Lenka.Vílka komentáře u knih
"Evolve - Fire From The Gods"
Úvod dílu mě dostal. Souboj s Bersekem byl vskutku epických rozměrů. Vlastně celý tohle vyřízení účtů z minulosti bylo nádherné. Ale mělo následky. A vzhledem k obálce, jak se Alita dostane do tohohle stavu, to jsem koukala. Takže následky jsou kruté. Práce pro Salem výměnou za nové tělo? A ještě ta jedna maličkost...
Což bohužel SPOILER, MOŽNÁ vede jenom k další akci bez nějaké hlubší myšlenky. Protože tam se vážně jenom perou. Jasně, alespoň se "pořád něco děje", ale tím se propast mezi dokonalou jedničkou stále prohlubuje. Nevím, jak to autor měl dějově rozvržené. Ale dřív mu na rozebírání myšlenky div nestačilo dvacet stran, teď to dá do dvou. Jako kdyby mu až teď došlo, že mu nakázali počet knih (zda to je pravda, pochopitelně nevím, píšu, jak to na mě působí). Neříkám, že jsem si to proto neužila. Právě naopak. Jenom to trochu mrzelo.
Kresbu už nerozebírám. To jsem poměrně hluboce udělala po přečtení prvního dílu. A tam se nic nezměnilo. Alita je nádherná. Ostatně jako vždycky. Veškeré detaily jsou domyšlené a akční scény přehledné.
"Schism - Tool"
Tak to byl zase kopec hutný islandský deprese. Erlendur má doma s Evou trable a do toho ještě případ nalezené kosti. A potom zbytku. Vyprávění z minulosti bylo kruté, ale až moc reálné. Opět se potvrdilo, že je autor sice dobrej vypravěč, ale zvládá i tu psychologickou část svého vyprávění. Až vás to stáhne do tý islandský deprese, kterou zažívají postavy, užijete si jí taky až až.
Linie minulosti se mi tentokrát líbila mnohem víc než vyšetřování samotné. Kvůli všem těm popisum nitra a myšlenek. Ale kdo četl, chápe, proč to píšu, jedno je závislé na druhém.
Jenom nechápu pár reakcí na pomalý postup kutání oběti. Jsme na Islandu. Kde jsou vraždy skoro výjimečně. Jasně fetujou tady jako (o)život, ale většina mrtvých lidí se ztratí a umřou nebo je někdo omylem zastřelí a hned se přizná nebo se zabijou omylem samy. Navíc doba, kdy se odehrává příběh. Nejsme v seriálu Bones a v Americe. Kapiš?
(Navíc SPOILER protože jsou v knize hlavičky, stejně toho dost zjistí už před samotným vykopáním a prozkoumáním těla, až na tu hlavní překvapivou věc, kterou jsem ani já nečekala, což je možné provést jenom právě v rámci těhle reálií...)
Protože já se stále nedokážu zbavit dojmu (myšlenky?), že autor píše hlavně o své zemi. Chce ukázat to pravé, nepřibarvené. Takže to vyšetřování je prostě druhá linka silně ovlivňující přítomnost, protože "tohle jsme my". Jestli vám tohle nevyhovuje, je to snadný. Vyberte si jiného autora...
"Wild Horses - The Rolling Stones"
Sice málo stránek, ale celkové poselství a vyznění knihy bylo strašně silné.
Kniha zabírá to nejdůležitější období života na největším prostoru, čili od prvního vstupu do jízdárny, dovršením všeho, útěku od toho doma. A je neskutečné, že na tak malém prostoru dokázala autorka popsat nejenom ty změny ohledně malá holka, větší holka a velká holka (vysvětlení proč jenom tu část, mě dostalo, a myslím si proto, že předělání do románu by příběh zabilo), ale i ty okamžiky v babičkou, která byla vlastně jako máma a všechny ty ostatní střípky. Bylo to náročné na čtení vzhledem tomu, v čem vyrůstala. Klasický vzorec "jsem na tebe teď sama, jestli to máme zvládnout, nepruď hledám nám tatínka" a potom to všechno, co měla chudák holka zjistit doma, ale zjistila, "až když bylo", a situace, kdy mají matky pomoct, kazí myšlenka, zda matkou někdy chtěla být, z toho mi bylo zle. Ostatně jako vždy.
