LEGACY komentáře u knih

Dost možná nejlepší kniha od jakéhokoliv amerického spisovatele, která mně sedí na míru a čtu ji v podmínkách, jenž mi umožňují se s příběhem intelektuálního, ale i nabubřelého mladíka ztotožnit. Je to kniha, která je tragická, ale vlastně mi dává hroznou úlevu. V konečném důsledku nám napovídá, že jedna z nejdůležitějších věcí jsou naše rozhodnutí, jejíchž následky nás mohou dostat z zářné kariéry právníka až do zákopů války, jenž je nám cizí, někde na druhé straně planety. Mohl Roth vymyslet lepší kontrast pokud je nyní válka za humny a má univerzitní dráha jde do kopru? Navíc mám s Markusem moc společného. Odtažitá povaha, výsměch tupým pravidlům, konformitě, náboženství, otcovské patálie a frustrace a to vše na pozadí hrozivé a nesmyslné války v Koreji. Líbí se mi jak je autor konkrétní a dává si záležet na detailech, jako když Markus zcela záměrně vepsal do formuláře, že pracoval jako pouhý řezník, nikoliv košer řezník. Markus i Olivia se dají krásně psychologicky pitvat hodiny, každý kdo si pamatuje svá mladistvá léta na ně nesmí být moc přísný, jelikož mladí jsou často nerozvážní a impulzivní, nejde to jinak - mají své důvody a nesmyslné činy jsou v jejich hlavách dost dobře odůvodněny. Většina z nás se přes to dostane, poučí se a je silnější, jsou ale i případy, kdy si následky neseme navždy - je to vlastně často ruleta a hra na nespravedlivost. Stejně tak jako, když na jedné straně vybuchují do vzduchu končetiny tvých bývalých spolužáků, když ty jsi v teple doma a nevážíš si každodenního sluníčka. Jak film, tak kniha jsou světová extratřída a to poučení a nadhled, který příběh dává je obrovský.

2 05.02.2023

Čte se to snadno, což skvělé, jelikož má člověk čas nad vlastními úvahami, ale to nejpodstatnější mě osobně mnohdy nedochází. Beatníková život začínající Fialka bojujíc s identitou i svým textem, zhoubná, přesto půvabná bojovnice něčeho ztraceného v minulosti i v sobě samé Mjú, či rozhovor nejspíš výtečného učitele K. s podivným klukem kleptomaniakem, jehož máti tak trochu o přestávkách klátí. Spousta nových momentek, postav, přesto si však myslím, že má Murakami mnohem lepší knihy a Sputnik je jeho průměr.
Dodatek: Byť každou Murakamiho knihu hltám a s každou jeho postavou mám patrně více společného, než se spoustou lidí z mého okolí, tak jsem až u této knihy zjistil, do jaké míry je pro mě důležitý vševysvětlující závěr pana překladatele Tomáše Jurkoviče i z oblasti japonských reálií. .

2 05.01.2023

Nikdy jsem nebyl největším fanouškem Brna, ale to město mě nějakou oklikou vždy přitáhne zpět. Jelikož Brno není nejturistyčtější město, lidé vaří vlastně pro místní, a proto se musí velmi snažit. Pokud jste milovníci chození na blind, tak je tady velká šance, že skončíte na nějakém uhrančivém místě, kde to frčí elánem. My jsme se tahle slézali po úmorné škole v Bonjour Vietnam, na druhé straně ulice jsme měli Ramen, odkud jsme měli výhled na cukroví ze "Sorry pečeme jinak". Zkrátka gastro dělá Brnu dobrý jméno, transformuje ho a je tou nejlepší reklamou. To vše díky místním.
Těším se: Manya, Coffee Fusion, Matyho Chálka nebo Carlini.

2 27.11.2022

Nedávno jsem si uvědomil, že si v knihovně ponechám pouze knihy, ke kterým se budu opakovaně vracet a zbytek pošlu zpátky do světa. Po tomto zjištění si člověk zároveň uvědomí, které knihy mu chybí - mě chyběla tahle. Tahle buclatá, historicko-politická kniha východního světa je odpovědí na otázku, kdo jsme, odkud pocházíme, proč se tak chováme, co nás formovalo a co k nám v minulém století vstoupilo za zemi. Řeknu zcela upřímně, že je konec léta a já bych měl brouzdat spoustou jiných učebnic, předepsaných školou, ale zkrátka cítím, že ke správnému pochopení rozdílů mezi námi a východem je potřeba pročítat knihy právě Zubova, nebo si poslechnout moudra pana Dvořáka, kteří se nesnižují k náhlým a zbrklým tvrzením, jenž slýchám dost často i kupodivu ze západních médií, kde se donedávna zkrátka nikdo o nějaký historický vývoj postsovětských stran nezajímal. Jedna z mála dobrých věcí na 24.2.22 je fakt, že se svět začal zajímat. Skvělá kniha.

