lena.o.knihach komentáře u knih

Čajovna v Tokiu je v pořadí šestá kniha ze série Romantické útěky. Zároveň je to ale můj první přečtený díl z této série.
Samozřejmě to má svůj důvod - Tokio. Japonsko se mi moc líbí a ráda bych se tam jednoho dne i podívala. Takhle mě do Tokia vzala Julie Caplinová a jak to dopadlo?

Celkem dobře. Návštěva v Japonsku se mi líbila. Prošla jsem si pár památek, viděla horu Fudži a zas jsem o trochu víc poznala jejich kulturu, styl bydlení, oblékání atd.
Doprovod mi byl ale nesympatický. Občas mi ten pobyt kazil a někdy mě dokázal pořádně naštvat. K Fioně se hodil. I když ani tu jsem moc nemusela.

Po přečtení knihy si mě ale země vycházejícího slunce získala ještě víc. Pokud vás Japonsko láká, určitě Čajovnu v Tokiu zkuste. Popisy míst a prostředí zvládla autorka na jedničku, takže se nudit rozhodně nebudete.

4 14.04.2021

Bylo to neskutečně čtivé. Ani jsem se nenadála a už jsem měla přečteno. Musím ale knihu hodnotit průměrně, protože mi vůbec nesedly hlavní postavy.
Allie občas šla, ale někdy to s ní bylo k nevydržení.
A Kaden byl hrozný od začátku do konce. Obvykle je právě tohle můj typ knižních hrdinů, ale já jsem tady prostě Kadenovi nevěřila ani nos mezi očima. Něco vypouštěl z pusy, ale přitom se choval úplně jinak.

7 14.04.2021

Zemi sužuje mor. Jakmile se někdo nakazí, dá se znamení, Vrány přijdou a nakaženého zabíjí. Magii čerpají ze zubů (mohou se například skrýt před zraky ostatních nebo rozdělat oheň).
Všichni jsou rozděleni do jednotlivých kast - Fénixové vládnou, Jestřábi slouží jako strážci, existují ale i Supi, Labutě, Holubi a další.

Takhle vymyšlený svět se mi líbil, ale nestačilo to. Postavy mi přišly jako na vedlejší koleji. Ani jedna z nich mě nezaujala natolik, abych se o ní vůbec zmiňovala. Fie měla potenciál stát se skvělou hlavní hrdinkou, ale po pár stranách to s ní šlo z kopce.

Jedna hádka + jeden rozhovor = láska na celý život. To se ani nedá nazvat romantickou linkou, nebo jo? Ne, to by jinak byla naprosto otřesná.

Celá kniha byla bez nějaké větší akce nebo zvratů. Furt jen chodili sem a tam a nebavilo mě to. Nudnější knihu jsem letos ještě nečetla. Konec byl extrémně přeplácaný, ale zas jsem měla radost, že už to utrpení brzy skončí, tak jsem si ho někdy i užívala.

Na spojitost se jménem Leigh Bardugo můžete zapomenout. Milosrdná vrána od Margaret Owenové s ní nemá nic společného.

✨Děkuji @humbook za e-knihu.

1 10.04.2021

M. Meyerová mě po Měsíčních kronikách a Renegátech nezklamala. Četlo se to samo a moc se mi líbilo prostředí záchranného střediska pro mořská zvířata. Postavu Quinta jsem si oblíbila, ale hlavní hrdinka mi občas lezla na nervy. To nic ale nemění na tom, že se mi Instant karma líbila a vám bych ji jako takovou letní a oddechovou romanci doporučila.

2 02.04.2021

Víno & čáry je taková pohádka pro dospělé. Líbila se mi magie zasažená do reálného světa, k tomu ještě prostředí francouzské vinice, nádhera. Atmosféra na vás z knihy přímo dýchá.

Bylo navíc velmi příjemné zas číst o čarodějkách, které sbírají bylinky, čtou z Knihy stínů, připravují lektvary... Připomnělo mi to můj oblíbený seriál Čarodějky, který určitě znáte i vy.

