Lenka.P7
přečtené 158
Tajemná řeč genů
2024,
Ivana Karásková
Populární, nepříliš objevná knížka bez literárních odkazů a podrobnějšího vysvětlení popisované problematiky. Vhodná pro úplné laiky nebo starší generaci, nedotčenou novějšími relevantními informacemi, byť jen z běžných médií. (Tomu napomáhá i větší velikost písma textu.) A ty otázky odpovídají úrovni MF Dnes.... celý text
Věda možného a nemožného: Fyzikova cesta územím kontrafaktuálů
2024,
Chiara Marletto
V předmluvě se praví, že tato kniha ukazuje, co se stane, když začneme brát vážně kontrafaktuální vysvětlení světa. Knihu jsem přečetla celou, ale co se skutečně stane, jsem se nedozvěděla. I samotný pojem je definován vágně: jde o taková vysvětlení, "jež určují, které fyzikální události mohou nebo nemohou nastat. Věc může uchovávat informaci, pouze pokud její stav mohl být jiný". To mi zrovna moc k pochopení nepomohlo. Nicméně předestřené perspektivy jsou působivé: na základě nově navržené teorie budou vytvořeny např. příští generace atomárních tepelných strojů, nanorobotů nebo umělé inteligence. Půjde o "úplně nový způsob popisu fungování vesmíru, ohromující krok s potenciálem odkrýt staletá tajemství". Vskutku ambiciózní koncept, jen jakékoliv konkrétní návrhy (natož výsledky) v tomto směru chybí. Text je hodně nevyrovnaný - pohybuje se od naprostých banalit až po pasáže z kvantové teorie. K jeho pochopení nepřispívají ani nové pojmy a termíny navrhované autorkou, které se přesně nekryjí s tím, co si pod nimi běžně představujeme. Např. základní zákony používané v současné fyzice jsou " ne-designové zákony", odolnost je "schopnost systému udržovat se v existenci" a vědění je definováno jako "informace, která se dokáže udržet ve fyzických systémech". Katalyzátor je "entita, která je schopna provést změnu a neztratí schopnost znovu ji způsobit", přičemž každý katalyzátor musí obsahovat "abstraktní katalyzátor". To je pro názornost ilustrováno na příkladu děr v zemi, způsobených krtonožkou. Krtonožka je katalyzátorem a k zabránění tvorbě děr nestačí krtonožku zabít, protože "určitě má potomky a další příbuzné". Je třeba zničit její genom, a to je ten abstraktní katalyzátor. Zde se dostáváme do oblasti biologie, což asi není autorčina zrovna silná stránka. DNA je podle ní "řetězec chemických látek čtyř různých bází" (možná ale jde o špatný překlad). Myslí si, že pro zelenou barvu jehličí existuje specifický gen atd. Genetici a evoluční biologové musí být zděšeni. Každá z kapitol je doplněna fiktivními příběhy, které by měly ilustrovat hlavní myšlenky textu, ale ve skutečnosti jsou vesměs nepodstatné a samoúčelné. V edici ZIP nakladatelství Argo už vyšlo hodně dobrých populárně naučných knih, ale tato k nim rozhodně nepatří. Ani doktorát z Oxfordu to nezachránil.... celý text
Císařův levoboček
2018,
David Glockner
Braková literatura nejhrubšího zrna. Jak může někdo v anotaci označit tento chaotický a absurdní text za historický román, je nad moje chápání.
