Lenka.Vílka komentáře u knih

Začala jsem druhým půlnočním dílem, ale nejsem si jistá, jestli na pořadí tak úplně záleží. Četla jsem dvě povídky. Jednu vynikající, druhou nadprůměrnou. Obojí bavilo, obojí hodnoceno. Samozřejmě ne tady, ale u jednotlivých povídek. Jo, tam taky komentář. Podle délky snadno poznat, co se líbilo víc. Mám za sebou další dvě povídky Kinga a musím říct, že spokojenost se dostavila.

Update 15.12.2020: jelikož se nejedná o povídky, ale novely, raději hodnocení a komentář kopíruji sem. Pro jistotu ;)

Časožrouti 3/5
Námět naprosto bombastický. Jenom délka povídky, která by mohla býti spíš samostatnou knihou, že trochu iritovala. Představovala jsem si tedy (na tu délku) trochu jiné rozložení děje. Ale když vyžďíbnu to podstatné, musím nápad knihy označit za geniální, ale zároveň něco ubrat na hodnocení :(

Skryté okno do skryté zahrady 5/5
Takže. Představte si, že jste slavnej spisovatel. A teď za váma přijde chlápek, kterej tvrdí, že "Prr, to jsem jako první napsal já!". Jste tam? Představujete si ten obraz? Co uděláte? Dokážete mu, že se mýlí a vy jste byli první? Nebo ho budete prostě ignorovat jako blázna? Nebo je v tom něčo jiného? Protože Shooter se dostal nejenom na jeho dvorek. On se dostal i do jeho hlavy. A jeho snů. A přestože počítám s tím, že už snad každý viděl minimálně film (já přesto ne) pokud nečetl předlohu, nechám si to pro sebe. Protože to skončilo a pointa byla přesně tam, kde jsem jí předpokládala, a to mi udělalo proto radost. Jenom mě překvapila ta cesta k ní. A jak to bylo dobře napsané.

Stephen je bez magie. Magie je pryč. Vrací se. Ale, sakra, hodně pomalu! Bude to práce na dlouho. V téhle situaci buď můžete utéct. Ale kam? Vaši nepřátelé to ví a teď po vás jdou. Nebo se můžete bránit. I kdyby to mělo být jenom baseballovou pálkou omotanou očarovaným drátem. A Stephen to udělá. Protože on je Doctor, k€&@a, Strange!

Druhá část příběhu je samotný origin postavy. Lehce si domyslíte, proč až ve třetím dílu série. S linkou z přítomnosti je děj dobře upletený. Jako ta příjemná šála, kterou každý rok znovu vytáhnete ze skříně, přestože jste jí měli už dávno vyhodit. Tak deset let zpátky. (To už bylo moc, co? Jsem se nějak zasnila...)

"Žádný Strangemobil. Zajímalo by mě, jestli mají superhrdinové slevu na metro."

Tenhle díl mi přišel "přístupnější většině". Byl srozumitelnější a místy i vtipný (zajímalo by mě, co je špatného na nahém zadku astrálního Strange. Ale nejvíc mě dostala ta forma cenzury. Černý obdélník jak z devadesátek :D ...většinou se to řeší bublinama nebo pomůckama, ale tohle byla pecka!). Zda je to dobře, se ještě rozhodnu (že je to stravitelnější). Jenom řeknu, že jsem komiks nemusela číst dvakrát, abych pochopila děj. Celý. A kresba taky není tak nepřístupná a rozeskákaná a na velké soustředění.

Jednotlivý padouši byly super, to bez debat. Ovšem Strange byl ještě víc super. Vzorové nakopaní zadků. Teď už jenom doufat, že dílčí války povedou k celkovému vítězství. Povedou? V knize.

A konec dokonale nažhavý na další díl...

12 04.09.2019

Moje první kniha o Milesovi. Doufala jsem tedy, že bude tedy víc o Milesovi. Škoda, že je o něm mnohem míň, než se z názvu tváří. Je to víc o Peterovi. Škoda :(

Tentokrát jsem začala raději s povídáním na konci knihy. A bylo to hned lepší. Protože na začátku jsou dva sešity, aby to i "viděli ti, kterým to nestačilo číst vzadu v knize". A tak zase po troše shrnutí začne příběh, kvůli kterému si většina tenhle komiks koupila. V síti pavouků...

