Leído
komentáře u knih
Její tajemství
Penelope Bloom
Tento příběh řadím k těm slabším ze série. A nebo se mi možná jen netrefil do nálady. A nebo se to už všechno moc opakuje. Každopádně opět oceňuji, že v závěru nedošlo ke zbytečnému dramatu a že se i přes komické aspekty knížky zachovali hlavní hrdinové dospěle. Také jsem ráda, že se do každého dílu vrací William a babička.
Šach a mat
Ali Hazelwood
Kniha se mi nečetla tak snadno jako Hlava plná lásky nebo Hypotéza lásky a pár věcí mě na ní štvalo. Jako třeba chování hlavní hrdinky nebo to, jak je strašně chudá a musí se o někoho starat. To se v knihách objevuje tak často (ať už je to dítě, sourozenec, rodič nebo babička) že už mi to celkem vadí. Ještě že v knižním světě existuje pro tyto hrdinky dost milionářů.
Jenže na druhou stranu knížka oplývá tolika jinými věcmi, které mě nadchly a které z ní dělají pro mě výjimečný počin. Body přidávám za to, že ten hlavní klišoidní model je otočený. Nechci prozrazovat víc, kdo už četl, ví. Myslím, že to chtělo odvahu a povedlo se to dokonale. Nolanovu kouzlu to neuškodilo, právě naopak. No a Mallory, ano, často mě štvala, ale nemusí být všichni dokonalí a já mám nedokonalé hrdinky, které dělají chyby, ráda. Navíc to byla mladá žába. Líbily se mi vztahy s rodinou a kamarádkou. Jejich role v příběhu je důležitá.
A samozřejmě nemůžu nezmínit úžasně zpracované šachové prostředí. Někde níže v komentářích jsem se dočetla kritiku odborníka. Já to chápu, že když něčemu rozumíte, že vás nesrovnalosti štvou. Ale tohle je beletrie a ne naučná literatura. To by se každý lékař musel rozčilovat nad románem z lékařského prostředí, každý právník nad románem z právního prostředí a tak dále. Odbornost často musí ustoupit příběhu. A autorka to i v závěru zmiňuje. To, že je Ali Hazelwood velmi inteligentní osoba, je nezpochybnitelný fakt a nemyslím, že by se pustila do příběhu nepřipravená. Pro mě jako laika to působilo velmi věrohodně, přirozeně a myslím, že se podařilo dobře vykreslit i charaktery a životy osob hrající šachy profesionálně.
Láska online
Penelope Ward
Z knih, které jsem od autorky četla, se mi tato líbila nejmíň. Myslím, že za to může hlavně Ryder, protože na něm nebylo nic zajímavého. Tedy kromě toho, že byl nádherný, ukrutně bohatý a samozřejmě měl obří penis.
Nebaví mě, když v knížce někdo pořád někoho lituje. A když autor nutí do lítosti i čtenáře, který pak automaticky přeje postavám zasloužený happy end. V knize nebyla žádná negativní postava, která by mě štvala nebo kterou bych mohla nenávidět. Kromě lítosti jsem necítila téměř žádnou emoci. Přesto nemůžu říct, že by knížka byla vyloženě špatná.
SPOILER:
Začínáme tím, že litujeme Rydera, že mu zemřela máma a on kvůli tomu trpěl depresemi. Litujeme ho za to, že ve svém životě nenachází uspokojení a za to, co se mu přihodilo s bývalou přítelkyní, kterou zároveň taky litujeme. Když poznáme Eden, litujeme ji za to, že musí dělat tuto práci, protože je zřejmé, že to nedělá z potěšení. Když odkryjeme její tajemství, litujeme ji za to, že jí zemřela máma, že ji otec v dětství opustil, že má postiženého bratra, že má těžký život, že nemůže cestovat, i když by chtěla. A samozřejmě litujeme Ollieho. To je ale pořád slabý odvar, protože další level přichází se smrtí Ryderova otce, kdy lítost příští doslova z každé věty. Naštěstí po malé zápletce s bývalou přítelkyní, přechází děj v pompézní happy end.
