LaCucaracha komentáře u knih

Japonské knížky mám ráda, protože z nich dýchá odlišnost a bývají zajímavé, ale tahle byla spíše zklamáním. Chvilkami to bylo skoro až americké, zvlášť závěr, tam se tlačilo na pilu dost, hlavně aby jedno oko nezůstalo suché – a taky že nezůstane. Nechtěla bych vidět filmové zpracování, to musí být s odpuštěním dojemné jak prase.
Vyprávění z pohledu kočky je zajímavé, ale někdy trochu křečovité (když občas vysvětluje něco poučného ze života koček, je to jak z dětské knížky) a často ne zrovna uvěřitelné, protože to kočičí uvažování a jednání je hodně přitažené za vlasy (kočka vedle mě přikyvuje). To už by se do příběhu spíš hodil pes, ale podobných dojemných příběhů se psy už je asi dost, takže bylo třeba se odlišit.
Celkově mi však vadí spíš forma než obsah. Třeba retrospektivní vypravování. Lineární příběh je evidentně out, všichni musejí vyprávět pomocí přískoků vzad a vpřed, což nesnáším, protože většinou to vůbec není nutné, jde jen o autorovu snahu o ozvláštnění. Tady to vracení se do minulosti smysl mělo, ale i tak to nebylo úplně dobře provedeno. Další otazník visí nad českým překladem. Často působil neobratně, nějak to nebylo ono. Taky nevím, jak se to má v Japonsku s nespisovnou řečí, možná nespisovná čeština byla zvolena adekvátně – i když mám své pochybnosti a do knížky se nehodila. Třeba takové perly jako "různejch podivnejch případů" nebo "nejsou ničim neobvyklym" mi vyloženě rvaly oči.
Tiskové a gramatické chyby se knížce také nevyhnuly (mývají problém; mít za ní zodpovědnost; kdoz vás...) a použití dvojího typu uvozovek jsem sice pochopila (klasické pro řeč lidí, boční pro řeč zvířat), jen to myslím bylo zbytečné, zvlášť když boční uvozovky nejsou nic moc hezkého. Někdy se navíc vyskytly případy, kdy se podle mě zjevně jednalo o přímou řeč, přesto v uvozovkách nebyla. A teď: šlo o nějaký vyšší záměr, který jsem nepochopila, nebo jen další z redakčních chyb?
Obálka mě taky trochu irituje, protože barevně je sice fakt povedená, ale ten mužský obličej mě asi bude strašit ze sna; kdyby tam byla jen kočka, bylo to stokrát lepší. Nebo požít obálku z anglického vydání, kde je docela povedená.
No, mít kniha lepší jazykovou úroveň (což může být samozřejmě věc originálního textu, ne jen překladu), byl by celkový dojem určitě lepší. Příběh není špatný, jen trochu prvoplánový a samoúčelný.

