lavash komentáře u knih
kniha, kde se pecháček vysmívá absurditám moderního života, kde skrz sérii humornejch anekdot ostře kritizuje: od technologií a politiky až po zvláštnosti lidský povahy.
plus:
- přístupnost a humor, totiž pecháček má dar udělat i ty nejkomplexnější témata srozumitelnýma a zábavnýma. řekl bych výjimečný dílo
minus:
- pro někoho může bejt pecháček kyselej a cynickej, mně osobně to jemný se otírání o negativno v moderním životě vadilo
sbírka povídek, kde dfw představuje svojí směs černýho humoru, komplex(ních) postav a postmoderního experimentování.
těžko kritizovat hutnost a náročnost, dlouhý věty a složitý literární narážky--- (proto se taky wallace čte). je to ponurý a dezorientující, + postav, který jsou uvězněný v nefunkčních vztazích/životech nebo nemaj všech pět pohromadě.
téma: odcizení, osamělost, obtížnost mezilidskejch vztahů.
Dobrý. Až mi bůh zlomí srdce budu držet půst.
Část Démokritos je jeden z těch textů, který by měl každý jednou přečíst.
věřím, že borges je jeden z těch autorů, kterýho je třeba číst v originále. člověk nekonečnýho talentu.
jako by ho něco jako dějová linka nebo vývoj postavy nebo realismu blízká socio-kultura a její otázky vůbec nezatěžovalo. člověk nekonečnýho talentu.
borges zneužívá postav a linky k prozkoumávání svýho labyrintu myšlenek a k tvoření složitejch džouků pro zasvěcený o ničem, jen jako pro prdel z literárních aluzí. člověk nekonečnýho talentu.
vycházím z překladu.
nepojmenovatelný je tvrdě solipsistický text. beckettovo (vypravěčovo) zápas je jazyk. pojmenovaní sebe sama. vypravěč není charakter (jakožto osoba), ale je vazalem svýho jazyka.
kdo má teda bejt čtenářem? posluchačem beckettovo slov?
mlčení.
obsah řeči zbavenej všech svejch aspektů, negace vlastní negace, proces zbavování významnosti, leptání do samý svý dřně, to pak zůstává
mlčení
totiž, každej s tím má zkušenost, ale nikdo to neslyšel
takovej průlet a shrnutí k moderní filosofii.
jedná se ale o klasickýho masaryka. začne rozvíjet problém (filosofickýho směru), ale už se nikdy nedostane k jeho řešení.
jako vstup do těhle pohádek dobrý. 9 pohádek dostačujících k počátečnímu rozhodnutí, jestli přečíst zbytek.
ano má to náboženskej podkres (který rozsáhlý dílo západní civilizace ve středověku ho nemá?), kvůli kterýmu to ale neohodnotím jako brak.
nejsem idiot, dokážu se s tim srovnat.
"už nikdy jsem nechtěl napsat další knížku". dej si pěstí pseudointeluktále
neskutečná próza. willda je jinde. a autorů, kteří jsou jinde, je málo.
achich ouvej, tyhlety superchytrý levičáky mám fakt rád. jsou stejnou měrou fascinující-frustrující.
na jedný straně je Laclauova analýza pojmu emancipace pronikavá -- co znamená být svobodný? kritizuje tradiční marxistický přístupy (k emancipaci), soustředí se spíš, správně, na komplexní souhru sociálno-kulturních sil.
na druhou stranu ale, jak píše kapitánsmrt, je to psaní někdy hutný a obtížně srozumitelný a jeho argumenty, jako již tradičně pro (politický) filosofy, působí příliš abstraktně a odtrženě od problémů reálného světa.
prosím, prosím, a jak je uplatnit v praxi, aby došlo ke skutečný změně ve světě? to popsat ale asi ani nebyl jeho cíl.
