LenkaAK komentáře u knih

Konečně si mě ta kniha našla. Ukázalo se, že se jedná jen o takovou čtecí jednohubku. Bohužel, některé scény a větné konstrukce mě vytrhovaly ze zaujetí příběhem, tak byly strojené. Škoda.
O tématu vyhlazovacích táborů jsem přečetla už spoustu stránek. Překvapilo mě, jak mainstreamově a plytce je tento příběh podán. Nesnižuje to Laleovu výpověď, ovšem styl vrhá zlehčující pohled na celou Osvětim.

7 02.02.2024

Mladá, odvážná a chytrá Marie dostane příležitost jako pomocná kuchařka. Díky své povaze a osobnosti se brzy stane komornou mladé slečny. A u toho nezůstane....
Zajímavé bylo také prostředí továrny, předválečné německé vztahy a tajemství kolem Mariina původu.
Těším se na další díl :-)

7 11.01.2024

Rozsahem kratší příběh, ale ani při této délce neztratil děj na půvabu. Caroline i Andrew byli sympatičtí hrdinové.

1 11.01.2024

Tak tohle byla zase pecka! Žádné trapné pasáže, příběh byl plný vtipu a opravdu jsem se u tohoto příběhu zrelaxovala. Za mě snad ještě lepší než první díl? No, nevím, musela bych si ho znovu přečíst. Paní Tichá tomu dodávala svými komentáři ten správný říz.

16 11.01.2024

Bylo to dobré čtení, ale trochu slabší oproti prvnímu dílu. Ale v dalších dílech se to zlepší :-D Zasmála jsem se, mělo to spád a zajímavou zápletku. Narážky na knížete S. byly vtipné.

4 11.01.2024

Moje třetí kniha od Hanišové a zatím za mě nejlepší, opět jsem ji přečetla jedním dechem. Příběh jedné rodiny, Teodora a jeho rodičů. Kniha je rozdělena do tří částí, pomalu se před námi rozvíjí příběh chlapce s mateřským znaménkem na oku. Bylo to napínavé, strukturované, děj se stupňoval, postupně vyplývaly na povrch nové skutečnosti a mohla jsem si tvořit mozaiku rodinného osudu.

9 11.01.2024

Další příběh ze Severní Koreje zpracovaný tentokrát do beletristické formy. Autorka předvedla své literární nadání. Příběh je čtivý a napínavý. Doslova jsem ho zhltla. Bylo velmi zajímavé pozorovat život prominentní osoby v totalitním režimu, vnímání reality, neuvědomování si dalších aspektů i přes mládí hrdinky.
A pak ten neočekávaný zlom v jejím životě.
Zde bych tedy očekávala, že popisu kontrastů bude věnován větší prostor. Vnímání reality, zboží v obchodech, lidské vztahy, technika,... je rozebráno jen okrajově. Sama si pamatuji, jak jsem jako malé dítě sledovala příchod kapitalismu v devadesátých letech, jen to množství zboží! Škoda, že tomuto nebylo věnováno více slov. Ale možná to bylo z objektivních příčin, které se čtenář dozví na konci knihy. Kdo ví.
Moc se těším na další román autorky!

6 27.10.2023

Moje první kniha od této spisovatelky. Narazila jsem na ni v oblíbené sekci "vrácené" v knihovně. Prostě jsem po ní sáhla s tím, že si od této spisovatelky chci už dlouho něco přečíst. Mé nadšení trochu pokleslo, protože povídky nepatří do mého oblíbeného žánru.
Ovšem hned u prvních stránek jsem byla nadšená. Nadšená stylem, brilantním jazykem, čtivostí, napětím,... Knížku jsem doslova zhltla. Každá povídka se mě nějak osobně dotkla.

11 01.03.2023

Po této knize jsem sáhla už podruhé a byla jsem zvědavá, jestli na mě bude mít stejný vliv jako před lety. Nadšení trochu pokleslo, ale přesto mě opět okouzlilo Mannovo vypravěčské umění.
Příběh o poblouznění starého von Aschenbacha (baví mě část, kdy se zkrášluje), jeho platonické lásky, zbožňování mlaďoučkého Tadzia, popis města Benátek, nic se nevytratilo, spíše s věkem získalo přesnější obrysy.
Shodou okolností jsem zrovna v té době naplánovala cestu do Benátek a vlivem knihy jsem nemohla vynechat ani nedaleký ostrov Lido, na jehož plážích von Aschenbach pozoruje a touží po Tadziovi.
Deset minut po opuštění ostrova Lido jsem dostala zprávu o smrti kamaráda. Kniha i místo získaly až děsivě reálnou podobu :-(

Autor opět nezklamal a celý příběh je velice čtivý. Jakmile jsem se dostala do děje, překvapovala mě každá událost, vše bych řešila úplně jinak. Od poloviny knihy graduje napětí, v duchu si představujete, jak to asi dopadne, ale pan Guenassia je lepší :-) Zápletka se mi moc líbila a klidně bych sáhla po něčem podobném znovu.