...což je překvapivě povedený kousek. Píšu překvapivě a není to T9 a následně nezkontrovaný komentář. Největší americké zlatíčko není se svýma sólovkama v mém Top řebříčeku. Protože tohle není zas tak moc příběh Milese. Je to příběh Petera a Milese s tím, že pokud všechno dobře dopadne, bude to příběh Milese. Ale dál. Ne v téhle knize.

Takže jako to si takhle hopsáte městem ve svém kostýmu Spider-mana a všechno je ok. Zachraňujete lidi, sejmete pár padouchů a najednou jste někde jinde. Je to jedna z pastí Mystera? Ne, až tak snadný to nebude. Navíc když vám lidi poví, že to je nevkusný. Oblékat se stejně jako Spider-man? Vždyť je Peter Parker mrtvej! WTF? Já jsem přece Peter Parker! A kdo je ten týpek v kostýmu podobnej mému, jenom černej? Bylo to vlastně docela vtipný. Jenom škoda, že první dva sešity se věnují tomu, co se to, sakra, děje, že už je málo času na cokoliv ostatní. A to je škoda! :(

Kolem kolem, dobrý komiks, super příběh. Na seznámení to nebylo vůbec špatné. Ale jak je psáno v závěru knihy, je to takové psaní "na zakázku" pro účel rozvoje MCU. A já se stále ještě nerozhodla, jak tyhle situace brát...

12 04.09.2019

Na tenhle komiks jsem se těšila fakt moc. Mám ráda seriál Legends of Tomorrow, což je pro čistě českého čtenáře největší možnost, jak poznat dvojku Hawkman/Hawkgirl. Protože vždycky se jenom zjevili na chvilku a puf, jejich příběh utekl s nimi. Protože tohle téma, jejich problém (kromě toho všeho zachraňování), je téma, které mě prostě baví.

O té složité minulosti nás kniha informuje hned na začátku. Takže se vám to bude číst dobře, i kdyby jste nevěděli. Ale i tak si sobecky dovolím doporučit onen seriál, který tyto dvě postavy rozebral neskutečně citlivě. Protože, kdo netouží po osudové, nesmrtelné lásce? No, potom je blbý, když z těch dvou si to pamatuje jenom jeden, že...

Jenže nepřítel volá do zbraně. Není čas ma řeči a ti dva se musí spojit. Jako parťáci. Naštěstí to není přepálené a scénář napsal Carterovi trpělivost, takže složitá vztahovka není na úkor ději samotnému.

Pokud tedy čtete komiksy jenom ty, které vyšly u nás, je to perfektní úvod. Jasně, hlavní příběh napsal Geoff, tak jsem si v určitých momentech říkala, jestli už to není moc (jako vždy! To on prostě umí!), ale po bližším prozkoumání mi došlo, že rozhodně není.

Návštěva Green Arrowa to trochu rozředila. A mě to potěšilo. Příběh se dál držel ve městě, takže to nebylo až tak "všeho moc, moc, moc" jako v Indii.

Starší příběh? No, pobavil. Jako vždy ;)

PS: nejkrásnější galerie obálek jednotlivých sešitů za celou dobu kompletu :)

9 04.09.2019

Oceňuji výběr povídek. Každá byla vážně úplně jiná. Jako úplně jiná. Jiný podžánr a přístup k hororu. Různí lidé, diametrálně odlišní. Různá místa událostí. Bylo to neskutečně různorodé. Kniha, jednotlivé povídky, se mi četly dobře. Autor umí dělat kudrlinky, a po tomhle zážitku si jsem jistá, že jeho tvorbu už nezaměnitelně poznám. A ráda ji budu poznávat dál v dalších sbírkách a knihách. Vážně mi sedl tenhle styl psaní a celé to okecávání. Sice dobře okecaně napsané, na úkor toho závěrečného strachu jednotlivých příběhů, uznávám, ale ve výsledku to sedlo dohromady.

Co mě mrzelo? V dosti povídkách se zmiňuje jakýsi folklór. Jasně, na klasické urban legend mě tehdy před lety utáhl Supernatural. Ale ohledně tohohle folklóru jsme byla ztracená. Je skutečný? Vymyšlený? Z části fakta a z části fikce? Ať je pravda kdekoli (a v jednom případě "Tam někde venku"), kvůli počáteční ukecanosti autora se toho o jednotlivých věcech moc nedozvíte. A to mě trochu mrzelo.

Sakra, další autor ke sledování! :(

Během čtení jednotlivých povídek, jsem hodně rychle pochopila, proč nikdo nepřidal jejich anotaci, přestože jsou povídky hodnocené. Protože je to pekelně těžký. Tak buďte na mé anotační výtvory shovívavý.