Řehole
2024,
Irena Tatíčková
Inspirována pravděpodobně úspěšným románem Kateřiny Tučkové Bílá voda, autorka dokumentuje osudy několika příslušníků řeholních řádů v období komunistické totality, přičemž hlavním zdrojem jsou archiválie uložené ve sbírce Paměť národa. Je jistě dobré si připomenout události spojené s náboženskou perzekucí po roce 1948, nicméně se domnívám, že pouhý suchopárný popis událostí nebude pro současného čtenáře nijak zajímavý. I zpracování historie může být kreativní a fakta získaná z archivních dokumentů lze přeměnit ve čtenářsky atraktivní příběhy, jak to umí třeba Pavel Kosatík. To v této knize nenajdeme. Některé pasáže textu se dotýkají tématu knihy jen okrajově, pokud vůbec - např. historie pražského Klementina nebo příběh Jana Nepomuckého. Jak již zmíněno v jednom z komentářů, v knize je hodně překlepů, gramatických a stylistických chyb či vynechaných slov ve větě. Není to první kniha z nakladatelství Kniha Zlín, která je nekvalitní redakční prací takto postižená.... celý text
Obchodníci se strachem: Průvodce skeptika po klimatické apokalypse
2019,
Vítězslav Kremlík
Povídání filologa o klimatologii. To samotné by jako charakteristika této knihy stačilo. Nelze očekávat, že by takto intelektuálně vybavený autor dokázal pochopit komplex globálních změn, na jejichž základě celosvětová vědecká komunita vypracovala svoje předpovědi a je úsměvné, když se filolog pokouší odhalovat "statistické triky". Zajímavý je i autorem vytvořený termín "klimaticko-průmyslový komplex": průmysl využívající fosilní paliva má samozřejmě zájem klimatické změny zlehčovat. V každém případě vývoj v posledních letech mluví sám za sebe a nová data o globálních změnách teploty původní predikce jednoznačně potvrzují .... celý text
Ohniště v obýváku
2024,
Jan Zrzavý
Druhá sbírka sloupků Novotného a Zrzavého, podle mého soudu ještě lepší, než ta předchozí. Možná je to tím, že se zabývá tématy z nedávné minulosti, kdy dominovala covidová pandemie a následně ruská invaze na Ukrajinu. Opět jde o pohledy brilantních vědců z oblasti přírodních věd na aktuální společenské a politické dění, ale i na obecnější problematiku biologickou. Dozvíme se, proč byla první vakcina proti covidu vyvinuta tak rychle i proč měly výsledky základního výzkumu virů u netopýrů, téma pro běžného smrtelníka naprosto nedůležité, tak zásadní význam. Odmítání očkování bylo oprávněně označeno za sociální parazitismus a kritice neunikli ani pověstní zubaři a další rádobyodbornící na epidemiologii: "Fenomén lékařů, často kapacit ve vlastním oboru, z nichž se přes noc stali hlasatelé vlastní, podomácku uplácané pandemické teorie, je nejbizarnějším úkazem naší informační scény". Z obecnějších témat, souvisejících s chováním lidí a sociologií, lze zmínit např. pitný režim ("okrajová pitomost"), výchovu dětí domluvou ("žádného jiného savce tento způsob výchovy nenapadl") nebo volání po tradiční rodině: "Lidé, kteří hovoří o podpoře tradiční rodiny blábolí nesmysly - to co mají na mysli, je rodina extrémně netradiční - tradiční rodina je velká, mnohogenerační, ekonomicky zajišťující všechny své příslušníky… Tradiční rodinu obnovíme … docela jednoduše zrušením starobních důchodů a povolením dětské práce". Kriticky se autoři rovněž staví k vlivu sociálních sítí na společnost: "Internet způsobil, že o jiných lidech víme mnohem víc než dřív, takže máme mnohem víc důvodů si je ošklivit; představa pohlavního styku dejme tomu s voličem Miloše Zemana je natolik fantaskní, že na jiných vlastnostech tohoto voliče (včetně pohlaví) už ani tolik nesejde". Ke genderové problematice: "Zatímco sex je kategorie biologická a hýbat s ní lze leda kastracemi, džendr je konstrukt sociální, vnitřní, nezjistitelný jinak než dotazem". Takto by se dalo dlouho pokračovat, takže k napadení Ukrajiny jen jeden citát: "V první den ruské invaze na Ukrajinu oba čeští prezidenti, současný i minulý, synchronně přiznali, že jsou idioti". Některé prezentované názory jsou jistě poněkud nekorektní či provokativní, ale vždy vtipně napsané a k meritu věci. Občas jsem se musela smát nahlas.... celý text
