LBZ komentáře u knih
Hlavní (dospělé) postavy chovají z mého pohledu zcela nevěrohodně (iracionálně) a psychologie postav je divná. Celá kniha na mě působila, že byla jen vystavená na efekt - aby byl zajímavý přiběh. Což se odráží na mém hodnocení.
Asi jsem měl vysoká očekávání.
Knížka je pěkně napsané a dobře se čte. Bohužel zápletka mi přišla příliš banální a děj de facto zjevný. Doufal jsem v nějakou pointu nebo zvrat, ale nic překvapivého se nestalo.
Přišlo mi to až dokumentární v pozitivním slova smyslu. Psychologicky hodně zájimavé. Forma místy náročná (dialogy se téměř nevyskytují) - je to jen souvislý text. 40 stran méně by mi nevadilo. :-)
Holokaust pohledem třetí generace. Tím kniha do určité míry výjimečná. 40 stran méně by dle mého názoru knize prospělo.
Milá oddechovka s pár hlubšími myšlenkami. :-) Pěkně se četlo.
Pro mě velmi květnatý styl a velmi málo informací (vlastně stačilo přečíst doslov). Období NEP se autorovi evidetně nelíbilo a zklamalo ho. Možná by bylo zajímavé, kdyby podnikl stejnou cestu v následující dekádě např. hladomor na Ukrajině, ale v té době by ho tam stejně nepustili.
Dost mi vadila autorova snaha čtenářům něco podsouvat - ve smyslu, že píše: "cítíte nebo zažíváte to a to"; "to a to se vám honí v hlavě" atp. Já osobně to často nemám v souladu s tím, co autor píše a tak jsem byl dost zmaten. Mimo to byl text místy hodně abstraktní a následně se z toho vyklubalo, že mám mít trauma z poškrábaného auta a nebo jiné banality. :-( Opravdu těžkým věcem se autor z mého pohledu moc nevěnuje a také moc konkrétně nepopisuje, jak se s věcmi vypořádat. Na druhé straně některé zajímavé myšlenky. Celkově mi to přišlo, že si prošel nějakou cestu a ta mu fungovala, tak ji popsal. OK, může to fungovat, ale jiní to mohou mít dost jinak...
Souhlasím s amenta, je to dost smutné čtení - repetitivní témata atp. Mám pocit/doufám, že v naší sauně vypadá konverzace trošku lépe. Možná je to z toho, že je to sauna smíšená. :-)
Nechal jsem se nalákat velmi vysokým hodnocením. Příběh je bohužel zcela nevěrohodná překombinovaná (americká) pohádka, kde rozuzlení bylo jasné od poloviny knihy.:-( Z mého pohledu velmi prvoplánové. Souhlasím s komentářem snimcibdim. Dobře se čte.
První díl se mi hodně líbil. Tady ten druhý je z větší části "road movie" ve sněhu, větru a zimě občas proložená nějakou myšlenkou. Je to opravdu dlouhé a už mě to místy dost nebavilo. Navíc i kdyby byly podmínky jen z poloviny takové, jak jsou popisované, tak by už dávno zehynuli i všichni příslušníci elitních jednotek námořní pěchoty... :-/
Hodně se mi líbilo prolínání faktů, příběhu a přípravy výstavy. Knížka pro čtenáře z Brna skvělá. Pro mimobrněnské asi ne tak úžasná. :-)
Chápu (jistě chválihodný) záměr autora. Z mého pohledu je zpracování hodně násilné, nepravděpodobné a místy dost iracionální (např. nikdo se opravdu nepokusil najít filmaře?).
Kniha je jistě zajímavá, pohužel jsou rozhovory místy dost repetitivní. Bylo by dle mého zajímavé udělat nějaký rozhovor třeba se zasahujícími vojáky nebo policisty či rodiči nějaké oběti.
Chápu autorčin (jistě chválihodný) celkový záměr. Bohužel zpracování mi přišlo velmi nepravděpodobné a to až tak, že jsem knihu odložil. Nesrovnalosti jsou z mého pohledu věcné (kazetový magnetofon v roce 1966 či hadičky a monitory! u lůžka nemocného někdy v roce 1960 kdesi u hranic s Jordánskem) ale i obsahové - bratr hlavního hrdiny má závažné chronické zdravotní problémy (nemůže ani sejít z kopce), ale to mu nebrání se najenou objevit u bratra ve vzdáleném Jeruzálemně. :-/ Osobně potřeji nějakou rozumnou dávku uvěřitelnosti příběhu...
Pan O´Leary prokázal mimořádnou vůli. Jeho rodina a přátelého ho skvěle podporovali. Knížka je hodně o procesu, jak se s následky nehody vyrovnával. Pro mě trošku moc "americké" + s křesťanskými prvky.
U knihy je bohužel patrné, že autorka není spisovatelka. Navíc popisuje dobu, kterou si sama moc nepamatuje, protože byla hodně malá. Kniha je opravdu velmi útlá. Na druhou stranu se jedná o zajímavé přiblížení poválečného období v Hlučínsku a zacházení s německou menšinou. Nemohl jsem se ubránit srovnání například s http://www.databazeknih.cz/knihy/krvave-jahody-4822, kde jsou zkušenosti z tohoto období ještě řádově horší.
Knížka má skvělý základní nápad. Samotné zpracování se mi bohužel moc nelíbilo. Velmi záhy mi přišlo mi zřejmé, k čemu kniha směřuje a dál se už (z mého pohledu) jednalo jen o protahování textu (povídka by možná byla fajn). Nezaznamenal jsem nějaké hluboké myšlenky a autor se místy poněkud opakuje.
Pro Středoevropana hodně smutné čtení. Zejména v první části knihy Rusové neustále vzpomínají na to, jak byli velcí, všichni se jich báli a ovládali spoustu zemí... :-/ Je taky zajímavé, že někdo stráví nespravedlivě 10 let v lágru, ale přesto stále věří, že SSSR byl skvělý.
Z mého pohledu se jasně ukazuje, že izolace a nedostatek informací je zcela zásadní problém + ruské hodnoty jsou opravdu hodně vzdálené evropskému humanismu.
Z mého pohledu místy poněkud nezáživné - například výčet statistik o počtu nemocných či zemřelých dětí na jednotlivé choroby. Nerozuměl jsem také úplně struktuře textu - proč kniha obsahuje právě kapitoly, které obsahuje a proč jsou právě v tomto pořadí...
Jinak určitě zajímavý vhled do postavení dětí během války.