Lenka.P7 | Komentáře u knih | Databáze knih

Lenka.P7 Lenka.P7 komentáře u knih

Tajemná řeč genů Tajemná řeč genů Ivana Karásková

Populární, nepříliš objevná knížka bez literárních odkazů a podrobnějšího vysvětlení popisované problematiky. Vhodná pro úplné laiky nebo starší generaci, nedotčenou novějšími relevantními informacemi, byť jen z běžných médií. (Tomu napomáhá i větší velikost písma textu.) A ty otázky odpovídají úrovni MF Dnes.

17.02.2025 2 z 5


Maniac Maniac Benjamín Labatut

Labatut zřejmě trpí obsedantní potřebou popisovat hrdiny svých románů, vesměs brilantní vědce z oblasti matematiky a fyziky, jako labilní osoby, jejichž genialita je přivádí k šílenství. Tím si vytvořil vlastní žánr, jak to dokládá i jeho román Strašlivá závrať a nejinak je tomu také v této knize, v níž to tentokrát odnesl John von Neumann. Není to žánr nový - vždyť Frankensteina napsala Mary Shelleyová už někdy na začátku 19. století, ale ty temné příběhy velkých, leč úchylných mozků se zřejmě stále dobře prodávají. Nebo že by si tím autor kompenzoval vlastní psychické problémy? Není třeba dodávat, že jde o pouhou fikci - von Neumann byl génius, ale blázen ne. Každopádně toto není literatura, o kterou bych stála.

12.02.2025 2 z 5


Věda možného a nemožného: Fyzikova cesta územím kontrafaktuálů Věda možného a nemožného: Fyzikova cesta územím kontrafaktuálů Chiara Marletto

V předmluvě se praví, že tato kniha ukazuje, co se stane, když začneme brát vážně kontrafaktuální vysvětlení světa. Knihu jsem přečetla celou, ale co se skutečně stane, jsem se nedozvěděla. I samotný pojem je definován vágně: jde o taková vysvětlení, "jež určují, které fyzikální události mohou nebo nemohou nastat. Věc může uchovávat informaci, pouze pokud její stav mohl být jiný". To mi zrovna moc k pochopení nepomohlo. Nicméně předestřené perspektivy jsou působivé: na základě nově navržené teorie budou vytvořeny např. příští generace atomárních tepelných strojů, nanorobotů nebo umělé inteligence. Půjde o "úplně nový způsob popisu fungování vesmíru, ohromující krok s potenciálem odkrýt staletá tajemství". Vskutku ambiciózní koncept, jen jakékoliv konkrétní návrhy (natož výsledky) v tomto směru chybí. Text je hodně nevyrovnaný - pohybuje se od naprostých banalit až po pasáže z kvantové teorie. K jeho pochopení nepřispívají ani nové pojmy a termíny navrhované autorkou, které se přesně nekryjí s tím, co si pod nimi běžně představujeme. Např. základní zákony používané v současné fyzice jsou " ne-designové zákony", odolnost je "schopnost systému udržovat se v existenci" a vědění je definováno jako "informace, která se dokáže udržet ve fyzických systémech". Katalyzátor je "entita, která je schopna provést změnu a neztratí schopnost znovu ji způsobit", přičemž každý katalyzátor musí obsahovat "abstraktní katalyzátor". To je pro názornost ilustrováno na příkladu děr v zemi, způsobených krtonožkou. Krtonožka je katalyzátorem a k zabránění tvorbě děr nestačí krtonožku zabít, protože "určitě má potomky a další příbuzné". Je třeba zničit její genom, a to je ten abstraktní katalyzátor. Zde se dostáváme do oblasti biologie, což asi není autorčina zrovna silná stránka. DNA je podle ní "řetězec chemických látek čtyř různých bází" (možná ale jde o špatný překlad). Myslí si, že pro zelenou barvu jehličí existuje specifický gen atd. Genetici a evoluční biologové musí být zděšeni. Každá z kapitol je doplněna fiktivními příběhy, které by měly ilustrovat hlavní myšlenky textu, ale ve skutečnosti jsou vesměs nepodstatné a samoúčelné. V edici ZIP nakladatelství Argo už vyšlo hodně dobrých populárně naučných knih, ale tato k nim rozhodně nepatří. Ani doktorát z Oxfordu to nezachránil.

