Lady Greystoke komentáře u knih
Když člověk začíná číst nějakou knížku, buď od ní má nějaká očekávání nebo nemá. V případě této knihy u mě platila možnost první - čekala bych, že v knize jako tato budou nějaké fotky z dané cesty. V první chvíli mě zklamalo, že tam nejsou. Dříve bych to asi interpretovala jako nedostatek knihy, ale dneska to vidím spíš jako nedostatek svůj. Představy o tom, jak je to správně, prostě můžou být různé. Byly tam aspoň ilustrace, což bylo fajn. Tolik moje úvaha, ostatní už bylo řečeno v jiných komentářích, tak je zbytečné to opakovat.
Původně jsem chtěla dát jen dvě hvězdy, ale nakonec se mi to vlastně líbilo. Hlavně Wolfgang a konec.
Tato kniha se mi v knihovně octla tak nějak náhodou a tak jsem od ní ani nic moc nečekala. Takže jsem byla mile překvapena, že mě od začátku bavila (a často pobavila) Ale pak jsem se v tom nějak ztratila a nakonec to za moc nestálo.
Organizace informací v knize je strašně nepřehledná, přímo chaotická.
A jak bych přežila? - Mohl by ze mě být schopný písař.
Knížku jsem vzala do ruky kvůli ilustracím Kamila Lhotáka, které jsou opravdu povedené. Jakož i veršíky pro nejmenší poplatné době vzniku.
Že je Bob velmi neobyčejný a chytrý kocourek víme už z prvního dílu. Mě tady zaujala i ta část, která se motala kolem vydání knihy. Že člověk z ulice nemůže jen tak sednou a napsat knihu. Že člověk z ulice nemůže jen tak jít a vystřihnout rozhovor pro televizi. Po přečtení prvního dílu před pár lety jsem se pak podívala na některá ta televizní vystoupení Jamese a Boba na youtube a vůbec jsem si neuvědomila. jak hrozně nervózní a nesvůj musel James tehdy být. V té době byl jeho život asi celkem jízda, z nuly na sto. Ne že bych mu to záviděla. Jediné co by mu mohl člověk závidět (nebo přát) je Bob. Ten už dávno odpočívá za duhou, anebo (a to spíš) pomáhá nějaké další ztracené duši v tomto nebo jiném vesmíru.
Taková nevinná, leč úplně zbytečná blbina. Kladně hodnodtím, že je zcela prosta násilí, drog, apod. - populární to téma současných nejčtenějších knih.
Citadelu mám už dlouhá léta v knihovně a vážně jsem se na ní těšila. Když na ni letos konečně došlo, po přečtení pár stránek jsem došla k závěru, že tohle fakt číst nechci. Asi tak, jak píše elfos níže. Málokdy se mi stane, že něco nedočtu, ale tady to vážně nešlo. Upřímně řečeno ani Malý princ mě nikdy neuchvátil a stále nechápu, co na něm všichni maji. Takže Exupery za mě zjevně ne.
Boxas: Nechci nijak rozporovat komentář a myslím, že mi ta zmínka o Česku taky přišla divná. Nicméně faktem je, že Steve Berry v Čechách několikrát byl a zřejmě mu to tady tak připadá :-)))
Další nádherná plejádská knížka plná lásky, naděje a pozitivních vibrací. Mír s námi.
Obávám se, že tomuto typu literatury asi moc času věnovat nebudu. Ale tak zkusila jsem to.
Myslím, že moje první setkání s islandskou literaturou - a snad dobrý. Vlastní jména byla fakt brutál, ještě že jsem to nemusela číst nahlas, asi bych si zlomila jazyk.
Přesně ta pravá kniha pro echt sci-fi nerdy. Myslím, že by se velmi líbila Erichu von Dänikenovi a všem z Vetřelců dávnověku, zejména ty pasáže o Delťanech.
Atmosféra příběhu na mě působila docela depresivně, a to nemám ráda. Kocour musel být opravdu kouzelný, protože normální kocour by tohle dobrodružství asi nedal.
Velmi květnatá staročeština mě přímo uchvacovala a velmi pobavila. Místy se mi kniha jevila jako téměř nadčasová a Měsíčňané měli rozhodně něco do sebe. Dost dobrá knížka, až na tu poslední kapitolu. Tou se to docela pokazilo (nebo ne?) Přiznávám, že jsem to poslouchala jako zdařile namluvenou audioknihu, nevím jak by to dopadlo, kdybych to četla.
Za čtivost bych dala klidně plný počet. Ale nějak mi začínají vadit příběhy, ve kterých se vraždí. I když je to "jenom jako".
Nádherná kniha plná světla, lásky a užitečných cvičení.
Nechápu naprosto vůbec komentáře níže. Knihu jsem přečetla a nic takového v ní není. Nechápu ani spoluautorství další osoby zde uvedené. V knize se její jméno ani nic, co by s ním byť jen zdánlivě souviselo, nevyskytuje.
Dodatek: Je zvláštní, že kniha vyšla v roce 2019, ale nejstarší komentáře jsou z roku 2011. vysvětlí mi to někdo?
Skvělá čakrová jízda. Neuvěřitelné, že to bylo napsáno už roku 1988. A trochu politováníhodné, že já se k tomu dostala až teď. Stále je co se učit. A všechno má svůj čas.