lena.o.knihach komentáře u knih
Les v domě je nejnovější kniha Aleny Mornštajnové. Do druhého dne jsem ji měla přečtenou, protože vás děj vtáhne a dokud neotočíte poslední stranu, jen tak vás nepustí.
Říkáte, že mám být šťastná.
Říkáte, že se to musím naučit.
Říkáte, že si štěstí zasloužím.
Tak já vám o sobě něco povím.
Je to příběh o jedné malé cácorce a její rodině, ve které je všechno špatně. Marně čtenář hledá někoho, kdo by děvčátko alespoň jednou z lásky obejmulo...
Z knihy už od začátku vyzařuje mrazivá, tíživá a temná atmosféra. A vy víte, že tam je ještě něco hodně špatně...
Čekala jsem silný příběh a také jsem ho dostala, ale nezapůsobil na mě tolik jako autorčiny předchozí romány Listopád nebo Hana.
Možná je to tím, že jsem měla ještě před čtením zápletku vyspoilerovanou, možná ne. Vím jistě, že znovu si už ale Les v domě nepřečtu.
Ach. Jak já tuhle autorku miluju. Proč jen jsou ty její knihy záležitostí na jednu noc? Já bych chtěla třikrát tak obsáhlejší příběh, i když si nedovedu představit, co všechno by se mnou udělal, když mě i pouhých 300 stran dokáže emočně úplně vyždímat a zničit.
9. listopad je překrásná kniha. Přes všechny hrůzy, které se v ní odehrávají, se mi četla s neuvěřitelnou lehkostí a na konci jsem přes slzy v očích téměř neviděla na písmena.
Závidím všem, kteří se na nějakou knihu od Colleen Hoover teprve chystají. Číst je znovu poprvé by byl neskutečný zážitek.
Když se Selmě zdá sen o okapi, někdo v blízké době zemře. A tak všichni obyvatelé vesničky začnou prozrazovat svá tajemství a dlouho skryté pravdy vychází najevo. Co kdyby smrt postihla zrovna někoho, kdo ještě nevyznal lásku?
Dlouho se mi nestalo, že bych si oblíbila všechny postavy. Byli to úplně obyčejní lidé se svými chybami i přednostmi, a proto byli i neskutečně uvěřitelní. Na desetiletou Luisu nemají vlastní rodiče čas, takže ji společnost dělá babička Selma a optik, jehož jméno jsem ani nepotřebovala vědět, a i tak jsem si ho oblíbila. Na posed chodil samotář Palm, zloděje měla odradit nabubřelá Marlies a Elsbeth a ty její pověry. Ke všem jsem našla cestu a o to těžší pro mě bylo loučení.
Co je odtud vidět je nádherná kniha o lásce, přátelství, smrti a především o lidskosti a každodenním životě. Je smutná, veselá, laskavá a hlavně je opravdová.
Skvěle jsem si u této knihy odpočinula, občas se i uchechtla a náramně si to užila.
Šéfkuchařka Bianca mi padla do noty už od první strany a to samé se dá říct o milionáři Jacksonovi (ten u mě má ale vroubek).
Hlavní hrdinka byla upřímná, líbilo se mi, jak se chovala ke svým zaměstnancům i rodině.
Na bohatého dědice bourbonské dynastie jsem ale názor postupně měnila. Jakmile mu hrozilo, že o rodinné dědictví přijde, musel se oženit. Nebo si také podle mého mohl najít i svůj vlastní výdělek. Neříkejte mi, že takový chlap radši bude sedět doma na zadku a přizná si, že nic neumí, než aby s tím něco udělal. Kor když vidí Biancu, která sama šéfuje celé restauraci...
Příběh se mi ale jinak četl skvěle, stránky mi ubíhaly pod rukama a hned druhý den jsem měla přečteno.
Zajímá vás, jestli si od J. T. Geissinger ještě něco přečtu? Rozhodně ano. Těším se na druhou knihu Taju pro tebe ze série Vzplanutí, která vychází na začátku listopadu.
