Lady Dracula
komentáře u knih
Eragon
Christopher Paolini
Tato kniha mne nenadchla, ani neurazila. A přesto jsem byla ochotna přečíst si pokračování. Čím to? Možná je to tím, že příběh je působivý, zajímavě napsán a postavy relativně propracovány.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Když jsem vyhrabala tuhle knihu v naší knihovně,docela mě šokoval nejen její katastrofální stav,ale i to,že má 70! stran. S učitelkou jsme se shodli na tom,že je to dost málo. Ale i to se stává. Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst hlavně kvůli tomu,že film mě zaujal už v 10,kdy jsem ale nechápala podstatu. Brala jsem to jen jako docela zábavnou i smutnou pohádku o zvířátkách. Což tak docela není pravda. Orwell si vzal na paškál stav společnosti ve 40. letech 20.století a dokonce i předpověděl politický stav v budoucnu.
Knihu se mi velmi líbila,krásně zpracovaná,má spád a navíc poučná.
1984
George Orwell (p)
Když jsem tuto knihu o půl 1 ráno dočítala, měla jsem, pocit, že v té neuvěřitelné tmě mě neustále někdo sleduje. Ať už Ideopolicie nebo plakát s Velkým bratrem.
Brr. Musím uznat, že se Orwellovi podařilo navodit tak děsivou a realistickou atmosféru, až to kolikrát lekalo i mě. Žel Bohu, nejhorší je, že takhle to stále může ještě dopadnout.
Čachtická paní
Jožo Nižnánsky
Kdo by to byl řekl,že i tohle najdu ve školní knihovně a navíc budu prvním čtenářem?:-D taková čest pro mě,číst jako první nové vydání Čachtické paní,knihy,která rozpoutala obrovský zájem o tuto hraběnku. Mě se ta kniha velmi líbila,ale je fakt,že jsem očekávala něco jiného. A ne knihu o ženě na sklonku života a téměř odhalení jejích vražd. Celkově se tato kniha ani moc nestará o její dřívější život,tedy dětství,to jen velmi okrajově. Spíš řeší ty vraždy a jak se na ně přišlo. Jinak to dílko bylo velmi pěkně zpracované.
I když, stejně jako u Stokera,zkresluje pohled na ni,jako na ženu,která možná byla jen loutkou v hromadě intrik a aby přežila,začla sama intrikovat. Je tady v podstatě líčená jako krvelačná bestie. Ale jestli taková opravdu byla,anebo se Nižnánsky plete,to už asi nikdy nezjistíme...
Norimberský deník
Boris Polevoj
Dost málo lidí zná tuhle knihu od Polevoje. Většina se zaměřuje na jeho slavnější dílo - Příběh opravdového člověka, které psal v době, kdy se Norimberského procesu účastnil. Zcela neplánovaně.
Dá se říct, že tato kniha je zajímavá hlavně díky pohledu zase jiného, než na jaký jsme zvyklý.
Bestiář
Barbara Nesvadbová
Hodně, opravdu, hodně jsem se u téhle knihy nasmála. Je plná narážek na sex, alkohol, homosexualitu a humoru až ironie. Myslím, že takový lepší průměr.
Balady a romance
Jan Neruda
Velmi povedené dílko, jelikož čítá jen 18 básní, najdeme ho na zhruba 50 stranách, což by mohli zvládnout i notoričtí nečtenáři. I když musím uznat, že pokud vás při čtení něco ruší, je pak horší to pochopit, protože kolikrát jsou věty velmi dlouhé. Jinak se to četlo příjemně, zabralo mi to asi půlhodinku necelou. Na povinnou četbu dobré:)
Karla / Divá Bára / Chudí lidé / Dobrý člověk / Pan učitel
Božena Němcová
Asi nikdy Němcové nepřijdu na chuť. Babičku jsem nezvládla, musela jsem ji odložit po několika stranách, ale Divou Báru a zbytek jsem kupodivu přelouskala, Teda s vypětím všech sil. A právě Divá Bára mne tak nejvíc zaujala.
Na tehdejší poměry velmi odvážná dívka, co si jde za svým a nenechá si nikým do toho kecat. A to je správně:)
Spoutaná Rozkoš: Sociální (re)produkce genderu a sexuality v ženské věznici
Kateřina Nedbálková
Tato sociologická studie je celkem zajímavým přínosem pro všechny, kteří se zabývají vězením, popř. ženami ve vězení. Autorka využívá svých zkušeností, rozhovorů a pozorování, aby vytvořila a jemně zbořila stereotypy, které kolem ženských věznic vznikají. Ale asi nejlepší je, že tato kniha je psána tak, aby jí porozuměl i člověk, který není odborníkem. Ano, jistou znalost cizích slov oceníte, ale myslím, že ani laik by při čtení této knihy nebyl bezradný:)
Lolita
Vladimir Nabokov
Dílo je velmi náročné, ale působivé svojí vzletností, dvojsmysly, obhajobou H.H. a hlavně širokou slovní zásobou, kterou Nabokov má. Občas bylo složitější pochopit, co chce tou danou větou říci, ale dalo se v tom orientovat. Každopádně doporučuji jen zběhlým čtenářům. Další, co patří mezi nej.
