Lenka.Vílka komentáře u knih

Během měsíce se mi sešly dva relativně podobné tituly. Ledová krev a Ledová jako sníh (a to mě ještě čeká Sníh nebo popel). Všechny knihy jsou prvním dílem série, všechny jsou YA a všechny jsou na podobné téma. Ledovou krev mám za sebou, Sníh nebo popel před sebou a teď Ledová jako sníh. Do toho!

Začnu obálkou, ta je prostě nádherná. Pro někoho, kdo miluje zimu, sníh a všechno to kolem jasná volba. Být o deset let mladší, knihu si koupím snad už jenom kvůli obálce. Takhle jsem si ji donesla z knihovny a hned se pustila do čtení. Z designu nelze nezmínit ještě látkovou záložku. Hrubej kaloun, takže žádný natahování, když se otevírá kniha (zásadně nechytnu konec a hned neotevřu...ale hezky chytnu, jedu listy k rohu a přes roh otevřu...a to s tím natahovacím nedomrlčetem nelze). Protože se záložkama je to jako se vším ostatním. Máte jich hodně, ale najednou když je jich třeba, celej byt se změní na černou díru a nikde žádná.

S obsahem knihy to už je trochu horší než s designem. Začátek je nezáživnej. Většinou mi nevadí, že si řeknu: "Tohle jsem už někde četla." Ale útěk z cvokhausu, nebezpečnej kluk láska, tajemnej kluk zachránce, další (?!) kluk zachránce, vím víc, než říkám máma. Než se dostaneme do Algidu tuctová nuda, tak jsem doufala, že se to zlepší. Jelikož se jedná o nenáročné čtení, řekla jsem si, že to vydržím (trvalo mi tři hodiny). Kniha je ale napsaná hodně čtivě. Taky dobře, alespoň jsem neměla čas kroutit hlavou nad pár dost nelogickými scénami. Dočetla jsem, protože zvědavost a protože jsem chtěla vědět, jak to dopadne. A kvůli onomu pohádkovému základu. Sice průměr, ale ne špatnej průměr. Ale zase lze poznat podle mého povrchního komentáře, že se mi s ním nechtělo jít do hloubky. Proč bych měla já, když to neudělala ani autorka...to si nechám pro jiné tituly. Třeba ty, které jsem ochotná číst znovu. Ledová jako sníh to ale nebude.

14 18.02.2018

Možný spoiler
(Třeba kdyby si myslel, že má Tanzie leukémii, možná by se vrátil. Jednou se dívala na televizní film, v němž se rodiče hlavní hrdinky rozvedli a pak se zase dali dohromady, protože dostala leukémii. Ovšem Tanzie leukémii ve skutečnosti nechtěla, protože z injekčních jehel omdlévala a měla dost hezké vlasy.)

S autorkou jsem měla trochu delší pauzu, takže jsem skoro zapomněla, jak umí poutavě psát. Pokud se mi trefí do tématu, jsem z jejích knih nadšená. A Jeden plus jedna řadím mezi to nejlepší, co jsem od autorky četla (ano, vyhrála u mě i před Dřív než jsem tě poznala). Příběh vlastně takový obyčejný, ale o to uvěřitelnejší (všechno...teda kromě těch "ukradených peněz", které mi přišly podstatné vlastně jenom proto, aby se vytvořilo "drama posledních třiceti stran", které prostě v knize muselo být...jako ve všech podobných). Tohle není příběh o Popelce uklízečce (opravdu nemám v ruce variaci na Krásnou pokojskou). Tohle je příběh o uklízečce, která má srdce Popelky, a ještě něco navíc (fajn, až na tu jednu věc). Což je o level víc. Nemohu se zbavit dojmu, že kdyby úplně stejný námět napsal někdo jiný, kniha jako celek nevyzní tak dobře. Jsem za podobné autorky (autory) ráda, protože rozřeďují mé většinové čtenářské preference. A jsou hlavně důkazem, že i knihy pro ženy a romantické knihy nemusí být kýčovitě klišoidní a mohou být i inteligentně napsané. Já bych jich totiž klidně přečetla víc, protože nemám zatvrdlé srdíčko. Jenom většina těch knih je patetická břečka emocí o Adonisovi a šedý myšce. Což tady fakt není a díky za to.

