Lenka.Vílka komentáře u knih

"Nervous Breakdown - Hawthorne Heights"

Začnu otázkou:
Kdo přišel s tím dementním nápadem obálky?! Kdo to provedl?!

Ne, není to dobré. Ne, není to originální.
Jo, je to hloupé. Jo, je to trapné. A v poslední řadě. Zkusil si ten člověk potom vzít knihu do ruky a číst? Nejde to držet, protože vám zapadnou prsty do díry. Naštěstí jsem měla knihu z knihovny, takže byla zabalená. Jinak by okraje výřezu byly hned odrbaný. Jenže tohle není kniha pro děti, kde do díry saháte, ať víte, jak má číča jemnou srst. Je tam prostě díra a ... no a to je všechno.

A jak čtu komentáře, jsem asi jediná s tímhle názorem. Verdomme!

(Názor neměním ani po dočtení, kdy jsem pochopila, proč to mohl někdo spojit s "tamtím" v knize. Nešlo to dělat třeba dovnitř? A kolik imaginace je třeba ke spojení? Neměla jsem jí dost.)

Příběh je v anotaci, to si může přečíst každý. Ale o čem ten příběh je, se dozvíte až k knize. Kterou buď budete brát jako knihu o továrně na vafle a pár divných lidiček v ní. Nebo pochopíte, co tím chtěl autor říct. A potom si knihu užijte. Potom i klidně zapomenete na tu strašnou obálku.

Třetí část mě i přes to všechno pochopitelně značně pobavila. Asi právě proto přes to všechno. Jiný konec bych autorovi asi neodpustila.

Jinak, ten kdo nepochopil trhání zubů a proč to trhání zubů (že je cukr jenom rozbuška pro gradaci metafory onoho trhání a chování lidí kvůli tomu, což beru jako nejúdernější část knihy), knihu vůbec nepochopil. Tudíž jeho hodnocení asi i smysl dává. Stejně jako každého, kdo nepochopil o čem to bylo, ne v případě, že pochopeno bylo, jenom se prostě nelíbilo...

10 09.10.2019

Za soumraku na mě působí jako zvláštní sbírka. Pro amerického čtenáře je narozdíl od toho českého lehce předvídatelná. Dost povídek z knihy poprvé vyšlo v různých periodikách. Proto dává smysl jejich délka. Takže jo, některé jsou dost krátké. Prostě se natáhly ruce, shrábly povídky a ty skočily v téhle sbírce. Ani komentář autora k povídkám tentokrát není nějak zvlášť dlouhý. A až na konci ve vláčku, ne před jednotlivými povídkami. Tím ale nechci shazovat povídky. Jenom tím chci říct, že ona nevyváženost sbírky dává smysl.

Tentokrát jsem poctivě přečetla všechny povídky. Žádná z nich nebyla obsažená v předchozí mnou čtené sbírce.

Hodnocení povídek a krátký komentář (jako vždy) v povídkách, ne u knihy.

15 08.10.2019

"Closing Time - Semisonic"

Celá tahle série pro mě byla jako jízda na horské dráze. Sice to byla pecka, ale ne v každé fázi jízdy. A to samé by se dalo říct i o téhle knize. Batman: Epilog není špatný kousek. Jenom je jeho součástí pár průměrných příběhů. A to je škoda.

Jdeme do budoucnosti pět let. Ok, nebylo to špatné, ale takové jalové. Ok, Luthor má stále něco v rukávu, čím pozlobit, ale unikla mi pointa. Celého minipiďi příběhu.

Jdeme do minulosti, v sérii. To už bylo lepší (nebylo tak špatný). Zlý hoši si přijdou hrát s panem Waynem. A? Přidaná hodnota žádná.

"Gotham je"...to už je jiný kafe. Takové hezké shrnutí. A o tom by příběh epilogu měl být.

Následující děj "Seznamu" bylo opět takové milé shrnutí všeho a všech.

Ale když jsem se na to podívala jako na celek, jako na rozloučení se sérií příběhy, které jsem četla, zase tak špatný to nebylo. Jenom z knihy udělala průměr první polovina.