Hodnocení jednotlivých povídek jako vždy u jednotlivých povídek. Jasný, ne? Když hodnotím povídkovou knihu a ne knihu, že? Na stejném místě vždy i pár frků.

Čili, hodnocení knihy je tak nějak jenom orientační, hodnotila jsem především povídky, ne knihu jako takovou, protože je to jenom "výběr" ne "příběh za výběm" třeba jako Snové písně, kde jsem udělala výjimku.

Co jsem si z knihy odnesla za poučku? Pokud máte čistou minulost budete před jejímy duchy v bezpečí? Jo, asi jo, to bude ono.

Ještě něco. Nebála jsem se. Nekousala jsem si nehty a nečekala na "lekačku" jako nějaký neználek klasického hororu. Nebo mám spíš na horor jiný názor. Nepotřebuju střeva, která padají na podlahu a spoustu krve. Mě stačí to tíživé v nitru, které se vám zadere zároveň pod kůži. Dobrá hororová povídka se podle mě pozná jednoduše. Strach (ten hlavní, který chtěl autor vytáhnout z nitra čtenáře, ne žádný prvoplánový) přijde až potom po dočtení, když si začnete představovat věci....

Technická: škoda, že kniha měla dost stran s lehce mázlím textem. Nevím, zda to je plošná chyba nebo jenom pár kousků a jeden z nich jsem chytla právě já, ale mojim očkám to nedělalo dobře :(

10 03.09.2019

Mohla to být hodně dobrá kniha, kdyby...

...kdyby měla nějaký děj. Na to kolik má stran, se strašně moc dlouho autorka crcá s první částí. A než se něco začne dít, tak jste za polovinou knihy. Celý to je dobrý, to nebudou lhát. Jenže vzhledem k tomu, kolik má kniha stran, je to prostě blbě rozložený. Ať žijou série! Kdyby byl děj prvního a druhého dílu v jednom celku, tak jsem nad míru spokojená. Takhle jsem se akorát dočkala neustálého opakování toho, jak se Anna bojí a chce, aby to bylo lepší, a jak Charles věčně vrčí, protože sám neví, co vlastně chce. Tada asi to už možná ví, ale bojí se, protože se bojí Anna. (A přesto paradoxně se situace vyřeší stejné jako minule.) A furt dokola. Jako v harlekýnce. Plus vlkodlaci. Takový drámo v první knize sérii nebylo. A už mě to začalo otravovat. Takže...

...takže co s knihou takhle přede mnou položenou, pokud nemám po ruce třetí díl? Budu se cítit ochuzena? Rozhodně teda budu. A totálně teda cítím. Knize to ubralo na mém hodnocení. Nemůžu si prostě pomoct. Sorry. A obava, že to sklouzne potom někam, kam podobné žánrové série většinou sklouznou, narostla do rozměrů, které se mi nelíbí :(

Co mi ovšem začíná vadit, je fakt, že vzhledem k tomu, jak jde děj, skoro se mi příčí, co se autorka nejspíš snaží naznačit. Jsem sice vlkodlak. Evidentně mám být volný tvor. Ale tady je to všechno tak pevně sešnerované pravidly a pocity sounáležitosti smečky, že jo, sice si můžu jít zaběhat, pokud dostanu povolení, ale stejně se musím zeptat, za jaký strom se můžu jít vysr@&t. A to je..bleh :(

10 01.09.2019

Koruna nenávisti netrpí tím, čím trpěla autorky předešlá série. Čili to, že až během čtení zjistíte, o čem je kniha, protože anotace vám to nepoví. Tady je prostě jenom totálně blbě napsaná. Vždyť ona ví, proč si "toho nejděsivějšího muže" bere. A ví, co udělala. Nebo je za tím něco víc? Napadne vás. Přece mě s takovou jednoduchostí nebude autorka tahat 200 stran, že? Nóó...je to Amo.

Nejde tedy o to, že by autorka byla blázen. Jde o to, že je to hodně špatný vzor. Že vám vydají (teď už ani nepotřebuje velká nakladatelství, že?) každou blbost, kterou si vymyslíte. A protože u nás Baronet evidentně prosperuje, budeme si podobné literární skvosty užívat ještě dlouho.

