Lenka4 komentáře u knih
U této knížky jsem se bavit nedokázala. Děj není moc nápaditý, dialogy osob působí nepřirozeně. Nesympatická je svým chováním rodina i sama teta. Venku umí být za madam, ale doma se dobrovolně a snad i ráda ujala role služky. S tímto submisivním přístupem může těžko očekávat uznání či vděk okolí. Očekávala bych, že jí na psovi bude záležet mnohem více a nebude ho kvůli domácím úkolům zanedbávat.
Tyto příběhy lze klidně číst i večer před spaním. Děsivé jsou jen lehounce, někdy mají už záhy předvídatelný konec.
Počáteční lehká duchařina se záhy zcela vytratila. Zůstalo jen úmorné čekání na to, kdy se konečně tázaní rozhodnou odpovídat na otázky, Kristína dočte deník a někdo pošle příšernou Vandu kamsi. Pochopit jednání postav je občas těžké. K celkovému nedobrému dojmu přispívá i hodně slabé literární zpracování.
Několik málo vtipů je úsměvných, ale celkový dojem zcela odpovídá názvu knihy.
Začátek je strhující asi jako učebnice dějepisu. I když se konečně objeví zločin, děj stále probíhá nevzrušivě, zcela chybí napětí a dramatické akce. Autorovu snahu o detailní obraz dobových reálií čtenář natěšený na vraždu příliš neocení. Navíc se na mysl vkrádají pochybnosti o způsobu provedení zločinu a usvědčování pachatele. Je například možné, aby člověk zezadu nečekaně chycený pod krkem, bodnutý přímo do srdce, bez odporu okamžitě umírající, utrhl v poslední křeči vrahovi kus spodního lemu košile a strčil si ho za pásek?
Není snadné se do textu začíst. Když se to podaří, vynořují se ostrůvky pestrých obrazů, tu líbivých, jindy smutně groteskních, pak zas zlehčeně drsných, často překrytých vrstvou ironie. Pod všemi těmi přemalbami však prosvítá temný základ reality hrůzovlády.
Obdobné dílko by autor mohl sestavit též například z bible. Citáty z textů vzniklých před staletími, vytrhané z kontextu a bez zasazení do dobového pozadí, zvyklostí a znalostí dobových reálií nelze brát jako dogma. V každé společnosti jsou lidé slušní i ti, kteří vše řeší hrubou silou, bez ohledu na doktríny i zákony.
Velmi výstižný název. Některé příběhy by mohly sloužit jako varování, ale to správné poučení každý získá hlavně ze svých vlastních životních přešlapů. Kromě osudů jednotlivých žen je zajímavé sledovat vývoj životní úrovně během tří generací. Dobrý dojem z knihy mi trochu pokazilo závěrečné vyprávění nadšené fanynky USA.
Jednotlivé kapitoly jsou velmi úzce zaměřeny a dost suchopárně podány. Nelze očekávat, že osloví širší publikum.
Kolik takových naivních dívenek podléhá stále kouzlu bouřliváků a pro kolik takových žen život s chudými básníky, alkoholiky a nevěrníky přináší více strasti než radosti? Inu, láska je mocná čarodějka. Paní Božena své životní osudy líčí čtivě, postřehy o způsobech návštěvníků je pomohou snést z piedestalu výjimečnosti, takřka hororově působí Rudolf Těsnohlídek. Editoři v závěrečné poznámce upozorňují na nepřesnosti, kterých se autorka v pamětech dopustila. Ani oni však nejsou bez chybičky – Jahody první určitě nebyly zhudebněny Vítězslavem Kaprálem.
Prožít dětství v rodině nezaměstnaných neznamená, že člověka jiný úděl nečeká. Sama autorka je toho dokladem. Ještě by měla nabýt vyššího zdravého sebevědomí a přestat se za svůj původ stydět. Škoda, že v knize nezazněly zkušenosti jejích rodičů s dlouhodobým životem na sociálních dávkách. Jistě ne všichni nezaměstnaní propadnou alkoholismu a trpí sociální vyloučeností. Komu se podmínky stanovené úřadem práce pro udělení finančních prostředků na živobytí zdají být ponižující, může hrdě hladovět. Obdivuji referenty, kteří tam pracují. Určitě dlouhodobě zažívají větší stres než někteří žadatelé.