17 05.10.2019

"Until The End - Asking Alexandria"

("Jsem někdo, kdo si může nechat dorůst cokoliv, a to včetně, jak vidno, svědomí.")

Myslela jsem, že už jsem viděla všechno. Ale že si Deadpool uhryže ruku, přidělá si jí k pasu (aby jí neztratil) a potom mu jí přidělaj kobercovkou, aby mu nedorůstala, ale srostla, protože to je rychlejší, byla premiéra!

Deadpool si srovná Východ blízký i vzdálený, tak ho moc nepruďte. Nebo se staví i na ten váš východ. A potom se dostane do sladkého konce. Byla to sranda. Stejně jako každý díl téhle série, která mi bude chybět.

Bonusy na konci byly správná diskotéka na závěr. Dílu i série.

13 04.10.2019

Řeknu to takhle. Už jsem si zvykla na autora, takže jsem se začetla rychleji. Všechny povídky byly dobré. Prostě ve stylu Barrona, do kterého jsem se zbláznila. A taky jsem si tak nějak oblíbila povídky tohohle pojetí.

Nevím, zda to je překladem, spíš ale původním textem. Moc mě baví slovíčka, která jinde většinou nenacházím.

Takže...hodnocení jednotlivých povídek logicky u jednotlivých povídek. Tam vždy i pár těch keců a emocí po dočtení.

Opět ale musím vyzdvihnout, co mě na autorovi baví. Není to ten horor a děs, ale pocit hororu a děsu, způsobené textem, což mám mnohem raději. Žádná krev, aby to bolelo. Prostě vás načnou slova textu a dodělá vás to "potom", po dočtení. Navíc tady je zastoupeno víc žánrů, kam dal "sám sebe" a "jak to má on", přesto základ zůstává. Je to prostě jiný.

Při čtení jsem si vzpomněla na film, který jsem teď viděla v kině. Má dost špatné hodnocení, protože přestože sci-fi není v něm v podstatě žádná akce a k dost věcem se divák musí dodrat sám, nedostane to na zlatém podnose. A Laird Barron mi přijde stejný. Musíte přistoupit na jeho hru a systém, jakým chce psát své povídky (já už mu to v druhé knize prokoukla a rozhodla jsem se, že mě to baví) a potom se vám zalíbí. Ale asi se nepoštěští každému.

A taky každému nemusí sednout fakt, že se sice povídky odehrávají ve stejném v okolí, ale pokaždé jiném čase, který ne pokaždé není specifikovaný a čtenář si jej může domyslet ostaním popisem nebo popkulturními odkazy. Čili zase zapnout mozek.

Dovolila jsem si též pokus o sepsání anotací povídkam, protože to neudělal nikdo přede mnou. Jistě, nejsem Barron a můj jazyk je trochu prostější, ale ono to půjde.

Z knihy jsem byla celkově nadšená. Což jde snad poznat na hodnocení...

18 01.10.2019

Já blogísky singl žen na internetu nečtu, ale jsem si jistá, že to by bylo lepší než toto. Jasně, rozchod, au au, ale autorka ze sebe nevykreslila emoční osobu, ženu nezávislou na muži, ženu, která zná svou hodnotu a ne panenku, jak uvedla výraz, ale naninku. Celý úvod je psaný jako by z pohledu nacistky (narcistky) vztahu (ex vztahu). Protože posedlost, že pokud není "MY", tak "JÁ nejsem celá JÁ" je směšná. Navozuje pocit, že pokud nejsem s někým zachumlaná v dece a v roláku na vintage lenošce, nepopíjime čaj (teď dělám reklamu na earl grey, na prosecco jí budu dělat až později), nejsem normální a zasloužím si být opuštěná. Jestli by mi měl k tomu ještě předčítat něco od Austenové, tak si za tu představu kopačky vážně zasloužím. Protože to nové "my, když jsem já a on" na té lenošce chtěli nejspíš prostě šu...stit v listí. Jinde. Takže ono dilema je vyřešené. Tak já teda jdu. Je to útočné a zbytečně teatrální ve snaze naznačit emoce (což se nepovedlo) a navodit pocit, aby to čtenáře zajímalo. Přečíst a mít zážitek z četby jsou dvě rozdílné věci.