Tentokrát mě ale potěšilo, že jsem v komentářích nenašla věty typu: "Ach, ten Bryant je tak úžasnej!" To mi udělalo vážně radost. Možná je svět ještě trochu normální. Protože tady jde o děj téhle knize. Ne o to, "co by se mohlo stát dál" a buď charakter převrátí nebo ukáže, že celou dobu neměl na výběr a potom se ukáže pravda. Kdyby spolu lidi mluvili, mohla to být dobrá kniha. O jednom díle. Možná za jednu hvězdu (a ne kvůli obálce, ale ději). Ale takhle to je blbost minimálně na dva díly, která mě teda do extáze nepřivedla.

Jako vážně? Tohle se někomu líbí?! Asi teda jo podle hodnocení. Ale, prosím, když už to řeknete, že se vám kniha líbí, neberte to vážně jako realitu. Ok? Já to beru jako brakové sci-fi. Potom jo, potom je šance, že se jako čtenář dostanu na konci knihy. Celá kniha je totiž koncipována jako mindfuck. A že u mě to bylo rape nejdrsnějšího kalibru. Ale jestli to je to, po čem současní čtenáři touží, budiž.

(Z mého přečtení vydavatelství potažmo autorka vydělali možná ani promile. To mě těší. Jdu se vyblejt a pokládám někam, kde knihu neuvidím do té doby, než půjdu do knihovny. Je ještě něco horší než odpad? Doufám, že to bylo tištěný alespoň na recyklovanym papíru. Novej za tohle? Shit!)

Na závěr si rýpnu do děje knihy:
Narozdíl od první série autorky jsem pochopila, co mi chce textem říct. Mělo to ale háček. Celou tu formu příběhu. Amo byla Amo se vším tím přínosem pikačovin, jak má ve stálém repertoáru. Kdyby si odpustila všechny ty kraviny kolem a rozepsala se, rozepsala pořádně postavy a charakter, soudě podle konce, kdy vám dojde, o co celou dobu (skutečně!) šlo a co se děje, mohl to být dobrý psychologický román. Bohužel si ale Amo zahrála na Amo a byla z toho obyčejná trapná kravina s nevyužitým potenciálem. Ale spíš je to tím, že na vyšší spisovatelskou ligu nemá.

Stále stejně dobrá detektivka s dost fantasy prvky. Když jsem se dostala k té části, kde Joona Sagu přesvědčuje, jak to bylo s tím tělem Jurka, které našli, myslela jsem, že se počurám smíchy, jestli se to ukáže jako pravda a ne že tam všem už hrabe a i po smrti je dál straší (je to hned na začátku knihy, kdo si myslí, že je to spoiler, je vůl a nemá tušení, o čem je tahle knižní série!). Čili dalších 300 stran jsem četla dost ostražitě.

Pokud knihu budu brát jako crossover žánrů dávám pět. Za detektivku...tolik, aby mi průměr dal čtyři hvězdy.

Ale raději už od knihy a komentáře pryč. Než o tom budu moc dlouho přemýšlet nebo napíšu víc a dojde mi, že je to vlastně na hvězdy tři. Protože ta stále dokola opakovaná zápletka regulované a nesmrtelné nemesis mě už docela nudí. A táhne to celou knihu někam, odkud není návratu. Pro mě vrchol série Lovec králíků, který byl příjemně jiný a vlastně i docela vtipný, tohle bylo...raději už ani slovo, nebo fakt ty tři hvězdičky. Takže jsem se možná na další díl těšila, byla dostatečně navnaděná, ale..

Napsáno stále stejně dobře. Večer jsem vzala knihu do ruky a už to jelo. Ale. Jo, kniha má až moc "ale"...

ZAČÁTEK MOŽNÉHO SPOILERU
Líbilo se mi jediné. Psychický rozebírání postav, aby je dostal tam, kam chtěl. O to víc mrzelo, že po tom všem crcání, kdy postavy skutečně dostane tam, kam chtěl, se všechno vyřeší tak rychle. Což je logické a je mi jasný, proč to tak bylo, kvůli dalšímu dílu, ale protože už netoužím tuhle zápletku dál rozpitvávat, konec mi nesedl. Možná proto mě tentokrát nenažhavil jako minule. Ale naopak otrávil. Kdo četl, ví jak to myslím. Protože...

Zabij bobra a zachráníš les? Fuck me!
KONEC MOŽNÉHO SPOILERU

22 29.08.2019

Velmi příjemná kniha a překvapení. Na sérii jsem se chystala už strašně dlouho a vážně to stálo za to. Navíc vás potěší ten prvek "on ví, jak to chodí doopravdy".