4 30.05.2020

Mám vydání z r. 2009. Na obálce se píše, že napravují reputaci nekvalitních edicí vydaných po revoluci. Tak k tomu bych podotkla, že se mohli víc snažit. Chyb se tam najde dost (nejen překlepů, ale i gramatických hrubek), brožovaná vazba není moc kvalitní a začíná se rozlepovat, řazení dodatků je podivné a nenavazující, dopisy Baarové dokonce až za tiráží. (Mimochodem, kdyby si vydavatelé ty dopisy Lídě a ty asi tři rozhovory s Adinou odpustili, udělali by lépe. Takhle skončíte čtení knížky s dost hořkým pocitem.) Další věcí je, že fotky často vůbec neladí s textem, v němž jsou zařazeny, navíc neodpovídají ani časově – např. fotka staré Adiny v Cannes zařazená v úvodní části knihy. Jeden popisek je navíc evidentně špatný. Pak jsou i faktické chyby v textu – např. místo filmu Eva tropí hlouposti je uvedeno Přenechte to Zuzaně. Tak nevím, možná pracovní název? Pak bych čekala vysvětlivku. A není to jediný případ. Občas možná hrála roli i špatná paměť, kdo ví, ale opět – od toho jsou vysvětlivky, přece to někdo četl a muselo mu být jasné, že to nehraje. Časově je psaní taky trochu neuspokojivé, protože nemáte úplně přehled, jaký je asi tak zrovna rok nebo kolik let jí zrovna je.
Pokud jde o text, tak ten je opravdu čtivý, knížku jsem přečetla za dva dny a nerada jsem se odtrhávala. Přesto mě zklamalo, jak málo se Adina věnovala světu filmu (30. a 40. léta), který pro ni přitom znamenal zdá se nejvíc. Stejně tak její kolegové jako by nebyli. Třeba slavný film Kristián jí stál jen za napsání, že byl úspěšný, Nový byl výtečný a měla krásné šaty – jeden krátký odstaveček o ničem. Nebo zmiňuje Natašu Gollovou, že jeden čas byly nejlepší přítelkyně, ale vůbec nic o ní nenapíše. Je to divné. Na toto období jsem se těšila nejvíc, ne na drby, ale na svět zákulisí, což není to samé. Klidně by ten zákulisní svět mohl být nudný, jen když by byl autentický. No, bohužel. Naopak hodně místa je věnováno době po emigraci. Ne že by to nebylo zajímavé, ale přece jen moc stránek na to, že se občas nic moc nedělo: pořád doufala v práci a pořád nic, zato věčné pomluvy, pak nemoc a dlouhé léčení spočívající v tom, že ležela a nic nedělala.
Každopádně pěkně z toho vyleze Adina jako člověk. Člověk, který si opravdu musel snadno nadělat nepřátele. Pyšná, poživačná, lehkomyslná, tak trochu bezohledná, cynická, sarkastická, hodně na chlapy, krutě upřímná, vše říkající na rovinu a bez obalu, z ostatních si ráda utahující. Na druhou stranu ale hrdá, upřímná, říkající vše na rovinu, neustále vtipkující... něco může holt být klad a zároveň zápor, takový je život. Ale taky značně sebekritická, ochotná pomoct jiným, silná, nezlomná, pracovitá, zásadně neintrikující a nepomlouvající, a už vůbec ne mstivá. V podstatě docela sympatický člověk, když nebudete příliš moralizovat.
P.S. Ta paní, co se o Adinu starala na Dobříši a s očima navrch hlavy pak novinářům vykládala, jak po ní vyžadovala zahřát záchodové prkýnko (a ona jí ho husa samozřejmě šla vlastno... zahřát), přičemž Adina si to pak rozmyslela.... nóó, co k tomu říct? Přesně ve stylu Adiny. Z ostatních si ráda utahovala, aniž by to oni sami často rozeznali. Jistou ošetřovatelku v sanatoriu ve Švýcarsku pak okomentovala slovy: Ubohá duše je tak blbá, že všecko, co jí řekneš, promptně sežere.

4 07.02.2020

Očekávala jsem dobrý klasický humoristický román z univerzitního prostředí, ale moc dobrý bohužel nebyl. Nevím, jestli je to tím, že je autor akademik, ale textu chybí lehkost a nadhled, které jsou pro tento žánr nezbytné. Hrozně tlačí na pilu. Ne že by neuměl psát. Textové pasáže jsou často hutné, dlouhé, nitro sebezbytující, s dlouhými odstavci, a přesto je to napsané tak, že slova příjemně plynou. Jenže celý příběh je špatně vystavěný. Začne to docela dobře, úvodem o obou profesorech, pak pokračuje jejich peripetiemi na pracovišti v cizí zemi a vůbec zapeklitostmi oné cizí země, a pak se to rozplizne v nic. Autor se začne rochnit v sexu, studentských nepokojích, postavy se začnou měnit a chovat se divně (nejen profesoři, ale i jejich manželky), celé se to nějak zmate a vyšumí do prázdna. Dokonalého prázdna, protože autor (s výslovným odkazem na čtenářovo očekávání nějakého konce u knih) nechá konec ani ne otevřený, on prostě konec vynechá.
Pocit, že během psaní si přestal vědět s knihou rady, umocňuje i praktika, kdy v rámci příběhu (předmětným oborem je zde literatura) zmiňuje různé románové postupy, a ty pak "pro zajímavost" aplikuje. Po první půlce souvislého tradičního vyprávění a rozvíjení příběhu nastoupí proto pasáž v dopisech, pak pasáž složená z úryvků z novin, a na konci použije metodu filmového scénáře. Netřeba říkat, že vše je leda na škodu příběhu. Párkrát jsem se pousmála, ale vcelku to celé bylo dost nudné a druhou půlku už jsem se snažila mít z krku co nejdřív. Po naprostém propadáku Nejtišší trest (který ale psal už jako stařík, nadto notně literárně vyčpělý) je tohle určitě mnohem lepší. Podruhé už to číst ale nechci a ani nemám chuť zkoušet pana Lodgeho do třetice.