08.02.2025 0.5 z 5


Terapie Terapie David Lodge

Vrátila jsem se k této knize poté, co David Lodge před pár dny zemřel a stále mi připadá stejně dobrá jako když jsem ji četla poprvé: skvěle napsaná, se spoustou vtipných a zábavných pasáží, mnohdy eroticky zaměřených. Ale teď, po přečtení Lodgeho životopisu, jsem si uvědomila, že jde také do jisté míry o autobiograficky pojatý román: proto ty úvahy (i když odlehčené) o depresi, Kierkegaardově existencialismu, snaze o sebepoznání a o absurditě mezilidských vztahů. Kniha je velmi dobře přeložená až na ten nepochopitelný lapsus, když se o růžičkové kapustě (Brussels sprouts) mluví jako o bruselských šprotách.

05.02.2025 5 z 5


Císařův levoboček Císařův levoboček David Glockner

Braková literatura nejhrubšího zrna. Jak může někdo v anotaci označit tento chaotický a absurdní text za historický román, je nad moje chápání.

01.02.2025


Řehole Řehole Irena Tatíčková

Inspirována pravděpodobně úspěšným románem Kateřiny Tučkové Bílá voda, autorka dokumentuje osudy několika příslušníků řeholních řádů v období komunistické totality, přičemž hlavním zdrojem jsou archiválie uložené ve sbírce Paměť národa. Je jistě dobré si připomenout události spojené s náboženskou perzekucí po roce 1948, nicméně se domnívám, že pouhý suchopárný popis událostí nebude pro současného čtenáře nijak zajímavý. I zpracování historie může být kreativní a fakta získaná z archivních dokumentů lze přeměnit ve čtenářsky atraktivní příběhy, jak to umí třeba Pavel Kosatík. To v této knize nenajdeme. Některé pasáže textu se dotýkají tématu knihy jen okrajově, pokud vůbec - např. historie pražského Klementina nebo příběh Jana Nepomuckého. Jak již zmíněno v jednom z komentářů, v knize je hodně překlepů, gramatických a stylistických chyb či vynechaných slov ve větě. Není to první kniha z nakladatelství Kniha Zlín, která je nekvalitní redakční prací takto postižená.

30.01.2025 2 z 5


Noční můra Noční můra Thomas N. Scortia

Zdaleka nejslabší dílo této autorské dvojice.

26.01.2025


Obchodníci se strachem: Průvodce skeptika po klimatické apokalypse Obchodníci se strachem: Průvodce skeptika po klimatické apokalypse Vítězslav Kremlík

Povídání filologa o klimatologii. To samotné by jako charakteristika této knihy stačilo. Nelze očekávat, že by takto intelektuálně vybavený autor dokázal pochopit komplex globálních změn, na jejichž základě celosvětová vědecká komunita vypracovala svoje předpovědi a je úsměvné, když se filolog pokouší odhalovat "statistické triky". Zajímavý je i autorem vytvořený termín "klimaticko-průmyslový komplex": průmysl využívající fosilní paliva má samozřejmě zájem klimatické změny zlehčovat. V každém případě vývoj v posledních letech mluví sám za sebe a nová data o globálních změnách teploty původní predikce jednoznačně potvrzují .

19.01.2025 1 z 5


Umění zkratky: Jak lépe myslet Umění zkratky: Jak lépe myslet Marcus du Sautoy

Populární kniha o matematice pro nematematiky od historie až po dnešek. Je zajímavé si přečíst, jak se matematické myšlení rozvíjelo, jaké číselné soustavy se v minulosti používaly a co již ve starověkém Řecku dokázali tamní matematici (filozofové) spočítat a vytvořit. I další zásadní objevy sahají poměrně hluboko do minulosti. V 17. století byly vynalezeny logaritmy, které se později staly nezbytnou pomůckou při přesných výpočtech během průmyslové revoluce. (V knize je řeč jen o dekadických logaritmech, i když v řadě oborů jsou víc používány logaritmy přirozené). Hodně místa je věnováno kalkulu, což je termín běžně používaný v angličtině, ale teprve během četby mi došlo, že jde o diferenciální a integrální (přesněji infinitezimální) počet. Jeho vysvětlení mi přišlo ne zrovna dobře pochopitelné. Následují kapitoly o trigonometrii, pravděpodobnosti a statistice, doplněné praktickými příklady. Velmi zajímavé jsou pasáže o použití prvočísel a jejich násobků k vytvoření (prozatím) neprolomitelných kódů při šifrování a ochraně internetové komunikace či kreditních karet. Ne všechny pojmy v knize použité jsou vysvětleny; např. co je velká Fermatova věta nebo Eulerovo číslo, v textu často zmiňované. Do knihy jsou vloženy (poněkud násilným způsobem) "zastávky", pojednávající o tématech, do jisté míry spojených s matematikou. Zcela mimo mi připadala třeba "zastávka" o umění. I když zrovna nejde o oddechovou četbu, čtenář najde v knize hodně zajímavostí a nečekaných souvislostí mezi matematikou a praktickým životem. Stojí to za přečtení.