Krásně napsané a hezké ilustrace. Mohlo jich být víc. Víc těch představ.
"Welcome To The Jungle - Guns N' Roses"
Miko se nám vrátil k policii. Ale ne na vraždy. To, pro rohatýho, fakt ne. A dostal nového parťáka. Nějaký šperky prej. Premiéra s ním. (V ten moment je trochu ku škodě anotace. Protože každý ví, že v té koupelně byla mrtvola, jenom zloděj nám to zatají a prchá z místa činu.). Takže skutečně to začne nalezením onoho zloděje (jak je v anotaci). A prej žádný vraždy a mrtvoly! Ha, ha, to tak. Ale vlastně. Je vražda, když není tělo? Proto se mi líbilo ono zpětné vyprávění poznatelné z vsuvek. Stejně tak se mi libila celá kniha. Jako první díl. Doporučuji.
Občas si ráda odpočinu u detektivek, které nejsou komplikované až na půdu. A jsem v šoku, že to lze najít u českého autora. Příjemné zjištění.
Navíc je tady ono službičkování a různé věcí (i z minula) popsané v praxi, ne pohledem zvenčí jako v předchozím díle. Navíc díky novému parťákovi to nezní tak násilně, všechno to vypravování a popisy. Což nemusí každého bavit. Ale mě jo, tak se sobecky zeptám: "A co mě do toho?!"
Dodám, že jsem četla první vydání, kde se mi obálka opět líbí víc než druhého vydání, tak dobře za to ;)
Úvodní zrození úplně prvního Ghost Ridera bylo skvělý. A jak se dostal do původní "rodiny". A zmínila jsem mamuta? Ne? Jasně, v té době nebyla auta, takže jízda na mamutovi. Úvodní sešit byl prostě epic!
(Kdyby byl někdo zmatený přítomností Ghost Ridera v prvním díle, dvojka mu to vysvětlí a všechno kolem. Dál v knize ;) ...)
A děj dál?
"Live to Rise - Soundgarden"
("Co se stalo s tím doktorem přes kouzla? Líbil se mi. Byl tady jediný, ještě divnější než já."...Robbie)
Nebudu lhát, nemám Namora moc ráda. Ale...díky za jeho "modernizaci", když odhodil ty svoje plavečky, hned je mi líp! Jenže Namor se nechce kamarádit, nejdřív chce prudit. "Tatínek vám vyhlásí válku!" Takže bude voda proti souši akce. A bylo to pecka!
Co musím vyzvihnout, je kresba. Na dvojku asi fakt měli čas a je to vidět. Hlavně postavy, fakt radost. Jinak blbinky voda vs souš potěšily. A taky pár otáčecích dvojstran :O
Mám silné obavy, že příští díl bouchne!
DÁL NEČÍST, SPOILER, CO JE TO "PŘEKVAPENÍ" VLÁDY Z ANOTACE
Žijeme ve světě, kde je těžký vymyslet něco nového. A tohle až moc připomínalo Nejnebezpečnější hrdiny světa. A když se zjevil usmívající se Coulson, tak vypadal jako amigo Negan. I s tím postojem! Navíc mrzí, že Coulson odkazuje na událost, se kterou český čtenář nemohl mít čest, která částečně vedla k tomu, že se z něj stal Steve 2.0. s trochou víc mrtvol po cestě za cílem. Ale při troše hledání na internetu, našla jsem to celé, kdy Deadpool zabil nejdřív Lolu a potom i jeho. Ale hvězdička na stránce s poznámkou mi dává naději, že i tenhle Deadpool vyjde. Takže za mě příslib do budoucna. Tak mě nezklamte! :D
"Betrayer - Trivium"
Řeknu to takhle. Tenhle komiks jsem si chtěla přečíst, hned co vyšel. Chtěla jsem vědět, jestli budu tolik vyšokovaná jako americký čtenář. Tož, říkat Hail Hydra Capa moc často neuslyšíte, že? Z toho těšení jsem byla úplně nervózní, i když už jsem měla knihu konečně doma. Hodnotím tedy knihu a ne fakt, že možná nevyjde "všechno potřebné k pochopení a komplexního užití". Třeba nás vydavatel překvapí. Což se stalo poměrně nedávno u jiné série, takže já nepřestávám věřit. A nebo si obsah najdeme na netu. Jsme u nás už zvyklý...
