Lenka4 komentáře u knih
Závěrečný svazek deníků, třebas strohých, je nejzajímavější. Obsahuje postřehy k dění kolem Charty 77 i zkušenosti z emigrace. Juráčkovo vidění událostí lze porovnávat se vzpomínkami Dani Horákové vydanými v knize O Pavlovi.
Výběr povídek je jen taková malá ochutnávka. Určitě je lepší začíst se rovnou do Herriotových knih.
Námětově zaujmou Jeden život, Ostrava a Černá krajina, leč jen zřídka z šedi slov vykoukne verš neobvyklý či emotivně silný.
Úryvek z Černé krajiny:
“Déšť zamlžuje výhledy,
déšť obrys kraje smazává
a s deštěm vjedno splývají tu
i chodci v pláštích z igelitu,
šedavých jako lisovaná mha.“
Rodinné kroniky většinou nebývají příliš atraktivní pro nahodilé čtenáře. Autorka této však měla štěstí na dochované písemnosti, z nichž mohla čerpat a na zajímavé osobnosti v rodové linii. Vždyť kdo má mezi předky kominíka z Itálie či někoho, kdo si dopisoval s Boženou Němcovou?
Na obalu knihy se píše: „Po přečtení napínavého detektivního hororu se bude každý čtenář jistě zabývat otázkou vyslovenou samotnými autory, zda život není jen prchavé zdání reality, zda to, co prožíváme, není nic víc, než pouhý sen, přelud, který je tak dokonalý, že vypadá jako skutečnost.“
Po přečtení se zabývám jedinou otázkou. Jedná se o nevydařený pokus o parodii, nebo je to jen hrozná, rádoby hrůzná, slátanina?
Pod lákavým názvem se skrývá jakýsi deníček vcelku nesympatické slečny s despektem pohlížející na ostatní klienty a personál kliniky. Povrchní, nezáživné a neekologické dílo (hrdinka spotřebovává enormní množství papírových kapesníčků).
Mimořádně výstižný název sbírky. Úsporně, leč obsažně popsaný života běh básnířky. Výborný nápad s otištěním několika básní ve francouzském originále a s různými překlady.
Zranění
O vřeténko se lehce poranila.
Proč oči zrovna k tobě pozvedá?
Vykřikla! – Bože, snad si ublížila,
utíkám k ní … Běžíš však líp než já.
Proč oči tvé, soucitem rozněžnělé,
tak příliš dlouho hledí do jejích?
Proč chápe je? Ach, nedívej se déle!
Trpím, když nezhlížíš se v očích mých.
Jek zesmutním nad jejím pousmáním!
Jak trnu, když jí rámě nabízíš!
Lituješ ji … A Já se v duchu bráním
ti říct, že moji bolest nevidíš.
Vzals její ruku. Zlým lékařem nejsi,
když malou ranku kvítím pokrýváš.
Mým kvítím! Vím, ona je líbeznější.
Proč tedy slzy mé a proč můj pláč?
Přestěhování znamená vždy velký krok do neznáma, ztrátu jistot a obtížné sžívání se s novým prostředím. Pokud se k tomu přidá neznalost jazyka a místních obyčejů, je o zábavu postaráno. Tato knížka je však více než k pobavení dobrá k poučení. Turisté v letoviscích u Středozemního moře se zpravidla nezamýšlí nad tím, v jakých podmínkách žijí jejich stálí obyvatelé mimo sezonu.
Chladné jako Baltské moře, neradostné, deprimující prostředí i postavy. Nezáživná četba.
Zatímco v hovoru se nad vyřčenými jadrnými slovy nikdo nepozastaví, vytištěná působí nezvykle. Asi tak obdobně nepatřičně, jako salónní konverzace v zákopech. Dílko Jaroslava Vrchlického patří k těm umírněnějším. Určitě však rozesměje.