Romantická linka byla jemná, nenápadná a já si ty letmé pohledy mezi hlavními aktéry užívala. Postavy mi byly sympatické a přiznám se, že bych knize klidně několik dalších stran přidala, protože jsem se s nimi nerada loučila.

A až se do knihy budete pouštět, nezapomeňte si nalít i sklenku dobrého vína.

4 25.03.2021

Kaizen je vyzkoušená, ověřená a příjemná cesta ke změně, jež pomůže každému, kdo touží trvale zlepšit své zdraví, vztahy či práci nebo chce zkrátka jen žít klidnější, šťastnější a zakotvenější život.

Autorka zde rozebírala témata zdraví, práce, peníze, domov a vztahy. Pro někoho, kdo cvičí, by byla kapitola zdraví v podstatě úplně zbytečná, protože tam radila, jak začít sportovat.

Aby autorčina kamarádka ušetřila, nalepila si na kreditku samolepku s upozorněním: "OPRAVDU TO POTŘEBUJEŠ?!", takže pokaždé, když si chtěla něco koupit, viděla i varování a nákup si třeba ještě rozmyslela.
Podle kaizenu byste si tak měli vložit lístek  s poznámkou do peněženky a uvidíte, jestli to bude mít nějaký vliv.

Grafická stránka knihy je nádherná - jemné pastelové barvy, inspirativní fotografie, rozdělení jednotlivých částí. Opravdu tomu nemůžu nic vytknout. Obsah na mě ale tolik nezapůsobil. To bych vám více doporučila Méně je více od Beckera.

22.03.2021

Chtěla jsem nenáročnou četbu, u které můžu vypnout a také jsem ji dostala.

Chování hlavní hrdinky bylo mnohdy až k neuvěření a místo 30 ji podle toho mohlo táhnout maximálně tak na 20 (aspoň na začátku příběhu). Proto ani nechápu, proč na ni letělo tolik chlapů, ale dobře, to nechme stranou.

Líbilo se mi, jak autorka hodila městskou holku na venkov ke slepicím, psům a koním a záleželo jen na ni, zda se zvládne postavit na vlastní nohy a jakým způsobem.

1 11.03.2021

Na tento thriller mě nalákaly ohlasy od světových autorek Colleen Hoover, B. A. Paris a Shari Lapena. Znáte je? Všechny tři Rodinu z podkroví doporučují a já s nimi musím souhlasit.

V knize se kapitoly střídají hned ze tří různých pohledů. První z nich je Henry a jeho vzpomínání na dětství, druhá linka se odehrává ve Francii, kde žije Lucy a její dvě děti a třetí je o Libby, která ve svých 25 letech zdědí rodinné sídlo v luxusní čtvrti v Londýně. Honosný dům ale ukrývá tajemství, která doposud nikdo neodhalil.

Nečekala jsem, že knihu jeden den začnu číst a hned druhý ji dočtu. To fakt ne. Ale já jsem nemohla jinak. Strašně moc mě zajímalo, co se bude dít dál a hlavně, kdo je kdo. Jop, není tam zrovna málo postav, ale protože je každá úplně jiná, dá se to zvládnout. Chce to jen překonat ten začátek, kdy se musíte zorientovat a ujasnit si, kdo ke komu patří. Pokud to zmáknete (a já věřím, že jo), nebudete litovat.

Četlo se to fakt skvěle, nechybělo tomu to správné napětí a gradace na konci příběhu. Když už jsem si myslela, že něco vím, tak to autorka zas překopala a já byla na začátku.
Rodina z podkroví je děsivý, napínavý, strhující a neskutečně čtivý thriller, který byste si rozhodně neměli nechat ujít.

6 10.03.2021

Věřím, že i když jste od Neila Gaimana doposud nic nečetli, jeho jméno znáte. Alespoň já jsem to tak měla. Nedávno se mi ale autor slavné Koralíny a Hvězdného prachu (oba filmy zbožňuju) a plno dalších skvostů dostal díky knihkupectví Kosmas do ruky a totálně mě zničil.