2 29.07.2021

Docela čtivě napsaný román. Čtivost a plynulost textu občas přerušil kostrbatý překlad. Větu jsem musela přečíst dvakrát, abych pochopila význam a zjistila, že je to jen špatně česky (slovosled, používání osobních zájmen,...). Naštěstí ne moc často.
Děj se odehrává v současném Římě a odráží tamější moderní společnost. V textu je vidět snaha vykreslit postavy, jejich emoce a pohnutky, ovšem popis nejde příliš do hloubky. Docela plytce vyznívá čekání Federicy na Mattea, zkoumání sexuální nevyhraněnosti Martiny i maloměšťáckost ostatních.
V závěru je příběh seknutý jakože šokující událostí ušitou horkou jehlou, vymyšlenou na poslední chvíli. Vzhledem k délce a snaze o hloubku v předchozí části knihy nejsou prokresleny pocity a další vývoj postav.
Číst se to dá, thriller to není, oddechový román.

23.01.2021

Různí lidé, různá období, různé zkušenosti a země jak ze science fiction. Kimové překonali samotného Orwella. Přeprogramovali myšlení lidí. Z každého rozhovoru vyplývají nové a další skutečnosti a já jako čtenář chci stále víc. Má mysl není schopná pochopit, že se jedná o realitu. Je to něco jako fascinace koncentračními tábory, kdy o tom čtete, víte, že to reálně existovalo, ale vaše mysl to nějak nechce přijmout. Sedm životních osudů, vybrané tak, aby pokrývaly co nejširší záběr téhle absurdní reality. Autentické rozhovory plné emocí.

11 19.01.2021

Konečně se mi před Vánoci podařilo ukořistit v knihovně tuto knížku, na kterou jsem si už dlouho brousila zuby.
Dědina, někde na pomezí Moravy a Čech, popisuje ve čtyřech povídkách mikrosvět vesnice. Postavy se v jednotlivých povídkách prolínají a my je vidíme ze všech úhlů. Autorka je ukazuje v mnohdy nelichotivém světle, nahlíží do jejich nitra a odhaluje pohnutky jejich jednání a chování.
Moc se mi líbil jazyk, kterým je kniha napsána. Vzpomínám na své dětství a na slova, která dnes už nepoužívám, a je mi z toho trochu smutno.
Figurky na vesnici, vzpomínky na dětství, na svět, ve kterém už nežiji.

6 04.01.2021

Právě jsem dočetla knihu vzpomínek "Osudy ve stínu šoa" a tato další kniha ve mě vzbudila pobouření a rozporuplné reakce. Autorka Susanne Fall sepsala své paměti ihned v květnu 1945 a líčí svůj dvouletý pobyt za zdmi Terezína.
Susanne patřila mezi prominenty, přežila vše díky své aroganci, bezohlednosti a necitelnosti. Pokud to srovnám s paměťmi jiných přeživších, je mi z toho špatně. Ale je dobré znát všechny aspekty historie, dokreslit si mozaiku o životě v ghettu. Život nikdy nebyl jen černobílý.
Díky svému prominentnímu postavení se Susanne dostane k dobrému místu ve šlojsce s mnoha výhodami, extra příděly a speciálním zacházením. Pohrdá lidmi, kteří na tom nejsou tak dobře jako ona. Je arogantní. Bere si, co se jí líbí, aby si svůj pobyt zpříjemnila. Život je zábava - házení urnami s popelem mrtvých, smát se u toho. Dvojitá porce jídla na úkor těch na konci fronty. Nerozumí bolestivému hladu ostatních lidí, pohrdá jimi.
Vytěsňuje ze své mysli vše negativní. Aby přežila.

31.12.2020

Tři různé osudy žen během druhé světové války. Autorka pojala téma velmi citlivě a výběr pamětnic staví jejich životní cestu během šoa do kontrastu. Kniha je napsána příjemně a čtivě, ačkoliv popisuje smutné události. Za přidanou hodnotu bych označila zabývání se osudy hrdinek také po skončení války.
První Věra Arnsteinová - Štinglová se dostává s rodiči do ghetta v polské Lodži, prodělala zde tyfus i žloutenku. Jeden z nejsilnějších momentů jejího vyprávění je o "špeře", kdy se matky snažily zachránit své děti (např. ukrytím v latrínách, zazdíváním,... matky pak odvezli a děti ve svých úkrytech zemřely). Strávila měsíc v Osvětimi, poté byla přesunuta na práci do Německa (Bergen-Belsen, Magdeburg), kde se dožila osvobození.
Druhou částí je příběh Věry Fischerové - Vrbové, která se s manželem dostala v červenci 1943 do Terezína. Líčí podmínky, zacházení, pomoc, kterou poskytovala ostatním. Na začátku května 1945 z ghetta utekla. Do Izraele se jí nepodařilo dostat, tak zůstala a živila se jako překladatelka.
Poslední příběh je životní osud Dity Polachové - Krausové, která se se svou rodinou dostala v listopadu 1942 do Terezína. Ve svých třinácti letech byla zařazena do zdejšího dětského domova. V prosinci 1943 byla celá její rodina přesunuta do rodinného tábora v Osvětimi. Její příběh se stal předlohou pro známou knihu "Osvětimská knihovnice", která odstartovala trend "osvětimských povolání" v literatuře. Jako "knihovnice" měla na starosti asi dvanáct knih. Nacisti se připravovali na divadlo pro mezinárodní kontrolní komisi. Po zrušení rodinného tábora prošla s matkou selekcí a dostala se v létě 1944 do Německa (Bergen-Belsen, Hamburg). Maminka ji zemřela v červnu 1945 a ona se sama vrátila do Prahy. Šestnáctiletá, předčasně dospělá. Její další osudy jsou spjaté s životem v Izraeli.
"Odvaha neznamená nemít strach. Odvaha znamená jednat navzdory svému strachu."

