako taková je dost nesympatická: pyšný a povýšený, arogantní a přezíravý, pámbíčkářský a puritánský páprda. Tak s tím jsem se fakt neztotožnila. Jeho pobočník Jaroš je na tom mnohem lépe, ale nechápu, proč by se bystrý a chytrý mladý muž tahal s takovým mamlasem. Ale tady mi možná právě chybí ten kontext.
Dál je to na můj vkus moc okatě edukativní. Nevím, jestli to bylo zamýšleno jako taková nenápadná historická poučení (věci kolem panovníka a dvora, bitvy, dobové stolování nebo architektura...), ale na mě to působilo jak pěst na oko. Vůbec to není přirozeně začleněné do textu – naopak, okamžitě mi pokaždé v duchu vyskočil velký červený vykřičník !pozor! přichází zajímavý historický fakt!.
Taky působí trochu divně, i když je to s ohledem na dobu děje pochopitelné, jak se tam pohoršeně píše o zvrhlých sodomitských praktikách (hrdinný kapitán Stein už jen při tom pomyšlení bezmocně přivírá oči a div neumdlévá). Z toho důvodu to asi nebude úplně příjemné čtení pro 4% menšinu. Ty pobožné kecy o sodomii, zvrácenosti a zvrhlících by jim nemusely dělat dobře.
No a postupně se knížka poněkud zvrhla v erotickou literaturu. Přičemž nápadité nejsou jen praktiky, které tvoří jeden z ústředních motivů příběhu, ale v retrospektivě se dozvíme, že i milenka Jaroše umřela při nestandardní sexuální praktice, což ani s tímto případem nesouviselo. Asi jde holt o Červenákovo téma, stejně jako mučení lidí, což zrovna já neocením. I když pojem hrdelní zločin tu nabyl docela originálního významu, to i pobavilo.
Shrnuto a podtrženo, není to žádná extra kvalitní literatura, prostě zábavné čtení, takový šestákový román. Hodně mu přidává atmosféra plzeňského podzemí, a tak u mě končí jako slušný průměr, ale další knihy od autora už si odpustím.

5 21.12.2020

Oddechové čtení, i když humorné vlastně ani moc ne. Je to sice psané jako humoristická knížka, ale spíš v tom duchu, že je to odlehčené a nadsazené a zkarikované a tak podobně. Že by nastala situace a já se měla vyloženě smát, to snad ani ne. Trochu problém jsem měla s rodinou Larkinových, protože jsou to vlastně burani a vysírkové, jenže na druhou stranu jsou dobrosrdeční, takže je člověk nemůže nesnášet. I když na mého oblíbence Wodehouse tohle zdaleka nemá, tak knížku myslím můžu doporučit jako odpočinkové čtení. Jen pozor, hodně se tam žere. Opravdu žere, to jinak nelze nazvat. Třeba mě jakožto vegetariánku nemá pečená husa nebo vejce na slanině šanci oslovit, a přesto jsem občas dostala hlad. Mojí mamce tohle raději ani nebudu dávat číst, po přečtení by měla nahoře pět kilo.

5 04.10.2020