Mama mia gloria, to byl materiál!
Vlastně to na orientaci v čase a prostoru nebylo tak špatný. Skáče se, aby to bylo napínavý a zajímavý. Přehledné a hluboká minulost v jiných barvách. Přesto byla kresba prostě...obyčejná. Ne špatná, ale přesně taková, jak se hodí k tomuhke typu mainstreamového komiksu. Jenom škoda té roztahanosti do všech směrů. Takhle jsem si na konci řekla: "To byl ale, sakra, dlouhý úvod. Bude se příště pořádně něco dít?" Což je zvláštní. Protože ono se toho stalo tolik a zárověň nic. Což bych vnímala jinak, kdybych měla po ruce další díl...
"Nervous Breakdown - Hawthorne Heights"
Začnu otázkou:
Kdo přišel s tím dementním nápadem obálky?! Kdo to provedl?!
Ne, není to dobré. Ne, není to originální.
Jo, je to hloupé. Jo, je to trapné. A v poslední řadě. Zkusil si ten člověk potom vzít knihu do ruky a číst? Nejde to držet, protože vám zapadnou prsty do díry. Naštěstí jsem měla knihu z knihovny, takže byla zabalená. Jinak by okraje výřezu byly hned odrbaný. Jenže tohle není kniha pro děti, kde do díry saháte, ať víte, jak má číča jemnou srst. Je tam prostě díra a ... no a to je všechno.
A jak čtu komentáře, jsem asi jediná s tímhle názorem. Verdomme!
(Názor neměním ani po dočtení, kdy jsem pochopila, proč to mohl někdo spojit s "tamtím" v knize. Nešlo to dělat třeba dovnitř? A kolik imaginace je třeba ke spojení? Neměla jsem jí dost.)
Příběh je v anotaci, to si může přečíst každý. Ale o čem ten příběh je, se dozvíte až k knize. Kterou buď budete brát jako knihu o továrně na vafle a pár divných lidiček v ní. Nebo pochopíte, co tím chtěl autor říct. A potom si knihu užijte. Potom i klidně zapomenete na tu strašnou obálku.
Třetí část mě i přes to všechno pochopitelně značně pobavila. Asi právě proto přes to všechno. Jiný konec bych autorovi asi neodpustila.
Jinak, ten kdo nepochopil trhání zubů a proč to trhání zubů (že je cukr jenom rozbuška pro gradaci metafory onoho trhání a chování lidí kvůli tomu, což beru jako nejúdernější část knihy), knihu vůbec nepochopil. Tudíž jeho hodnocení asi i smysl dává. Stejně jako každého, kdo nepochopil o čem to bylo, ne v případě, že pochopeno bylo, jenom se prostě nelíbilo...
Za soumraku na mě působí jako zvláštní sbírka. Pro amerického čtenáře je narozdíl od toho českého lehce předvídatelná. Dost povídek z knihy poprvé vyšlo v různých periodikách. Proto dává smysl jejich délka. Takže jo, některé jsou dost krátké. Prostě se natáhly ruce, shrábly povídky a ty skočily v téhle sbírce. Ani komentář autora k povídkám tentokrát není nějak zvlášť dlouhý. A až na konci ve vláčku, ne před jednotlivými povídkami. Tím ale nechci shazovat povídky. Jenom tím chci říct, že ona nevyváženost sbírky dává smysl.
Tentokrát jsem poctivě přečetla všechny povídky. Žádná z nich nebyla obsažená v předchozí mnou čtené sbírce.
Hodnocení povídek a krátký komentář (jako vždy) v povídkách, ne u knihy.
"Closing Time - Semisonic"
Celá tahle série pro mě byla jako jízda na horské dráze. Sice to byla pecka, ale ne v každé fázi jízdy. A to samé by se dalo říct i o téhle knize. Batman: Epilog není špatný kousek. Jenom je jeho součástí pár průměrných příběhů. A to je škoda.
Jdeme do budoucnosti pět let. Ok, nebylo to špatné, ale takové jalové. Ok, Luthor má stále něco v rukávu, čím pozlobit, ale unikla mi pointa. Celého minipiďi příběhu.
Jdeme do minulosti, v sérii. To už bylo lepší (nebylo tak špatný). Zlý hoši si přijdou hrát s panem Waynem. A? Přidaná hodnota žádná.
