Lenka.P7
komentáře u knih
EXOToulky světem : 30 let zážitků ze 100 zemí
Julius Lukeš
Zpočátku zajímavé a vtipné, postupně se ta zajímavost nějak vytrácí. Existuje několik modelových situací, které se s mírnými obměnami stále víceméně opakují. Že by se dala knížka přečíst jedním dechem, jak v předmluvě uvádí Marek Vácha, tak to u mě rozhodně neplatilo.
Zachraňte Itálii
Benjamin Kuras
Jako obvykle, Kuras se snaží vyvolat dojem, že všemu rozumí nejlíp. Pokud jde o víno, zdá se, že tomu nerozumí vůbec, jinak by nemohl napsat, že hlavním kriteriem kvality vína je jeho obsah alkoholu. Jinak hodně povrchní a odbytá knížka.
Odpady: odpad ve světě nechtěných vedlejších účinků
Thomas Hylland Eriksen
Kniha nepřináší o problematice odpadů nic moc nového, jedině snad z hlediska sociální antropologie. Autor nemá valné povědomí o biologii (mutace krokodýlů spláchnutých do odpadu) ani chemii (pochody probíhající při kompostování). Některé jeho závěry, vyžadující vhled do přírodovědné problematiky, jsou silně problematické. Hodně chaotické vyprávění, zahrnující i věci, které se daného tématu vůbec netýkají.
Voda na radost
Radkin Honzák
Při vší úctě k Radkinu Honzákovi a jeho psychiatrické erudici a smyslu pro humor, tato kniha mi nepřipadá příliš zdařilá. Ano, jsou tam zajímavé pasáže o emocionálním vývoji dětí, fyziologických aspektech smíchu, klasifikací emocí atd. stejně jako pár dobře vypointovaných humorných historek, ale to vše je překryto balastem, který není zajímavý, zábavný, ani směšný. Třeba asi 15 vyprávěnek o malých chlapečcích/holčičkách, kde o nějakém humoru snad nelze vůbec mluvit a k tématu knihy se ani nevztahují. Nebo rozvláčné povídání o japonských kočkách či čínská legenda o červené niti - souvisí to nějak s tématem radosti? Připadá mi to, jako by autoři sebrali fragmenty svých nepublikovaných textů a namíchali z toho směs, která by vydala na jednu knížku.
Muž, který snědl vše
Jeffrey Steingarten
Vtipné a zasvěcené eseje o jídle a vaření z pera newyorkského food kritika. Ten, finančně podporován časopisem Vogue, cestuje po světě, ochutnává, hodnotí a doma rekonstruuje zajímavá jídla, typická pro danou lokalitu. Rozsah jeho zájmů se pohybuje od zdánlivých banalit jako je chléb, přes jednoduché recepty s minimalizovanou cenou, starobylé recepty, recepty slavných šéfkuchařů až po exkluzivní "haute cuisine". Doma také zkoumá, jakou kulinářskou technologii zvolit, aby se pro daný pokrm dosáhlo optimálního výsledku. Tak např. pro testování nejvhodnější metody smažení hranolků shromáždil 50 kg brambor, 40 litrů oleje a další ingredience, aby na základě mnoha zkoušek shrnul svá doporučení do celkem 13 bodů, zahrnujících odrůdu brambor, velikost hranolů, druh tuku, dobu smažení, jeho teplotní průběh atd. Pro zajímavost, jako jedna z nejlepších testovaných alternativ se ukázalo smažení hranolků ve směsi morku a koňského (abdominálního) loje... Většina kapitol je doplněna recepty, vztahujícími se k pojednávané problematice. Já jsem vyzkoušela jeho recept na alsaskou choucroute (kysané zelí, šunka, uzený bůček, klobásky atd.) a i když jsem nahradila telecí a štrasburské klobásky jinými, výsledek byl velmi dobrý. Řada esejů je zaměřena na kritiku převládajících názorů na to, co je a co není zdravé. V některých případech má pravdu, v jiných, zejména pokud jde o metabolismus živin a účinky antinutričních látek, se totálně mýlí. Jelikož je ale původním povoláním právník, budiž mu to odpuštěno. Další kritika se týká způsobu přípravy jídel: v USA byla v době vydáni knihy více než polovina hlavních jídel připravována na nějakém typu grilu. Totéž můžeme koneckonců pozorovat i u nás - "grilovačka", vydatně podporovaná katalogy supermarketů, je dnes v létě rovněž velmi populární. Steingarten k tomu píše: "...klasické techniky, jako je pečení, smažení, dušení, pošírování, brazírování, vaření, vaření nad párou a zapékání už patří minulosti... (grilování) je způsob přípravy, který nevyžaduje žádné odborné vzdělání, žádnou pohotovost, žádnou předběžnou přípravu. Vše co potřebujete vědět, se dočtete v příručce, kterou vám dodají s grilem". A uzavírá: "Nasaďte si jen nějakou pitomou umaštěnou čepici, na slisované brikety nalejte plechovku benzinu a všechno bude chutnat úžasně stejně - nakyslý smrad pálícího se tuku a černajícího masa, vytrvalý puch čerpací stanice".