Vzpoura
Adéla Kubicová
Bohužel. Za mě ne. I přesto, že vše napovídalo tomu, že to bude přesně šálek mojí kávy, čtení mě vůbec nebavilo. Vykreslení postav ani situací mě nepřesvědčilo, nezaujalo. Claire mi než drsná mafiánka, připadala spíš jako lingvistka.
Češtinu mám ráda v celé její rozmanitosti, nemám nic proti přechodníkům, ale v češtině už znějí jako archaismus, takže jejich použití bych viděla někde v dobové literatuře, ale pokud chci zprostředkovat svět zločinu, volila bych hovorový jazyk, slangové výrazy a vulgarismy.
V negativních recenzích se nevyžívám, zvlášť pokud je reálná šance, že je autorka bude číst. Doufám, že chápe, že sto lidí sto chutí a není možné se zavděčit všem. To, že někdo napíše knihu v tomto věku a my všichni si ji můžeme koupit a přečíst, je samo o sobě obrovský úspěch a s dalšími přečtenými a napsanými knihami se autorka bude posouvat určitě jen dopředu.
Nádech
Penelope Douglas
Když to srovnám s americkými young adult z pera L.J.Shen, tak knížka v mnohém pokulhává. V charakterech postav, uveřitelnosti jejich nenávisti, v chemii mezi hlavními postavami, ve vysvětlení jednání, jeho pochopení i odpuštění. Ale knížka je čtivá a jako oddechovka příjemná. Za mě slabší 4*
Quaid
Jay Crownover
Kolem této série jsem bruslila už dlouho, ale teprve nyní se mi jedna z knih dostala do rukou. Začala jsem netypicky 8. dílem. I když je zřejmé, že všechny díly jsou provázané a že některé souvislosti mi možná unikly, myslím, že není úplně problém číst díly na přeskáčku. Neměla jsem pocit, že mi chybí nějaké stěžejní informace a nebránilo mi to, abych si knížku užila.
Knížka se mi líbila, byla velmi čtivá, byla cítit chemie mezi hlavními postavami, romantickou linku doplňovalo napětí. Mezi největší plusy považuji komplikovanost a nedokonalost hlavní hrdinky. U hlavních hrdinů jsme na to zvyklí, ale u žen je to vždy příjemné rozptýlení, takže jsem ráda, že jsem sáhla zrovna po tomto díle. Souhlasím, že někdy ty vnitřní monology obou byly zdlouhavé a i sexu tam bylo možná zbytečně moc, ale byl popsán dobře. Ráda zas někdy sáhnu po další knížce série, i když nemám takový ten neodbytný pocit, že to musí být teď hned.
Její třešničky
Penelope Bloom
Příjemná oddechovka, která pobaví. První díl mě bavil víc, ale možná to bylo jen tím, že jsem přečetla obě knihy po sobě a už jsem byla tím stylem humoru přesycená. Další díly si přečtu s odstupem, třeba po nějaké emočně náročnější knížce. William kleptoman byl skvělý a zábavný. Co mi trochu vadilo, bylo, že všichni věděli a neustále mluvili o panenství Hailey.
53 dopisů pro moji lásku
Leylah Attar
Anotace nelže. Není to typická romance. A není černobílá. Což cením. Život není černobílý. Někdy ubližujeme lidem, kteří nejsou záporáci. A ti co ubližují taky nemusí být záporáci. Díky tomu, jak originálně je kniha postavená, nemáme vůbec tušení, co přijde. Je nepředvídatelná a to je u romancí výjimečné. Příběh hodnotím 4* a za originalitu a odklonění se od romantického klišé přidávám tu pátou, i když to na Papírovou labuť nemělo.