"Gotham je"...to už je jiný kafe. Takové hezké shrnutí. A o tom by příběh epilogu měl být.
Následující děj "Seznamu" bylo opět takové milé shrnutí všeho a všech.
Ale když jsem se na to podívala jako na celek, jako na rozloučení se sérií příběhy, které jsem četla, zase tak špatný to nebylo. Jenom z knihy udělala průměr první polovina.
"Until The End - Asking Alexandria"
("Jsem někdo, kdo si může nechat dorůst cokoliv, a to včetně, jak vidno, svědomí.")
Myslela jsem, že už jsem viděla všechno. Ale že si Deadpool uhryže ruku, přidělá si jí k pasu (aby jí neztratil) a potom mu jí přidělaj kobercovkou, aby mu nedorůstala, ale srostla, protože to je rychlejší, byla premiéra!
Deadpool si srovná Východ blízký i vzdálený, tak ho moc nepruďte. Nebo se staví i na ten váš východ. A potom se dostane do sladkého konce. Byla to sranda. Stejně jako každý díl téhle série, která mi bude chybět.
Bonusy na konci byly správná diskotéka na závěr. Dílu i série.
Řeknu to takhle. Už jsem si zvykla na autora, takže jsem se začetla rychleji. Všechny povídky byly dobré. Prostě ve stylu Barrona, do kterého jsem se zbláznila. A taky jsem si tak nějak oblíbila povídky tohohle pojetí.
Nevím, zda to je překladem, spíš ale původním textem. Moc mě baví slovíčka, která jinde většinou nenacházím.
Takže...hodnocení jednotlivých povídek logicky u jednotlivých povídek. Tam vždy i pár těch keců a emocí po dočtení.
Opět ale musím vyzdvihnout, co mě na autorovi baví. Není to ten horor a děs, ale pocit hororu a děsu, způsobené textem, což mám mnohem raději. Žádná krev, aby to bolelo. Prostě vás načnou slova textu a dodělá vás to "potom", po dočtení. Navíc tady je zastoupeno víc žánrů, kam dal "sám sebe" a "jak to má on", přesto základ zůstává. Je to prostě jiný.
Při čtení jsem si vzpomněla na film, který jsem teď viděla v kině. Má dost špatné hodnocení, protože přestože sci-fi není v něm v podstatě žádná akce a k dost věcem se divák musí dodrat sám, nedostane to na zlatém podnose. A Laird Barron mi přijde stejný. Musíte přistoupit na jeho hru a systém, jakým chce psát své povídky (já už mu to v druhé knize prokoukla a rozhodla jsem se, že mě to baví) a potom se vám zalíbí. Ale asi se nepoštěští každému.
A taky každému nemusí sednout fakt, že se sice povídky odehrávají ve stejném v okolí, ale pokaždé jiném čase, který ne pokaždé není specifikovaný a čtenář si jej může domyslet ostaním popisem nebo popkulturními odkazy. Čili zase zapnout mozek.
Dovolila jsem si též pokus o sepsání anotací povídkam, protože to neudělal nikdo přede mnou. Jistě, nejsem Barron a můj jazyk je trochu prostější, ale ono to půjde.
Z knihy jsem byla celkově nadšená. Což jde snad poznat na hodnocení...
Já blogísky singl žen na internetu nečtu, ale jsem si jistá, že to by bylo lepší než toto. Jasně, rozchod, au au, ale autorka ze sebe nevykreslila emoční osobu, ženu nezávislou na muži, ženu, která zná svou hodnotu a ne panenku, jak uvedla výraz, ale naninku. Celý úvod je psaný jako by z pohledu nacistky (narcistky) vztahu (ex vztahu). Protože posedlost, že pokud není "MY", tak "JÁ nejsem celá JÁ" je směšná. Navozuje pocit, že pokud nejsem s někým zachumlaná v dece a v roláku na vintage lenošce, nepopíjime čaj (teď dělám reklamu na earl grey, na prosecco jí budu dělat až později), nejsem normální a zasloužím si být opuštěná. Jestli by mi měl k tomu ještě předčítat něco od Austenové, tak si za tu představu kopačky vážně zasloužím. Protože to nové "my, když jsem já a on" na té lenošce chtěli nejspíš prostě šu...stit v listí. Jinde. Takže ono dilema je vyřešené. Tak já teda jdu. Je to útočné a zbytečně teatrální ve snaze naznačit emoce (což se nepovedlo) a navodit pocit, aby to čtenáře zajímalo. Přečíst a mít zážitek z četby jsou dvě rozdílné věci.