Jak to chodí u opic
2024,
Jan Zrzavý
Jan Zrzavý a Vojtěch Novotný mají mnoho společného. Oba biologové, renomovaní vědci, narození ve stejném roce, s podobným smyslem pro suchý humor, jemnou ironii a nadsázku. Kromě své profese se již mnoho let věnují psaní krátkých sloupků, z nichž první část vychází v této knížce. Věrni své profesi, věnují hodně prostoru vědě a jejímu vztahu k nejrůznějším oblastem našeho života včetně lidského chování, ekonomie a politiky. Za vědu považují jaksi samozřejmě pouze vědy přírodní, kdežto pro humanitní a sociologické discipliny nemají zrovna velké pochopení; pro myslitele těchto oborů používají označení "humsocové" a poněkud přezíravě se vůči nim vymezují: "V každém vědeckém oboru si víceméně všichni myslí totéž, zatímco ambicí humsoců je říkat to, co nikdo jiný neříká. Je tolik filozofií, kolik je filozofů, ale v konečné perspektivě jenom jedna věda". Nebo: "Pouze v přírodních vědách lze o něčem prohlásit, že je to vyvrácené, protože už dávno víme, že to tak není; humsoc může leda říct, že něco je jaksi démodé, čili stoletzavopicema". I když občas nekorektní či přehnaná, jejich vyjádření mají vždy racionální jádro. Např. "Chce-li žena "svobodně nakládat se svým tělem", nechť nevolí potrat a nechá si uříznout nohu… embryo pochopitelně není součástí matky". Nebo "Alergie je zmatená reakce organismu na nedostatek špíny". Poměrně velká část esejů se dotýká politiky. Vojtěch Novotný, dlouhodobě pracující v Papui-Nové Guinei přirovnává počínání našich demonstrantů ke známému cargo-kultu papuánských domorodců věřících, že materiální bohatství vzniká samo od sebe a lze se ho domoci téměř bezpracně jen pomocí vhodných magických rituálů: "Ten pozoruhodný incident, během něhož se na Václavském náměstí shromáždilo několik tisíc občanů, aby předkládali vládě rozmanité rady, návrhy a hrozby, je obtížné vysvětlit jinak než jako cargokultický rituál… požadovali peníze získané zadlužením státu, tedy stejným esoterickým procesem, v nějž věří kulty novoguinejské". V knize je mnoho dalších pasáží zaměřených na domácí politiku, z nichž většina neztratila nic na své aktuálnosti ani dnes. Jen namátkou: "Součástí pandemonia, které nás obklopuje, je politik, který slíbuje voličům modré z nebe a pak to nesplní. Dnes nám hrozí něco mnohem horšího: politik který slíbí kdejakou pitomost, a pak to splní. Nebo: "Volič KSČM je něco jako pacient na onkologii: v mládí se to stane jen ve velmi politováhodných případech, ve stáří tam skončí velká část populace"…"Naše ministerstvo vnitra zkoumající ústavnost matematických zákonů trojčlenky, je vážným kandidátem na příští Ig Nobelovu cenu za matematiku." Atd. Jak napsal Cyril Höschl v neobvykle obsáhlém doslovu, je to prostě senzační čtení a já se při něm velice bavila.... celý text
Maniac
2024,
Benjamín Labatut
Labatut zřejmě trpí obsedantní potřebou popisovat hrdiny svých románů, vesměs brilantní vědce z oblasti matematiky a fyziky, jako labilní osoby, jejichž genialita je přivádí k šílenství. Tím si vytvořil vlastní žánr, jak to dokládá i jeho román Strašlivá závrať a nejinak je tomu také v této knize, v níž to tentokrát odnesl John von Neumann. Není to žánr nový - vždyť Frankensteina napsala Mary Shelleyová už někdy na začátku 19. století, ale ty temné příběhy velkých, leč úchylných mozků se zřejmě stále dobře prodávají. Nebo že by si tím autor kompenzoval vlastní psychické problémy? Není třeba dodávat, že jde o pouhou fikci - von Neumann byl génius, ale blázen ne. Každopádně toto není literatura, o kterou bych stála.... celý text