Počáteční dilema, zda jít do toho, mě moc bavilo. Protože je to dobře rozepsaný. Ze zahraničí jsem zvyklá na kovboje, co hned tasí kolty a jdou do boje. Ne, Miko přemítá. Což někoho bavit nemusí, ale ten to taky nemusí číst. Že? Vždyť u policie nedělá a bokovky, který bere, nejsou takový. A hlavně nejsou nebezpečný jako tenhle případ. Ve všech ohledech. Navíc ex parťák, co s tím přišel, je podezřelej jako čistej vzhduch na hlavní třídě. Takže jo, hlavně vopatrně. Celý to bylo až do finále dobrý. Jenon musíte počítat s tím, že tohle je česká kniha od českého autora. Vážně vám na konci nevyskočí tajné dvojče ovládající kung-fu ;)

(A celkově rozuzlení? Nemohu si pomoct, ale není to tak většinou? Jestli hledáte "něco v něčem", co neustále nabízí "server" ve spoustě variací, tady nehledejte. Pokud občas rádi vytáhnete kabel ze své hlavy, kudy vám proudí potřeba komplikovaných zápletek, které jsou sice fajn, ale s realitou nemají nic společného, bude se vám kniha líbit.)

Místy i docela vtipné.

Četla jsem první vydání, z roku 2013. A jsem za to ráda. Ok, fajn, ta nová obálka se taky hodí k ději. Ale je fakt hnusná. Sorry, ale je to tak.

Dělám to nerada, ale tentokrát musím. Ani na vteřinu jsem nebyla ztracena ve vyprávění, jeho rovině, posunu, důvodu změny ich a er. Četla jsem v komentářích že se to někomu stalo. Mé IQ je průměrné, přesto u mě no problema. Jak vznikl jinde problema, já nachápala, na na, prostě nachapala (no překlepa, vím co písala). Prostě jenom musíte přečíst každé slovo každé řádky. Což na počet stran není zase taková oběť. A pro mě žádný problém, protože vážně super.
(A mě to fakt bavilo. Jako to nadechnutí a myšlenka "Jo, takhle." Lineární vyprávění by se sem nehodilo. Vzhledem ke konci. A za to (kromě epilogu) by jste chtěli ještě dát to ze strany 214? Ne, to by nebylo ono. Pouze jeden z příkladů. V ostatních to fungovalo, protože je kniha strašně dobře napsaná, ale v tomhle asi nejvíc.)

Co mám povídat kolem a kolem. Bavil mě děj. Jak je to napsaný taky. A kniha na pár chvil udržela mojí pozornost. A protože jsem nenáročný čtenář (cha cha cha), výše zmíněné mi stačí. Rozhodně budu číst sérii dál.

21 27.08.2019

Už jsem tak trochu pochopila, co je Erlendur zač. Takže se v knize objeví všechno, co jsem si oblíbila. Hustej bručoun, hustej pozitivář a hustá nevěřenka, která mi v téhle knize udělala velkou radost.

Celé to začíná vyšetřováním smrti starého člověka. Aby se mohlo jít do minulosti jak zavražděného, kde se odkrývá spletitý osud několika aktérů, těžce poznamenaných minulostí onoho může. Též se něco zase dozvíme o samotné zemi, která s tím zase trochu souvisí. Nebo taky ne. (Oj, jak já smála na konci minulého dílu, když se čtenář dozví, jak to bylo s tím hrobem "buditele".) Takže si počkejte, jestli to zase bude podobné nebo ne (myslím ta blata tentokrát). A taky doma to není skvělý. No, s takovou dceruškou se nedivím. Takže se kříží jedno vyšetřování s druhým, které taky není snadné.

Jinak celkově všechny ty situace otec/dcera za mě v knize byly nejsilnější (série má dost knih, tak snad se časem víc seznámíme i se synátorem). Ale jak se blížil konec a všechno se odkrývalo, napadlo mě: "Prosím Erlendure, udělej to samé co minule!" No, a dopadlo to, jak to dopadlo...

Tuhle knihu sráží jedna věc. Anotace, která je u vydání z roku 2004. No, ty vole, ještě že jsem jí, k#@&a, nečetla před čtením knihy! Nevím, odkud to je, ale vykecá tolik věcí, až mi bylo smutno. Skoro celou knihu. Až se divím, že v ní není ještě celá zápletka! Na knize je jiná. Krátká, dost podobná té z nového vydání. A taky dost podobná stylem textu v knize. Takže pokud si chcete v knize užít překvapení, nečtěte anotaci. Pokud jí někdo znění, ok, ale chudáci ti, kdo četli před datem tohohle komentáře :(