1 31.12.2020

Charlesův starší bratr zahyne při přepadení v Itálii a on se nečekaně stane markýzem. Kromě zodpovědnosti za rozlehlé panství jej čekají jeho dvě neteře, o které se musí postarat, a také nutnost zplodit mužského dědice. Ta poslední věc jej děsí asi nejvíc. Ale při prvním setkání s Emmou, kamarádkou z dětství, se zdá, že našel řešení druhého a třetího problému dohromady. Emma není stejného názoru a dává mu to velmi rázně najevo. Ovšem jen do doby, než Charles silně naruší její osobní prostor. "Nahá" série je opravdu hodně nahá, tady se oblečením v mnoha situacích velmi šetřilo. Kromě milostné zápletky se hledá také ztracený poklad, nejdřív velmi nesměle. Na intenzitě to nabere teprve v poslední čtvrtině knihy. Kniha odpovídá stylu celé série.

2 09.12.2020

Pokud hledáte instantní příběh s jednoduchou zápletkou, po této knize nesahejte. Spletitý děj tohoto historického romantického románu se odehrává po několik let na pozadí války Severu proti Jihu. Krásná Alana unikla před nenáviděnými modrokabátníky a musela se skrývat. Vybrala si převlek špinavého výrostka a přizpůsobila tomu i svou mluvu. Její život se začíná proplétat s Yankeem kapitánem doktorem Colem Latimerem. Děj rozhýbe proradná sestřenice Roberta a pak také rádoby Francouz Jacques, typ pěkného hajzlíka, který děj neopustí až do posledních stránek.
Příběh jsem si opravdu užila a díky tloušťce knihy se nedala zvládnout na jeden zátah. Už dlouho jsem se tak netěšila, že se zase začtu. Příjemná romantika a uvěřitelný historický děj. Autorka umí popsat skvěle i věci, které nechcete, aby se v ději staly. Tomu se říká dobrá spisovatelka. Už se těším na některý z jejich dalších příběhů!

2 12.11.2020

Klasický Barbařin scénář na sto první způsob. Opět krásná hlavní hrdinka, zhýralý hrabě a jeho proradná milenka jsou hlavními hrdiny příběhu. Syrinžin otec po smrti matky propadl alkoholu a hazardu, jeho majetek jde do dražby. Opilý nakonec nechá vydražit i svou dceru. Ale na scéně se objevuje hrabě, který kvůli Syrinze bojuje se svým svědomím, svou morálkou a samozřejmě, že kladné stránky zvítězí! V příběhu je zakomponován také exkurz do londýnského vězení. Tyhle historické vsuvky mám moc ráda, povyšují banální romantický příběh na něco i poučného. A všechno dobře skončí. Hlavní hrdina je napraven a spolu s hlavní hrdinkou jdou vstříc růžové budoucnosti.

2 06.09.2020

Zajímavý styl vyprávění ve druhé osobě množného čísla.
Hlavní hrdina je vědec, který přijíždí na konferenci do Bangalore, Indie. Procestoval kus světa, žil na několika kontinentech. A najednou se cítí vykořeněný, přemítá o životě, o lidech které opustil. Svět je jedna velká vesnice. Hodnoty jednoho vyznává druhý, zatímco první je opouští. Zaprděné čecháčkovství. Jak se má pak člověk cítit doma tam, kde vyrůstal, když poznal kus světa?
Příběh se mi líbil, reflektuje dnešní dobu světoběžnictví, světoobčanství.
Poutavý byl vsazený příběh o cestě na Island na začátku devadesátek, to jsem četla jedním dechem.
Magnesiu Literu si kniha zasloužila.

3 14.07.2020

Tohle je kniha o válce, kniha ze zákopů, příběhy dívek a žen, příběhy plné emocí. Nenajdeme v ní nic o vítězných taženích, typech a počtu užívané techniky, o použitých strategiích. Je to kniha o hrdinkách běžných válečných dnů.
Válka je považována všeobecně za mužskou záležitost. Co když v ní ale začnou bojovat ženy? Jaké pohnutky je vedly ke vstupu do armády? Snajperky, zdravotní personál, partyzánky, tankistky,... Jak prožívaly dny v zákopech, dny na cestách, dny v obležení, chvíle při tahání zraněných z území nikoho? Jaké byly jejich osudy po návratu z války?
Moje druhá kniha od této autorky a teď jsem pevně rozhodnutá přečíst i všechny ostatní. Tu nobelovku nemá pro nic za nic.

4 08.07.2020