Povídky Achille Gregora byly v době vzniku jemnou aktuální satirou. Laskavý humor a slovní hříčky pobaví i po desetiletích.
Paní Evě se určitě píšou lépe písničky, než zpověď o nevydařeném vztahu. Přesto mají její deníkové záznamy velký emocionální náboj. Tyrani si neomylně najdou slabšího jedince, který je na nich nějak závislý (doma i v zaměstnání) a užívají si, že ho můžou deptat. Jedinou obranou je ohradit se hned proti tomu, co mi vadí, nebo urychleně utéci. Příběh paní Evy je dost varovný. Ukazuje, že léty se situace v žádném případě sama nezlepší.
Pan Kaminski měl nesporně velké nadání pro chemii. Padělatelství se pro něj stalo velkou výzvou a možná i posedlostí, kterou si ovšem vždy řádně ideologicky odůvodnil. Šlo přece jen o nelegální činnost. Zdá se téměř neuvěřitelné, že ji vykonával v nezanedbatelném rozsahu po několik desetiletí pro různé skupiny a nebyl prozrazen, pronásledován, či lákán ke spolupráci různými tajnými službami. Bylo od něj férové nakonec v knize zveřejnit své odběratele? Škoda, že dcera pana Kaminského nepřizvala ke psaní někoho, kdo by jí příběh pomohl lépe zpracovat.
Osobitý chlapský styl s náznaky lehké ironie, naštěstí nepoznamenaný obhroublostí prostředí nápravných zařízení. Oficiální interpretace doby a událostí se časem může měnit. Osobní prožitky zůstávají stejné. A jsou v lecčem poučné.
Zpěvy rozverné, milostné, poučné, tragické …Včetně známého Cestáře, Dezertéra a Švarného tambora. Ten je zde v plné verzi, jednou tak dlouhé, než jsme se učili ze školního zpěvníku při hudební výchově. Jak tedy tamborova žádost o ruku princezny dopadla? Král sice v sedmnácté sloce souhlasí:
„Tambore švarný, máš mít moji dceru,
tambore švarný, máš mít moji dceru,
a bum a bum, ratata bum,
máš dostat moji dceru!“
ovšem poslední devatenáctá sloka svatbou přesto nekončí.
Převtělení do myši je velmi pěkný nápad. Žel postavy kolem hlodavce vesměs jednají nadmíru afektovaně a k řešení situace používají nezřídka hrubou fyzickou sílu. To je sice prostředek účinný, ale značně nenápaditý a riskantní. Nabídka intelektuálnější náhrady by pro čtenáře, který by se dostal do podobné situace, mohla být mnohem přínosnější. Příběh začíná slibně, ale postupně se profiluje jako nenáročná pohádka s předvídatelným vývojem. Pozoruhodná je scéna s hroznýšem. Opravdu může myš zakousnout hada?
Skvělé konspirační drama v dopisech. Podaří se Karolíně uvězněné na ozdravném pobytu na venkově zachránit básníka Jana v Praze před vězením pro dlužníky navzdory překážkám poštovní službou kladeným?
Zavádějící název. Za rodokmen nelze považovat pouhé uvedení jmen rodičů, manželky a dětí, výjimečně prarodičů. Jakási genealogická snaha je vidět jen v případě Hitlera, výsledek je však poněkud zmatený. Například v části věnované Adolfově synovci Patrickovi se dozvíme, že byl synem jeho staršího bratra Aloise, přitom této bratr není v řadě sourozenců vůbec zmíněn. Kniha obsahuje jen zkratkovité portréty osob se zdůrazněním některých jejich charakterových vlastností. Očekávánému pátrání, po kom z předků je mohli zdědit, se autor nevěnuje.
Fantaskní pohádka s řadou známých motivů, kterou nelze doporučit dětem pro brutální výjevy. Horor, který nelze doporučit dospělým pro slaboduchost a dětinskost některých scén. Zamýšlel autor psáti mystický příběh o nesmrtelnosti, nebo parodii na mystický příběh o nesmrtelnosti? Ani jedno se nezdařilo.