V doslovu knihy je zmíněno, že v islandském telefonním seznamu, bychom autora našli pod "A", ne pod "I". Jasně, trochu matoucí, ale dává to smysl, vzhledem k tomu severu (asi to trochu nastuduju). Jenže v našich podmínkách to akorát mate. Protože když jsem už minule hledala autora v regálu knihovny, tak mě knihovnice odkázala na písemeno "A", protože jsem pod "I" našla jiné jeho tituly, ne ten mnou hledaný. Ano, v naší knihovně kvůli systému islandských jmen mají autora pod dvěmi písmeny. Protože to Indriðason vlastně není příjmení. Čili to smysl dává. A pod "I" v regálu knih měli víc. Ale v katalogu ho vedou jako "Indriðason, Arnaldur". No není ten svět s jinýma kulturama hned o něco veselejší?
Bohužel pod písmenem "A" v té době seděl nějaký pán a mě bylo trapné před ním ty čtyři knihy z regálu o dva metry vedle (před jeho očima) přesunout správně na písemno "A" z písmena "I", aby byly u sebe. Ale příště, příště bude pomsta dokonána. Muha haha!!!

(Adaptaci už mám doma, tak se už těším.)

16 24.08.2019

Celý díl si pro sebe v podstatě uzme akce. A trochu knize chybí věci, které má mít právné finále knižní série. Nečíst knihu s myšlenkou "Tokijský ghú:re", tak za mě hodně neuspokojivý konec. Zakončení volných konců postav? Zakončení a dobudování charakterů a nějaké vyústění? Chybí tomu hořkosladký pocit, který mívám u posledních dílů. To mi zde chybělo. Takže jo, akce jak ve filmu d Bjůsem Vyližem, ale ten feeling, kterej to mělo mít, zůstal někde v čekárně. Proto nemohu říct, že mě to vzalo za srdce, ale ani že to je propadák. Jenom to je dost jiné, než jsem jako čtenář očekávala. Od posledního dílu :(

10 21.08.2019

I přes druhou polovinu, která je jeden velký souboj, kterým se hrdinové (ti přeživší) připravují na finále, možná byl nejlepší úvod. Tohle já můžu :)

Takže co napsat k ději? I přes tu velkou "bum bum" a přípravu na to nejdůležitější "bum bum" dalším díle, mě to strašně bavilo. Když i inspektoři čekají průšvih a velké ztráty, je vám jasný, že to žádná procházka růžovým sadem nebude.

Chvilka poezie opět v tom nejlepším momentu! (Chi chi chi!)

Kresba krásná jako vždy. A těch drobných detailů tam bylo tolik, že bych se odvážila tvrdit, že žádný díl jsem zatím nečetla tak dlouho. Prostě vychutnáváte.

Jo, málem bych zapomněla. "Ach" i "wow" :)
Přesto se nemohu zbavit dojmu lehkého natažení všeho, aby mohlo být dílu 14, ne 13...

13 21.08.2019

Tenhle díl mi přišel trochu uvolňenější než jednička. Autor nám opět zopakuje, že většina policistů se jenom tváří, že ví, co dělají, ale neví to a nechtěj vypadat blbě, přestože to o sobě všichni navzájem ví. Tady se totiž moc vražd neděje. Ale hodně se tady fetuje a chlastá. No, ono, co tam? Takový prototyp vesnice. Jenom trochu větší...

Ale když koukaj a komentujou mrvolu na hřbitově, to bylo vtipný. Stejně jako výslech slečny, která jí našla. Za mě to knihu nesnižovalo. Prostě ten nízký počet zavražděných autor uměle nezvyšuje jenom proto, aby to bylo pro čtenáře zajímavější, a udělal omáčku. Přeci jenom je to kniha z roku 2002. Takže jsem doufala, že potom i samotné rozuzlení bude "obyčejné" a nijak nafouklé (toto logicky psáno před dočtením).

Opět dost historického okénka. Jsem za to ráda. Nebudu se tvářit, že jsem o téhle zemi věděla víc než název hlavního města. Zase zhruba tak polovina knihy o postavách a druhá vyšetřování. Což je ok pokud má kniha 500 stran, ale lehce přes dvěstě snad bude o zvyku. Co oceňuji je víc reálný konec oproti knize Synové člověka (toto logicky psáno po dočtení).

("A co má vlastně znamenat ta ochrana islandské mentality a jazykové kultury, o které pořád mluvíš? Francouzi jsou neuvěřitelní patrioti a podívej se, jak jsou namyšlení a nudní. Chceš snad, abychom byli jako Francouzi? Podle mě nemá politika izolace budoucnost. Islanďané se nikdy nenaučí mít vkus, což se mimochodem projevuje i tak hroznými jídly, jako jsou beraní varlata nakyselo nebo opékané ovčí hlavy. Kdo to má žrát?)