Bohužel se nejedná o vtipnou knihu o období mezi dvěma vztahy. V podstatě je to o ženě, která se necítí celou, pokud není "ve ztahu", protože taková žena je menší, méněcená, určovaná svým partnerem. Takže se rozhodne pro hledání partnera "moderním způsobem" v naději, že technologie zvládne odfiltrovat blázny, magory, uchýly a dalšími směry různé patrony s naivní myšlenkou, že pokud se žena po třicítce na seznamce zeptá na fotku v naději dostání fotky obličeje, dostane "dickpics". Tím nechci říct, že na internetu jsou pouze chlapy tohohle směru. Tím chci říct, že o těch slušných se v téhle publikaci nepíše. Tahle publikace je o tom, jak žena před třicítkou (fajn, možná nekecá, třicet jí bylo minimálně měsíc!) píše o tom, jak na ženy po třicítce působí rozchod paušalizováním své osoby. To mi na tom celém přijde vtipné nejvíc, tedy jediné vtipné. Fakt, že v době, kdy je věk jenom číslo nebo věc v hlavě člověka nějaká "netřicítka" vypráví o těžkém údělu "třicítek", jako kdyby v den třicátých narozenim měla na dveřích každé ženy zaklepat sociálka s formulářem na důchod a s předepsaný papírem pro pohřební službu, protože je jasný, že jinak by to za ně neměl kdo vyřešit...

Ale jo, jednou jsem se zasmála, protože jsem si tu samou otázkou taky položila: "Jaktože je takovej skvělej chlap sám?", protože není větší lži než řeči kamarádky, že ve čtyřiceti bohužel nenarazil na tu pravou a tady je kámoška, ta dá. Hele, za pár týdnů tu odpověď znáte. V HD rozlišení a 4K obrazu (psát technicky je ohromující, psali to v ženském časopise, takže je to pravda).

Jenom mě trochu mate současný termín "single". A tahle kniha mi ho opět nevysvětlila. Já myslela, že být single znamená být sama, ale když je třeba, někdo mě vždycky poškrábe. Být sama znamená, že se škrábu sama. Ale často se do toho plete ještě termín "být osamělý", což s "být sám" nemá nic společného.

Čili, autorka udělala psí službu hned několikrát. Podle propagace a názvu knihy jsem myslela, že bude sedět doma, bude na internetu a u toho dávat "prosecco do žíly". Tuto frázi pronese jeden wannabe amant. Vlastně v té knize je jedna věc, kterou má dost svobodných žen po třiřicítce společnou, vynechána. Ona nepije alkohol.
Dál je tinder. Apka, kterou vynalezli primárně pro ty, co si chtěj zakukat. Ale chápu, že je potřeba propagace toho, že je to i na něco jiného. Nedávno jsem četla, že chce tinder konkurovat dalším streamovacím službám. Zajímal by mě obsah. Óóó...

Jak na mě takhle působí celá kniha? Zbytečně vám zaplácne hlavu kravinama, aby se na konci zjistilo (spoiler), že se ďolík pro něčí kolík v opakované činnosti a přesunu tašek, našel. V podstatě hned. Jenom to slečna moc hrotila, takže díky za tak málo stránek.

Protože, co je tedy obsahem knihy?
(SPOILER)
Holka po rozchodu jde na pár divných rande. Najednou přetáhnu prstem a zjistím, že je to poslední stránka. Tam autorka v jedné větě napíše, že našla toho "současného pravého", bum a konec knihy.

Jediná pointa je tady tedy název vydavatele, protože v knize jsem ji nenašla. Jeden by řekl, že to uteče. Vždyť má kniha tak málo stran! Jenže ono to bylo peklo. A do toho, když se dostanete, asi je jedno, kolik má stran. Prostě trpíte...

Z životopisu zde na databázi, který si autorka psala sama:

"Snila o tom být investigativní žurnalistka jako Sabina Slonková, ale tušila, že svůj ironický humor uplatní více v beletrii. A tak vychází její prvotina Prosecco do žíly."

Dobře, že začala psát. Jinak bych konečně souhlasila s termínem bílých bláznivých mužů ve funci o novinářské žumpě. Takhle jsem dostala knižní žumpu a s tím žít zvládnu snadněji...