4 18.01.2020

Vždycky se držím zásady nekupovat knížky, které získaly významné ocenění. Jednou jsem to porušila a tu to mám. Že prý je to vtipné, originální, že to je netypický nositel Pulitzerovy ceny. Kdepak. Tohle je přesně typ knížky, které ceny získávají. Shrňme si to. Způsob vyprávění: pořád se skáče z jednoho časového okamžiku do druhého, dvacet let zpátky, deset let dopředu, snad každé dvě tři stránky se ocitnete někde jinde, takže nemáte šanci se pořádně začíst do jedné linie - psát "normálním" způsobem by asi bylo známkou obyčejnosti. Jazyk: plný klišé a sentimentu, rádoby moudra a vznešenosti, nejlépe podpořené větami bez sloves, nechybí četné hloubání se v hrdinově nitru. Hrdina: samozřejmě homosexuál, s heterosexuálem by totiž naplno vyvěrala plytkost celé knížky. Od poloviny knížky víte, jak to dopadne, a věděl by to i hlavní hrdina, kdyby někdy někoho nechal domluvit. Mimochodem hrdina je pěkně nesympatický mamlas a ty jeho patálie vůbec nejsou roztomilé, je to prostě jen blb. Humor se skoro nekoná, a když, tak není moc vtipný (záměna slova v cizím jazyce, kdy jedno chybné písmeno udělá z nevinného výrazu sprosťárnu - chacha, to jsme se nasmáli). Obdivuhodný je také fakt, že kamkoli přihřátý hrdina vstoupí, tam najde okamžitě alespoň jednoho parťáka nejen stejně orientovaného, ale dokonce svolného k souloži. To rozhodně nevypadá jen na 4% menšinu. Bohužel je marné i schéma cesty kolem světa, protože jednotlivé lokace jsou absolutně bez atmosféry (snad jen s výjimkou pouště). Kdyby se to celé odehrálo dejme tomu v NY a hrdina chodil do divadla, do obchodu nebo do parku, mohly by se tam udát stejné zápletky a vyšlo by to nastejno. Pochybnost jsem měla i ohledně překladu, jestli je tak neumělý, nebo tak geniální (viz loužil se ve vaně; dali si lampu tequily). Bože, já jsem tak zklamaná. Přitom ke konci byl takový záblesk, že by autor byl schopen napsat něco zajímavějšího i vtipného, ale proč to tedy neudělal? Vůbec jsem se nemohla začíst a dočíst to, taková nuda. Prostě klasický držitel literární ceny. Nejradši bych dala odpad, ale v zájmu objektivity je to za dvě hvězdy.
Jen pro zamyšlení: Kdyby hrdinou nebyl homosexuál, ale obyčejný chlap, který pustí k vodě dlouholetou přítelkyni kvůli pitomosti (kterou však umí sám pro sebe povýšit na ušlechtilý důvod), následně se babrá ve vlastní sebelítosti a klátí cizí ženské na potkání - taky by to byla tak skvělá knížka zasluhující obdiv, nadšení a významnou literární cenu? To bych se fakt divila.
(P.S. Kdyby si snad někdo myslel, že jsem homofobní, tak nejsem - to bych si tu knihu vůbec nekoupila.)

4 18.03.2019

Tohle je neotřelé čtení. Fantazie a nadpřirozeno, ale přesto ne fantasy. Přesně to sedí k seveřanům. I ta atmosféra je okamžitě severská a vtáhne vás, asi za to můžou ta jména. Je to i zábavné, občas se člověk musí prostě pousmát, ale vyloženě humornou knihou bych to zrovna nenazvala. Nikdo neklouže po slupce od banánu, humor je zde reprezentován převážně ironií a sarkasmem. Přečetla jsem si to s chutí, knížka se čte dobře, bavila mě, je to takové odlehčené čtení se zajímavými nápady. Jednu hvězdičku srážím jen za konec, ten byl na můj vkus dost klišoidní, čekala bych něco víc vzhledem ke zbytku knihy.

4 08.03.2019

Příjemné čtení. Jen to není moc detektivka, za niž se kniha vydává. To, že hlavní hrdinka provozuje detektivní kancelář, je asi na stejné úrovni, jako kdyby prodávala v potravinách. Je to jen okolnost. Jakési pátrání probíhá, ale určitě to není nic napínavého a stěžejního. Tohle je spíš vyprávění o lidech, se vším, co k životu patří, co prožívají a tak. Jak jsem psala, není to sice nic strhujícího, ale čte se to hezky a navodí to příjemný pocit. Jen je zvláštní styl psaní, je hodně jednoduchý. Přesněji prostý, protože "jednoduchý" zní trochu hanlivě. Tohle připomínalo jazyk z dětských knížek. Ale nic ve zlém.