18 16.02.2018

("Konečně ses naučil nedávat rány jako holka."..."Jo, no...měl jsem dost možnou trenérku.")

Poslední díl byl nádherný a zároveň smutný. Taky jde o úctyhodné rozloučení. Proto se na sérii dívám jako na celek a až na nějaké slabší díly na začátku jsem spokojená. Konec mě přesto překvapil. Co se stalo s jednotlivými aktéry. Jestli je řešení problému správné nechám na každém čtenáři, protože já sama si nejsem jistá, jestli mi to takhle vyhovuje. Ale já jsem jenom čtenář, takže to takhle respektuju, líbil se mi, ale nezavrhuju alternativy. Času se sérii nelituji a jsem ráda, že jsem u toho mohla být. Ale...knihy jsem měla půjčené z knihovny, ale zase je pravda, že přes klady si nepůjčím znovu. Je to kvůli těm drobnostem a nelogickým chybám děje.

11 16.02.2018

Celý díl je vlastně o zjištění jedné podstatné informace, která bude důležitá do budoucna. Akční, emotivní, děj se zase dál poposunul. Na další díl se moc těším. Snad se dozvíme všechny ty odpovědi. Já už mám v hlavě scénář, tak uvidíme, jak hodně se mi to splní. A 355 je pro mě zase o trochu větší borkyně.

10 16.02.2018

Na úrovni dílu předchozího, protože se nemůžu ubránit dojmu, že šlo jenom o dobrý natažení. Ale dobrý, to zdůrazňuji, protože by to šlo stáhnout. O hodně. Ale ty drobečky do dalšího pokračování mě bavily. Flashbacky jako vždy dobré a potěšily.

("Smích vymřel s chlapama.")

Nemohu si ale nerejpnout do jednoho aspektu knihy. A to je humor. Buď je vyprávění suchý a mě se koutky nezvednou ani jednou nebo se třískám od začátku do konce. Škoda, že to není tak plynule rozložený. Ale na druhou stranu je hned po pár stránkách jasný, jestli tenhle díl bude chacha nebo navážno. Možná je proto lepší, že čtu takhle za sebou.

11 13.02.2018

Být poslední chlap na světě je makačka. Hledáte svojí holku, bojujete proti šíleným ženským, hráblým ženským, nadrženým ženským, jste brán jako možná zachrána na zachování lidstva, kdyby se o vás ostatní dozvěděli. A do toho přijde reportérka, která si vyfotí vaše nádobíčko v ne příliš lichotivém rozpoložení, že v seznamce by to dojem neudělalo.

("Ani...ani jsem neměl čas si ho protáhnout. Měl jsem ho zcela neobvykle schlíplýho...")

Takže nezačne hledání jenom Beth, protože jsme konečně v Austrálii, ale zároveň i paní reportérky, co sice není pornografka, ale to s tou šlupkou a vyfocením vercajku, o ní platí. Zbytek děje je dovysvětlují a dovyplňující. Beth 2 asi bude mít ještě nějaké eso v rukávu a taky 355, kterou mám stále raději. Jo a málem bych zapomněla, konečně se dostaneme do cílové destinace. Konnichiwa, bitches! Jenom něco mi chybělo. LSD laděný sny o Beth 1. Tak snad příště...

11 13.02.2018

Jednodušší, odlehčené, akční. Ono se tady nic zase tak zásadního nestane, přesto jsem se bavila. Nebo si snad někdo myslel, že cesta bude probíhat tak, že si sednou, popijí čaj a vystoupí v Japonsku? Smála jsem se hodně. Po dvou dílech zpátky příjemná změna.

11 13.02.2018

Hned po otevření mi došlo, proč je tenhle díl tak tlustý. Strašně moc informací, které posunuly děj, který byl dobrý, svižný a akční. Udělalo mi radost, že jsem se dozvěděla, jak to přesně bylo s Yorickovo bouchačkou na konci předchozího dílu. Hodně Héró, hodně minulosti, super závěrečná akční scéna. Jenom mě překvapilo, jak se rychle skákalo a bum problém vyřešen. Na mě moc rychlé vzhledem k tomu, jak se jiné situace v tomhle díle dlouho pitvaly. Ale jsem spokojená a těším se na další díl.