(Ještě že jsem měla ebook půjčený z knihovny. Platit za toto je hřích. A to bez debat!)

Rozhodně se neztotožňuji s názorem, že toto vyjít nemělo nebo ve větší sbírce. Alespoň český čtenář ví, že autor umí i tohle a třeba bude časem i nějaká ta větší sbírka povídek, protože se bude vědět, že je o to zájem...

...protože mě bavily obě povídky. Logicky, nebudu o nich kvákat tady, od toho je prostor u povídek. Tam je i jejich hodnocení.

14 30.09.2019

O osm měsíců později.

Zdálo se, že jsou věci uzavřené? Vždycky se najde něco, co situaci změní, aby bouchačky mohly mluvit. A že si pokecaj! Hodně! Nechci prozrazovat pochopitelně konec, ale přijde a je super. Nechci, ani prozrazovat, zda se všechno uzavře nebo něco zůstane nevyřešeno či prostě život půjde dál. Ne, přečtěte si to samy. Já prozradím pouze to, že jsem s koncem spokojená stejně jako s celou sérií. Hodně!

19 20.09.2019

Úvodní historické okénko skalpování bylo fakt nechutný. A zároveň poučný. Hlavně to předávání mouder z otců na syny. Ale tak nějak ten celý úvod ukazuje pointu celého dílu. Kdy bude konec v pinkání pomsty tam a zpátky? Konec řádně napínavý a poslední stránka? No, ještě že mám hned další díl...

19 20.09.2019

Nebudu lhát. Kombinace anotace a faktu, že je to část první, mě prostě vyděsila. Měla jsem strach, že se Lucy vrátí až na konci knihy. Možná až té druhé. Jako chápete, ne? Smysl by to dávalo. Vždyť to má přece tak málo stran a dějově by se to tím natáhlo. Ale to neznamená, že jsem se na knihu netěšila. Nestíhám sledovat stránky vydavatelství, takže jsem nevěděla o prohození vydání knih (a důvodech toho všeho), a že se mi Vzdor osudu dostane tak brzo do rukou, čili už v roce 2019.

A teď kniha.

Bylo to naprosto skvělý. Bylo to jako Vánoce. Tedy jinak. Já nemám ráda Vánoce jako "věc" a "fakt". Mám ráda ty věci kolem. Sejdete se s rodinou, která vás celej rok prudí a i tak je to fajn. Děláte ty stejný věci kolem, který vás celý rok šťvou, ale v ten moment je potřebujete ke zlepšení nálady. Číst Černou palici je podobné. Jeff to musí mít prostě neskutečně promyšlené. Takže co může vypadat jako odbočka nebo plácání, je promyšlený manévr. Nikdy nevíte, co najdete na druhé straně. A to je fajn. Přestože se může zdát, že to bude jenom o Lucy a ostatní budou přešlapovat na místě. Jeff i ze šlapání zelí umí udělat podívanou. A to je fajn. Proto ho mám ráda.

A už jenom kvůli tomu: "Cože? Ta mrcha!" musím dát pět.

Konec?! Ne!!! Já chci další díl :(

14 18.09.2019

Zajímavě pojmutý díl, přesto stavbou úplně stejný (bohužel) jako předchozí díly série. Dějově mě to bavilo mnohem víc než Loviště. Ta FBI věc děj vylepšila. Ale jinak stále stejné. Že vlkodlaci existují ví teď celý svět, takže to dává smysl. Jenže tady se opět první polovina soustředí na "ty věci mezi náma", že druhá polovina knihy je potom až moc rychlá. Má to prostě málo stran. A začínám se nudit... :(

13 13.09.2019

Stephen jde kina!

Já hlupačka myslela, že to je sbírka povídek, které jsou adaptovány! Konec. Všechno. A tečka. Ne tenhle formát. A přístup. Přesto mi to přišlo trochu jako "musel jsem", proto jsem se moc nerozkecal. Max stránka :(

Ale...

...tuhle sbírku jsem si půjčila především protože jsou v ní dvě povídky, které jsem ještě nečetla. Tj 1408 a Ničemní muži ve žlutých pláštích...