15.01.2025 3 z 5


Ohniště v obýváku Ohniště v obýváku Jan Zrzavý

Druhá sbírka sloupků Novotného a Zrzavého, podle mého soudu ještě lepší, než ta předchozí. Možná je to tím, že se zabývá tématy z nedávné minulosti, kdy dominovala covidová pandemie a následně ruská invaze na Ukrajinu. Opět jde o pohledy brilantních vědců z oblasti přírodních věd na aktuální společenské a politické dění, ale i na obecnější problematiku biologickou. Dozvíme se, proč byla první vakcina proti covidu vyvinuta tak rychle i proč měly výsledky základního výzkumu virů u netopýrů, téma pro běžného smrtelníka naprosto nedůležité, tak zásadní význam. Odmítání očkování bylo oprávněně označeno za sociální parazitismus a kritice neunikli ani pověstní zubaři a další rádobyodbornící na epidemiologii: "Fenomén lékařů, často kapacit ve vlastním oboru, z nichž se přes noc stali hlasatelé vlastní, podomácku uplácané pandemické teorie, je nejbizarnějším úkazem naší informační scény". Z obecnějších témat, souvisejících s chováním lidí a sociologií, lze zmínit např. pitný režim ("okrajová pitomost"), výchovu dětí domluvou ("žádného jiného savce tento způsob výchovy nenapadl") nebo volání po tradiční rodině: "Lidé, kteří hovoří o podpoře tradiční rodiny blábolí nesmysly - to co mají na mysli, je rodina extrémně netradiční - tradiční rodina je velká, mnohogenerační, ekonomicky zajišťující všechny své příslušníky… Tradiční rodinu obnovíme … docela jednoduše zrušením starobních důchodů a povolením dětské práce". Kriticky se autoři rovněž staví k vlivu sociálních sítí na společnost: "Internet způsobil, že o jiných lidech víme mnohem víc než dřív, takže máme mnohem víc důvodů si je ošklivit; představa pohlavního styku dejme tomu s voličem Miloše Zemana je natolik fantaskní, že na jiných vlastnostech tohoto voliče (včetně pohlaví) už ani tolik nesejde". Ke genderové problematice: "Zatímco sex je kategorie biologická a hýbat s ní lze leda kastracemi, džendr je konstrukt sociální, vnitřní, nezjistitelný jinak než dotazem". Takto by se dalo dlouho pokračovat, takže k napadení Ukrajiny jen jeden citát: "V první den ruské invaze na Ukrajinu oba čeští prezidenti, současný i minulý, synchronně přiznali, že jsou idioti". Některé prezentované názory jsou jistě poněkud nekorektní či provokativní, ale vždy vtipně napsané a k meritu věci. Občas jsem se musela smát nahlas.