„Na tohle si vzpomíná, když sedí u oceánu na konci cesty:

Na mrtvého muže na zadním sedadle auta a na teplé mléko na statku.
Na prastarou holčičku a na stařenku, která viděla, jak byl stvořen měsíc.
Na překrásnou hospodyni s nestvůrným úsměvem.
Na to, jak se probudily temné síly, které je nejlepší nerušit.

Těm vzpomínkám se dá jen těžko věřit, čekají někde na okrajích.
Rozpomínání člověka, který si myslel, že je ztracený, ale teď si vybavuje dobu, kdy byl zachráněn...“

Oceán na konci cesty bych označila jako fantasy pohádku s hororovým nádechem. Menším dětem bych ji ale do ruky rozhodně nedávala. Strašidelné prvky tam jsou a není jich málo, do toho ty překrásně hrozivé a k příběhu ladící ilustrace.

Je to krátký příběh, kouzelně napsaný a neskutečně čtivý. Zamilovala jsem se do Gaimanova vyprávění, do toho jazyka, do těch slov a překladu Viktora Janiše.

Nebojím se vám doporučit všechna autorova díla. I já se na ně chystám. A už teď se těším na další setkání s autorem, jehož fantazie nemá hranice.

5 10.03.2021

Joshua Becker v knížce popisuje, jak se dostal k minimalismu a jak se minimalistou můžete stát i vy. Autor si stojí za tím, že čím méně věcí vlastníte, tím máte i mnohem míň starostí a můžete se věnovat dalším věcem, na které byste jinak neměli čas - dětem, koníčkům, sportování, turistice... A já s tím souhlasím.

Až díky knize Méně je více jsem si uvědomila, kolik mám doma zbytečností, které ve skutečnosti vůbec nepotřebuji. Během čtení jsem vyřadila plno knih, přetřídila dokumenty (smlouvy, faktury), rozdala/vyhodila různé serepetičky, na které se jen chytal prach, protřídila oblečení a nebudu vám lhát, cítila jsem se naprosto báječně.

Marně jsem v knížce pátrala po fotografiích pro inspiraci, které by holý text oživily. Hodně věcí se tam opakovalo a autor akorát jinými slovy psal stále dokola jednu a tu samou myšlenku - minimalizace vlastnictví je nejlepší cesta k maximalizaci života.

5 26.02.2021

Kdybych nemusela dělat nic jiného a mohla se věnovat jenom čtení, tak bych Návod na vraždu pro hodné holky vůbec neodkládala. Bylo to skvělý.
Pár YA thrillerů jsem četla, ale pouze tento z nakladatelství Cosmopolis můžu s klidem doporučit dál. A proč?

Protože je neskutečně čtivý, krásně grafický zpracovaný, takže nemáte jen holý text, ale jsou tam pracovní protokoly, přepisy hovorů, mapy, sms zprávy, fakt se při tom čtení nenudíte.

Moc mě bavilo, když jsme společně s Filipou odhalovaly záhadu zmizení oblíbené středoškolačky a sebevraždu jejího přítele. A hádejte co! Já pravého viníka neuhádla. Bylo ještě lepší, když nám autorka nenechávala moc nápověď a podezřelých tím pádem nebylo vůbec málo. Pipa se vrhala do nebezpečných situací hlava nehlava a příběh nabíral na obrátkách.

Návod na vraždu pro hodné holky od Holly Jacksonové je jeden z nejlepších YA thrillerů, které jsem četla. Hravě strčil do kapsy knihy Jeden z nás lže, Dva tajemství neudrží a vyrovnal se mým oblíbeným Křivákům.

4 19.02.2021

Sarah J. Maasová je jedna z mých nejoblíbenějších spisovatelek a já automaticky kupuji každou její knihu. A čím je kniha delší, tím samozřejmě líp, protože to vždycky uteče jak voda. A to jsem schválně četla Rod země a krve pomalu. A přesto jsem se blížila ke konci mnohem rychleji, než bych chtěla.