Smrt si říká Engelchen
Ladislav Mňačko
Tak tahle kniha mě zasáhla už po prvním přečtení. Bylo to,jako rána do srdce. Připomínalo mi to mě,moje zamýšlení nad smyslem života,tím,jak dokážu všechny vytočit,ale zároveň tím,jak po menším úspěchu začnu věřit v to,že se vše skutečně v lepší obrátí...krásná kniha popisující skutečné události jako vzpomínky Volodi. Je vidět jak se z nevraživého morouse stává člověk,který skutečně chce žít...krásní i když trochu náročné čtení...
Byl jsem osobním strážcem Adolfa Hitlera
Rochus Misch
Může to vypadat divně,ale tahle kniha patří mezi mé oblíbené. Rochus vypráví svůj životní příběh,zavádí nás mezi nacistické pohlaváry a my se sice moc o nich nedozvíme,ale poodkrývá nám alespoň trochu jejich skutečné životy. Zajímavé dílo...
Zločin a trest
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Toto dílo mě nadchlo. Sice je delší, ale úžasně propracované. Krásně popsána psychologie člověka, do detailu rozebrané jeho myšlenky. Obdivuji se Dostojevskému. Tohle by si měl přečíst každý.
Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
Na tuhle knihu jsem narazila čistě náhodou a je to již delší doba,co jsem ji četla..přesto si ji dobře pamatuji..Zaujala mě svým popisem míst, svou jednoduchostí a přesto složitostí..Je tam jiný náhled na nacismus, z pohledu člověka, který "jen plnil rozkazy" a víceméně se ho to netýkalo. Ale rozzářené oči při plynových komorách mu upřít nešly. Skutečně jsem si podle vyprávění dokázala udělat obrázek...
Velmi doporučuji, je to čtivé, i když zase o tom "ošklivém tématu..."
Tanec s draky
George R. R. Martin
Jakmile jsem zjistila, kde si tuhle knihu sehnat, okamžitě jsem si jí pořídila a musela jí začít číst, ačkoli se mi na stole nakupila spousta dalších zajímavých děl. Zpočátku byly však mé pocity mírně vlažné, očekávala jsem asi něco víc a ještě ke všemu velká prodleva mezi díly vykouzlila i černou díru v mojí hlavě a jen horkotěžko jsem vzpomínala, kde jsme to vlastně skončili v Hostině. Přesto jsem se nenechala odradit a během každé volné chvilky jsem knihu otvírala a pokračovala dál. A díky tomu jsem se od druhé půlky nemohla odtrhnout.
Stále si však nemůžu odpustit jako svou neoblíbenější postavu Tyriona. Přestože se z něj stala skutečná malá zrůdička, kdy jeho "hodnější" já zemřelo v Králově přístavišti a ty jeho vtipné hlášky, které si neodpustí v sebehorší situaci mě nutí k úsměvům, nemůžu si pomoci, ale jeho charakter je mi blízký. Ne, že bych byla stejná, ale vždy mě přitahovali "zlí" chlapci:))
Každopádně, promyšlený návrat mezi živé miminka Aegona, totální potupa Cersei, rozpad rodu Lannisterů, smrt prince Dorne a spousta dalších věcí, bylo něco, co mě překvapilo a šokovalo. V kladném slova smyslu. Připadalo mi, jako bych četla historii kdysi zaniklé země, natolik Martin propracovává své dílo. Na jednu stranu mne mrzí, že již to mám přečtené, ale na druhou stranu už se nemůžu dočkat dalšího dílu.
Co víc k tomu říct? Snad jen, že slova jsou vítr...
Střet králů 1
George R. R. Martin
Tuto knihu jsem četla nezvykle dlouho, jelikož jsem si při tom musela plnit i věci do školy a tato zdelšená doba četby s mnoha čas. mezerami jaksi mi sebrala onen zážitek, který člověk má, když může knihu číst bez přestávky. Nemohu, ač bych chtěla, tedy říct, že knihu jsem přečetla jedním dechem. Je fakt, že občas to bylo jak na houpačce: jednou jsi nahoře, jednou jsi dole. Ke konci mě však autor opět dokázal překvapit, takovýto konec jsem nečekala ani ve svých divokých snech. A opět a zase se ujišťuji, že postava Tyriona a Lannisterští jsou mojí srdcovkou ačkoli občas mne namíchnou. Školu ať vezmou Jiní, na řadu přichází...Bouře mečů:)
Střet králů 1
George R. R. Martin
Když jsem začala číst tento díl, byla jsem natěšená jak malé dítě. Ale po obrovské radosti přišlo zklamání.