12 12.02.2018

("Tak už teď vím jistě, že jsi chlap. Tahleta hatmatilka je tajná řeč, který rozumějí akorát holky. Ale takhle rychle jsem to ještě od žádný neslyšela...Já se na to vyseru! A vy jste mi tvrdily, že je to čínština!")

Jsem ráda, že jsem dala sérii další šanci, protože jsem dobře udělala. Dost věcí konečně dává smysl a Yorick je mi mnohem jasnější. To mi v příběhu chybělo. Hodně psychologie, dost akce, pár mrtvol, kopec humoru. Prostě je to zpátky, jako na začátku série.

11 12.02.2018

Neměla jsem tušení, že bude pokračování. Přesto mi nevadil konec prvního dílu. A když jsem se dozvěděla o druhém, byla jsem nadšená. Logicky, protože to bylo prostě super čtení (tak super, že jsem si knihu nakonec koupila).
Ale pokračování je tady a je naprosto úchvatné. Hlavně je barevné. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že se mi to vlastně líbí víc. A že i tohle byla divočina! Děj na ach, kresba na wow, což je moje nejoblíbenější kombinace v komiksu a nejvyšší možné vyznamenání.
Ale stejně jako u prvního dílu. Pokud budete mít tu možnost a sežene limitku, bude se vám asi číst lépe kvůli vazbě. A já si jdu vyrobit nějakej fešnej obal, až budu knihu číst znovu...

11 08.02.2018

O existenci knihy jsem dozvěděla až v okamžik sledování traileru adaptace (jasně, sežrala jsem to i s navijákem kvůli Joelovi Kinnamanovi, ale i děj se zdál dobrej). Tak jsem se hned dala do čtení (nejdřív předloha a potom adaptace, nejsem barbar!) a stálo to za tu cestu (čtecí i do knihovny). Kniha ve mě zanechala silné abstinační příznaky a chci další.

Měla jsem ale problém s knihou při určování žánru. Strašně dlouho působí text jako detektivka se SF kulisami. Jenže...celá ta věc s pouzdrování, klonováním a zálohováním je dokonalá. Po technické stránce je vše dobře popsáno a já si zvládla představit společnost, která takhle funguje.

(Autor se vás nesnaží přesvědčit, že bejt Meta je špatná věc. Ani že to je dobrá věc. Ukazuje obě stránky a vyberte si. Šli by jste do toho, kdyby ta možnost byla? Já knihu začala číst s tím, že to bych nikdy nechtěla. Ale jak říkám, dobré argumenty k oběma stranám mince.)

Stejně tak jsem uvěřila i snahu našeho nebohého Kovacse, že chce zjistit, kdo za tou vraždou stojí (za oněch podmínek, kdo by nechtěl, že?). Takže nikoho jistě nepřekvapí, že se to trochu zamotá a o akci nebude nouze. Nejvíc na mě zapůsobily myšlenkové pochody a rozebírání myšlenky, jestli je to všechno správné, které byly v textu poměrně zastoupené. Navíc většina ostatních myšlenek mi přišla aklikovatelná do jakéhokoliv doby, takže prostě aktuální kdykoliv. Tak jsem se vykašlala na přemýšlení o tom, co je kniha za žánr a potom jsem si to užila. Prostě dokonalej matroš. Příběh (pecka, to jednoznačně), postavy (pochopila jsem každého a moje sympatie lítaly z leva do prava jako tenisovej míček. Kromě Kovacse. Ten se moje sympatie získal hned a já měla jasno až do konce), vyprávění (v první osobě, takže na to dumání je prostor), to vše vás nutí číst dál, protože je to prostě dokonalé. Při další návštěvě knihovny beru druhý díl.

Stručně řečeno. Jsem ráda, že v současné době je málo scenáristů, kteří jsou schopni přijít s originálním námětem. Jinak bych na knihu nikdy nenarazila. Zde na DK bych ji totiž zaregistrovala pouze v případě, že by četl někdo z mých oblíbených. Takže díky scenáristi, díky...