13.01.2025 5 z 5


Jak to chodí u opic Jak to chodí u opic Jan Zrzavý

Jan Zrzavý a Vojtěch Novotný mají mnoho společného. Oba biologové, renomovaní vědci, narození ve stejném roce, s podobným smyslem pro suchý humor, jemnou ironii a nadsázku. Kromě své profese se již mnoho let věnují psaní krátkých sloupků, z nichž první část vychází v této knížce. Věrni své profesi, věnují hodně prostoru vědě a jejímu vztahu k nejrůznějším oblastem našeho života včetně lidského chování, ekonomie a politiky. Za vědu považují jaksi samozřejmě pouze vědy přírodní, kdežto pro humanitní a sociologické discipliny nemají zrovna velké pochopení; pro myslitele těchto oborů používají označení "humsocové" a poněkud přezíravě se vůči nim vymezují: "V každém vědeckém oboru si víceméně všichni myslí totéž, zatímco ambicí humsoců je říkat to, co nikdo jiný neříká. Je tolik filozofií, kolik je filozofů, ale v konečné perspektivě jenom jedna věda". Nebo: "Pouze v přírodních vědách lze o něčem prohlásit, že je to vyvrácené, protože už dávno víme, že to tak není; humsoc může leda říct, že něco je jaksi démodé, čili stoletzavopicema". I když občas nekorektní či přehnaná, jejich vyjádření mají vždy racionální jádro. Např. "Chce-li žena "svobodně nakládat se svým tělem", nechť nevolí potrat a nechá si uříznout nohu… embryo pochopitelně není součástí matky". Nebo "Alergie je zmatená reakce organismu na nedostatek špíny". Poměrně velká část esejů se dotýká politiky. Vojtěch Novotný, dlouhodobě pracující v Papui-Nové Guinei přirovnává počínání našich demonstrantů ke známému cargo-kultu papuánských domorodců věřících, že materiální bohatství vzniká samo od sebe a lze se ho domoci téměř bezpracně jen pomocí vhodných magických rituálů: "Ten pozoruhodný incident, během něhož se na Václavském náměstí shromáždilo několik tisíc občanů, aby předkládali vládě rozmanité rady, návrhy a hrozby, je obtížné vysvětlit jinak než jako cargokultický rituál… požadovali peníze získané zadlužením státu, tedy stejným esoterickým procesem, v nějž věří kulty novoguinejské". V knize je mnoho dalších pasáží zaměřených na domácí politiku, z nichž většina neztratila nic na své aktuálnosti ani dnes. Jen namátkou: "Součástí pandemonia, které nás obklopuje, je politik, který slíbuje voličům modré z nebe a pak to nesplní. Dnes nám hrozí něco mnohem horšího: politik který slíbí kdejakou pitomost, a pak to splní. Nebo: "Volič KSČM je něco jako pacient na onkologii: v mládí se to stane jen ve velmi politováhodných případech, ve stáří tam skončí velká část populace"…"Naše ministerstvo vnitra zkoumající ústavnost matematických zákonů trojčlenky, je vážným kandidátem na příští Ig Nobelovu cenu za matematiku." Atd. Jak napsal Cyril Höschl v neobvykle obsáhlém doslovu, je to prostě senzační čtení a já se při něm velice bavila.

05.01.2025 5 z 5


Jů a Hele Jů a Hele David Zábranský

Tento román získal skvělé vítězství v anketě časopisu Reflex o nejhorší erotickou scénu za rok 2024 a já s rozhodnutím poroty zcela souhlasím. Není to poprvé, stejný úspěch utrpěl Zábranský i v r. 2017. Ale konkurence nespí a on se bude muset hodně snažit, aby i nadále zůstal v čele té pomyslné literární pěchoty. Máme se na co těšit.

04.01.2025 1 z 5


Národ sobě: České průšvihy 1989-2024 Národ sobě: České průšvihy 1989-2024 Petr Pithart

Tvrdí se, že k objektivnímu posouzení historických událostí je nutný určitý časový odstup, alespoň 30 let. Hlavní část knihy tento předpoklad splňuje - zabývá se politickými událostmi, jež se odehrávaly během listopadové revoluce a krátce po ní a které do značné míry rozhodly o dalším vývoji v České republice. Jde o vzpomínky přímých aktérů, jako byli Petr Pithart, Jan Urban a Ondřej Neumann. Jejich postoj k tomuto období docela dobře charakterizuje název jedné kapitolky z pera Petra Pitharta "Jak se to posíralo". Autoři nijak nešetří sebe ani ostatní protagonisty a jak pamětníci, tak mladší čtenáři tam najdou spoustu detailů a zajímavostí, ne všeobecně známých. Neméně zajímavé jsou informace o tom, odkud se rekrutovali tehdejší "kapitáni průmyslu" a dnešní miliardáři: téměř výhradně to byli pracovníci podniků zahraničního obchodu (PZO) s rudou knížkou v kapse, s nadstandardními platy a možností vycestovat do zahraničí. Dalším zdrojem byl tehdejší Prognostický ústav ČSAV, který sice za celou dobu své existence vyprodukoval snad jen jednu závěrečnou zprávu, nicméně jehož zaměstnanci (s podobnými výhodami jako v PZO) se později velmi dobře uplatnili v politice - např. Komárek, Dyba, Klaus, Dlouhý, Rudlovčák… Je zmíněna i kuponová privatizace, její motivace, pozadí, průběh i finanční ztráty. Další kapitoly s přesahem až do současnosti pojednávají o ekonomických problémech státu, legislativě a právu ("policejně gangsterský stát"), restitucích (odpudivá kapitola polistopadových dějin), problémech nízkopříjmových skupin (generace na dávkách) nebo o vztahu ČR k EU. Ne se vším lze beze zbytku souhlasit, ale v každém případě jde o unikátní a v mnohém inspirativní pohled na vývoj české společnosti za poslední více než jednu generaci. Ale za vůbec nejlepší z celé knihy považuji předmluvu, jejímž autorem je s velkou pravděpodobností Jan Urban. Na pouhých šesti stranách podává přehled o celé historii českého státu, od jeho vzniku až do současné doby, přičemž boří četné mýty a předsudky stále ještě tradované. Když pro nic jiného, tak pro ten úvod by si měl knihu přečíst každý, aby pochopil jak se stalo, že jsme tam, kde jsme. Vřele doporučuji.