Co si budem.. autorka má ty víly zmáknuté dokonale a proč k nim teda nepřidat něco dalšího. Říkám něco dalšího, ale myslím tím úplně všechno. Není snad nic z fantasy, co by v Půlměsíčním městě neexistovalo. Ze začátku mi to přišlo trochu moc už i na Maasovou, ale po pár set stranách už jsem myslela jen na Bryce a Hunta a nic jiného jsem nevnímala.

A ten konec? Byl to jeden z nejlepších závěrů, které jsem letos četla.

3 20.12.2020

Začínám objevovat i jiné žánry a tohle rodinné drama od velmi oblíbené autorky mě okamžitě zaujalo. Do příběhu jsem se ponořila od první strany. Moc mě to bavilo, četlo se mi to samo, ale ten děj...

Livia si šetřila na svojí narozeninovou oslavu, aby si vynahradila svatební den, který nebyl zrovna podle jejích představ. A má tajemství.
Adam si libuje v motorkách a ze dřeva by dokázal vyřezat snad úplně cokoli. A má tajemství.
Pak tajemství v knize prasknou a já čekám, co se teda stane, co bude a ono nic. Prostě vyjdou najevo a to je všechno.

Líbily se mi i postavy a jak to všechno bylo zamotané, ale zase mi tam chybělo "to něco", čím mě kniha vždycky dostane. Dilema mě bohužel vůbec nedostalo, ale naopak mě hodně nalákalo na autorčiny psychothrillery. Jestli budou přesně takhle čtivé, tak se mám na co těšit.

3 18.12.2020

Protože mě audiokniha prvního dílu Pána prstenů bavila, pustila jsem se hned do druhého. Dvě věže se od filmového zpracování lišily ještě o krapet víc a bylo tam víc částí, které mě moc nebavily. Naštěstí jsem se nemusela trápit s knihou a jen poslouchat příjemný hlas pana Aleše Procházky. A řeknu vám, Gluma umí perfektně.

Jeho hlas mě zkrátka šíleně baví. A díky němu jsem si to užila o to víc. I když dějově to byla občas nuda, ani na chvíli mě nenapadlo audioknihu stopnout a přestat poslouchat.

4 16.12.2020

Sbírka vánočních povídek od českých současných autorů pro mě byla nutností. Nádherná kniha na pohled s ještě krásnějším názvem mi v knihovně nemohla chybět. A vám by také neměla.

Já jsem myslela, že mě na Vánoce čeká milé a veselé čtení, kdy se budu uculovat od první strany až po tu poslední a šeredně jsem se spletla. Ale víte co? Myslím si, že mi přesně takovéhle hořkosladké povídky udělaly mnohem větší radost. Byly upřímné, já si pár z nich užila víc a pár z nich zase míň. Žádnou z nich bych ale nevyškrtla.

Neustále vzpomínám na tyto povídky: Bezpečné místo, Bratrské pouto, Nejdelší noc v roce a Vánoční zločin. Za mě byly úplně nejlepší.

2 16.12.2020

Na novou Colleen jsem se moc těšila. Vždycky je to čtení maximálně na dva dny, protože její knihy prostě nejdou odložit. A Nelituju ničeho mi uteklo až příliš rychle.

Kapitoly se střídají z pohledů matky Morgan a její dcery Clary a já si obě dvě oblíbila. Je až neuvěřitelné, jak moc mě autorka dokázala vtáhnout do děje a já sama jsem se několikrát přistihla, že myslím na to, jaké to bude za 15 let s mojí dcerou.

V této knize mě Colleen překvapila hned v první třetině a poté jsem se s ostatními postavami vyrovnávala s následky oné události. A občas jsem měla i slzy na krajíčku.

Nelituju ničeho doporučuji starším slečnám. Ať už si vyberete jakoukoli její knihu, neuděláte chybu. Já všechny její knížky zbožňuju.