Kam autor chodí na ty svoje řeči?! Je jak psycholog (vztaženo na závěr knihy, ne na citaci z minulého odstavce) a vlastně to dává smysl! Super! Přesto mě poslední kapitola rozhodila. Dost podobné jedné knize, kterou jsem četla nedávno. Docela by mě zajímalo, jak s touhle věcí autor hodlá dál pracovat a zda takhle nebude (snad) končit každá jeho kniha (dobře to nastavilo charakter Erlendura, plus to s jeho dcerou minule, tak jsem zvědavá, co s tím autor má za lubem).

PS: byla jsem dost překvapená ze vztahu hlavních vyšetřovatelských koumáků. Dost se mezi prvním a druhým dílem změnil. K dobrému (lepšímu) pochopitelně...

15 19.08.2019

Tentokrát je hlavní vedlejší postavou sám Alfréd. A že ta jeho minulost byla fajn. Hned na začátku třeba to nahánění policajtama. Alfréd vs. semafor! Jo, to bylo vtipné. Navíc, když se ukáže, že je silně propojená s přítomností. Čili finálové zúčtování nemohlo být ani lepší. Vzhledem k tomu, co postavy dovedlo přesně do toho bodu, kde jsou. Kdo z koho? Naprosto pecka příběh! A konec doják jako kráva. Fňuk, slzička...

Kresba se i tentokrát velice povedla. Jenom ten Batman nemusel mít většinou obroušené zuby jako Hannibal (chi chi chi, asi upíří deformace).

Víc nechci psát, protože těch informací o Alfrédovi bylo fakt hodně.

Bonus potěšil. Pohled pod roušku mafiánského zákulisí..

12 15.08.2019

Druhý díl je složen z příběhů, kde jsou v hlavní roli zaporáci. Jeden scenárista, jiný kreslíř na každý z příběhů. Ale je to propojené. Nedoporučuji tedy vynechat díl v pořadí. A dál zakončení příběhu z první knihy, Prokletý kruh (jenom škoda, že někde v knize není poznámka, že se příběh odehrává před první knihou a jde vlastně o trénink Duka, jestli je připraven. A jestli jsem internet pochopila správně, tak ten konec se vysvětlí dál v sérii Dark Knights: Metal, vyjde na podzim. Chápu, že jsem byla jediná, kdo si na konci řekl WTF, tak se mi ulevilo.)

Nejdřív přijde na řadu Mr. Freeze a přinese sebou zimu, depresy a nádhernou kresbu. Je to především pastva pro oči kvůli zpracování.

Potom Batman potřebuje pomoc od Poison Ivy. Ale rychle! Je to otázka života a smrti. A ještě nebezpečí na pozadí (příběhu, ne sličné doktorky). Moc krátký příběh, bohužel. Než jsem to vstřebala, tak byl konec.

A potom přijde na řadu Mad Hatter. Hele, v úvodu mě málem klepla pepka! Už jsem chtěla na Batmana volat PETU, ale ok :D pokračování je taky solidní haluz. Prostě Mad Hatter, vítejte na představení!

Je to příběh s motivem, "jak slepička chodila kvůli kohoutkovi po všech čertech", a to asi rozhodne, zda se vám bude kniha líbit. Takže ve finále se to (logicky) všechno sejde a slepička sežene všechno. No, teď už jde jenom o to, zda to pomůže kohoutkovi...

14 14.08.2019

Co jsem nejvíc ocenila u hlavního příběhu (Můj nejhorší nepřítel) je nelineární vyprávění. Jak se to postupně odkrývá. Proč jdou i lidi po Batmanovi? Proč Alfred řekl, co řekl? Proč Jim najednou není přítel? Díky tomu, jak je podáno vyprávění, se z knihy stane víc než jenom tupé odstraňování bezvýznamných padouchů. Toho důležitého má odvést daleko. Tak proč mu všichni najendou hází klacky pod nohy a chtějí mu v tom zabránit?

(Zrovna tuhle sérii jsem neměla v plánu číst. Ale sama nevím proč, najednou jsem v balíku s ostatními knihami měla Prvního spojence. Tak jsem si koupila i první dva díly. No, zatím jsem spokojená...příjemný omyl.)