2 28.08.2022

Svoji poslední knihu z dlouhého seznamu ruské literatury 20. století jsem se rozhodl prubnout v podobě audioknihy, jež byla perfektně namluvena frontmanem skupiny Leningrad (S.Šnurov). Jedná se o peprný jazyk, kde si člověk musí hlídat hladinku v krvi hlavního hrdiny, protože se od toho značně odvíjí dlouhá a strastiplná cesta do utopického města Petušky. Potřeboval jsem si během čtení zapamatovat rovněž metodu Stanislavského, a tak jsem se rozhodl, že budu knihu poslouchat a zároveň se postarám o to, abych sám měl trochu alkoholu při ruce. Hádanky se Sfinx, ustavičné rady a připomínky ke čtenáři, kulturní význam vodky jako prostředku sociální interakce a přijetí byl vynikající, stejně tak jako vypichování různých historických postav ve spojitosti s alkoholem. Je to trošku halucinogení pouť, ve které vás alkohol dosti vykoupe, vystřízlivět se ale nikomu nechce. Je to óda na absurdum, které se do jisté míry dotýká nás všech. Chlast je zde vlastně prostředek procitnutí z dlouhého spánku, kdy jsme upadli do jakéhosi transu, ve kterém jsme si zvykli na to, že se přetvářka stala součástí nás samých. Pomatencům patří svět, umírají sice mladí, ale jsou tak opravdoví jak jen to lze. Hold ve světě, který působí vyumělkovaně, se vlastně reakce stát se její plnohodnotnou parodií jeví jako velmi rozumná protiváha a projev vzdoru.

2 29.05.2022

Tenhle kousek z mého pohledu zaujímá jasný primát v několika ohledech. Tím nejzřetelnějším je cena za nejlepší knižní obálku, a byť jsem na vlastní kůži hukot války nezažil, tuším, že se jedná o doposud nejpřesnější a nejvěruhodnější vykreslení rutiny prostého vojáka, který se každý den probouzí s tím, že to může být jeho poslední den. Kniha jasně předává poselství, že válka může být silně romantického pojetí a zglorifikována ve verších, avšak realita zákopů, zlomenin, průstřelů, dehydratace, výpadků paměti, či dezoriantace mezi dobrem a zlem je to, co na vás čeká, když naverbujete. Nyní, když se země otřásá na Ukrajině je čtení o to působivější, když města jako Kryvyj Rih, nebo Mariupol vystupují v této knize, kde je stále hlavní hybnou silou zemidrtící nacistický třetí reich. Vlastně si čteme období, kdy Sověti vzdorují hnací síle, jenž měla předpoklady dobít celý svět. Takže sečteno, podrženo - Někrasov - ANO. Bez toho režimem řízeného patriotismu a velebení hlavních pohlavářů a myšlenek, je to i čtivé.

"Stáli jsme na přehlídce na Prvního máje na chodníku s rukama v kapsách a dívali se na tanky, na letadla, na vojáky, pochodující v dlouhých řadách ... To je ale krása, to je ale síla! To bylo vše, o čem jsme tenkrát přemýšleli. Není to pravda? Ale o tom, že i my jednou budeme muset pochodovat, ovšem ne po asfaltu, nýbrž po zablácené cestě s tlumokem na zádech, a že na nás bude záviset život - ne-li několika set, tedy alespoň několika desítek lidí... Což jsme tehdy o něčem takovém přemýšleli?" P.S. Válka, či jakákoliv jiná tragédie se často týká prostých lidí, kteří jsou jako ty a já.

2 04.05.2022

Ruská literatura je vskutku studnicí tragických příběhů. Tohle je generační svár, který čtenáři dává najevo, jaké postoje a ctnosti měli různé věkové skupiny a jak popudlivost a zlost starších, neomylných postihne mentální rozum a zdraví mladého člověka. Kniha pro ty, co se rozhodují zda-li je už načase vyletět z rodinného hnízdo. Škoda Káti.