6 10.12.2020

Po dlouhé době jsem dostala chuť na nějakou rozvojovou knihu a vybrala jsem si Jak na sítě. Přestože se jedná o naučnou literaturu, četla se mi velice příjemně. Mnohdy to nemělo daleko do příběhu a stejně přirozeně vyplynuly i odpovědi na tu nejdůležitější otázku JAK NA SÍTĚ.

Během čtení jsem si dělala poznámky a dokonce už mám vytvořenou i tabulku s harmonogramem, kdy a co budu publikovat na sociálních sítích. V mnoha ohledech mi kniha otevřela oči a namotivovala mě. Poslední část knihy se mi líbila nejméně, ta byla věnovaná trochu větším profíkům v oboru.

1 10.12.2020

Byla to má první kniha od Petry Soukupové a rozhodně si od ní chci přečíst něco dalšího. Její nejnovější román mi neskutečně sedl a příjemně mě překvapil.

Alice je vášnivá kuchařka, Richard sportovec. Kája tráví dny u počítače a Lola chce psa. Na první pohled možná působí jako spokojená rodinka, ale uvnitř to skřípe. I když Petra Soukupová popisuje život obyčejné rodiny, zanechalo to ve mně mnohé. V příběhu nechyběly ani pasáže z pohledu dětí.

Život není žádná procházka růžovým sadem a Alice i Richard to moc dobře vědí. Občas to nebylo zrovna lehké čtení a krutá realita v příběhu nechyběla. Mně se ale Věci, na které nastal čas moc líbily. Bylo to čtivé, jednoduché a bavilo mě to.

Když jsem se dostala na konec, nejdřív jsem si myslela, že se stala nějaká chyba, že nemám tu e-knihu kompletní, ale ne... přesně takhle to skončilo. Jako vážně? Radši bych četla další povídky než takový závěr.

2 10.12.2020

Irsko je ve válce a na španělskou chřipku není žádný lék. Zaměstnanců v nemocnici je málo a pacientů stále přibývá. Julie Powerová pracuje na oddělení s těhotnými ženami, které chřipka zasáhla, občas se objeví i doktorka a k dispozici je jí pouze jedna dobrovolnice Bridie Sweeneyová.

Autorka mi ukázala život zdravotní sestry. Jak pomáhá s porody, jak se stará o těhotné pacientky se španělskou chřipkou a jak to nemá lehké ani v osobním životě. Nakousla i další témata o církvi a chudobě.

Od knihy jsem očekávala silný a emočně nabitý příběh, kterého jsem se ale nedočkala. Já jsem docela cíťa, pokud jde o miminka, a tak jsem myslela, že když se celá kniha odehrává na oddělení porodnictví, bude stát za to. Bylo to smutné, ale se mnou to prostě nic nedělalo.

Velmi čtivě napsaný historický román jsem sice přečetla jedním dechem, bavilo mě to, ale myslela jsem si, že tohle bude jedna z těch nezapomenutelných knih.

1 10.12.2020

I teď mám z knihy smíšené pocity a nevím, co si o tom všem myslet. Prolog a prvních pár stran se mi líbilo, protože byl Oscar malé dítě a takové případy prožívám opravdu hodně. Jenže celou dobu mi bylo jasné, kam se příběh bude odebírat a žádné překvápko se nekonalo.

Některé scény mi přišly úplně zbytečné nebo nedořešené. Oscar se mi pod kůži nedostal a občas jsem knihu chtěla jen rychle dočíst, abych ji měla z krku a nemusela ji už nikdy otevřít. To je pak hodně špatný.

A to ještě nemluvím o slovních spojeních, kvůli kterým jsem na chvíli přestala číst a jen kroutila hlavou, proč to autor napsal zrovna takhle:
"rozkmital dolní končetiny"
"hubená kostřička popadla v amoku ruksak"
"malé hlavy okamžitě navštívil spánek"
"plechový kočár"
Vždycky jsem se zarazila, protože mi to prostě nešlo přes pusu.

Síla hlasu mi nesedla a na další tvorbu Martina Rouska se nechystám.

1 28.11.2020