Lenka4 komentáře u knih
Příběh je vyprávěný s chladným odstupem. Třebaže sám o sobě není napínavý, během četby vzrůstá zvědavost, jak to dopadne. Stylově je vyprávění na můj vkus dost chmurné.
Jedna ze zajímavějších sbírek současných básníků. Obzvláště druhá část, jejímž tématem jsou marketingové firmy (např. Teambuilding - abysme postavili Tým, musíme zabít Člověka). Autor předkládá otázky spojené s bytím, ale nečiní tak z chmurné pesimistické pozice. Z veršů je cítit momentální naštvání či znechucení, ale celek svědčí o autorově vnitřní vyrovnanosti. Vadilo mi jen občasné použití hrubších slov.
První část knihy je deníkem s nepříliš záživnými popisy cesty, ovšem pobyt v Konstantinopoli a hlavně období věznění a návratu je hodně napínavé čtení, od kterého se nedá odejít. Půvab příběhu dodává i stará čeština.
Souborné vydání umožňuje sledovat případný autorův vývoj v průběhu let. Z tvorby J. Balabána jsem dosud nic nečetla, takže jeho styl byl pro mne překvapivý a zpočátku (Boží lano) dost neuchopitelný. Romány Černý beran, Kudy šel anděl a Zeptej se táty už jsou srozumitelnější, ale všechny jsou vyprávěny víceméně stejným útržkovitým stylem v šedavé deprimující atmosféře. Tato tři díla téměř splývají svým slohem, příběhy i postavami, a to přesto, že mezi jejich vydáním uplynulo 10 let. Spíše než k potěšení z hezkého čtení tato kniha přispívá k zamyšlení nad smyslem života.
Výborný sochař, výborný malíř, výborný básník. Líbily se mi sonety a báseň inspirovaná prací na malbě stropu Sixtinské kaple. Kdo by čekal zbožné myšlenky, bude překvapen.
Postupné odkrývání indicií k předčasnému odhalení vraha nenapomáhá, někdy přímo svádí z cesty. Provedení dokonalého zločinu je poněkud překombinováno, čímž se ukazuje několik slabších míst, která působí nepřesvědčivě. Příběh se čte dobře a míra napětí neodrazuje od záměru jít si zaběhat do lesa.
Pestrá sbírka zločinů. U některých by bylo dobré je ještě trochu dopovědět a děje tak více osvětlit.
Autorce se podařilo příběh postupně ztemňovat, takže počáteční ironický úsměv nad oběma vyšetřovateli je najednou pryč a nevrátí se ani na konci, kdy se opět vyjasní. Nejsilněji působí místa věnovaná psychickému stavu členů rodiny oběti.
Filozofii blešího trhu bych si přečetla raději, než další "detektivku" od paní Moravcové. Postavy donekonečna mluví o tomtéž a jejich podivné počínání není srozumitelně vysvětleno. Zápletka s cirkusovým dítětem je podána velmi nepřesvědčivě. A už vůbec si nedovedu představit, že by nějaká holčička vyměnila památník (navíc se vzácným podpisem) za šumák. Že on ho ten R. ve skutečnosti ukradl?
Příběh sám je trochu přeslazený, všechno se hezky samo vyřeší. Realita života má k idyle daleko, ale snad alespoň někomu knížka pomůže pochopit pocity člověka prožívajícího ve stáří a nemoci své poslední dny a zároveň i snahy a postoje pečovatelské strany. Žel, oslabení těla často doprovází i slabost ducha, což bývá velkou překážkou nalezení vzájemného respektu a empatie.
Ryze odpočinkové čtení, které dokáže vykouzlit úsměv na tváři.
Nadčasový příběh. Gordoni vyhlašující válku penězům a poté se užírající svojí chudobou se vyskytují v každé společnosti. Někteří ale nemají takové štěstí na přátele, či zatvrzele odmítají zmoudřet a převzít odpovědnost za život svůj i svých nejbližších.
Z textu vyzařuje cosi odrazujícího. Dějové linky naznačené v úvodu nejsou tak lákavé, aby stálo za to, se s tím poprat. Takže knihu zařazuji mezi těch několik málo, které jsem odložila nepřečtených.
Kameny na kroužku mají jen základní řez. Aby vznikl opravdový klenot, je třeba ještě hodně pracovat na výbrusu.
Božka je prezentována jako hloupá osoba. To však rozhodně není, naopak je nadmíru vychytralá. Zaměstnavatel jedná nemoudře, když jí to toleruje. Inu, dobře mu tak. Historkám chybí vtip a jiskra, takže vyznívají jen jako nekonečné stížnosti na to, co uklízečka provedla či neprovedla, což k zasmání nestačí.
Knížka vyšla v roce 1964. Dětský svět se od té doby hodně proměnil. Těžko říci, zda a jak by drobné příběhy oslovily dnešní mladé čtenáře. Starším, kromě přehnaně fantazijního úvodního Šaška, evokují poetiku vzpomínek na situace, které kdysi také mohli zažít.
Pranýř za městem je hodně zvláštní. Měl by se nacházet tam, kde se pohybuje nejvíce lidí, aby byl všem na očích. Místo mrtvoly bych k němu připoutala korektora textu. Důvod jeho pranýřování by byl na rozdíl od nebožky každému hned jasný. Podivností je v knize mnohem více, a to ve fungování úřadů a institucí, v těžko uvěřitelném jednání postav i v samotném ději, který často postrádá logiku. K nepřehlednosti přispívá i snaha autora utajit před čtenáři totožnost zločinců až do samého konce, ačkoliv osobám v příběhu je již známa.
Kdo zažil, může porovnávat situaci v Albánii s tou u nás. A to nejen tu za strýčků Envera a Gustáva, ale i porevoluční vývoj. Literární zpracování je poněkud slabší.
Ve sbírkách povídek bývá zpravidla ta nejlepší zařazena jako první. V tomto případě tomu tak není. Vybrat nejzdařilejší je nadmíru těžké, všechny zaujmou nápaditostí. Potěší i různorodost námětů.
Detektivka by měla mít alespoň trochu napětí. Autorka k jeho vytvoření však nevyužila ani jednu ze situací, které k tomu přímo vybízely. Celé vyprávění je nudné, jako snobská přehlídka aut. Zbývají jen nezodpovězené otázky. Kam zmizela slečna s vysokými podpatky? Kde je ukrytý poklad? Proč paní Marcela neodejde pracovat někam, kde si budou více vážit?