4 06.01.2019

Tak nevím, že by to byl záměr? Každopádně knížka je psaná jak pro poloviční analfabety. Věty převážně jednoduché, souvětí co nejjednodušší a krátká. "Ema má mámu. Máma má mísu." Asi takto. Po pár stránkách jsem z toho šílela, protože já čtu opravdu s potěšením, a kniha musí mít kromě příběhu či atmosféry též dobrý styl a jazyk. Tohle bylo vyjadřování na úrovni žáka ZŠ. K tomu blbý neuvěřitelný výmysl coby děj. No nedočetla jsem to. A opět nechápu, proč je tím tolik lidí tak nadšeno. Asi že mají pocit, že když přečtou knížku, která je poměrně tlustá a hlavní hrdinkou je skrytá intelektuálka, tak oni sami jsou taky intelektuálové? Kdepak, tohle je šunt určený pro nenáročný plebs.

Krásná knížka, hned mě v knihkupectví zaujala vzhledem a musela jsem ji mít. Je psaná srozumitelně, aby ji mohla číst široká veřejnost. Navíc v nakladatelství zvolili dobrý font a vzhled stránek vůbec, takže se text příjemně čte. I když sem tam zůstala chybička, je vidět, že si s textem pohráli a dali si na knížce záležet. Hezké fotky, sympatické doprovodné ilustrace. A samozřejmě zajímavé informace. Při čtení máte úplně pocit, že slyšíte Attenborougha. Určitě doporučuju.

3 14.08.2024

Asi se shodnu s většinou, že kniha je vizuálně fakt povedená. Kvůli těm nestejným stránkám v ní sice nejde moc listovat, ale nevadí. Obrázky oceňuju. Potud za jedna.
Pokud jde o děj, tak nečekejte nic převratného, je to takové do určité míry schematické, ale zas ne úplně, v každém případě mi to ale přišlo vhod jako nenáročná oddychovka a přečetla jsem si knížku s chutí. Mám hodně ráda detektivky, a horory a fantasy taky, takže není co řešit.
Ale dost mně drásaly oči češtinářské paskvily (aspoň z mého pohledu), a to především "šlo vidět, jde vidět". A že se to tam objevovalo opakovaně. A pak ještě "usmála se zpátky". Já nevím, já úsměv opětuju, nesměju se zpátky – že by vliv angličtiny? Ale jinak dobrý, knížku si hodlám nechat a to mluví za vše.

3 27.07.2024

Na můj vkus byl tenhle díl takový plošší, jednotvárnější, asi že je vlastně celý věnovaný válečnému běsnění, a mě válčení a boje a zabíjení zrovna moc neoslovují. První dva díly byly pro mou náturu určitě lepší. Ale i tak, je to prostě dobře napsané.

3 02.04.2024

Vůbec to nebylo špatné, jen místy trochu zdlouhavé a hrdina poněkud nesympatický. Zato se mi líbila noirová atmosféra, ta knížce hodně pomohla. Celkově dost příjemné překvapení.

3 06.10.2023

Styl psaní je hodně specifický, proud myšlenek, slov, nejdřív to působí jakoby zmateně, ale jakmile se vyzbrojíte trpělivostí a naladíte se na ten správný rytmus, tak vás to unáší úplně přirozeně dál a dál. Ale na rozdíl od paní Dallowayové, která byla ucelená, prožili jste s ní jeden den, tady to bohužel nefungovalo. Aspoň na mě. Resp. první část ano, to mi přišlo hodně podobné, nejen způsobem psaní, ale i zde poznáváte jednu rodinu a ústřední postavou je postarší žena, matka, ale stále okouzlující. Ve druhé části to bylo hodně neuchopitelné, plno vět bylo v podstatě o ničem, a jen občas problesklo něco konkrétního. A třetí část skočí v čase a mělo by to být zase jako na začátku... ale není. Už to není ono. Navíc jsem očekávala, že se na konci něco stane, ale nestalo, a kniha tak podivně vyšuměla. Anebo mi něco uniklo? I to je možné.