...původně jsem plánovala hodnotit dvě povídky. Nakonec tedy hodnocení jenom jedné povídky a taky nějaké ty nadšené pindy. Hodnocení knihy jako celku je tedy pouze orientační. Hodnotím povídku, kterou jsem ještě nečetla, ne knihu. Přestože je hezké, že tam je pár slov autora k adaptacím, je to málo a v malém prostoru, abych to knize přečetla jako bonusovou hvězdu. Protože kdo má rád Kinga, tyhle všechny povídky už dávno četl jinde. A nebudeme si lhát, tenhle výtisk je jenom další kniha, kde je něco, co už je jinde (kdyby ty komentáře byly delší, tak to ocením mnohem víc). Ve výsledku nic víc. Moje nadšení v úvodu neberte vážně. Není to nadšení na 100%.

Tentokrát tedy rychlejší čtení, než jsem původně doufala. V rámci kontextu jsem se rozhodla číst Ničemové ve žlutých pláštích v jiné sbírce. Zakomponované mezi dily Temné věže. Ukecalo mě to. Jo, konečně se do ní pustím. A jestli se k tomu konečně příští rok nedostanu, asi si najdu třešeň. Nemá někdo mašli? :(

16 12.09.2019

Hodně zajímavé vyprávění. O víc děsí (toho, kdo o světě neví vůbec nic) obsah knihy, ale na druhou stranu absolutně vůbec nepřekvapí (toho, kdo o světě ví trochu něco, ale teď).

Autor to bere vážně všechno se vším. Dětství, studia, proč si svolil tuhle kariéru. Mimochodem, jeho samotné rodinné poměry mi přišly velice úsměvné. Vzhledem k budoucnosti, kterou si vybral.

Přesto...

...knihu jsem četla poměrně dlouho. Vždy kousek a potom něco jiného. Protože autor není spisovatel, napsal knihu, to je něco jiného. Proto jsem čekala jinou strukturu. Méně románovou než jsem dostala, ale stále málo románovou.

13 10.09.2019

Nemohu vinit autora, že moje téma nejsou "herecké kotrmelíny". Takže jo, než se vetře do přízně tomu chlápkovi, co možná zabil svou ženu, ale možná ne, vyloženě jsem trpěla. To bylo vážně peklo. I přestože věci v té části byly důležité, pro pochopení charakteru Claire. To mě bavilo, ale číst to ostatní, ne, to prostě není pro mě. Ale potom se to rozjelo a dostalo spád. Ale pořád jsem čekala na nějakou, já nevím, asi víc pecku. Nemohu se zbavit dojmu, že číst jako první knihu autora, jsem asi měkčí v hodnocení. Jenže po skvělém kousku "Ta přede mnou", je to trochu zklamaní. Kniha je totiž úplně jiná, to je plus. Ale na druhou stranu je taková tuctová, přestože ze začátku o zajímavém námětu. Ale vemte si anotaci a tempo knihy. Než se dostanete tam, kam anotace, na jaké jste straně?! Buď je málo rozepsaná psycho část nebo moc rozkecaná anotace. Vyberte si.

Co se mi líbilo, byl dvojitý styl vyprávění. A já tentokrát pochopila, proč tomu tak bylo! Juchů, jupí, jsem hvězda! :D
(A zároveň to knihu trochu "nafouklo", jinak by měla mnohem míň stránek.)

A oceňuji, že má autor evidentně nastudovanou i tamtu knihu. Ne, že bych jí četla, ale asi by mu v tom pořádně vymáchali ostatní čtenáři nos, kteří četli.
(Možná z knihy taky psal závěrečnou práci.)

Ale...

...vzhledem k tomu, co se dělo celou knihu a co jsem se postupně dozvídala v ději. Jsem konec Claire přála. Vážně jo. Proč? V knize...

Protože já se nemusím sžít s postavama. Nemusím je mít ráda. To vem čert. Ale musím se sžít s knihou. Mám ráda, když ze mě vyjíždímá emoce. Jakékoliv, které prohloubí pocit ze čtení. To se zde bohužel nedostavilo, přestože kniha byla čtivá. Hodně.