Tři hříšná tajemství
Nikki Sloane
Série si drží úroveň. Čtenář dostane přesně to, co očekává. Já jsem ráda, že někdo takové knihy píše a vydává.
S láskou, Lukov
Mariana Zapata
Tohle je moje třetí knížka autorky a všechny mají tolik společného. Vrcholový sport; nedokonalá hlavní hrdinka nebo se tak přinejmenším vnímá ona sama; slow burn, že pomaleji už to fakt nejde. Do 9/10 knížky to vůbec nevypadá, že by mezi těmi dvěma mohlo něco vzniknout. Nekoná se žádné umělé drama. Ani žádná velká zápletka, prostě děj jen tak plyne. A stejně si užívám každou stránku.
U kterékoli jiné autorky bych kritizovala neoriginalitu psaní. Tady jsem ale vděčná za to, že když mám chuť na "Zapatovku", vím, co dostanu. Postavám Mariany Zapaty jako jedněm z mála věřím jejich "šťastně až do smrti".
Odveta
Michaela Brnková
(SPOILER) U těch mafiánů tomu buď věřím a nebo ne. A tady jsem tomu bohužel nevěřila. I když je kniha dobře napsaná a čtivá, tak to nebylo to pravé ořechové. Postavy se chovaly rozporuplně, nevěděla jsem, co si o nich myslet. Spoustu věcí mi nedávalo smysl. Pro mě bohužel první díl zůstává s velkým náskokem nedostižen.
SPOILER:
Nechápu Grace. I kdyby měla špatné svědomí vůči bratrovi. Která matka chce pro své dítě o tolik staršího muže? Která matka pošle svoje jediné dítě do života mafiánovi? I když o něm byla přesvědčená, že má dobré srdce, tohle prostředí přece pro své dítě nikdo chtít nemůže. A ta přehnaná manipulace, jako že se od sebe nesmí vůbec vzdálit, to jde nějak vymoct? Kdo to kontroloval? Právník? Jak a hlavně proč by to dělal? Tohle bylo překombinované, nehledě, že matku vůbec netrápila nedostudovaná škola.
ON nebyl ani trochu temný. Vzhledem možná, ale jinak to byl měkkouš. Ze začátku ji odmítal, ale pak už to byl pohodový strejda. Narozeninovou oslavu šéfa podsvětí s nafukovacími balonky si mohla autorka odpustit.
ONA byla ze začátku velmi akční a odvážná. To bylo taky těžce neuvěřitelné. Nicméně pak se totálně sesypala, když se jí na škole někdo vysmíval. To mi trochu připomnělo střední školu. Prožívala to nepřiměřeně a pateticky. Chovala se jako děcko. Což by mi nevadilo, protože jím byla. Ale co na ní viděl téměř čtyřicetiletý chlap? Když jí ten spolužák pomluvil, běžel jí zachraňovat, jako kdyby ji snad někdo unesl a mučil. Bylo to úsměvné a nepřesvědčivé. Stejně dětinsky se chovala, když zjistila, že je zodpovědný za smrt jejich rodičů. Neznala je, nevěděla, jestli to byli dobří nebo zlí lidi, neměla k nim citové pouto. O něm věděla, že je to boss podsvětí a že pravděpodobně zabíjí lidi. Tady v tomto okamžiku měly přijít otázky, možná uraženost...
Těhotenské nevolnosti tady byly popisovány jako závažná nemoc. Všichni mafiáni ji litovali. To bylo roztomilé. Nicméně v další kapitole už ale toužila po rychlé jízdě autem, protože přece těhotenství není nemoc.
Nero byl Nero! (Konflikt) Jeho ego, vtipné dialogy...Tohle už se autorce bohužel nepodařilo zopakovat.
Krátce po této knize jsem četla Sparrow od L.J.Shen, kde je podobná situace a v té mafiánské přesvědčivosti, dialozích a vývoji vztahu je to opravdu nebe a dudy.
Cizí dluh
Kinga Litkowiec
Komentář píšu s odstupem, až po dočtení třetí dílu.