3 16.05.2023

Možná není fér hodnotit knížku, z níž jsem přečetla jen něco přes třetinu. Na druhou stranu, proč ne. Navzdory velmi vysokému hodnocení zde mě osobně druhý díl opravdu strašně, ale strašně zklamal. Z jedničky jsem byla nadšená, ale tohle jako kdyby psal úplně někdo jiný. Zatímco v jedničce byla atmosféra tíživá a hutná, tohle působilo jak nějaký kabaret. Zatímco v jedničce se vše soustředilo jen na podstatné a věcné, a nic by asi nešlo vypustit, tady byla neuvěřitelná skrumáž nepodstatných informací, zbytečné detaily a přehnaná doslovnost.
Konkrétní příklad: Scéna, kdy Rónan v Praze čeká na spojení s Leviathanem, by v jedničce vypadala asi nějak tak, že Rónan čeká v neutěšeném nejmenovaném hotelu, možná i v nejmenovaném městě, až se kolem konečně začnou slétat krkavci jako předzvěst, protože jen to je pro děj podstatné. Ve dvojce se ale dozvíme, že je v Praze, že tam jsou nejhezčí holky, že je v hotelu Intercontinental (nebo ten druhý?), jehož architektura za nic nestojí, že sehnat lístky do divadla Semafor, kde vystupovali Suchý a Šlitr, bylo v 60. letech složité, pak malé zhodnocení politické situace, vztah k Rusku, nechybí zmínka o invazi ruských vojsk a pro jistotu ještě i zmínka o Maďarsku... Proč to všechno? Vždyť se měl jen spojit s Leviathanem!
Na straně 240 jsem se přistihla, že až na to, že Amálka pohlavně dospěla a z pekla ji chtějí vyexpedovat zpět mezi lidi, mi vlastně v hlavě nic moc neutkvělo. Smršť popisů, detailů, nápadů pro mě vytvořila naprostý chaos. Jak jsem v jedničce měla skvěle vizualizovanou představu pekla, tak tady o nově se vyskytnuvší říši andělů bych nebyla schopná říct víc, než že jen elitní andělé měli křídla a lidem tam říkali opice. A že tam toho přitom autor napsal mraky. Jenže moc informací je ve výsledku nula.
Další věc: přišlo mi, že na rozdíl od jedničky se tady autor pokouší o humor a odlehčení, což jsem neuvítala. Pak Amálka působila jako typická náctiletá hrdinka z YA, což není můj žánr. A pak mi ještě nesedlo, že u mnoha názorů a zmínek bylo zřejmé, že jsou to názory autora. A jakmile v literárním fiction příběhu vidím opakovaně za psaným textem autora, je to pro mě špatně. Je to špatně, i když se to stane byť jen jednou, protože autor do příběhu prostě nepatří.
Víceméně od začátku jsem s četbou bojovala, ale v určité fázi to už prostě nešlo. A když jsem pak namátkou otevřela knížku asi na straně 440 a zahlédla tam pohromadě jména Marilyn, Gary Cooper a Lassie, přestala jsem mít špatné svědomí, že to nedočtu. Za mě velká škoda promrhaného potenciálu, ale co už. Jedničku si nechám, funguje dobře i samostatně.

3 02.10.2022

(SPOILER) Poněkud mi uniká důvod opěvování tohoto dílka. 80 %? A nominace na Nebulu? Já vám nějak nevím. Je to takové hodně jednoduché, klouže to po povrchu, asi jako literatura pro teenagery. Tak to asi bude literatura pro teenagery. Ovšem ty by asi zase moc neoslovil lovec ghúlů v důchodu, který si stěžuje, že už je na to moc starý, stejně jako jeho další kámoš.
Zároveň jsem se v půlce přistihla, že mě to nebaví a je mi lhostejné, co se stane dál. Ale dočíst to není velký problém ani tak, fakt je to takové školní čtení. Postavy nijak moc neuchvátí, nejdou moc do hloubky. Nemá to moc atmosféru, leda že je to takové arabské. A pokud jde o děj, tak na začátku se trochu bojuje, aby se na scénu přivedl padouch, ghúl všech ghúlů, pak skupinka přátel většinu knihy prosedí v domě, kde si léčí rány a přemítají, jak ho porazit, a pak se seberou a odejdou ho porazit – nakonec to jde překvapivě rychle. Některé pasáže působí neuměle a na sílu. Třeba když se dívka promění ve lvici, tak si asi autor řekl "Hele, toho čtenáře určitě napadne, kam se podělo po proměně oblečení" a hned tam teda radši vrazí podivení jiné postavy "Kam se podělo její oblečení?", aby ho čtenář náhodou nemohl podezírat, že ho ta záhada nenapadla. (Vysvětlení už samozřejmě nenásleduje.) I ty násilné scény, které ne že by tam ve výsledku byly příliš podstatné, působily nějak nuceně, asi tomu chtěl autor dodat šťávu.
Konec je evidentně otevřený pro pokračování. V textu je hodně chyb, ovšem většinou jde o čárky v souvětí, takže běžný čtenář si nejspíš ani nevšimne. No teda, slabé to bylo, za mě rozhodně.