2 11.11.2021

Kniha je rozhodně čtivá a záživná, každopádně na stejné vlně jako Lucka bych se asi nenesl. Myslím, že na treku bych s Goldielocks vydrž jen pár dní, každopádně člověk zde musí žasnou jak se z české princezničky postupně stala divoženka, která by přežila na vlastní pěst skoro všude. Aktivity se zde samozřejmě dost opakovali, což mě trochu iritovalo a navíc je i knihy vlastní takovým přepisem blogu. Lucka je bystré děvče, ale píše a tiskne do puntíku, co má v ten daný moment na srdci, což je fajn, ale pro dobrodruha, který si chce přečíst více o popisu přírody a ne ustavičnému pláči, či svádění to úplně není. Tak jako tak má můj obdiv ... a sám knihu využiji, jestli si někdy sám zkusím projít kupříkladu tu část v Oregonu.

2 31.12.2020

Myslím, že se jedná o moji první knihu, která má jakoukoliv větší spojitost s Ruskem a jeho hrůznou minulostí plné bezpráví a lynčování. Samozřejmě je znát, že autor je touto zemí okouzlený, musel strávit několik měsíců v knihovně zavrtán do ruských reálií a tak se na pulty dostalo čtivo, které není úplně okázalé. Člověk má zde k postávám hodně blízko, vše navíc umocňuje fakt, že Rusko kdysi na podobné bázi fungovalo a do jisté míry ještě pořád funguje - proto si myslím, že je dobré vyzdvihnout ty, co zbrojí proti. Já měl u jistých pasážích trochu problémy udržet pozornost, ale myslím, že po půli jsem si začal všechny ty malé bezvýznamné slepé uličky dávat do souvislosti a najednou přede mnou stála bravurně vymyšlená story, která umí ve čtenáři vyvolat spoustu dojmů a vzbudí zájem nastudovat si něco více třeba o pracovních táborech. Není to kniha roku, ale zakončení je celkem strhující.

2 26.09.2019

Druhá světová mi někdy přijde jako fikce nějakého sadomistického spisovatele, který ze sebe potřeboval dostat všechnu zlobu, bohužel tomu tak není, jedná se o pasáž v naších dějinách, kdy jsme jako lidstvo málem neobstáli. Někde jsem postřehl, že druhá světová je událost tak ohromná, že není možné, aby nebyla v literatuře zachycena, a je to právě literatura, která díky této strašlivé události získali několik mistrovských kousků, právě jako je Maus. Komiks byl skvělý, autentický, nic nepřibarvoval, mám o tehdejší situaci mnohem jasnější představu, je to prostě něco, co se do vás vryje a zůstane napořád. (konečné shledání v Sosnovci zahřeje u srdce)

2 28.11.2018

"Dnes mám narozeniny, nikdo si nevzpomněl."
Rozumím chování hlavní postavy, jeho pesimismu, aroganci nebo nanicovatosti ostatních, a jsem právě i proto moc rád za to jaký konec pro něj autor vybral, protože kniha má působit empaticky pro člověka, který se potýká s neporozuměním od druhých, pohrdá životem a lidmi (i když je ve skutečnosti zklamaný hlavně ze sebe). Každopádně je víc než na místě si uvědomit, že každý z nás je šíleně komplikovaný, sebevražda je né ve všech případech volbou, ale také, že sebevražda eliminuje možnost, aby se věci kdykoliv obrátily k dobru a každá laskavost se počítá. Život, který je jedná velká procházka růžovým sadem může být pro druhé denodenní agónie. Je vždycky dobré nepřestávat v úsilí a mít naději, i proto se vyplatí psát si dopisy z budoucnosti. Kvalitní oddechové čtivo o závažném tématu.