Obálka povedená. Jenom mi vadilo, že věta "Autor bestselleru Ta přede mnou" na obálce vepředu, je hned pod jménem autora a je skoro stejně velkým písmem jako ono jméno :(

16 09.09.2019

Začala jsem druhým půlnočním dílem, ale nejsem si jistá, jestli na pořadí tak úplně záleží. Četla jsem dvě povídky. Jednu vynikající, druhou nadprůměrnou. Obojí bavilo, obojí hodnoceno. Samozřejmě ne tady, ale u jednotlivých povídek. Jo, tam taky komentář. Podle délky snadno poznat, co se líbilo víc. Mám za sebou další dvě povídky Kinga a musím říct, že spokojenost se dostavila.

Update 15.12.2020: jelikož se nejedná o povídky, ale novely, raději hodnocení a komentář kopíruji sem. Pro jistotu ;)

Časožrouti 3/5
Námět naprosto bombastický. Jenom délka povídky, která by mohla býti spíš samostatnou knihou, že trochu iritovala. Představovala jsem si tedy (na tu délku) trochu jiné rozložení děje. Ale když vyžďíbnu to podstatné, musím nápad knihy označit za geniální, ale zároveň něco ubrat na hodnocení :(

Skryté okno do skryté zahrady 5/5
Takže. Představte si, že jste slavnej spisovatel. A teď za váma přijde chlápek, kterej tvrdí, že "Prr, to jsem jako první napsal já!". Jste tam? Představujete si ten obraz? Co uděláte? Dokážete mu, že se mýlí a vy jste byli první? Nebo ho budete prostě ignorovat jako blázna? Nebo je v tom něčo jiného? Protože Shooter se dostal nejenom na jeho dvorek. On se dostal i do jeho hlavy. A jeho snů. A přestože počítám s tím, že už snad každý viděl minimálně film (já přesto ne) pokud nečetl předlohu, nechám si to pro sebe. Protože to skončilo a pointa byla přesně tam, kde jsem jí předpokládala, a to mi udělalo proto radost. Jenom mě překvapila ta cesta k ní. A jak to bylo dobře napsané.

Stephen je bez magie. Magie je pryč. Vrací se. Ale, sakra, hodně pomalu! Bude to práce na dlouho. V téhle situaci buď můžete utéct. Ale kam? Vaši nepřátelé to ví a teď po vás jdou. Nebo se můžete bránit. I kdyby to mělo být jenom baseballovou pálkou omotanou očarovaným drátem. A Stephen to udělá. Protože on je Doctor, k€&@a, Strange!

Druhá část příběhu je samotný origin postavy. Lehce si domyslíte, proč až ve třetím dílu série. S linkou z přítomnosti je děj dobře upletený. Jako ta příjemná šála, kterou každý rok znovu vytáhnete ze skříně, přestože jste jí měli už dávno vyhodit. Tak deset let zpátky. (To už bylo moc, co? Jsem se nějak zasnila...)

"Žádný Strangemobil. Zajímalo by mě, jestli mají superhrdinové slevu na metro."

Tenhle díl mi přišel "přístupnější většině". Byl srozumitelnější a místy i vtipný (zajímalo by mě, co je špatného na nahém zadku astrálního Strange. Ale nejvíc mě dostala ta forma cenzury. Černý obdélník jak z devadesátek :D ...většinou se to řeší bublinama nebo pomůckama, ale tohle byla pecka!). Zda je to dobře, se ještě rozhodnu (že je to stravitelnější). Jenom řeknu, že jsem komiks nemusela číst dvakrát, abych pochopila děj. Celý. A kresba taky není tak nepřístupná a rozeskákaná a na velké soustředění.

Jednotlivý padouši byly super, to bez debat. Ovšem Strange byl ještě víc super. Vzorové nakopaní zadků. Teď už jenom doufat, že dílčí války povedou k celkovému vítězství. Povedou? V knize.

A konec dokonale nažhavý na další díl...

12 04.09.2019

Moje první kniha o Milesovi. Doufala jsem tedy, že bude tedy víc o Milesovi. Škoda, že je o něm mnohem míň, než se z názvu tváří. Je to víc o Peterovi. Škoda :(

Tentokrát jsem začala raději s povídáním na konci knihy. A bylo to hned lepší. Protože na začátku jsou dva sešity, aby to i "viděli ti, kterým to nestačilo číst vzadu v knize". A tak zase po troše shrnutí začne příběh, kvůli kterému si většina tenhle komiks koupila. V síti pavouků...