Národ sobě: České průšvihy 1989-2024
2024,
Petr Pithart
Tvrdí se, že k objektivnímu posouzení historických událostí je nutný určitý časový odstup, alespoň 30 let. Hlavní část knihy tento předpoklad splňuje - zabývá se politickými událostmi, jež se odehrávaly během listopadové revoluce a krátce po ní a které do značné míry rozhodly o dalším vývoji v České republice. Jde o vzpomínky přímých aktérů, jako byli Petr Pithart, Jan Urban a Ondřej Neumann. Jejich postoj k tomuto období docela dobře charakterizuje název jedné kapitolky z pera Petra Pitharta "Jak se to posíralo". Autoři nijak nešetří sebe ani ostatní protagonisty a jak pamětníci, tak mladší čtenáři tam najdou spoustu detailů a zajímavostí, ne všeobecně známých. Neméně zajímavé jsou informace o tom, odkud se rekrutovali tehdejší "kapitáni průmyslu" a dnešní miliardáři: téměř výhradně to byli pracovníci podniků zahraničního obchodu (PZO) s rudou knížkou v kapse, s nadstandardními platy a možností vycestovat do zahraničí. Dalším zdrojem byl tehdejší Prognostický ústav ČSAV, který sice za celou dobu své existence vyprodukoval snad jen jednu závěrečnou zprávu, nicméně jehož zaměstnanci (s podobnými výhodami jako v PZO) se později velmi dobře uplatnili v politice - např. Komárek, Dyba, Klaus, Dlouhý, Rudlovčák… Je zmíněna i kuponová privatizace, její motivace, pozadí, průběh i finanční ztráty. Další kapitoly s přesahem až do současnosti pojednávají o ekonomických problémech státu, legislativě a právu ("policejně gangsterský stát"), restitucích (odpudivá kapitola polistopadových dějin), problémech nízkopříjmových skupin (generace na dávkách) nebo o vztahu ČR k EU. Ne se vším lze beze zbytku souhlasit, ale v každém případě jde o unikátní a v mnohém inspirativní pohled na vývoj české společnosti za poslední více než jednu generaci. Ale za vůbec nejlepší z celé knihy považuji předmluvu, jejímž autorem je s velkou pravděpodobností Jan Urban. Na pouhých šesti stranách podává přehled o celé historii českého státu, od jeho vzniku až do současné doby, přičemž boří četné mýty a předsudky stále ještě tradované. Když pro nic jiného, tak pro ten úvod by si měl knihu přečíst každý, aby pochopil jak se stalo, že jsme tam, kde jsme. Vřele doporučuji.... celý text
Dvě století v životě pozorovatele
2024,
Jiří Grygar
Jakkoli si nesmírně vážím Jiřího Grygara pro jeho odborné znalosti i občanské postoje, tato kniha mě poněkud zklamala. Čekala jsem, že se dozvím víc o okolnostech a podrobnostech dlouhé řady objevů v astronomii a astrofyzice v posledních desetiletích, jichž byl buď přímým účastníkem nebo alespoň fundovaným pozorovatelem, ale těchto pasáží v knize mnoho není. Jde hlavně o jeho vzpomínky na mládí, kariéru a seznam mnoha osobností, se kterými se během svého života setkal, nebo se nějakým způsobem vztahují k jeho profesi. Těch jmen, doplněných ještě daty narození a případně smrti, je skutečně až příliš a nepřispívají zrovna ke čtivosti textu. Jestliže po této stránce srovnávám tyto memoáry se vzpomínkami Otty Wichterleho, vychází z toho Wichterle určitě líp. Na posledních asi sto stránkách je ještě uveden výčet osob, zemřelých zhruba v posledním desetiletí. Výběr zahrnuje nejen vědce, ale třeba i dirigenty, literáty, horolezce, fotbalisty atd., včetně britské královny. Pohnutky, které vedly autora k začlenění tohoto seznamu do knihy, mi unikají.... celý text