Preliminary Materials for a Theory of the Young-Girl
jedna věc mě na podobnejch kolektivech sere: ok, řikej, co je morální, dělej ze sebe morální maják, ale přetav to v politickou akci, ve smyslu programu. jako to, že odmítnu veškerej politickej establish, struktury aat.d ,tak bych ale neměl bejt pak vágní v akci.
v český politice platí: konkrétní politická akce a ucelenej politickej program, má reálnou šanci čelit stávajícím mocenským strukturám. to platí ale i ve francii ne?
ano, samozřejmě, názvosloví nedává smysl. to mi nevadí.
těmhle akcím fandím, ale platí: mysli u toho, co děláš.
pesimistická kniha, co ukazuje selhání a rozpory kapitalistickýho i socialistickýho systému.
MFisher říká, že ta kniha kritizuje představu, že práce je cesta k osvobození. A Platonov ukazuje, jak kapitalistickej i socialistickej systém může zničit lidskej život a kreativitu.
ano, hrůza modernity, a taky ano, vůbec mě nebavilo to číst, protože ta premisa je jasná od začátku.
fascinující zkoumání psychologickejch základů mužství. jung vychází z široký škály zdrojů (klasickej jung), od mýtů a folklóru až po klinický zkušenosti a osobní introspekci, a nabízí vybroušenou a podnětnou analýzu toho, co znamená bejt mužem.
plus:
- jung se nebojí témat, jako je vztah mezi mužstvím a ženstvím, role agrese a násilí v mužské psychologii.
minus:
- místama abstraktní + jungovo představy o pohlaví jsou zastaralé a příliš binární a nezohledňující komplexnost pohlavní identity a projevů (někdo n+kde psal)
zajímavý a podnětný zkoumáním pojmu "totalitarismus".
žižek se zabejvá ideologickejma a psychologickejma základama totalitarismu, přičemž spamuje čtenáře filozofickejma, literárníma, politickejma zdrojema.
minusy:
- žižek má tendenci spoléhat se ve velký míře na teorii a abstrakci (nic co by nebylo známo), často na úkor konkrétní analýzy a příkladů z reálnýho světa. to pak vede k tomu, že většinu času nechápeš, co říká (do jistý míra ale daný překladem -- nemá totiž hezkou flow neslyším za textem hlas Žižka).
- někde sem čet, že je jeho kritika totalitarismu příliš jednostranná, příliš se zaměřuje na selhání levicovejch+komunistickejch hnutí a opomíjí pravicový autoritářství. tak jest
pokusy o shrnutí: https://bookman.substack.com.
spoustu toho, co mnou proteklo, jsem dostal do souvislostí.
obraz za plnej počet. textovej doprovod místama zvláštní.
první? a jediný? překlad nicka landa, resp. jeho meltdownu, https://www.youtube.com/watch?v=fiaWsgtJrNI
z landa je dneska rasistickej tydýt a konzerva a meltdown je postdystopická jazyková onanie, umění, ne teorie, a tak je k tomu třeba přistupovat.
anotovaný na: https://web.archive.org/web/20171121234631if_/https://genius.com/Nick-land-meltdown-annotated
která je rozbitá. škoda
První část knihy je o fyziologii psa. Druhá o výcviku. Ne úplně výchově.
Ten rozdíl k přístupu k výcviku je poplatný době, resp. vědeckému poznání tě doby. Dnes vyvrácen.
Povely jsou vedeny způsobem – povel + trh vodítkem/úprava rukou apod. Tj. příbuznost metodám p. Desenského, tj. rozdíl metodiky Desenský v Šusta.
Kniha pro entusiasty.
první pynchon.
věc se má takhle, pynchon je ten typ autora, o kterym je vám po prvních stránkách jasný, že je o dost chytřejší než vy. ale nedává vám to sežrat. spíš si to užívá.
opouští, vrací se k dějovym linkám, tvoří díry v ději. a tady se děje ten rozkol: buď na to přistoupíš, a celý čtení je sranda, nebo tě to sere, a čtení tě sere, pynchon tě sere, postmoderna tě sere.
co, sem tak pochytil, tak pynchon je ztělesnění: mlhavosti, vágnosti, paranoidních spiknutí a subverzí pachytící mezi dějem a postavama. myslim, že pokud je čtenář ochotnej přistoupit na jeho hru, bere to celý s lehkostí.