LenJen komentáře u knih

Pokračování nezklamalo. Užila jsem si každou stránku, a když jsem nečetla, tak jsem přemýšlela, kdo kuje jaké pykle.

Je mi jedno, jestli je Svědectví lepší nebo horší počin než první díl. Obě knihy jsou svým způsobem jedinečné a obě jsem si (zvráceně) užila. O tom to je, to naše čtení, ne?

8 20.09.2023

Bylo to jako doutník, který si koupíte pro atmosféru, i když předem víte, že vás lehce zadusí. Někdy je fajn si trochu pokašlat, vykoupat se v cizí samotě a přitom odložit na chvíli tu svou. Čteno v době covidové, hodnotím jako záhadně nápomocné.

5 28.02.2021

Nesmírně si cením toho, že kniha vůbec vznikla a co se nám snaží vysvětlit.
Jak už zde padlo, zkrátila bych ji o 200 stran a neváhala jí pak střelit 5 hvězd. Četla jsem ji sedm měsíců, protože ke čtení mi bylo zapotřebí hodně duševní energie a trpělivosti, čehož nemám po příchodu že školy nazbyt. Takže jsem ji prokládala lehčími kousky. Opakování motivů mi někdy lezlo na nervy. Opakování definice kapitalistického komunismu mi lezla na nervy. Zbytečná nečitelnost mi lezla na nervy, jakkoli ráda nad knihou zadumám.
Z hlediska užití si proto dávám hvězdy 3 (nejedná se o hvězdy rudé, říkám rovnou). Přitom bych knihu dala všem povinně k přečtení, než začnou volby.
Díky za napsání.

5 10.04.2020

Návrat do přírody, do věčnosti, útěk od moderního světa. Zatím můj nejlepší antikvariátový úlovek.

1 28.02.2020

Velice příjemné překvapení. Taková svižná, děsivě realistická novela s (pro Evropany) exotickými reáliemi. Budu doporučovat svým přátelům, doporučuji tedy i zde.

2 27.02.2020

Koncentrovaná nenávist všech ke všem. Postavy s traumaty, která se vlečou napříč generací, smrt jako stálý host.
Nejhorší je, že mi zvědavost nedala, takže jsem to musela dočíst. Doporučuju jako lék na příliš dobrou náladu.
2* za Nelly, jedinou normální postavu.

Murakamiho zároveň miluju a nenávidím. Tato kniha pro mě vyšla z dobrého konce - zajímavé, nevšední postavy, nejednoznačný, popletený děj, podle mého gusta.

07.08.2019

Nedotčeno, zbývá pár stránek, na které už nemám sílu. Jakkoli jsem si užila Hlavu XXII, vyprávění o králu Davidovi se pro mě stávalo stále méně záživným.

1 04.08.2019

Stejně jako spadli ptáci z nebe, padla i moje vůle knihu dočíst. Příběh je pomalý, nezáživný, uvízl na mrtvém bodě, dá se říct. Od zajímavého názvu to byl už jen sešup dolů.

2 08.05.2019

Začátek se slušně rozběhl, ale přepálil, až konec spíše klopýtal.

Samotný příběh byl silný, nosný, jenže ho navrtaly těžko uvěřitelné náhody spolu s motivem Skleněného pokoje, který je, ano, chápu, motivem hlavním, zároveň však neustále omílaným, až na něm není nic vzrušujícího. Po čase ten architektorgasmus vyprchá.

Jemná lyrika filmu byla o poznání lepší, jednodušší, opravdovější.

4 25.04.2019

V budoucnu přečtu znovu, povídky jsou, co se týče vrstev, pořádné cibule. Než jsem se zorientovala, trvalo to, ale obraznost a originalita stála za to.

1 24.04.2019

První čtení Shakespeara.
Půjčili mi vydání z roku 1917, takže ne od pana Hilského. Na jazyk jsem si musela chvíli zvykat, až jsem si navykla a místy ho vložila do denní mluvy s přáteli (ups).
Postavy jsou přes vrstvy prachu a času stále živé. Mile překvapila zvýšená míra sarkasmu & ironie. Ač se umírá jako na běžícím pásu, tempo knihy je tak akorát, příjemný poklus se stoupáním, kdy se na každém druhém řádku skrývá intošský poklad.

5 04.04.2019

Mírumilovné rebelství, kutilství, základy vaření bez kypřícího prášku. Litanie na společnost, tedy na měšťany, a do toho všeho půvab krajiny. Začátek byl slibný.
Bohužel se dostavilo důkladné měření rybníků spolu s jakousi další popisnou výplní. Myšlenky se opakovaly a nečitelně zamotávaly.
Místy to dost zavánělo klaiscismem, aneb čtěme pouze antické autory a citujme naučená jména. Ale to se snad dá vnímat jako chyba autorovy doby, ne jeho samotného.

4 01.03.2019

Kvalitní bizár s překvapivým koncem. Začátek sliboval větší realismus, takže mi trvalo, než jsem fantazii navykla a přestala se mračit, jakmile postava vyvedla něco neproveditelného. Předtím jsem ale četla samé klasiky, než se ke mně Mlýn na mumie konečně dostal, takže to může být i tím.
Pro komisaře Durmana použiji název písně od Wohnout - gastrosexuál. Neustálá žranice a smilnice může místy vadit, dekadence jak sviň.
Musím ocenit kreativní užití historických faktů. A hesla řádu Ordo Novi Ordinis, která by zasloužila vlastní sbírku.

7 23.02.2019

Nejvíce na knize oceňuji, že se skládá ze souvislostí, že autor nehází slohy, styly a směry do přesných šuplíčků, ale hledá spojující nitky, díky nimž je to vlastně skvělý román. Ano, ke konci je zmatenější, ale kdo v případě moderny a post-moderny není? Navíc autor, jak sám uváděl (opakovaně) neměl možnost hodnotit s časovým odstupem.

4 18.01.2019

Velký zážitek. Předtím jsem od JK nic nečetla a tento šikovný průřez, v kterém nechybí ani pár vtipných básní/grafik, mi dobře posloužil pro představu o jeho básnické tvorbě (ovlivněné tou výtvarnou a naopak).
Někdy jsem musela opravdu napnout síly, abych měla dojem alespoň částečného porozumění, ale o to větší odměnu za to cítím. Autor se dotýká všednosti, hledá autenticitu a neúnavně zbrojí za umění.

2 12.01.2019

Má to všechno - postupně obnažované tajemství, spád, rodinné vztahy, skvělou atmosféru, pointu,... Každým coulem doporučuji!

8 06.01.2019

Naštěstí jsem knihu koupila se slevou, jinak bych byla lehce nakvašená. Především mi vadily popisy hrdinova stravovacího režimu, kdy v podstatě jen chodil po barech a kavárnách a uvažoval o ovci, a poté popisy přírody... Jako by chtěl Murakami za každou cenu dosáhnout těch 400 stran.
Našly se hlubší myšlenky, ale nijak rozvinuté, nijak převratné. Do konce mě tak držely místy zajímavé postavy (hl. hrdinu nepočítám) a absurdno, které mám prostě ráda.
Předtím jsem od HM četla pouze Norské dřevo a u dvou titulů už nejspíš zůstanu.

2 01.01.2019

Velice potěšilo, a to hlavně co se týče otázek robotí etiky a celkově mysli. Vcelku svižné čtení.

6 21.12.2018

Styl mi nesedl, na druhou stranu musím ocenit hluboké znalosti, které musel k napsání autor načerpat.

2 17.12.2018