3 16.07.2022

Tento román je spíš taková rodinná kronika odehrávající se na pozadí bouřlivé politické situace v Jižním Tyrolsku v 60. a 70. letech. Hlavní hrdinka Eva je sice hlavní hrdinka, protože je "ta přítomná", ale vlastně zas tak moc hlavní není, protože jí a její době není věnováno moc prostoru. Románový děj se soustřeďuje hlavně na osudy její matky, ale historii rodiny sledujeme už od generace dřív. Stejně tolik prostoru je ale věnováno i politickému vývoji v Jižním Tyrolsku – od násilného odtržení od Rakouska a přičlenění k Itálii přes krvavé období nacionalistických projevů a potlačování rebelií až po smířlivé urovnání a uznání autonomie. Tato linka možná nemusí být tak atraktivní, ale napsaná je čtivě a oceňuji, že jsem se o této otázce dozvěděla hodně nového – vlastně co si budu mazat med kolem huby, já o tom nevěděla nic. Takže docela zajímavé poučení.
Rodinná linka zase docela hodně vypovídá o tvrdém životě v horách, o vzniku lyžařského průmyslu, o tamní kuchyni a zvycích, a bohužel dost nelichotivého o zpátečnickém (já bych řekla zaprděném) postoji Italů k homosexualitě a svobodným matkám. Z toho šlo až úzko, zaplaťpámbu za pokrok. Ale aby to nevyznělo moc edukativně, celé je to samozřejmě především o lidských osudech. A ty tři směry vyprávění (přítomnost, minulost, dějiny Horní Adiže) se v pravidelném rytmu střídají.
Knížka není úplně originální, pokud jde o tu klasickou románovou linku, celkem lze vytušit, jak se bude děj vyvíjet, jak budou postavy reagovat, ale zase je to napsáno zručně, takže proč ne. Závěr vlastně celkem nečekaný je, a to v tom, že se nic zásadního nestane. Eva dojede vlakem na smluvené místo – a konec. Žádná extra pointa, žádný zvrat, prostě cesta skončí, Eva se setká, s kým se setkat má, žádné velké drama se nekoná a příběh se uzavře. Čili je to nakonec hodně realistické, protože takhle nějak by se věci ukončily i v reálném životě, který má s romány často málo společného. Možná to trochu souvisí i s tím, že knížka je první díl tzv. Otcovské trilogie, ale nepřečíst si to na přebalu, tak by mě vůbec nenapadlo, že to má mít pokračování. Knížka funguje naprosto skvěle sama o sobě.
A tak čím víc o knížce přemýšlím, tím mi přijde lepší a nakonec dávám 5 místo zamýšlených 4 hvězd. Ať má holka něco pěkného do začátku.
(Malé doporučení pro případné čtenáře: 1. Je to spíš čtení pro ženy, a nemyslím tím nic dehonestujícího. Ale ani nechci muže odradit. Na druhou stranu, jestli jste zvyklé číst literaturu typu "odstěhovala se do Francie, otevřela si cukrárnu a potkala pana Božského", tak ruce pryč, tohle by na vás bylo moc náročné. 2. Určitě je dobré to číst plynule, bez přestávek, jinak ztratíte nit a kontext a pocit. Já si dala tři dny pauzu a vracela jsem se těžko. Pak jsem už četla v kuse a bavilo mě to čím dál víc.)