...což je překvapivě povedený kousek. Píšu překvapivě a není to T9 a následně nezkontrovaný komentář. Největší americké zlatíčko není se svýma sólovkama v mém Top řebříčeku. Protože tohle není zas tak moc příběh Milese. Je to příběh Petera a Milese s tím, že pokud všechno dobře dopadne, bude to příběh Milese. Ale dál. Ne v téhle knize.

Takže jako to si takhle hopsáte městem ve svém kostýmu Spider-mana a všechno je ok. Zachraňujete lidi, sejmete pár padouchů a najednou jste někde jinde. Je to jedna z pastí Mystera? Ne, až tak snadný to nebude. Navíc když vám lidi poví, že to je nevkusný. Oblékat se stejně jako Spider-man? Vždyť je Peter Parker mrtvej! WTF? Já jsem přece Peter Parker! A kdo je ten týpek v kostýmu podobnej mému, jenom černej? Bylo to vlastně docela vtipný. Jenom škoda, že první dva sešity se věnují tomu, co se to, sakra, děje, že už je málo času na cokoliv ostatní. A to je škoda! :(

Kolem kolem, dobrý komiks, super příběh. Na seznámení to nebylo vůbec špatné. Ale jak je psáno v závěru knihy, je to takové psaní "na zakázku" pro účel rozvoje MCU. A já se stále ještě nerozhodla, jak tyhle situace brát...

12 04.09.2019

Na tenhle komiks jsem se těšila fakt moc. Mám ráda seriál Legends of Tomorrow, což je pro čistě českého čtenáře největší možnost, jak poznat dvojku Hawkman/Hawkgirl. Protože vždycky se jenom zjevili na chvilku a puf, jejich příběh utekl s nimi. Protože tohle téma, jejich problém (kromě toho všeho zachraňování), je téma, které mě prostě baví.

O té složité minulosti nás kniha informuje hned na začátku. Takže se vám to bude číst dobře, i kdyby jste nevěděli. Ale i tak si sobecky dovolím doporučit onen seriál, který tyto dvě postavy rozebral neskutečně citlivě. Protože, kdo netouží po osudové, nesmrtelné lásce? No, potom je blbý, když z těch dvou si to pamatuje jenom jeden, že...

Jenže nepřítel volá do zbraně. Není čas ma řeči a ti dva se musí spojit. Jako parťáci. Naštěstí to není přepálené a scénář napsal Carterovi trpělivost, takže složitá vztahovka není na úkor ději samotnému.

Pokud tedy čtete komiksy jenom ty, které vyšly u nás, je to perfektní úvod. Jasně, hlavní příběh napsal Geoff, tak jsem si v určitých momentech říkala, jestli už to není moc (jako vždy! To on prostě umí!), ale po bližším prozkoumání mi došlo, že rozhodně není.

Návštěva Green Arrowa to trochu rozředila. A mě to potěšilo. Příběh se dál držel ve městě, takže to nebylo až tak "všeho moc, moc, moc" jako v Indii.

Starší příběh? No, pobavil. Jako vždy ;)

PS: nejkrásnější galerie obálek jednotlivých sešitů za celou dobu kompletu :)

9 04.09.2019

Oceňuji výběr povídek. Každá byla vážně úplně jiná. Jako úplně jiná. Jiný podžánr a přístup k hororu. Různí lidé, diametrálně odlišní. Různá místa událostí. Bylo to neskutečně různorodé. Kniha, jednotlivé povídky, se mi četly dobře. Autor umí dělat kudrlinky, a po tomhle zážitku si jsem jistá, že jeho tvorbu už nezaměnitelně poznám. A ráda ji budu poznávat dál v dalších sbírkách a knihách. Vážně mi sedl tenhle styl psaní a celé to okecávání. Sice dobře okecaně napsané, na úkor toho závěrečného strachu jednotlivých příběhů, uznávám, ale ve výsledku to sedlo dohromady.