Po dlouhé době jsem se pustila do peprnější knihy a řeknu vám, že jsem si teda moc dobře nevybrala.
Ze začátku mi to přišlo celkem vtipné, ale to jsem ještě netušila, co mě čeká. Opakovaný vtip už není vtipem a v Chlapovi snů se opakovalo úplně všechno.
Hlavní postavy byly hrozné, nesympatické, neuvěřitelné (né v tom dobrém slova smyslu). Na to, že je Penelope spisovatelka, se nějak postupně zapomnělo a já si upřímně takhle praštěnou buranku jako spisovatelku nedokážu představit. Dokonalý Jake má všechno a to je jeho problém, je totiž nereálný.
Oblíbila jsem si jen Cama, který tam byl bohužel jen minimálně, jenže po epilogu jsem neměla ráda už ani jeho.
Chlap snů je jeden velký omyl. Celé mi to přišlo absurdní a naprosto šílené.
Naštěstí mi to rychle uteklo a já jen doufám, že Pan Romantik a Hořím pro tebe, na které mám zálusk, budou mnohem lepší.
I když už má česká autorka Kateřina Karolová na svém kontě tři vydané knihy, já se k její tvorbě dostávám až nyní a za jediný večer jsem přečetla nejnovější příběh, který pulty knihkupectví spatří začátkem března.
Hlavní postava je Monika Bláhová a s přítelem Oliverem si vyjedou na prodloužený víkend do Luhačovic. Nikdo ale netuší, že se jim výlet stane osudným a zpátky už se nevrátí ti samí lidé.
Jiné místo je krátký thriller/psychologický román o 232 stranách, který jsem vůbec nechtěla odložit. Krátké kapitoly splnily svůj účel a než jsem se nadála, otočila jsem poslední stranu. Autorce se dařilo udržovat mě v napětí a stále jsem se chtěla (a hlavně potřebovala) dozvědět, co se to stalo.
Z konce jsem stále trochu rozpačitá a nevím, co si o něm myslet. Chybělo mi tam něco, z čeho bych si sedla na zadek, co by mě odrovnalo.
Ovšem po dočtení dobrodružství nekončí. Autorka si pro čtenáře připravila hru, která je zavede třeba až na Jiné místo
#spoluprace #humbookblogeri @humbook @humbook_blogeri @albatrosmedia
Architektka Josephine dala výpověď v práci a odlétá přes Atlantik hlídat dítě ovdovělému miliardáři. Po cestě se dozví, že bude muset strávit pár týdnů na jachtě (jenže lodě nesnáší) a že otec desetileté dcery, které bude dělat chůvu, vypadá až k vzteku dokonale.
Josie v malé Dauphine našla skvělou kamarádku a hlídat takové zlatíčko bych brala taky. Občas se v knize objevily kapitoly i z Xavierova pohledu a postupně jsem si ho oblíbila.
Byli mi sympatičtí i zaměstnanci na lodi. Dokonce bych si dokázala představit další příběh s Andreou, která na jachtě pracuje s Xavierovým osobním strážcem Evanem.
Francouzská lekce mě velmi příjemně překvapila. Četlo se to lehce, naučíte se pár francouzských slovíček a než jsem se nadála, necelých 500 stran bylo za mnou. Od příběhu jsem dostala přesně to, co jsem chtěla, i když jsem dopředu věděla, jaké drama se právě stane.
Autorka ke knize sestavila i playlist (odkaz najdete na jejích webovkách) a je skvělý!
Právě teď je nejlepší období číst knihu, kde se plavíte ve Středozemním moři a objevujete kouzla francouzské Riviéry!
Lilianě po všech těch nadšených ohlasech nešlo odolat. A teď se s radostí k fanynkám polské autorky Anny Szafrańské přidávám.