3 02.07.2022

Komiks se měl asi svézt na vlně úspěchu předchozí knihy o TH, jinak ho nějak nechápu. Je to spíš taková směs osobních vzpomínek, hlavní věci z Tomášova života se tu moc neřeší. Jako by předpokládal, že už všechno víte. Tělocvikář tu má větší prostor než Tomášovy nejznámější filmy. O filmech tu vlastně takřka nic není. Zato se dozvíte, že TH psal básničky a jednou s Otou koupili fakt velký vánoční stromek. Opravdu je to jen takový nostalgický památníček nejlepšího kamaráda.
Povýšila to celé aspoň forma, když už obsah pokulhává? Bože, ne. Kresba se tu střídá, a zatímco jedna je poměrně věrná a koukatelná, druhá pro mě byla přímo pekelná. Ošklivé a matoucí (Tomáš a Ota vypadali často skoro stejně) a ještě jednou ošklivé – zvlášť Lucie Bílá vypadá na jednom obrázku jako neproporční obluda a to si Lucka myslím nezaslouží.
No a i knížka sama vypadá tak nějak lacině, ale tomu se nedivím, být nakladatelem, tak do tohoto taky nebudu chtít příliš investovat. Vlastně se divím, že to vůbec takto vyšlo, tipovala bych to spíš na samonáklad. Za mě palec dolů, ale týká se to samozřejmě jen úrovně knížky, nijak tím nehodnotím TH ani nechci bagatelizovat Otovo přátelství s ním.
Edit: Komentář níže od Tesak72 neberte vážně, za tři roky dotyčný četl a hodnotil jen dvě knížky, obě čirou náhodou od Karse a obě pochopitelně pěti hvězdami. Trochu chucpe, ne?

3 19.04.2022

Pýcha a předsudek docela jde. Sice hlavní ženská postava vychází jakože pozitivně jen díky tomu, že ostatní ženy spisovatelka vyloženě zkarikovala, ale jinak je tam nějaký děj a vývoj, prostě jo, i čtivě napsané. Ale toto??? Co to mělo být? A proč to má tak vysoké hodnocení? Hlavní "hrdinka" je namyšlená, snobská, nevzdělaná husa, která je ovšem přesvědčená, že je úžasně chytrá a všemu nejlíp rozumí. Takže lidem okolo dost arogantně a zásadně zasahuje do života a kazí, co může. To, že nakonec jako prohlédne, že se mýlila, nestačí – prostě je blbá a zasloužila by profackovat, a ne se dobře vdát. A děj? Ten v podstatě neexistuje. Prostě jde o to, spárovat několik dvojic, a čtenáři je celkem záhy zřejmé, kdo se komu dostane a kdo má jakou povahu. Takže... čímže je ta bichle vlastně zaplněná? Nicneříkajícími žvásty. No vážně, takhle prázdně plkat, to jsem ještě v knížce nezažila. Promluvy pana Woodehouse a paní Batesové, ty rovnou přeskočte, první jen blábolí o nemocech a druhá je schopná vést dvoustránkový monolog sestávající z takových hodnotných sdělení jako: To máme ale hezky! A jak to té Jane dnes sluší! To byste neřekla, a kdo to támhle jde? Není to pan E.? Je to pan E.! Pane E., to máme dnes hezky, že? A už jste slyšel, co říkala onehdy paní X., když uviděla paní Y.? ... No něco podobného. Od půlky knížky už jsem v podstatě jen listovala a hledala ty sporé útržky, kde se něco dělo. Kde se dělo přesně to, co jsem čekala, že se dít bude. Opravdu hrůza.
Ale jestli jste tenhle můj výlev přečetli trpělivě celý, pak by se vám Emma možná mohla i líbit.

3 06.04.2022

Trochu mě překvapuje to vysoké hodnocení. Vždyť to vlastně ani není kniha, jsou to sebrané facebookové příspěvky, jestli jsem to aspoň správně pochopila. Což je samo o sobě z principu blbost, to se přece nedá číst jako kniha. A abych si to občas otevřela a jednu dvě glosy přečetla? Na to si knížky nekupuju. Velká část glos komentuje aktuální zprávy z tisku, přesněji řečeno zprávy z bulváru. Nic moc, tohleto, a navíc to knížku automaticky vylučuje z nadčasovosti.
Jako párkrát jsem se pousmála, to ano, ale jinak mě autorův humor míjí. Nejvtipnější postřehy se obecně týkají paní Třeštíkové. Nicméně většina poznámek je pro mě slabých ("Na displej mi naskočila reklama na funkční pánské prádlo. Já blbec zřejmě celý život chodím v nefunkčním.") nebo ještě slabších ("Četl jsem teď informaci, že přestože je štíhlounká, ani Míše Noskové se nevyhýbá celulitida. Bojím se, abych si to zbytečně nezapamatoval."). Upřímně, a nechci se Michaela Třeštíka dotknout, ale prostě... asi je to nezbytečnější kniha, kterou jsem měla v ruce.