Toman, ten, co lesní pannu,
uzřel skrze božskou manu,
skonal jinak, než se ví:
skolil jej prd strašlivý!
Hned jak pozřel krmě různé,
zchvátilo jej bzdění hrůzné.
Švarný jinoch nezoufal,
bujným větrům průchod dal.
Žene lesem svého oře,
šíří zápach horší tchoře.
Všecko kolem se jej štítí
pro to hromobití z řiti.
Toman pšouká, frká, vrže,
nezahlédne temné strže.
Už v ni padá, vprostřed Brd,
ze skály jej srazil prd!
Tak dokonal slavný Toman,
slovutný to crepitoman!
Televizní román je zaměřený na vizuální složku, proto sledujeme gesta postav, slyšíme, co říkají, ale nevíme, co si u toho myslí. A rádi bychom třeba věděli, co se honí v hlavě ženě, které muž přinese domů levobočka. Několik scén nápadně připomíná události a osoby z Nemocnice na kraji města, naštěstí ji není mnoho. Vzpomínám na vysílání seriálu v rozhlase. Tehdy mě zaujal více, než nyní četba knihy.
Zápletka s otcovstvím stojí na hodně vratkých základech. Z líčení života na drsném severu vyplývá poučení, že pro útěk před sebou samým je lepší zvolit klimaticky příznivější končiny.
Ve svých rukou máme nejen osud, ale i výběr jeho vykladače. Ne ke každému ze zde zpovídaných bych šla s důvěrou. Návštěvou kartářky, která je zároveň dobrou psycholožkou, lze získat nezávislý a neovlivněný pohled na sebe sama, odnést si podněty k zamyšlení a třeba i lehký pocit závanu tajemna.
Vskutku fungující prostředek na oživování zapomenutých vzpomínek. Vhodný pro čas nostalgie i veselí. Lze používat samostatně i v kolektivu, nejlépe osob stejné generace.
Nevím, zda Bára a Sára budou bavit ještě někoho jiného, než Báru a Sáru. Na vymýšlení pohádek, ve kterých vystupují vlastní děti, unavený rodič moc sil nemá. Klasika – Karkulka, Rumcajs, Broučci – je jistota.
Četba této knihy pro mne byla větším požitkem, než sledování Jasného filmů.
Život se často ubírá jinak, než si člověk vysní. Neměla by se z něj ale vytrácet radost. Vnitřní nespokojenost, osamělost, rezignovanost a melancholie zatěžují mysl hrdinek, které působí dost chladně. Atmosféra příběhů je poněkud depresivní.
Důrazné opakování toho, co bylo již jednou řečeno, svědčí buď o snaze naplnit sjednaný rozsah publikace, nebo o metodu „vtlučení“ informace či názoru do hlavičky mladého čtenáře. Na staršího to nezapůsobí, neboť mu byly v mládí do hlavy „vtloukány“ jiné poučky, jen ho to při čtení otravuje. Co je správné, na to si každý přijde sám díky získaným životním zkušenostem. Autoři příběhy vybraných lidí hodně zjednodušili. Zaměřili se pouze na negativa. Vytvářejí tak dojem, že v období socialismu zde obecně panoval jen temný teror, což není pravda.
Díky nadšencům, kteří objevují místa, kolem nichž chodíme bez povšimnutí. Svěže popsaná pátrání po historických objektech přímo lákají k návštěvám těchto míst. Cesty jsou již prošlapané a víme, na jaké detaily se soustředit. Pokud budou autoři ve svém záslužném díle pokračovat a vydají další svazky, měli by se v textu vyvarovat častých odkazů na předchozí díl. Ve velkém množství už nepůsobí jako reklama lákavá, nýbrž jako reklama rušivá.
Přínosem nahlédnutí do běžného života židovské rodiny je seznámení se zvyklostmi, které její členové při různých příležitostech dodržovali. Škoda, že zpracování povídek zůstalo na amatérské úrovni.