Při čtení jsem měla slzy v očích a dlouho se mi nestalo, že bych příběh s hlavní hrdinkou tak moc prožívala. Liliana mě překvapila, a to hned v několika věcech. Svou čtivostí (přečetla jsem knihu vkuse za pár hodin), ani zdaleka jsem nečekala tak silný emoční zážitek (nečetla jsem anotaci, takže jsem šla do velkého neznáma) a hlavním hrdinou Matem (k němu netřeba slov).
Oblíbila jsem si i Malvínu a Jasmínu, o kterých budou další díly trilogie Pink Tattoo a já se na ně moc těším.
Debut Adama Pýchy slibuje prvky mysteriózní, sci-fi, fantasy, postapokalyptický svět, zkrátka od každého něco. Takový multižánr mi nevadí, ale tady mi prostě nesednul.
Začátek mě zaujal, i když jsem se občas zarážela nad stylistikou. Postavy stále putovaly a putovaly, autor popisoval místa a prostředí a takhle to šlo dál a dál.
Bohužel to tak jednoduché nebylo. Mnoho časových rovin mi dalo zabrat a nevýrazné a těžko zapamatovatelné charaktery také.
Jakmile jsem jen na chvíli polevila v soustředění, byla jsem ztracená. A věřte mi, že bylo setsakra těžké se na Druhou šanci stále soustředit, když mě kniha k smrti nudila.
Ale já vytrvala. Říkala jsem si, že když už mě čeká psaní negativní recenze, tak musím vydržet, třeba to konec zlepší. No… :D
V tragédii jedné ženy se skrývá naděje druhé...
Tina Craigová najde dopis z roku 1939 ve starém obleku. Přečte si ho a začne pátrat, proč ho Billy Stirling nikdy neodeslal? A co se stalo s Chrissie, pro kterou bylo psaní určené?
Dvě časové roviny. Dva silné příběhy o ženách. Jedna řeší mimomanželské těhotenství, druhá skrývá otoky a modřiny od pěstí.
Dopis je velice dojemný a plný smutných - až neuvěřitelných - scén. Minulost i současnost se plynule slučovaly a vše došlo ke konci, který mě nijak nepřekvapil.
Kniha mi hodně připomínala Poslední dopis od tvé lásky od Jojo Moyesové. Řekla bych, že i ten styl psaní byl podobný a možná ještě lepší a svižnější, protože jsem si ani nevšimla, jak rychle mi těch 300 stran uteklo.
Kdyby u nás od Kathryn Hughesové nevyšel před pár týdny Klíč, k Dopisu bych se nikdy nedostala. A byla by to škoda, protože teď má své čestné místo u mě doma.
Neskutečně dlouho jsem s Pánem prstenů otálela. Filmy miluju a mohla bych se na ně dívat pořád, ale knih jsem se bála. Měla jsem strach, že se budu u delších popisů nudit, budu ji chtít odložit a trvalo by dlouho, než bych ji vůbec dočetla. Tak jsem se rozhodla pro audioknihu a bylo to jedno z mých nejlepších rozhodnutí vůbec.
Společenstvo prstenu se mi moc líbilo i v knižní podobě. Nemusím vám říkat, že je tam pár věcí jinak, to je případ každého filmu natočeného podle předlohy. Dozvěděla jsem se spoustu nových informací a celkově to bylo moc příjemné - vrátit se zpátky do Středozemě, ponořit se do toho samého příběhu, který již dávno znám, ale přitom to všechno působilo nově, jako kdybych o Frodovi slyšela úplně poprvé.
Hlas Aleše Procházky působil velice klidným dojmem. Tak moc mě vtáhl do příběhu, že jsem si ani jednou nevzpomněla na Severuse Snapea. Nemůžu ho zatím s nikým jiným porovnávat, ale pro mě to byl neskutečný zážitek a naopak mě více a více utvrzoval v tom, že jsem se s audioknihou rozhodla správně.
Další kniha od Kasie Westové, kterou jsem přečetla na jeden zátah. I když jsou ty příběhy předvídatelné a celkem jednoduché, jsou také naprosto boží.