2 20.11.2018

"Já vím, co pro něj jsem. Motýl, kterého chtěl vždy chytit"

To je tak, když slepě milujete a slepě věříte, jste strnulý magor, tyran bez vlastního rozumu, pokřivenej zabedněnec, který v normální společností nemá šanci a ublížená oběť svého nekontrolovatelného sebeklamu, která se vám snaží ve všem vyhovět a dá vám vše na světě, kromě toho, co potřebujete nejvíce. S dlouhodobou osamělostí se těžko bojuje, začnete se dvořit, když jste neustále odmítán můžete se začít izolovat od společností být skeptický vůči všemu a všem, probouzíte v sobě zášť a paranou a začnete fantazírovat. Clegg neměl v životě moc štěstí (Miranda už vůbec ne), za něco si mohl sám, za něco ne, nefunguje zde jako typickej nemilosrdnej záporák, naopak je to člověk, který se snaží být ohleduplný a pozorný, ovšem nikdy by se nesmířil s tím, že by nebyla jeho (lépe řečeno, že by byla někoho jiného) a i když je vztah jednostranný a nemá šanci na úspěch on se jej nikdy nevzdá, já osobně jsem se v něm neskutečně zklamal a je mi jich obou líto, každého trochu jinak jestli mi rozumíte. Jinak nevím jestli to víte, ale Sběratel je jedna z nejoblíbenějších knih u sériových vrahů - shodou okolností i jedna z mých - škoda jen, že se něco podobného skutečně stalo - mrazivé a bravurní.

2 31.12.2017

Nuže, stejně jako kurážná spisovatelka i já o sobě něco prozradím. Během čtení jsem zcela nevysvětlitelně stáhl celou krabičku cigaret (byť nekouřím), pravděpodobně jsem jen potřeboval něco, co by zahnalo mé znepokojení z knihy, nebo jsem podvědomě chtěl mít také nějakou závislost a tudíž mít k příběhu ještě blíž. Hlavou vám během čtení probleskne spoustu otázek, spousta z nich zůstane pravděpodobně nezodpovězena, ale myslím, že poselství autorky (tedy varovat) si každý sebou odnese a pro mě samotného je konzumace jakýchkoliv tvrdých drog, po přečtení, téměř nepředstavitelná. Dodnes nevím jestli s některými postavami sympatizuji, či nikoliv, ale bez nich by byla v knize obrovská mezera a jelikož celá kniha je vlastně taková hodně osobní zpověď, chci vyjádřit svůj vděk i uznání této snad už bývalé heračce a vytáhnu i já něco z mé minulosti.
2011 - 16 let ... Marihuana
2012 - 17 let ... Hašiš
2014 - 19 let ... Koks
Rodiče zajímejte se o vaše ratolesti.
Nyní jsem skoro dva roky čistý. Jaká zpověď je ta vaše, no tak nestyďte se.

2 18.03.2017

Bohužel ona tajemství, která nás lákají si knihu přečíst byla ne a ne k nalezení. Celkově vzato se jedná pouze o kýčovité přelouskání Hitlerova života v nudných, nezáživných faktech, která každý z nás dávno zná. Proto, pokud hledáte komorní biografii o životě psychopatického agresora opojeného svou vlastní nadřazeností s chutí do toho, konec konců Hitlerův život je pestřejší než leč které tapisérie - pokud ale chcete něco převratného a nového knihu raději okamžitě zavřete a do šuflíku s ní.

2 20.12.2016

"Kdo to kdy viděl, aby slepice létala?"
Nuže, kde jen začít? Kniha se vás v několika poměrně čtivých kapitolách (které jsou víceméně o jednou a tom samém) snaží přesvědčit, že narcismus je jedna z hlavních spojek k vytouženému cíli (máte-li ovšem nějaký). Některé autorovy poznatky považuji za velmi zajímavé (i když většina je všeobecně známa) jindy jsem jen nevěřícně obracel zrak nad autorovým slovním průjmem. Rady typu: musíš to udělat teď a né zítra se mno opravdu lomcovali - v tom směru doporučuji video od kluka z Transformers (just do it), které vám dá do ranku úplně to samé s tím rozdílem, že si ušetříte den na čtení něčeho smysluplného. Celkově jsem měl při čtení dojem, že se motivátor Ivo snaží jen vydělat další peníze, než aby šířil své poselství. Zvedněte zadky lidi - den má jen 86 400 sekund a jestli aspoň jednu z těch svých 25 000 myšlenek, nerealizujete zůstanete v těch 95% lúzrů na věky věků, vím, že to dokážete, podívejte se na mě, .... byl jsem jako vy a teď ???Každopádně, abych jen nekritizoval (koneckonců sám autor nabádá k pozitivnímu myšlení) úplně zcestné to taky asi nebylo. Nemám Touretteův syndrom a neumím si představit jaké to musí pro něj být (hádám, že nic snadného), přesto se popral se světem a vyhrál, tento fakt přidává knize obrovský kredit a jistý obdiv k autorovi chovám. Na jeho přednášku bych, ale asi nešel ani místo vyučování.