3 15.01.2022

Díl od dílu je to více vrstevnaté. Zločin tu není dominantní, vedle něj se řeší intriky v Sureté a příběhy dalších postav, lidské vztahy, minulost, zvířátka. Takže spíš takový román s detektivní zápletkou. A stále platí, že je to hodně čtivé, aspoň pro mě. Ale třetí knihou s touto sérií končím. Jednak těch knih je v sérii hrozně moc a tisíce za to utrácet nehodlám. Jednak se v tomto díle uzavřelo téma otevřené v druhé knize, a už nehodlám riskovat, že v další autorka zase něco načne a bude tím nutit čtenáře ke koupi dalších dílů. A jednak je to sice čtivé a svým způsobem dobré, čtení mě fakt bavilo, ale přece jen to má chyby, které se s každým dalším dílem stávají zřetelnější. Třeba všechno je neskutečně smyšlené, tohle s realitou opravdu nemá nic společného. Ty zločiny a jejich provedení a motivy a charaktery a zápletky, všechno je to tak děsně šroubované, až je to k nesnesení. Přitom se to tváří jako detektivka ze současnosti, z reálného světa, ale reálného na tom není nic. Prostě taková pohádka. Pak to akcentování jídla, které mě nejdřív moc bavilo, už se začne postupem času zajídat. Zvlášť když konzumují dokola to samé. Dále tam vlastně nejsou moc sympatické postavy, asi si nevzpomenu na žádnou. Clara mi vyloženě lezla na nervy, a Gamache a zvlášť jeho žena jsou zase nesnesitelně dokonalí, no a ostatní jsou často taky na ránu. Nevím, v prvním díle mi to nepřišlo, ale s dalšími se ten pocit stupňuje, takže se obávám, že kdybych ve čtení pokračovala, začala bych je všechny vyloženě nesnášet. Čili – v nejlepším přestat. Jo a taky bych upozornila čtenáře-muže, že tohle je takové holčičí čtení, neumím si moc představit, jak to čte normální chlap a fakt se mu to líbí. Ono taky není náhoda, že všechny ty superlativní komentáře tady pocházejí vesměs (nebo vždy?) od žen. Ale nic proti ničemu, vždyť ostatně dávám 4 hvězdy, takže i přes výhrady mě ty knížky bavily a klidně je doporučím dál.

3 08.03.2021

Nevím, jestli je to objektivně na 5 hvězd, ale mně to prostě přišlo celkově dost zajímavé a čtivé. Takové jiné. A nejen proto, že v textu se používají "obrázky". Ony jsou ty příběhy tak nějak nesourodé, jakoby poskládané z různých kousků, a není to jen tím, že se změní osoba vypravěče. Je to na jednu stranu samozřejmě propojený logický celek, ale zároveň povídka nepůsobí jednolitě, spíš jako koláž, zvlášť ta první. Do samotného vyšetřování případů jsou vloženy pasáže, které by tam být nemusely, ale jsou a dělají to celé zajímavějším, i když to někoho možná může zdržovat – např. osmistránková úvaha o velkoměstě včetně jeho personifikace do děvky. V první povídce mi moc nesedly části o sexu, trochu to zavánělo jiným druhem literatury, i když to nebylo dlouhé. V druhé povídce nastolí Carella myšlenku, jestli všichni policajti nejsou vlastně neschopní idioti, načež autor tuto roli všem policajtům opravdu přidělí. Carellu mimochodem každou chvíli někdo zmlátí nebo podpálí, takže opravdu nejde o žádné superhrdiny. Ale aspoň je to uvěřitelnější. Třetí povídka mi přišla asi nejkvalitnější, různé případy se tam řešily paralelně a měly stejně hodně prostoru. Co ale musím vyzdvihnout úplně nejvíc, a proto dávám i maximální hodnocení, to jsou dialogy. Znáte to: dialogy v knížkách bývají dost kožené, na papíru třeba ještě fungují, ale když si ty rozhovory představíte v reálu, tak by takhle nikdo nikdy nemluvil. Ale tady dialogy působí skoro tak, jako by někdo poslouchal rozmlouvající osoby a jejich řeč přepisoval. To jsem si vážně užívala. Na knížce je celkem poznat, že už je staršího data, ale ne proto, že by to bylo zastaralé nebo poplatné době, ale protože je to evidentně z časů, kdy knížky vycházely zpravidla jen skutečným spisovatelům a neschopní pisálci neměli šanci. I takový autor odpočinkového žánru musel umět psát. Pro mě příjemné překvapení

3 11.02.2021