Knihu dobře přeložila a vlastními poznámkami a vysvětlivkami doplnila Jitka Rákosníková. Zajímavé čtení pro každého, kdo občas rád v kuchyni experimentuje.
1913: Co jsem ještě chtěl vyprávět
Florian Illies
Další zajímavosti a drby o osobnostech z r. 1913, ale oproti prvnímu dílu přece jen o dost slabší.
Knihy, které jsem nenapsal
George Steiner
Příliš mnoho slov k popisu čehokoli, jak to umí jen filozofové. Vším tím prosvítá Steinerova sebechvála a přesvědčení o tom, jak je výjimečný. Platí to i u kapitoly Jazyky érotu, což je jakási kombinace popisu sexuálních praktik a komparativní lingvistiky. Myslím, že není žádná škoda, že ty knihy, o kterých uvažoval, nakonec nenapsal.
Kyslík: Molekula, která stvořila svět
Nick Lane
Pro čtenáře, alespoň mírně vzdělané v chemii a biochemii, nepřináší kniha prakticky nic nového. Podobnou knihu lze koneckonců napsat o kterémkoli biogenním prvku. Ale je to čtivé a své čtenáře si jistě najde.
Peklo a jiné destinace
Madeleine Albright
Při vší úctě k Madeleine Albrightové, tato kniha jejích memoárů mi nepřipadá příliš čtivá. Jednotlivé kapitoly nejsou uspořádány chronologicky ani tématicky, jde spíš o fragmenty vybrané z jejích nesmírně mnohostranných aktivit v průběhu jejího života, od akademické sféry, diplomacie až třeba po sbírku jejích broží. Protože se pohybovala v nejvyšších patrech US politiky a navíc v tak kritických obdobích, jako bylo 11. září, válka v Zálivu atd., čekala jsem, že se dozvím nějaké podrobnosti o tom, jak a na základě jakých informací se americká vláda v té době rozhodovala. Bohužel v tomto ohledu jsem se nedozvěděla o nic víc, než co prošlo běžnými informačními kanály té doby. Kniha je zaměřena na amerického čtenáře a řada pasáží, týkajících se třeba US celebrit, televizních programů a seriálů, společenských událostí atd, je pro nás do značné míry nesrozumitelná.
Umění, kterému nikdo nerozumí: Historky z podsvětí výtvarné kultury
Jan Vitvar
Název knihy je poněkud zavádějící - jak můžeme něco označit za umění, když tomu nerozumíme a vlastně tomu nerozumí nikdo? Výstižnější je podtitul, jde skutečně u různé historky více či méně související s výtvarnou scénou. Autor se zřejmě inspiroval knihami Dona Thompsona (např. Jak prodat vycpaného žraloka... nebo Supermodelka a krabice Brillo), které popisují bizarní situace v mezinárodním obchodě s moderním uměním. Nechybí samozřejmě historky o uklízečkách, které omylem zničily umělecké dílo a autor se v tomto případě přiklání k názorovému proudu, který považuje za umění prakticky vše, co je vystaveno v galerii nebo co za umění prohlásí sám tvůrce. Je ale zmíněn i opačný názor, kdy v podobném případě jistý renomovaný italský kritik prohlásil, že jestliže si uklízečky myslely, že jde o odpad, tak to také odpad byl. Podle J.H. Vitvara jde ovšem o "velmi nebezpečné přesvědčení". V celé knize však není uveden žádný příklad něčeho, co umění není, ani to, co lze považovat za dobré a co za špatné umění. Patří do umění pornografie? Zřejmě ano, protože v knize zmíněná umělkyně Lenka Klodová vydává "Umělecký pornografický časopis". Anebo existuje "obyčejná" a "umělecká" pornografie a pokud ano, jak se to pozná? Patří do umění také reklamy? Tvůrci reklam sami sebe označují za "kreativce", což je téměř synonymum pro umělce. Není lehké se v moderním umění orientovat a tak tomu myslím bylo vždy. Tato kniha k lepší orientaci příliš nepřispěla. Ale i tak obsahuje řadu zajímavých a nepříliš známých historek, týkajících se vesměs starších výtvarných generací, zatímco v případě moderních autorů a autorek jde hlavně o příběhy a situace nějakým způsobem provokující či šokující. Každopádně stojí za přečtení.
Slovensko 30 let poté
Pavel Kosatík
Na rozdíl od Slovenského století je už tato kniha slabší. I tak se ale vyplatí si ji přečíst, přinejmenším proto, abychom věděli, co nás vzhledem k přece jen podobnému charakteru našich národů také ještě může potkat. Z některých pasáží úplně mrazí.