A skoro polovina děje Po tvém boku se odehrává v knihovně. No a jaký knihomol by o prodlouženém víkendu netoužil být zavřený v knihovně? Kdyby mu k tomu navíc dělal společnost tajemný, ale na první pohled moc hezký protějšek?
Obálka napovídá v jakém ročním období se děj odehrává a já si dokážu představit, že mi každou zimu bude tato knížka dělat společnost. Bylo by to úžasně strávené odpoledne.
Má nejoblíbenější fantasy série od české autorky se konečně dočkala čtvrtého dílu s názvem Urla. Než jsem se do toho pustila, připomněla jsem si děj Nasterey prostřednictvím audioknihy (což mimochodem velmi doporučuji, protože Jitka Ježková je skvělá) a poté plynule navázala.
Do popředí se dostalo pár bojovníků z pětadvacítky, kteří doteď neměli takový prostor a bylo to skvělý. Ano, trápili se a neměli to zrovna lehké (to v knize vůbec nikdo), ale občas ten děj dokázali odlehčit, že jsem se u toho i zasmála.
Ilan to ani tentokrát neměla jednoduché a není se čemu divit, že prochází velkým vývojem. Jak se potýká s událostmi, jak se rozhoduje a jak si se vším zkouší poradit, mě bavilo sledovat a nemůžu se dočkat, jak tohle všechno dopadne.
Naslouchač i Faja u mě mají speciální místečko, a i když Nasterea a Urla není na plný počet hvězdiček, moc tuhle sérii od Petry Stehlíkové doporučuji. Je originální, čtivá, akční, se skvělými charaktery a věřím, že velké finále předčí očekávání.
Děkuji nakladatelství @hostbrno za knihu. #spoluprace
Sokolník je třetí díl série o agentce FBI, Nině Guerrerové. Předchozím knihám jsem nemohla vůbec nic vytknout, a proto jsem i od nejnovějšího případu očekávala hodně. A Isabella Maldonado opět nezklamala.
Guerrerová, Kent, Brecková a Wade musí zastavit dalšího sériového vraha s obzvlášť originálními koníčky, který se tentokrát zaměřil na vysokoškolské studentky.
Jak mě tahle parta agentů chyběla! Všechny jsem si je oblíbila, a i když knihy můžete číst v libovolném pořadí, doporučuji přeci jenom začít Šifrou, protože se postupně odkrývá minulost Niny, vztahy nejen na pracovišti se nějakým způsobem vyvíjejí a budete mít jistotu, že pochopíte všechny narážky na předchozí díly.
K Sokolníkovi nemám žádnou výhradu. Líbí se mi postup vyšetřování, to napětí, ve kterém autorka dokáže čtenáře udržet od první strany až do konce a není pochyb o tom, že se jedná o jednu z nejlepších sérií ve svém žánru.
#spoluprace @grada
Věřím, že každý (i ten, kdo není fanoušek HP) zaregistroval vydání knihy Toma Feltona. Představitel Draca Malfoye se v knize nevěnuje jen natáčení filmové ságy, ale představí svou rodinu, popisuje konkurzy, které nedopadly úplně nejlépe a zmiňuje např. Pidilidi, Anna a král a hlavně se čtenáři otvírá v neskutečné míře.
Pokud se ale těšíte na zákulisí Pottera, nebudete zklamaní. Dozvíte se, jaké bylo první setkání Toma s Emmou, co všechno studenti Bradavic na place dokáží způsobit, Tom v knize popisuje i chvíle strávené se slavnými herci (př. Alan Rickman, Jason Isaacs a další). Bylo to skvělé čtení.
Tom Felton svou knihu ukončuje velmi silným vyprávěním, které určitě nebylo lehké sepsat. Takhle se otevřít a vykřičet do světa své trápení, klobouk dolů.
S kouzelnickou hůlkou pro mě znamená hrozně moc. Fandím Feltonovi ještě víc než před knihou, a to jsem si myslela, že už to víc nejde. Nejen při prohlížení fotografií jsem měla na krajíčku.