Bohužel se nejedná o vtipnou knihu o období mezi dvěma vztahy. V podstatě je to o ženě, která se necítí celou, pokud není "ve ztahu", protože taková žena je menší, méněcená, určovaná svým partnerem. Takže se rozhodne pro hledání partnera "moderním způsobem" v naději, že technologie zvládne odfiltrovat blázny, magory, uchýly a dalšími směry různé patrony s naivní myšlenkou, že pokud se žena po třicítce na seznamce zeptá na fotku v naději dostání fotky obličeje, dostane "dickpics". Tím nechci říct, že na internetu jsou pouze chlapy tohohle směru. Tím chci říct, že o těch slušných se v téhle publikaci nepíše. Tahle publikace je o tom, jak žena před třicítkou (fajn, možná nekecá, třicet jí bylo minimálně měsíc!) píše o tom, jak na ženy po třicítce působí rozchod paušalizováním své osoby. To mi na tom celém přijde vtipné nejvíc, tedy jediné vtipné. Fakt, že v době, kdy je věk jenom číslo nebo věc v hlavě člověka nějaká "netřicítka" vypráví o těžkém údělu "třicítek", jako kdyby v den třicátých narozenim měla na dveřích každé ženy zaklepat sociálka s formulářem na důchod a s předepsaný papírem pro pohřební službu, protože je jasný, že jinak by to za ně neměl kdo vyřešit...
Ale jo, jednou jsem se zasmála, protože jsem si tu samou otázkou taky položila: "Jaktože je takovej skvělej chlap sám?", protože není větší lži než řeči kamarádky, že ve čtyřiceti bohužel nenarazil na tu pravou a tady je kámoška, ta dá. Hele, za pár týdnů tu odpověď znáte. V HD rozlišení a 4K obrazu (psát technicky je ohromující, psali to v ženském časopise, takže je to pravda).
Jenom mě trochu mate současný termín "single". A tahle kniha mi ho opět nevysvětlila. Já myslela, že být single znamená být sama, ale když je třeba, někdo mě vždycky poškrábe. Být sama znamená, že se škrábu sama. Ale často se do toho plete ještě termín "být osamělý", což s "být sám" nemá nic společného.
Čili, autorka udělala psí službu hned několikrát. Podle propagace a názvu knihy jsem myslela, že bude sedět doma, bude na internetu a u toho dávat "prosecco do žíly". Tuto frázi pronese jeden wannabe amant. Vlastně v té knize je jedna věc, kterou má dost svobodných žen po třiřicítce společnou, vynechána. Ona nepije alkohol.
Dál je tinder. Apka, kterou vynalezli primárně pro ty, co si chtěj zakukat. Ale chápu, že je potřeba propagace toho, že je to i na něco jiného. Nedávno jsem četla, že chce tinder konkurovat dalším streamovacím službám. Zajímal by mě obsah. Óóó...
Jak na mě takhle působí celá kniha? Zbytečně vám zaplácne hlavu kravinama, aby se na konci zjistilo (spoiler), že se ďolík pro něčí kolík v opakované činnosti a přesunu tašek, našel. V podstatě hned. Jenom to slečna moc hrotila, takže díky za tak málo stránek.
Protože, co je tedy obsahem knihy?
(SPOILER)
Holka po rozchodu jde na pár divných rande. Najednou přetáhnu prstem a zjistím, že je to poslední stránka. Tam autorka v jedné větě napíše, že našla toho "současného pravého", bum a konec knihy.
Jediná pointa je tady tedy název vydavatele, protože v knize jsem ji nenašla. Jeden by řekl, že to uteče. Vždyť má kniha tak málo stran! Jenže ono to bylo peklo. A do toho, když se dostanete, asi je jedno, kolik má stran. Prostě trpíte...
Z životopisu zde na databázi, který si autorka psala sama:
"Snila o tom být investigativní žurnalistka jako Sabina Slonková, ale tušila, že svůj ironický humor uplatní více v beletrii. A tak vychází její prvotina Prosecco do žíly."