Co mě mrzelo? V dosti povídkách se zmiňuje jakýsi folklór. Jasně, na klasické urban legend mě tehdy před lety utáhl Supernatural. Ale ohledně tohohle folklóru jsme byla ztracená. Je skutečný? Vymyšlený? Z části fakta a z části fikce? Ať je pravda kdekoli (a v jednom případě "Tam někde venku"), kvůli počáteční ukecanosti autora se toho o jednotlivých věcech moc nedozvíte. A to mě trochu mrzelo.

Sakra, další autor ke sledování! :(

Během čtení jednotlivých povídek, jsem hodně rychle pochopila, proč nikdo nepřidal jejich anotaci, přestože jsou povídky hodnocené. Protože je to pekelně těžký. Tak buďte na mé anotační výtvory shovívavý.

Hodnocení jednotlivých povídek jako vždy u jednotlivých povídek. Jasný, ne? Když hodnotím povídkovou knihu a ne knihu, že? Na stejném místě vždy i pár frků.

Čili, hodnocení knihy je tak nějak jenom orientační, hodnotila jsem především povídky, ne knihu jako takovou, protože je to jenom "výběr" ne "příběh za výběm" třeba jako Snové písně, kde jsem udělala výjimku.

Co jsem si z knihy odnesla za poučku? Pokud máte čistou minulost budete před jejímy duchy v bezpečí? Jo, asi jo, to bude ono.

Ještě něco. Nebála jsem se. Nekousala jsem si nehty a nečekala na "lekačku" jako nějaký neználek klasického hororu. Nebo mám spíš na horor jiný názor. Nepotřebuju střeva, která padají na podlahu a spoustu krve. Mě stačí to tíživé v nitru, které se vám zadere zároveň pod kůži. Dobrá hororová povídka se podle mě pozná jednoduše. Strach (ten hlavní, který chtěl autor vytáhnout z nitra čtenáře, ne žádný prvoplánový) přijde až potom po dočtení, když si začnete představovat věci....

Technická: škoda, že kniha měla dost stran s lehce mázlím textem. Nevím, zda to je plošná chyba nebo jenom pár kousků a jeden z nich jsem chytla právě já, ale mojim očkám to nedělalo dobře :(

10 03.09.2019

Mohla to být hodně dobrá kniha, kdyby...

...kdyby měla nějaký děj. Na to kolik má stran, se strašně moc dlouho autorka crcá s první částí. A než se něco začne dít, tak jste za polovinou knihy. Celý to je dobrý, to nebudou lhát. Jenže vzhledem k tomu, kolik má kniha stran, je to prostě blbě rozložený. Ať žijou série! Kdyby byl děj prvního a druhého dílu v jednom celku, tak jsem nad míru spokojená. Takhle jsem se akorát dočkala neustálého opakování toho, jak se Anna bojí a chce, aby to bylo lepší, a jak Charles věčně vrčí, protože sám neví, co vlastně chce. Tada asi to už možná ví, ale bojí se, protože se bojí Anna. (A přesto paradoxně se situace vyřeší stejné jako minule.) A furt dokola. Jako v harlekýnce. Plus vlkodlaci. Takový drámo v první knize sérii nebylo. A už mě to začalo otravovat. Takže...

...takže co s knihou takhle přede mnou položenou, pokud nemám po ruce třetí díl? Budu se cítit ochuzena? Rozhodně teda budu. A totálně teda cítím. Knize to ubralo na mém hodnocení. Nemůžu si prostě pomoct. Sorry. A obava, že to sklouzne potom někam, kam podobné žánrové série většinou sklouznou, narostla do rozměrů, které se mi nelíbí :(

Co mi ovšem začíná vadit, je fakt, že vzhledem k tomu, jak jde děj, skoro se mi příčí, co se autorka nejspíš snaží naznačit. Jsem sice vlkodlak. Evidentně mám být volný tvor. Ale tady je to všechno tak pevně sešnerované pravidly a pocity sounáležitosti smečky, že jo, sice si můžu jít zaběhat, pokud dostanu povolení, ale stejně se musím zeptat, za jaký strom se můžu jít vysr@&t. A to je..bleh :(

10 01.09.2019