Tato knížka je pro mě jedna z nejlepších, které jsem loni četla. Četla jsem ji dvakrát, protože pro připomenutí jsem si ji dala znovu po vydání druhého dílu, abych mohla plynule navázat. Chápu nízké hodnocení, protože to určitě není literatura pro všechny.
Já mám zlé hochy v knížkách ráda, problém ale je, že málo kdo umí vykreslit zlo věrohodně a zároveň tak, aby neztratilo sympatie čtenáře. Prakticky každá autorka se v tom plácá, činy si často protiřečí. Opravdu hodně mi vadí, když hlavní hrdinka svou líbezností nebo prostořekostí změní ďábla v anděla. I když jsou to pohádky, tak chci aby to působilo věrohodně. A tady to funguje naprosto skvěle. Liam je opravdový nevyzpytatelný parchant, ze kterého jde strach. Jessica je ideální protějšek, protože pochází z podobného prostředí, přesto je to takové naivní neviňátko, které se snaží zprvu jen přežít. Líbí se mi nenápadná přeměna jejich vztahu, která korespondovala s jejich charaktery. Čtení jsem si opravdu užila a ke knížce se určitě v budoucnu vrátím znovu.
PS: bohužel to neplatí o následujících dílech...
Na vlásku
Lucy Score
Dobře napsané, vtip a sarkasmus dodával na čtivosti. Snad do poloviny jsem to cítila na pět hvězdiček, ale pak můj zájem trochu opadl a já ani nedokážu přesně říct proč. Přitom to nemělo žádnou zásadní chybu. I po tom, co se dali dohromady měl příběh hlavu a patu i vtip. Možná to bylo tím věkem. U chlapů budiž, ti se leckdy zaseknou a odmítají dozrát, ale téměř čtyřicetiletá žena se takhle prostě nechová. Co dělali oba posledních dvacet let, že ani jeden za tu dobu neprožil nic, co by stálo za zmínku, co by je nějak vztahově a osobnostně ovlivnilo? Posunout to celé o deset let zpátky, dávalo by to větší smysl. Ale knížka je svěží, doporučuji k přečtení a budu sledovat další počiny autorky.
Zmámeni
Emily McIntire
Naprosto se ztotožňuji s komentáři evineckY a Jita160. To bylo boží počteníčko! Rozhodně to není moje první kniha nebo série, kde se romantika pojí s takovou brutalitou, ale často mi na takových knížkách něco vadí, není to dokonalé. Narozdíl od téhle série, kterou si naprosto užívám. Knížky nejsou jen brutální, ale jsou hlavně velmi dobře napsané, v mnoha ohledech odvážné, originální, neuvěřitelně žhavé a nemají hluchá místa. K tomu inspirace pohádkou a v tomto díle dokonce protkání poezií. Famózní.
Jsem velký milovník dark romancí, ale ženské postavy jsou často jako přes kopírák. Nevinné, naivní, chudé, prostořeké, eticky smýšlející... Evelina je můj splněný knižní sen. Ta si uměla všechny postavit do latě. Včetně Nicka, který byl ovšem neméně úžasný. Tohle jsem rozhodně nečetla naposledy.
Zlomená princezna
L. J. Shen
Jak už jsme u autorky zvyklí, na začátku knihy se setkáváme s párem, který je tak moc rozdílný a nekompatibilní, že si říkáte, že tihle dva se prostě nemůžou dát dohromady. A když jo, tak to bude divný. No, samozřejmě to divný nebylo. Bylo to naprosto dokonalý! Opět skvěle vykreslené postavy, komplikované charaktery, postupná a uvěřitelná proměna a brilantní příběh, který má všechno, co miluju.
Miluj mě jakkoli
Jennifer Probst
Tohle nebude autorka pro mě. Já se nudila. A to pracuji ve stavebnictví a na toto téma se těšila. Kromě toho, že to v té Americe pojímají trochu jinak, tak samotný příběh neměl grády, dynamiku, zvraty... vlastně nic, co by si udrželo mou pozornost.