13 05.02.2018

Příběh o ztrátách způsobených získáváním a získáních způsobených ztrátami. Jinak knihu popsat nezvládnu. Celá myšlenka je dokonalá a dává smysl a naprosto chápu čtenářskou fascinaci i po tolika letech (věděla jsem, o co tam zhruba jde, ale s příběhem mám v téhle formě premiéru). Chápu, proč to je tak čtená kniha, ale...přestože jsem v ruce nedržela žádný bichlový materiál, v určitých momentech se nudila. Dost věcí se mi tam zdálo zbytečných, a kam bych se ráda podívala, autor přeskočil. To mě pouze utvrdilo v myšlence, že jsem si nejdřív měla přečíst původní povídku. No co, tak nakonec až potom. Třeba se sem vrátím a přidám hvězdu. Zatím čtyři, protože pět s klidným svědomím dát nemohu.

24 02.02.2018

Kniha mi udělala radost. Už při pohledu na obálku a po prvním otevření knihy. Šlo o kresbu. Naprosto dokonalá a hodící se do doby, kdy se příběh odehrává. A taky k Mignolimu. Bavilo mě, že částečně vím, co od postav očekávat. Jejich základní směr myšlení a jednání je vlastně stejný. Jenom postavený do jiného kontextu a příběhu. Takže je jasné, že další díla Troye Nixela budu vyhlížet s očekávání něčeho hodně dobrého. Super je, že odkazy si buď užijete nebo ne, ale v tom v případě nebudete zase tolik strádat. Smysl to dává. Jako celek doporučuji, protože tahle kniha je špičková. A ke konci hodně ujetá přesně tím směrem, jak to mám ráda.
I druhá část byla dobrá. Sice trochu krátká, ale vyvedení právě v těhle barvách bylo strašně moc efektivní.
Z obou projektů bych na českém trhu ráda spatřila víc. Snad se pošťěstí.
Třetí část zapadla do schématu, děj byl dobrý, ale kresba, která odpovídá době, má u mě vždy průměrné body.

15 31.01.2018

Efektivní jízda, kterou prodává právě ona efektivní jízda, ne originalita materiálu. Není problém s obsahem. Věděla jsem, do čeho jdu, ale tohle byla nuda. Žeru střílení do všeho, co se hejbe, dokud se to hejbat nepřestane. Ještě víc žeru automobilové honičky a přestřelky. Ale v tomhle podání nikdy víc.

11 29.01.2018

("Střílela jsem lidi, škrtila jsem lidi, jednoho ču@&ka jsem i utopila...tak proč nevím, jak na tyhle krávy?")... Mindy o svých spolužačkách.

Mindy je zpátky doma u mámy a nového táty. Měla by být šťastná, ale není. A není to jenom těma krávama ze školy. Tohle se dá vyřešit jenom jedním způsobem. Předstírat hodnou holku a v noci vykosit všechny čura&#&@ny (tohle slovo mě vždy přenese zpátky v čase...ach...). A s kým jiným než se starým souputníkem Nářezem. Takže si pomůžou navzájem. Jak v učení sociálních dovedností (jak to dopadne, není překvapení), tak nových bojových chvatů.

("Tak se obleč ve vrstvách, ty debile! Vidíš snad Punishera v kulichu, když je kosa? Jakákoliv slabost je pro superhrdinu nevýhoda....A navíc, kostým bys měl nosit s hrdostí."..."Vždyť já jsem hrdej. Jenom mi skoro umrzly koule.")

Nemohu se ubránit dojmu, že Zabijačka vznikla, protože Millar nevěděl, jak druhý díl začít. Tak skočil do vody a čtenář si musel domyslet, co ho dovedlo ke skoku. Zabijačka dost věcí vysvětlí. Co mě zajímalo nejvíc? Jak se z ču@&ka Zuřivce stal ču#@k Ču#?k. Ne Bruce Wayne 2.0., ale Bruce Wayne hadr oproti němu. Ale opět hustý, nic jiného jsem nečekala. Jsem spokojená. Až na deníkový font, to byl děs. Naštěstí ho bylo pomálu.