Kresba samotná v hlavním příběhu byla dobrá. Ano, "dobrá". Chyběla mi jakási přidaná hodnota vyhrání si a vymazlení kabátku. Ale já jsem skromná. Jak mám ráda ve filmu scény v dešti, tady jich bylo taky dost. A luxusní. Ty to vynahradiy. Co oceňuji, je, že na tom dělal jenom jeden člověk. Což mám stejně nejraději.

("Jestli si myslíš, že umřu ve skupinovém objetí, tak si mužeš vybrat svůj oblíbený otvor a ten nápad si ---" no, nevyhrožuj, když nemáš dost času na proslov!)

Kratší příběh (Prokletý kluh) potěší, protože klasika. Prostě "Batman detektiv", kde je víc Duke. A dozvíme se věci...

14 14.08.2019

Základní anotace je dobrá. Nebudu lhát. Protože já si hned vzpomněla na knihy od Julie Garwood. Ty mě moc nebavily. A tohle je podobné. Trochu. Jenom je tam víc sexu. Sexu, který mě většinu času nebavil a byla jsem ráda, že už je hotovo. Ale to mi nevadilo, protože se ukázalo, že ostatní děj není (ze začátku) špatný. Já mám totiž v oblibě erotické thrillery, ale těch je pomálu. Spíš vychází erotické romány, které si hrají na jakýsi děj, možná i na thriller. Ale na druhou stranu je škoda, že to prokouknete tak rychle. Scény, které mohou skončit jenom tím jedním způsobem. Situace, které by měli skočit jinak, ale skončí jenom tím jedním způsobem. Vlastně i ta sprostá mluva mi zde nesedla. Jako kdyby nám autorka chtěla ukázat, že jsou její hrdinové "prostí z lidu", přestože oni se tak zvenčí nechtějí prezentovat. Nevím, jaký byl původní text, ale že se ty dva potkali na diskotéce? Pokud je čtyřicátník na diskotéce, je to zoufalec nebo uchýl, nebudem si lhát. Tudíž doufám, že je místo "ztraceno v překladu". Jinak to vyznívá dost uboze a zoufale.

Jenom je škoda toho častého střídání pohledu. Třeba po jedné stránce, které asi má přidat na údernosti. Jenže první půlka pohledu je dost často druhá polovina pohledu toho druhého. Prostě situace na sebe nenavazují. A to tam bylo dost často. Nebýt tohohle, tak je kniha podstatně kratší. Nepotřebuju to znovu číst. Já nezapomněla, co se dělo stránku zpátky! Fakt ne.

15 13.08.2019

Tak tohle bylo hodně divný, zvláštní a ujetý.

Takže... někdo, kdo má magický nadání, by nebyl nadšený z toho, že někdo chce svět bez magie. Příběh nebyl úplně špatný. Až na ty skoky ze scény do další. Akorát jsem furt hledala, jestli mi nějaký bídak nevytrhnul stránky. Je to na úkor tomu, že se něco stále děje. Což zamrzí.

Takže jo, byla jsem většinu času znamená jako lesní včela.

Přesto musím vyzdvihnout kresbu. Dnes se to vážně povedlo.

No, snad mě třetí díl nějak srovná. Protože konec byl dobrý...

12 11.08.2019

Překvapení. Proč? Že i po tolika dílech je autorka stále originální. Tenhle díl je trochu komplikovanější a má dost jiný postup vyšetřování. Ale o to víc potěší poslední kapitola. Já se na konci jemně usmála. Jinak to nešlo...
(Dnes všechno, nějak došla slova :( ...)

Co ale nevynechám je naštvání. Během jednoho týdne druhá kniha, jejíž lepená vazba s tou látkovou karvinou ve hřbetu, se mi roztrhla na prokleté straně 30...

23 10.08.2019

Nechala jsem se utáhnout na nudli. Dala svému oblíbenému uživateli palec za komentář a rezervovala knihu v knihovně. A až když jsem otevřela, zjistila jsem, že je to kniha od stejného autora jako Báječné dny. To není poděkování, ale "oh shit"...

Kniha to špatná není, to věru ne. Vždyť jsem jí dočetla! (Narozdíl od knihy Báječné dny.) A byla jsem schopná najít hodnocení na škále od nuly do pěti! (Spoiler...těžké rozhodnutí to nebylo.) Ale zbytek a to ostatní mi uniklo. Mít v oblibě lidi (ani živý ani vařený), určitě nadšeně klikám pět hvězd. Ale během čtení jsem si hodně rychle vzpomněla, proč jsem autorovu první knihu nedočetla...

10 08.08.2019