Zjizveni
Emily McIntire
Knížka se mi líbila moc. Měla všechno, co mám ráda. Originální, temná, napínavá, žhavá, brutální, čtivá. Přesto za mě slabší než první díl. Z některých částí se dalo vytěžit víc. I postavy mi sedly méně než v prvním díle. Nicméně styl autorky jsem si zamilovala a těším se na další díl. Co mě tu hodně bavilo, bylo to prolínání historie (hrad, králové, poddaní, meče) s moderními vymoženostmi (cigarety, automobily, tetování). Celé to dohromady tvořilo zajímavé knižní prostředí.
Srdcové eso
Morgane Moncomble
Knížka je originální. Ale nejen pokerovým prostředím, ale i stylem psaní a postavami, které byly obklopené vlastními nedokonalostmi. Rose mi trochu připomínala Giannu z Šílené posedlosti, Levi byl originál se vším všudy. Ve chvíli, kdy mi kniha přišla předvídatelná, hodila autorka do placu první bombu, která všechno otočila o 180 stupňů a od té chvíle už bylo těžké knížku odložit. A rozhodně to nebylo jediné překvapení příběhu. A právě proto stojí Srdcové eso za přečtení. Za mě 4,5*
Mezi mužem a ženami
Marcus Wang
Na začátku to byly takové americké Prci, prci, prcičky zasazené do českého (totalitního) prostředí. Mladíci toužili za každou cenu zasunout a tahle fáze mě moc nebavila. Pak se to trochu zlepšilo. Místy to bylo zajímavé čtení. Nicméně autor mi nepřišel nijak zvlášť sympatický. Neměla jsem žádné romantizované představy o tom, jak muži vnímají nebo hodnotí ženy, tady to ale občas postrádalo sebemenší úctu k ženám. Myslím, že autor mířil často velmi vysoko, zaměřoval se na typ žen, u kterých buď neměl šanci nebo se z nich vyklubalo to co se vyklubalo. Autor se považuje za velkého znalce žen, suverénně všechny škatulkuje, ale myslím, že by mu prospělo přečíst si podobnou knihu z pohledu ženy, aby pochopil slabá místa jeho loveckých taktik a možná by i našel důvod, proč nedošel svému štěstí v podobě spřízněné duše.
Vyvrhel
T. M. Frazier
Jedna z mnou nejvíce očekávaných knih pro mě byla mírným zklamáním. Možná to bylo jen tím, že jsem si na ni musela počkat a uprostřed této série tak měla nechtěnou dvouměsíční přestávku. Autorka umí dodat příběhům takové obrátky, že jsem literární nedokonalosti u prvních třech dílů odpouštěla nebo dokonce ani nevnímala, jak jsem hltala příběh s tak brutálními prvky, že je až s podivem, že se mi to tak líbilo. Všichni, co jste se dostali až sem, ke čtvrtému dílu, víte, o čem mluvím. Tak trochu jsem si připadala až očarovaná...
Čtvrtý díl je ale méně akční. Adrenalin jsem cítila až v poslední třetině. A čím méně jsem byla v průběhu čtení šokovaná zvraty, tím více jsem vnímala některé nelogičnosti. Vraždění tu dostalo punc všednosti a začíná být pro autorku těžké čtenáře nějak šokovat. Tak proč si to vášnivě nerozdat v místnosti plné krve s mrtvolou, která na to zírá prázdnýma očima? Také scéna s kamarádem Buckem mi přišla nadbytečná a konec hodně přitažený za vlasy. Hlavně co se týká odhalení kolem Bearovy rodiny. Ale přitažená za vlasy vlastně byla celá série, takže nechci nikoho odrazovat. Což vlastně ani nejde, protože po trojce si čtyřku přečíst prostě musíte. Jsem zvědavá na názory ostatních.