19.12.2024 5 z 5


Dvě století v životě pozorovatele Dvě století v životě pozorovatele Jiří Grygar

Jakkoli si nesmírně vážím Jiřího Grygara pro jeho odborné znalosti i občanské postoje, tato kniha mě poněkud zklamala. Čekala jsem, že se dozvím víc o okolnostech a podrobnostech dlouhé řady objevů v astronomii a astrofyzice v posledních desetiletích, jichž byl buď přímým účastníkem nebo alespoň fundovaným pozorovatelem, ale těchto pasáží v knize mnoho není. Jde hlavně o jeho vzpomínky na mládí, kariéru a seznam mnoha osobností, se kterými se během svého života setkal, nebo se nějakým způsobem vztahují k jeho profesi. Těch jmen, doplněných ještě daty narození a případně smrti, je skutečně až příliš a nepřispívají zrovna ke čtivosti textu. Jestliže po této stránce srovnávám tyto memoáry se vzpomínkami Otty Wichterleho, vychází z toho Wichterle určitě líp. Na posledních asi sto stránkách je ještě uveden výčet osob, zemřelých zhruba v posledním desetiletí. Výběr zahrnuje nejen vědce, ale třeba i dirigenty, literáty, horolezce, fotbalisty atd., včetně britské královny. Pohnutky, které vedly autora k začlenění tohoto seznamu do knihy, mi unikají.

18.12.2024 3 z 5


Desatero pohybů: Zvířata na souši, ve vodě a ve vzduchu Desatero pohybů: Zvířata na souši, ve vodě a ve vzduchu Jaroslav Petr

Další kniha z pera známého popularizátora přírodních věd, podle mého soudu zatím vůbec nejlepší. Věnuje se opět problematice vlastností a aktivit živočichů, tentokrát se zaměřením na jejich pohyb. Nejde jen o pouhý výčet všemožných způsobů, jaké se v průběhu evoluce u živých organismů vyvinuly, ale hlavně o vysvětlení procesů a mechanismů, které pohyb umožňují. K tomu bylo třeba zabrousit do fyziologie a biochemie (např. při popisu svalového stahu), do značné míry do fyziky (pevnost a pružnost příslušných tkání, odpor vzduchu či vody) a rovněž do problematiky energetického metabolismu, protože pohyb je téměř vždy spojen se spotřebou energie.
Celý text je velice čtivý, se spoustou zajímavostí, které s jednotlivými druhy pohybu do jisté míry souvisejí. Dozvíme se třeba, proč je pro zvyšování tělesné kondice u člověka rychlá chůze prospěšnější než pomalý běh, co bylo hlavní příčinou fatálního konce výpravy R. F. Scotta k jižnímu pólu, nebo proč při závodu Man vs. Horse Marathon (35 km) zvítězil člověk nad koněm, jen když bylo velmi teplo. Anebo proč spojenecké bombardéry během dálkových letů za druhé světové války létaly nízko nad zemí či nad mořem, nebo jak se ryby plovoucí vysokou rychlostí vypořádávají s kavitací, která je brzdí (a která je mj. také příčinou obávaného spin-outu při windsurfingu). Kniha rovněž ukazuje, jak rychle se přírodní vědy vyvíjejí a jak často musíme naše starší názory korigovat. Jako příklad lze uvést překonané představy o malé výkonnosti mozku ptáků (blbá slepice): počtem neuronů důležitých pro inteligentní jednání se ptáci vyrovnají primátům - např. domácí holub dokáže odlišit kubistický styl Pabla Picassa od impresionismu Claude Moneta… Kniha obsahuje spoustu literárních odkazů (odhadem asi 1800), mnoho barevných fotografií a nenašla jsem v ní jediný překlep (na rozdíl od předchozího titulu Když jdou ryby rybařit). Doporučuji každému, kdo má zájem o fundované a přitom čtenářsky přístupné informace z oblasti přírodních věd.