14 28.01.2018

Komentáře píšu průběžně při čtení. V tom původním bylo něco v tomhle smyslu: škoda, že ze série vyšly zatím jenom dva díly, a ještě takhle na přeskáčku. To jsem nakonec smazala, ale stále si to myslím. Nevadí mi to z jiného důvodu. Myron je prostě...nebral mě. Vlastně ani téma. Tyhle typy detektivů mě moc netáhnou. Zachránil to pouze autorům styl, který je vždy dobrej. Ale na záchranu knihy v takové míře, abych slušně hodnotila, to tentokrát nedal ani Harlan.

12 27.01.2018

První komiks byla sice stará škola, ale hodně dobrá. Stručný příběh, jak se z Johnnyho Blaze stal Ghost Rider. Příběh dobrý, i když lehce naivní (ta myšlenka, že ďábel nenajde cestičku pro podraz...protože písmena na smlouvách s ďáblem jsou ještě menší než u lichvářů), celý zrod Ghosta se mi v základu líbí. A jsem za tyhle části v sérii ráda. Kdo o něm nic nevěděl předtím, ví teď, a druhou část si užije (i když i v něm je tomu pár stran věnováno).
Druhá byla jiné maso. Bavila jsem se. Kresba ve většině sešitech dobrá, vlastně hodně dobrá. Líbilo se mi jak bylo kresbou rozděleno časové střídání, protože ke konci se skáče hodně, ale v hlavě to neudělá maglalz. Naopak, bylo to přehledné. Po stránce příběhu průměrné, ale nemyslím si, že šlo vymyslet něco jiného. Naopak oceňuji konec. Když vám dojde, že... (no, přečtěte si to a dojde vám to i bez mojí pomoci...)

Ghost Ridera znám pouze od Ennise. Ten děsnej film jsem fakt nedokoukala a potom Agenti, takže jsem si zase trochu doplnila díru ve vzdělání.

12 26.01.2018

Pomsta hraběte Skarbeka:
Přiznám se, celkově mě nebaví příběhy (v jakémkoliv provedení) z téhle doby. Jo, jo, Lenka.Vílka je trapná a ničemu nerozumí, protože není na klasiku. Super, že jí to nevadí. Ale příběh mě bavil. Kresba víc. Ta byla luxusní a já si užila každou stránku. Ale znovu bych nečetla, to vím jistě.
Wester:
Jupí, další žánr, kterej mě do varu nepřivede. Proto se odvážím hodnotit pouze kresbu. Která mě taky moc nebrala. Ale ty dvoustrankové byly nádherné.

Trochu mě zmátl obsah knihy, nebudu lhát. První část příběhu Skarbeka a další, jiný. Tak snad u nás vyjde i druhá část, protože zase tak špatný to nebylo, takže se pokračování nebráním.

10 25.01.2018

Tahle kniha má veškeré předpoklady, aby byla hit. Děj je ne lehce, ale naprosto předvídatelný, přesto mě bavil. Ale to musíte při hodnocení vypustit, pokud je vám 20 plus, a prostě si užít jízdu. Že naše Ohnivá bude víc než jenom to, je hned jasné. Že našemu Ledovému v hrudi bije srdce žhavější než Ohnivým, je taky jasné hned. Kniha se dobře četla. Hlavní hrdinka mě neštvala, takže cajk. Kniha měla spád, čtení jsem si užívala a tak celkově mě to moc bavilo. Mrzelo mě ale, že historie toho všeho byla stažena do tak krátkého vyprávění. Možná potom bych lépe pochopila minulost těch dvou skupin (pardon, království, ale to vyprávějte Ohnivým na útěku). Ale pochopila jsem (podle děje dalších dílů), že má zvědavost bude nejspíš uspokojena. Na druhou stranu jsem potěšena gradací děje. A jak (a hlavně kde) skončil první díl, druhý nebude vata před finálovým třetím dílem. Začíná mi ale vadit vyprávění ich v podobných příbězích, čtenář přijde o vrstvy. A konkrétně v tomhle případě mi to vadilo hodně, protože příběh byl jinak luxusní. Proto tajně doufám, že příští díl bude lepší. S uvěřením první části jsem neměla problém (jak se Ruby poprvé učí ovládat svoje schopnosti a je u bratrů), ale druhá část byla horší (kdy je Ruby zajata a bojuje v aréně). Akční popisy autorce (zatím?) moc nejdou. Taky bych nesrovnávala se Skleněným trůnem. Je to jako říct, že Planeta opic a King Kong je vlastně jeden a ten stejný film, protože tam jsou zvířata. Ano, něco tam je společného, ale v jaké žánrovce a YA není?
3,5. Díky posledním padesáti stranám ale 4.