Dobře, že začala psát. Jinak bych konečně souhlasila s termínem bílých bláznivých mužů ve funci o novinářské žumpě. Takhle jsem dostala knižní žumpu a s tím žít zvládnu snadněji...
(Ještě že jsem měla ebook půjčený z knihovny. Platit za toto je hřích. A to bez debat!)
Rozhodně se neztotožňuji s názorem, že toto vyjít nemělo nebo ve větší sbírce. Alespoň český čtenář ví, že autor umí i tohle a třeba bude časem i nějaká ta větší sbírka povídek, protože se bude vědět, že je o to zájem...
...protože mě bavily obě povídky. Logicky, nebudu o nich kvákat tady, od toho je prostor u povídek. Tam je i jejich hodnocení.
O osm měsíců později.
Zdálo se, že jsou věci uzavřené? Vždycky se najde něco, co situaci změní, aby bouchačky mohly mluvit. A že si pokecaj! Hodně! Nechci prozrazovat pochopitelně konec, ale přijde a je super. Nechci, ani prozrazovat, zda se všechno uzavře nebo něco zůstane nevyřešeno či prostě život půjde dál. Ne, přečtěte si to samy. Já prozradím pouze to, že jsem s koncem spokojená stejně jako s celou sérií. Hodně!
Úvodní historické okénko skalpování bylo fakt nechutný. A zároveň poučný. Hlavně to předávání mouder z otců na syny. Ale tak nějak ten celý úvod ukazuje pointu celého dílu. Kdy bude konec v pinkání pomsty tam a zpátky? Konec řádně napínavý a poslední stránka? No, ještě že mám hned další díl...
Nebudu lhát. Kombinace anotace a faktu, že je to část první, mě prostě vyděsila. Měla jsem strach, že se Lucy vrátí až na konci knihy. Možná až té druhé. Jako chápete, ne? Smysl by to dávalo. Vždyť to má přece tak málo stran a dějově by se to tím natáhlo. Ale to neznamená, že jsem se na knihu netěšila. Nestíhám sledovat stránky vydavatelství, takže jsem nevěděla o prohození vydání knih (a důvodech toho všeho), a že se mi Vzdor osudu dostane tak brzo do rukou, čili už v roce 2019.
A teď kniha.
Bylo to naprosto skvělý. Bylo to jako Vánoce. Tedy jinak. Já nemám ráda Vánoce jako "věc" a "fakt". Mám ráda ty věci kolem. Sejdete se s rodinou, která vás celej rok prudí a i tak je to fajn. Děláte ty stejný věci kolem, který vás celý rok šťvou, ale v ten moment je potřebujete ke zlepšení nálady. Číst Černou palici je podobné. Jeff to musí mít prostě neskutečně promyšlené. Takže co může vypadat jako odbočka nebo plácání, je promyšlený manévr. Nikdy nevíte, co najdete na druhé straně. A to je fajn. Přestože se může zdát, že to bude jenom o Lucy a ostatní budou přešlapovat na místě. Jeff i ze šlapání zelí umí udělat podívanou. A to je fajn. Proto ho mám ráda.
A už jenom kvůli tomu: "Cože? Ta mrcha!" musím dát pět.
Konec?! Ne!!! Já chci další díl :(
Zajímavě pojmutý díl, přesto stavbou úplně stejný (bohužel) jako předchozí díly série. Dějově mě to bavilo mnohem víc než Loviště. Ta FBI věc děj vylepšila. Ale jinak stále stejné. Že vlkodlaci existují ví teď celý svět, takže to dává smysl. Jenže tady se opět první polovina soustředí na "ty věci mezi náma", že druhá polovina knihy je potom až moc rychlá. Má to prostě málo stran. A začínám se nudit... :(
Stephen jde kina!
Já hlupačka myslela, že to je sbírka povídek, které jsou adaptovány! Konec. Všechno. A tečka. Ne tenhle formát. A přístup. Přesto mi to přišlo trochu jako "musel jsem", proto jsem se moc nerozkecal. Max stránka :(
Ale...
...tuhle sbírku jsem si půjčila především protože jsou v ní dvě povídky, které jsem ještě nečetla. Tj 1408 a Ničemní muži ve žlutých pláštích...
