Lenka4 komentáře u knih

Sborník obsahuje pouze příběhy lidí z jedné názorové skupiny, jejichž zahořklost lze pochopit. Toto zúžené pojetí však vytváří nevyvážený obraz života v Československu v letech 1969-1989, s jehož vyzněním se nemohou ztotožnit pamětníci, kteří mají jiné životní zkušenosti.

25.01.2018

Jednotlivé básně samy o sobě nijak neuchvátí. Ovšem sbírka jako celek má atmosféru zcela souznějící s ilustracemi Jakuba Špaňhela. Vyvolává představu šedivého života, k němuž patří směs nostalgie, samoty, vzteku, rezignovanosti. Života, ve kterém už není příliš místa pro optimistická očekávání. Čaj: „Toto je čaj ze sněhu. Nevím, jak to bude dál. Jsou vraždy a obchody, ohromné těžařské společnosti, bílý smích poslanců, oddělený život při velkých dětech. Teď vypij ten čaj, co jsem uvařil ze spousty sněhu.“

23.01.2018

Autor běžící v Emilových stopách se snažil zachytit vše, co týká sportovní dráhy atleta. Na širší ohlédnutí po dalších aspektech jeho života mu už nestačil dech(nebo zdroje). Přitom různé zmínky v textu naznačují, že by bylo možné přinést mnohem plastičtější a barevnější portrét. Zajímavé jsou informace o poměrech u firmy Baťa ve Zlíně. Hodně rozpačitě vyznívá závěr knihy věnovaný poměru Emila Zátopka k politice.

3 20.01.2018

Nadšení, se kterým Paul Verlaine píše o životech svých kolegů a komentuje jejich tvorbu, zaujme možná více než samotné básně. Zvláště, když se často jedná jen ukázky či jednotlivé verše. Příjemným objevem pro mne byla Marceline Desbordes-Valmorová. Vtipná je její bajka. „Chlapeček odcházel do školy, řekli mu: jdi! a on zkoušel poslechnout.“

1 18.01.2018

Jestlipak budou mít i další generace svého Michala Petrova, nad jehož knihami si budou moci uvědomit (s úsměvem, nostalgií, či s povděkem), že se svět kolem nich sice nenápadně, ale neustále a poměrně rychle proměňuje?

3 16.01.2018

Ne příliš zdařilý pokus o karikaturu lidí i doby. Důraz a soustředění jen na některé rysy vede ke zjednodušenému a schematickému vykreslení postav, které postrádají životnost a uvěřitelný vývoj. Text je nevyvážený, místy ztrácí tempo i náboj. Celek působí bizarně jako Jaromilovy výtvarné počiny – psi s lidskými těly a bezhlavé akty.

2 15.01.2018

Nechala jsem se zlákat továrnou na čokoládu a objevila umělce s překvapivě pestrou paletou žánrů a stylů.

10.01.2018

Ačkoliv je knížka psána lehkým stylem a má vtipné momenty, působí nakonec smutně. Po jejím přečtení obdivuji všechny dívky a ženy, které se vydávají do ciziny hlídat děti, či dělat pomocnice v domácnosti. Dostat se do postavení služebnictva musí být pro člověka vyrůstajícího v rovnostářské společnosti šok. Ovšem zážitky jsou to nezapomenutelné. Díky za ně!

3 08.01.2018

Dílo obsahuje zajímavé informace, které by lépe vynikly při redukci poměrně suchopárně psaného textu. Více pozornosti by si zasloužil i nižší a pomocný kancelářský personál.

02.01.2018

Dalších z příjemných historických detektivek, ve které je vše, co čtenář očekává.

1 31.12.2017

Číst cizí dopisy se nemá. A milostné už vůbec. Kdo tyto zásady bez výjimky zastává a neotevře knihu Hořký kruh, bude ochuzen o příběh jedné lásky, plný poezie, silného citu, žárlivosti a touhy, v němž jsou jemně zachyceny i tíživosti života, které doba přinášela. Jen škoda, že Věřiny dopisy nejsou chronologicky vřazeny mezi listy Jiřího. Obraz jejich vztahu by získal ještě více na jiskřivosti a plastičnosti.