George R. R. Martin si v prvních knihách nasadil laťku příliš vysoko a Střet králů (zatím část první) lehce pokulhává.Příběh postrádá posun dopředu, místo toho stagnujeme a dovídáme se proč to, zač to, s kým to...Ale alespoň jsem se přesvědčila, že Tyrion byl, je a bude stále můj favorit:)
Hra o trůny 2
George R. R. Martin
Ani několik shlédnutí seriálu na HBO mě nemohlo připravit na to, jak úžasné pokračování příběhu na mě čeká na stovkách stránek. Okleštěný seriál, holá kostra bez masa, se v knize stává plnohodnotnou osobou, člověkem z tuku, svalů a krve.
To, co v seriálu vidíme, je tady popsáno s něčím navíc. S jakousi třešničkou, na obrovském šlehačkovém dortu, bonusem. Tedy, naprosté vtáhnutí do děje.
A mé srdce ve spanilé touze žádá víc, další kousek z obrovské ságy a já s lehkým úsměvem můžu otevřít další knihu a proplouvat mořem stránek na bárce fantazie bez špetky strachu z ztroskotání.
Hra o trůny 1
George R. R. Martin
Asi mi nezbude nic jiného, než se zařadit do stáda a přiznat, že ke knize mne přivedl opravdu povedený seriál na HBO. Mimochodem, ten dabing je naprosto příšerný. Ale to jen tak na okraj.
Co se týká děje, nepřijde mi, že by byl až tak moc roztažený. Spíš naopak, veškeré ty odbočky jen dokreslují charaktery a nechávají běžet fantazii, pokud se vám tedy do toho neplete seriál, jako občas mně.
Každopádně, chtě nechtě (ale spíš chtě) musím uznat, že autor si vyhrál i s jazykem.
Každá postava má své pro a proti, ale já osobně nefandím postavám, které jsou vyloženě kladné, jako Eddard, nebo záporné jako Cersei. Takže mi k srdci přirostl, jak jinak, Tyrion. Nejen svou vynalézavostí a ostrým jazykem, ale i tím, že si dokázal ze svého handicapu udělat přednost ( a není to tím, že sama jsem trpaslík:-D)
A ačkoli zrovna fantasy není můj šálek nejen ranní kávy, touha číst dál mě nutila k tomu, abych nad knihou trávila dlouho do noci (spíš rána), dokud se mi písmenka únavou nerozplývala před očima.
Doporučuji všemi dvaceti prsty, čtyřmi končetinami, dvěma očima a jedním nosem. A mimochodem, kniha je lepší jak seriál:)
Hostina pro vrány 2
George R. R. Martin
Než jsem se nadála, byl konec. Tak z ničeho nic! Šokovalo mě to a rozesmutnilo, protože teď musím čekat, hladová a nedočkavá, než budu moci otevřít Tanec s draky.
Moc Lannisterů upadá. Moje srdce pro ně pláče. Cersei se z toho už asi nedostane, intriky upletené na mladou růži se ji vymstily. Jaime kolísá někde mezi dospělostí a dětinskostí. A Brienne má tu smůlu nebo štěstí?, že lady Cat byla oživena. Vážně by mě zajímalo, zda ji skutečně pověsí nebo pro změnu "zradí" Jaimeho. Ale mě ta vlčice vážně pije krev ještě víc, než kdykoli předtím! Měla bát už dávno spláchnuta a ne ji ještě oživovat! Tfuj. Radši honem pryč nebo se naštvu. Jak já ty Starky nemám ráda! Stejně tak Arya se Sansou. Arya se snaží být Nikým, což se jí, sice pomalu, ale jinak daří, nejspíš aby časem mohla ještě více zamíchat kartama, a Sansa se překonává ve svém hereckém umění. Z naivní dívky relativně statečnou ženou snadno a rychle.
Chudák Sam, neustále musí překonávat nástrahy života a svou zbabělost. Ale věřím, že pokud se mu podaří skutečně rychle ukout řetěz v Citadele a vše zdárně zvládnout, velmi ho to posílí.
A opět jsem se ujistila, že Malíček je skutečně dobrý hráč, velmi nebezpečný ve své "malosti".