12 24.01.2018

MUŽE OBSAHOVAT SPOILER
Začnu tím, že vlastně nevím, proč jsem knihu četla. Proč jsem ji vůbec číst chtěla. Příběh je jednoduchý a stejný jako x jiných titulů na podobné téma. A upřímně, ani to není napsané tak poutavě a s drivem, jako ty všechny podobné knihy. Doufala jsem, že se Estelle bude trochu cukat. Sice jako už to je rok, co se stalo s Wiattem. Ale taky se stalo něco s Olivem, takže tam je to velký tajemství, který znají jenom ona a on. O tom, proč to před lety skončilo. Což je vtipný, protože ona mu to nezvládla odpustit. Ale on jako kdyby ani nevnímal, že se něco stalo, a hned je ona zase nejkrásnější a nejraději by ji ojel hned na třicátý stránce. Kniha obsahuje skoky do minulosti vyprávěné Oliverem. Ty v podstatě tvoří vyprávění o tom, jak jednou v létě Oliver zjistí, že sestřička jeho kámoše je vlastně kost. A pár let kolem sebe tancujou, než ji dostane. Což pro čtenáře fakt není žádné překvapení. Ale pochopitelně se dozvíme to tajemství, které bylo tak hloupé, a jasné už od začátku, že jsem protáčela oči. Jako Estelle. Což Oliverovi samozřejmě přišlo mega sexy.
Od stránky, kdy na sex přijde i v přítomnosti, šla kniha do kopru. Prostě jedno trapný klišé střídá druhý, který vyústí v epilog, kde nosorožec bleje duhu, a kdybych si pamatovala děj podobných knih, vyjmenuju, kde všechno z toho bylo. Ale jsem si jistá, že to bylo určitě lépe napsané (s poslední třetinou podobných knih mám vždy problém).

Ale nemohu opomenout jednu věc, která mě naštve pokaždé. Holka, ty jsi toho kluka neviděla hodně dlouho, že jo? Moc dobře víš, že obtáhne všechno, co vypadá jako ženská. A i kdyby se změnil, jistota je jistota. Ale ne, ty mu v podstatě řekneš: "To nevadí, že jsi děvkař. Sice mi jako první doma řekli, ať používám ochranu, ale to neva. Sice beru prášky. Sice nevím, na koho jsi skákal minulý týden. Ale jsi tak sexy a já naržená, tak na to jdeme. Hlavně nedávej svýmu Supermanovi pláštěnku, jo? A kde si?! Skoč na mě!!! Já si to potom kdyžtak vyléčim u doktora, protože víš, že z mojí strany to bude cajk, takže ty budeš v pohodě."

Co mi vadilo bylo to dokola opakované slovo šu@&t (nějak se mi ty znaky ve sprostých slovech zalíbily). To bylo furt já bych tě oš@?&l, vyšu@&m ti mozek z hlavy. Ale je ironií, že když konečně dojde na to š@?&ní, je to napsáno tak nějak trapně. Buď sex jenom naznačím, protože my víme, nebo nepíšu knihy v žánru, které odlišuje právě to, jak jsou ony scény napsané. Jeden (nebo ten, komu se kniha líbila, a nechápe, co mám za problém) by mohl říct: "Co má za problém? Jestli se ji to nelíbí, ať to nečte." Nebo ať jenom hodnotí a nepíše nelichotivý komentáře. Proto jsem knihu dočetla. Stále jsem čekala, jestli se to zlepší. Nezlepšilo. Přesto jsem zvědavá na druhý díl. Podle komentářů je lepší (a nechce se mi rušit rezervaci v knihovně), tak uvidím. Jednička průměr, ale četla jsem lepší.
Update: díky palci jsem si na knihu vzpomněla. Jo, tu rezervaci jsem zrušila už davno. Půjčila jsem si ujetý SF.

19 21.01.2018