10.12.2024 5 z 5


Tajemství genů - Od vzniku života po genom člověka Tajemství genů - Od vzniku života po genom člověka Eduard Kejnovský

Kniha může být pro nenáročné čtenáře docela zajímavá, i když ono se toho na 100 stránkách o tak komplexní problematice, jako je vznik života a genomika, nic moc napsat nedá. Knihu jsem ale brzy odložila, když jsem stále a znovu v textu nacházela slovo "organizmus". Vím, že je tento tvar přípustný, ale také vím, že za základní a stylisticky neutrální se považuje tvar "organismus". Svoji averzi jsem nedokázala ani nechtěla překonat a tak jsem se s knížkou rozloučila. Ty tři hvězdičky jsou jen takový odhad, získaný jejím zběžným prolistováním.

02.12.2024 3 z 5


Když jdou ryby rybařit Když jdou ryby rybařit Jaroslav Petr

I když profesním zaměřením autora je reprodukční biologie a biotechnologie chovu hospodářských zvířat, v této knize se prakticky výhradně věnuje etologii živočichů. Že je výborným popularizátorem vědy, prokázal již ve svých dřívějších publikacích a v plné míře to platí i v tomto případě. Kniha je plná málo známých a překvapivých příkladů chování obratlovců i bezobratlých, podaných tak, aby byly srozumitelné i běžnému čtenáři bez hlubšího biologického vzdělání. Navíc je text napsán vtipně a s četnými exkurzy do historie a chování lidí; to jen dokládá, že prof. Petr je člověk všestranně vzdělaný. K lepšímu pochopení a přitažlivosti některých témat je text do značné míry antropomorfický, nikdy však na úkor prokázaných vědeckých poznatků. Je to vidět už u názvů některých subkapitol, např. Umění vraždy, Největší skandál evoluce, Proč máme jen dvě pohlaví, Gangy gayů, Bankovní konto místo paroží, atp. Podobně je tomu i při popisu chování, např: "o jeden flek (na těle) víc nebo méně - to pro prase nic neznamená"; "včely jsou při čtení zpráv zprostředkovaných tancem dosti natvrdlé…"; "(samičky vlaštovek) po dříve přehlížených outsiderech přímo šílely…" atd. Docela jsem se při čtení této knihy pobavila a hodně se dozvěděla. Tak to také má u dobrého popularizačního titulu být. Doporučuji.

22.11.2024 5 z 5


Krása: Od paleolitu ke kýči Krása: Od paleolitu ke kýči František Koukolík

První dvě kapitoly knihy jsou věnovány hodnocení krásy v průběhu kulturní historie člověka s mnoha citacemi nejrůznějších osobností, hlavně filozofů, kteří se teorií krásy zabývali. Tato část mi připadala poněkud suchopárná, asi něco jako hesla do encyklopedie; chyběl mi tam osobní pohled autora. Poutavější je oblast, ve které je Koukolík doma - emoce a funkce neuronových sítí. I zde je část textu spíš učebnicového charakteru, vysvětluje se, co jsou to neurony, axony, dendrity, synapse… Nicméně v dalším jsou popsány zajímavé experimenty, které pomáhají odhalit, co člověk považuje za krásné, ať jde o lidské tváře, výtvarná díla nebo hudbu a na jejichž základě lze vytvářet hypotézy o procesech, které se v mozku odehrávají. Pokud jde o výtvarné umění, je překvapivé, že v knize není zmíněn zlatý řez, jenž je již od středověku považován za ideál krásy, i když o jeho univerzální platnosti se stále ještě vedou spory. V knize je pouze zmíněna matematická analýza krajinářských maleb charakterizovaných poměrem rc, bohužel ale není vysvětleno, co přesně tento poměr znamená. Nejkratší je poslední kapitola (čítající pouhé tři stránky) věnovaná kýči. Zde se mj. píše, že pro výtvarný kýč je charakteristická neotenie, tj. zdůrazňování dětských rysů nebo vůbec rysů mláďat. To ovšem zdaleka nevystihuje různorodé projevy kýče, které nalézáme jak u klasického, tak i moderního umění, v reklamě a mnoha dalších oblastech našeho života.