S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje je skvělým dárkem pro fanoušky mladého kouzelníka, pro čtenáře biografií a pro každého dalšího mudlu.
Od bestselleru, který u nás vyšel na konci roku, jsem toho očekávala mnohé a stále ještě nedokážu uvěřit, v jak příhodnou chvíli se ke mně kniha dostala a jak moc mi sedla.
Vůbec bych se nezlobila, kdyby byla Půlnoční knihovna o několik desítek stran delší. Já se s ní vůbec nechtěla loučit a ani jsem nečekala, že ten konec přijde tak brzy.
Našla jsem v příběhu plno krásných myšlenek. Určitě v tom nejsem sama a každý čtenář si v Půlnoční knihovně něco najde.
Bylo to nádherné počtení. A už teď se těším, až po ní znovu sáhnu.
Na Velký knižní čtvrtek vyšla nová kniha Karin Lednické. Životice - obraz (po)zapomenuté tragédie odkrývá příběh, který se odehrál během 2. světové války v malé vesnici uprostřed Těšínského Slezska.
Že jste o Životicích doposud neslyšeli? Nejste sami. Autorka úspěšné série Šikmý kostel pátrala po informacích, sbírala materiály, data o události a čtenáři vše naservírovala ve velmi propracovaném dokumentu s dobovými fotografiemi.
Jedná se o literaturu faktu s beletristickými prvky. Taková forma psaní mi vyhovovala a veškerá fakta pro mě byla díky vyprávění lépe stravitelná.
Děkuji Karin Lednické za odkrytí tragédie, o které jsem do dnešního dne neměla ani tušení.
Sedmadvacetiletý David Attenborough se vydává hledat vzácná zvířata pro londýnskou zoologickou zahradu a zároveň vše natáčí pro BBC.
Tři výpravy na různá místa. Nespočet nalezených zvířat. Úžasné dobrodružství.
Četlo se mi to skvěle. Nebylo to vůbec nudné (a jak bych také mohlo? Když se David v hlavním městě hrabě v záhonech s tulipány a hledá žížaly pro malého nosála).
Výpravy za zvířaty jsem si díky Davidovo vyprávění užila, jako bych byla součástí jejich expedice. Nechyběl britský humor ani fotografie z cest.
Tahle kniha mi připomněla, jak jsem kdysi dávno ráda koukala na dokumenty o divokých zvířatech a jak moc bych se chtěla podívat do nějaké rezervace v Africe.
A přesně takovému milovníku zvířat, přírody nebo Davida Attenborougha bych knihu doporučila.
Druhý díl série Láska z Green Valley na sebe nenechal dlouho čekat. Tentokrát tu v hlavní roli jsou Will (šerif) a Izzy (instruktorka snowboardu). Oba dva už jsme měli možnost poznat v Nových začátcích a tuhle dvojku si nešlo neoblíbit.
Jejich příběh byl krásný! Já si ho moc užila, zasmála jsem se, dojala a vůbec by mi nevadilo, kdyby byl o 100 stran delší.
Do oka mi padla i nová postava - hollywoodská hvězda Cole, který nezamotal hlavu jen mně.
Žádný fanoušek romantických příběhů by si Nové sliby neměl nechat ujít. Věřím, že si maloměsto a jeho obyvatele ve Skalistých horách zamilujete stejně jako já.
Taju pro tebe jsem přečetla za 3 hodiny. Já téhle knize prostě nemůžu nic vytknout. Je mi jasné, že né každý z toho bude tak odvařený a někomu třeba bude vadit hlavní hrdinka, ale mně to prostě sedlo jak p*del na hrnec.
Ke mně tahle kniha přišla přesně v ten pravý čas. Příběh je vtipný, hlavní dvojice roztomilá, dávka erotiky spíše menší, jiskření neuvěřitelné, poselství sděleno. A poděkování na konci nevynechejte.