...původně jsem plánovala hodnotit dvě povídky. Nakonec tedy hodnocení jenom jedné povídky a taky nějaké ty nadšené pindy. Hodnocení knihy jako celku je tedy pouze orientační. Hodnotím povídku, kterou jsem ještě nečetla, ne knihu. Přestože je hezké, že tam je pár slov autora k adaptacím, je to málo a v malém prostoru, abych to knize přečetla jako bonusovou hvězdu. Protože kdo má rád Kinga, tyhle všechny povídky už dávno četl jinde. A nebudeme si lhát, tenhle výtisk je jenom další kniha, kde je něco, co už je jinde (kdyby ty komentáře byly delší, tak to ocením mnohem víc). Ve výsledku nic víc. Moje nadšení v úvodu neberte vážně. Není to nadšení na 100%.
Tentokrát tedy rychlejší čtení, než jsem původně doufala. V rámci kontextu jsem se rozhodla číst Ničemové ve žlutých pláštích v jiné sbírce. Zakomponované mezi dily Temné věže. Ukecalo mě to. Jo, konečně se do ní pustím. A jestli se k tomu konečně příští rok nedostanu, asi si najdu třešeň. Nemá někdo mašli? :(
Hodně zajímavé vyprávění. O víc děsí (toho, kdo o světě neví vůbec nic) obsah knihy, ale na druhou stranu absolutně vůbec nepřekvapí (toho, kdo o světě ví trochu něco, ale teď).
Autor to bere vážně všechno se vším. Dětství, studia, proč si svolil tuhle kariéru. Mimochodem, jeho samotné rodinné poměry mi přišly velice úsměvné. Vzhledem k budoucnosti, kterou si vybral.
Přesto...
...knihu jsem četla poměrně dlouho. Vždy kousek a potom něco jiného. Protože autor není spisovatel, napsal knihu, to je něco jiného. Proto jsem čekala jinou strukturu. Méně románovou než jsem dostala, ale stále málo románovou.
Nemohu vinit autora, že moje téma nejsou "herecké kotrmelíny". Takže jo, než se vetře do přízně tomu chlápkovi, co možná zabil svou ženu, ale možná ne, vyloženě jsem trpěla. To bylo vážně peklo. I přestože věci v té části byly důležité, pro pochopení charakteru Claire. To mě bavilo, ale číst to ostatní, ne, to prostě není pro mě. Ale potom se to rozjelo a dostalo spád. Ale pořád jsem čekala na nějakou, já nevím, asi víc pecku. Nemohu se zbavit dojmu, že číst jako první knihu autora, jsem asi měkčí v hodnocení. Jenže po skvělém kousku "Ta přede mnou", je to trochu zklamaní. Kniha je totiž úplně jiná, to je plus. Ale na druhou stranu je taková tuctová, přestože ze začátku o zajímavém námětu. Ale vemte si anotaci a tempo knihy. Než se dostanete tam, kam anotace, na jaké jste straně?! Buď je málo rozepsaná psycho část nebo moc rozkecaná anotace. Vyberte si.
Co se mi líbilo, byl dvojitý styl vyprávění. A já tentokrát pochopila, proč tomu tak bylo! Juchů, jupí, jsem hvězda! :D
(A zároveň to knihu trochu "nafouklo", jinak by měla mnohem míň stránek.)
A oceňuji, že má autor evidentně nastudovanou i tamtu knihu. Ne, že bych jí četla, ale asi by mu v tom pořádně vymáchali ostatní čtenáři nos, kteří četli.
(Možná z knihy taky psal závěrečnou práci.)
Ale...
...vzhledem k tomu, co se dělo celou knihu a co jsem se postupně dozvídala v ději. Jsem konec Claire přála. Vážně jo. Proč? V knize...
Protože já se nemusím sžít s postavama. Nemusím je mít ráda. To vem čert. Ale musím se sžít s knihou. Mám ráda, když ze mě vyjíždímá emoce. Jakékoliv, které prohloubí pocit ze čtení. To se zde bohužel nedostavilo, přestože kniha byla čtivá. Hodně.
Obálka povedená. Jenom mi vadilo, že věta "Autor bestselleru Ta přede mnou" na obálce vepředu, je hned pod jménem autora a je skoro stejně velkým písmem jako ono jméno :(