30.12.2017

Příjemné, humorné čtení. Miroslav Macek se úkolu napsat pokračování Saturnina zhostil se ctí. Spíše než plané srovnávání s dílem Zdeňka Jirotky je na místě otázka, proč byl úkol vůbec zadán a co od něj zadavatel - nakladatel očekával (kromě finančního zisku).

3 26.12.2017

Rozsahem krátké a proto i zjednodušující přiblížení životů žen je vhodné spíše pro představení osobností málo známých, o nichž nevycházejí studie a je méně pramenů, ze kterých je možné čerpat informace. Přínosné jsou proto především kapitoly z druhé poloviny knížky.

21.12.2017

Velice nízké sebevědomí, naivita a možná i trochu hloupost Sophii dovedly až na samé dno. A přitom zbytečně, pořád měla možnost volat o pomoc. To se bála více milující matky než agresivního "přítele"? V každém případě doporučuji příběh k přečtení a hlavně k poučení.

1 20.12.2017

Kniha obsahuje některé zajímavé informace. Osudy konkrétních židovských rodin však autorka nesleduje kontinuálně. Vybrané události ze života několika jejich příslušníků jsou v textu rozmělněny a zdá se, že autorce sloužili spíše jen jako vhodné příklady pro ilustraci obecně zaměřené studie.

12.12.2017

Autor shrnuje informace z různých zdrojů. Se závěrem, že iniciátorem tragédie byl opilec a psychopat Ladislav Malý, se po přečtení dá souhlasit. Ovšem chybí více zpráv o motivací lidí, kteří opíjející se a občas podivně jednající ozbrojené osobě poskytovali pomoc bez ohledu na bezpečí vlastních rodin. To opravdu chtěli mít podíl na odboji, či spíše teroru, při kterém by byly pořádány "trestní výpravy" na jejich sousedy? Ani mladická touha po dobrodružství by neměla být silnější, než přikázání "nezabiješ". Následné využití celého případu k ideologické propagandě a zastrašení případných následovníků je pochopitelné, ovšem celkovým rozsahem a důsledky těžko omluvitelné.

10.12.2017

Detektivku jsem prvně četla, hned když vyšla a moc se mi tehdy líbila. Autorka velmi dobře vystihla prostředí památkového objektu, práci i charaktery lidí, kteří se tam nacházeli. Teď, po více než třiceti letech, jsem knížku otevřela znovu. Děj jsem mezitím zapomněla, takže o napětí při hledání vraha jsem ochuzena nebyla. A požitek z četby jsem měla stejně pěkný, jako kdysi.

2 03.12.2017

Příběh nabitý událostmi nutí k rychlému čtení. Zdá se, že se jím nechal unést i sám autor a občas mu něco uniklo, či vše věrohodně nevysvětlil. Pozorného čtenáře pak jistě zaujme třeba scéna, jak se Oldřich z Chlumu potýká s protivníky a dokonce „snadno přeskakuje stůl“, aniž by mu přitom překážel meč ukrytý v nohavici.

30.11.2017

Kdo přijme pozvání do soukromé galerie Jany Štroblové, odchází sice mírně posmutnělý, ale obohacený o nevšední umělecký zážitek. Kajícný obraz: „Mám úzkostný sen, že jdu mým, cizím však městem. Cit mi někdo sebral? Skrze stud se už prodrat neumím k člověku, co tu na kolenou žebrá. Jakoby nevšímavě jdu. Nevím, kam s očima, kam pro očistu. Být Veronikou, možná nesvedu otřít tvář zmučenému Kristu.“
Nápaditá grafika – názvy básní jako popisky pod obrazy.

16.11.2017

Zajímavé téma. Autor jistě strávil drahnou dobu bádáním v archivech a studiem literatury. Výsledkem je však přebujelý a nezáživně psaný text.

12.11.2017