2 20.05.2016

Musím říct, že jsem měl značné obavy před čtením, že mě kniha mine obloukem. Jak se ale nakonec ukázalo bylo to právě naopak a tuto literární perlu v podobě dá se říct kapesní knížečky jsem měl během odpoledne přečtenou. Jedná se o zatím nejvtipnější knihu, co jsem měl možnost k maturitě přečíst a jen kroutím hlavou při vědomí, že jsem jedinný ze třídy, kdo má tuto knihu v kánonu. Jinak musím připustit, že Henry Higgins je postava, která mě učarovala jako už dlouhá žádná ne ........ a to ve všech ohledech.

2 12.02.2015

Když jsem začínal se čtením nikdy by mě nenapadlo, že se někdy dostanu až k takové tučné knize. Rodiče nad touto sérií kroutí hlavami a nevěřícně sledují, co se to s jejich synem děje (prý bychom z toho přežili zimu v teple). Každopádně mi tento třetí svazek dal docela zabrat a nebudu lhát, nečetl se mi lehce. Hlavní příčinu vidím v tom, že už to mám jednou zažité ze seriálu. Teď ale u mě nastává převrat u této ságy, protože přecházím k vysněné Hostině, kde absolutně nemám ponětí co se bude dít. Tento díl byl vynikající (ostatně jako předchozí), ovšem je to první díl, ve kterém začínali umírat postavy, které já osobně budu velice postrádat (tím nemyslím Rudou svatbu - tu jsem si užil) takže nemůžu říct, že je to zatím nejlepší kniha od GRRM. Nezbývá mi nic jiného než se modlit za Sansu, Varyse a Cersei, které mám nyní v žebříčku na vrchních pozicích a doufat, že panu spisovateli bude sloužit zdravíčko a fantazie.

2 01.08.2014

(SPOILER) Tahle manga je naprosto omamující pecka jak grafická, tak i příběhová. Proces čtení je mimořádné literární ukájení čtenáře, které mě posadilo na zadek, i když jsem trochu tušil, že SPOILER: Grifith má být trochu záporákem a Guts se stane jeho obětinou. To jsem ovšem netušil, že se otevře brána pekel a démoni spolykají celý oddíl jestřábů. Griffith pro svůj sen obětuje všechny své blízké, co by pro něj udělali první poslední - jak zvrácené a nemocné. A to je právě to, co ostatní nedělají a co mně přijde neortodoxní a krásné. Mangu jsem dočítal v autobuse, kde mě často rozhodí plkající prodavačky vracející se z šichty, uřvaní školáci, neurvalí alkáči, či senioři, co jeli do Kaufu pro slevy. Ovšem můj okolní svět - realita neměla šanci - neexistovala, já byl v bublině, vzduchoprázdnu - naprosto pohlcen příběhem, hlavou v jiném světě - světě pana Miura. Je děsivý i přitažlivý zároveň BERSEEEERK.

1 18.03.2025

"Neměl vůbec nic chystal se získat všechno. Ale aby se dostal tak vysoko musel se pořád zušlechťovat, až na hranici svých možností"

Osmý díl a tahle sága mě baví ne méně, než na začátku. Vše se vybrušuje, chápeme pohnutky jednotlivých hrdinů a Guts s Grifithem zkřížily zbraně. Oba ambiciózní, nepoddajní, ale i vcelku sobečtí, kde jeden si jde pro princeznu a království a druhý svou pýchou, či hrdinstvím nesnese být jen kolo u vozu, byť to stěžejní a nejdůležitější. Co je zarážející je, že oba se dostávají na vrchol od nuly, cesta je trnitá, musí si ušpinit ruce, prožit řehole, ale já fandím oběma, nemám favorita. Ve zkratce - ten svět je prostě hezky fantaskní, vývoj postav frčí, zajímají mě vedlejší dění a prahnu po dalších dílech.

1 27.02.2025

Na scéně se kradmo objevil Griffith, Gutse známe více a více ze svých mladistvých let a jedna krvavá řežba střídá druhou. Ono by to samo o sobě nebylo zase tak světoborného, ale vytříbenost ilustrací je prostě z jiného světa a vše je do detailu uděláno. A já tedy očekávám, kdy se mezi němi strhne konflikt, kdy se stane obětinou a přijde o ruku - mám nějakou představu.

1 15.02.2025