25.10.2024 3 z 5


Dívka v orlích spárech Dívka v orlích spárech Karin Smirnoff

Další pokus navázat na Larssonovy příběhy o Lisbeth a Mikaelovi, ale tentokrát úplný propadák. Zřejmě ne náhodou brněnský Host (vydavatel původní trilogie) nabídku na vydání této knihy odmítl. Nakladatelství Kniha Zlín tyto zábrany nemělo. Zatímco Lagerkrantzovo pokračování Milénia, i když se plně nevyrovnalo prvním třem dílům, bylo čtivé a napsané ve stejném duchu a s dodržením původních charakteristk hlavních postav jako v Larssonových knihách, toto je něco zcela jiného. Příběh bloudí a nemá žádný spád. Vyskytují se v něm postavy, které nemají na dění žádný vliv. Naopak Lisbeth Salanderová se objevuje až někdy ve čtvrtině knihy a je to někdo jiný, nevýrazná, nudná osoba, postrádající svou fascinující energii, vitalitu a šmrnc. O nic líp nedopadl ani Mikael Blomquist, který je jen stínem původní postavy z předchozích dílů. Je otázkou, zda autorka tyto díly vůbec četla. Jediná povedená postava je Svala, Lisbethina neteř. Styl psaní je hrozný, příběh skáče sem tam, nemá žádný vývoj ani pointu, občas ani není poznat, kdo zrovna mluví a co se vlastně děje. Poměrně hodně prostoru se věnuje švédským politickým stranám a lokálním problémům, pro čtenáře mimo Švédsko zcela nezajímavým. Abych se ujistila, že neposuzuji knihu příliš přísně, přečetla jsem si vícero recenzí k jejímu anglickému vydání. Naprostá většina z nich byla zcela negativní, nejčastější známkou byla jedna hvězdička. Jedna ze čtenářek napsala: "Please dear God, don't let this author write any more novels in this series!" Toto přání se jí ovšem nesplní - peníze jsou peníze a to, že autorka parazituje na cizí slávě, zase není (přinejmenším pro ni) tak podstatné. Stejného názoru byli nepochybně i Larssonovi dědici, jeho otec a bratr, kteří vlastní veškerá autorská práva a kteří museli dát k vydání souhlas. Naopak Eva Gabrielsson, která žila se Stiegem posledních 32 let, nedostala nic, protože nebyli svoji, ale v jejím držení se zase nachází téměř kompletní rukopis čtvrtého dílu Milénia. Jeho dokončení a vydání ještě stále brání legální překážky, takže nezbývá než doufat, že dřív nebo později se situace vyjasní a milovníci Larssonova díla budou mít potěšení přečíst si ještě jeden autentický příběh navazující na původní trilogii.

20.10.2024 1 z 5


Čtyři klíče: Velká vlaková loupež Čtyři klíče: Velká vlaková loupež Michael Crichton

Jedna z těch dobrých Crichtonových knih, sice kratší rozsahem, ale nabitá informacemi o životě v Londýně v polovině 19. století. Vychází ze skutečné události, ovšem modifikované v duchu autorské licence. Kvalitní oddechové čtení ve výborném překladu Jaroslava Kořána. Bavily mě vtipné pasáže o tehdejším postavení žen. Např.: "Od každého slušného muže se vyžaduje, aby se všemi ženami, třebas toho nejhrubšího zrna, jednal opatrně a s ohledem na choulostivost jejich ženské letory. Tato letora, se svými posvátnými pohnutlivými zřídly, svou zušlechťující mateřskou žírností, svou kromobyčejnou citlivostí a nesmírnou křehkostí, to jest se všemi těmito vlastnostmi, jež v sobě zahrnují již samu esenci ženství, jest odvozena z bio-logických či psycho-logických principů, kteréžto vymezují veškeré rozdíly mezi mužským a ženským pohlavím. Jest tudíž neustále chovati na paměti, že esence ženství mešká v každé příslušnici tohoto pohlaví, každý ji musí náležitě respektovat, a to i vzdor vzezření jistých vulgárních osob, jež se zdají řečené ženství zcela postrádati."

11.10.2024 4 z 5