Leona333 komentáře u knih

Kniha, ve které vás každá z hlavních postav, provede svým vlastním peklem, kde na jeho konci čeká silný pocit zatracení, nebo možného odpuštění - prozření...
Nečetlo se mi to moc lehce. Je to taková, až depresivní četba o mladistvých. Hodně syrová, brutální...
Bohužel místy i tak nějak překombinovaná a natahovaná.
Nicméně svůj účel u mě splnila. Nedokázala jsem se od knihy odtrhnout, dokud jsem to "tajemství - důvod..." nezjistila.

41 06.11.2022

v Braníku
slavnost, jak má být
to mohu posoudit
sudy naražený
Alkehol zpívá
Mňága odjíždí
na další štaci
nebo chce zůstat v izolaci
Tři sestry slaví třicet pět let
nevrátím se domů hned

zábrany zbourány
na zemi leží
tancovat na nich
dá se však stěží
propánajána
ulička zachována
hlavní hygienik je spokojen
a táhne ven

potom se převlékám
v otevřené šatně
nejsem na tom tak špatně
a neobtěžován
procházím VIP stan
vidím z kotle Sestry v akci
jen tak dál, chlapci
festival se vydařil
všude samí blázni
je to jako
jet do lázní

No a je tam toho mnohem víc, co mi v knížce od Jana Hauberta, stálo za přečtení.
Pobavil, rozesmál a i místy zafilozofoval... ; )

29 06.11.2022

Přiznám se, že jsem měla z této knihy... z mnoha důvodů obavu a domnívala jsem se, že to bude "těžká písemka," se knihou prokousat. Opak byl pravdou.
Kniha mě zaujala hned v úvodu. Je čtivá a i dobře srozumitelná... Dokázala mě obohatit o další informace v našich moderních - lidských dějinách, které jsem si pak v odbornějších literaturách dohledala a upřesnila...
Knihu mohu k přečtení doporučit.

31 06.11.2022

Jako malá holka jsem kdysi u babičky obdivovala velké, skleněné sněžítko... Pokaždé, když jsem jim zatřásla, tak se fádní - nehybná krajina ve sněžítku, proměnila v něco magického, zářivého, třpytivého a dokonalého...
Umberto Eco, mi díky svému spisovatelskému umu a talentu, touto knížkou navodil podobné pocity. Pocity, že i svět může být nádherným, magickým místem k životu, kde zářivý třpyt, není jen nějaké pozlátko, ale má mnohem hlubší význam...
Nádherná, snová knížka, které v mé knihovně trvalé místo patří.

33 01.11.2022

Františka Nepila, považuji za klenot českého jazyka a humoru. Jeho knížky - povídky jsou půvabné, laskavé, přínosné, vymazlené nádhernou - vytříbenou češtinou.
Jak se dělá chalupa, patří k mým nejoblíbenějším jak v poslechové, tak i v písemné formě.
Tak trochu se s nadsázkou domnívám, že na základě této knížky a jí podobné..., měl Přemek Podlaha v neděli v Receptáři..., v řadě domácností..., před obrazovkou dost narváno... ; )

43 30.10.2022

Už od mala mám ráda pohyb a mezi mé oblíbené sporty - koníčky patří plavání a cyklistika. Proto se vždy ráda nechávám inspirovat lidmi, kteří to mají stejné.
Kniha - cestopis, není nikterak objemný, co se do počtu stran týče, ale o to víc je v něm informací, různých postřehů a hezkých fotografií, které mi za prohlédnutí a přečtení stojí.
Kniha mě navnadila na příští rok, ohledně mé aktivní dovolené... ; )

30 29.10.2022

Slyšet jeleny zpívat, byl tím impulsem, abych si přečetla i další knihu od Františka Šmehlíka. Šelma, je i v tomto případě trefa do černého... A i když se zde jedná zcela o jiný případ zločinu, z jiného prostředí, který zarytě vyšetřuje ne zrovna "ukázková" vyšetřovatelka Laura s kolegy..., je Šelma velice čtivá, napínavá, až drsně temná.
I tentokrát mohu autora s jeho další knihou čtenářům a milovníkům českých detektivek doporučit.

31 29.10.2022

Hned v úvodu se přiznám, že nejsem fanynka pana Mareše, ale zároveň nejsem ani jeho odpůrkyně. Jsem pouhá čtenářka. Nic víc a proto i tak, hodnotím tuhle knihu.
Začnu přebalem - obalem knihy. Ten je vždy pro první dojem důležitý. A ač chápu, že je marketing a reklama potřebná..., obal mě nikterak neuchvátil. Spíš mi to evokovalo hollywoodské drsňáky typu: Bruce Willis, nebo Sylvester Stallone. A já mám bohužel naivní představu, že k objasnění a vyřešení případu, je zapotřebí mnohem víc, než jen chlapácká - svalnatá postava a ostrý pohled. "Třeba aspoň trochu štěstí...?"
Nicméně jsem ráda, že jsem se odvážila podívat do vnitřku - obsahu knihy a ten mě vážně nadchl.
Už samotný úvod je netypický. Nezačíná notoricky - nudně známým: ,,Jmenuji se tak a tak..., narodil jsem se tam či onde..." Prostě super! Super je i pokračování ve vyprávění - "vyslýchání" pana Mareše, které je velice čtivé a místy, dle možností... i zábavné.
I když si netroufám, nechci hodnotit knihu počtem hvězd, abych tím neovlivnila další, možné čtenáře..., myslím si, že se obsahově jedná o velice kvalitní knihu, která jistě mnohého čtenáře potěší, nebo inspiruje jako možný dárek...

Exnerovky, beru jako takové rodinné - české stříbro našich detektivek. Václav Erben, dokázal vytvořit sympatického vyšetřovatele, kterému lidské ctnosti a neřesti nejsou nikterak cizí. S šarmem jemu vlastním, dokázal i zde vyřešit na první pohled "banální případ smrti..."
K těmto knížkám - detektivkám, se opakovaně vracím.

47 29.10.2022

Eduard Štorch, byl velice všestranný a nadaný člověk. Mezi jeho zájmy patřila archeologie, sport, spisovatelská činnost, žurnalistika a pedagogika...
Tak hlavně za tu archeologii a spisovatelskou činnost mu patří můj dík, neb jsem jeho knihy jako malá holka přímo hltala.
Ani u této knížky tomu nebylo jinak. Za mě to byl příběh plný odvahy, cti a lidské sounáležitosti.
Knížka, na kterou ráda vzpomenu i dnes.

28 29.10.2022

Takoví jsme byli. Tak to si jistě říká každá generace na sklonku své doby... Přemýšlí, hodnotí, vzpomíná...
A každá generace své doby, nese sebou to své... Co se jí líbí, nelíbí, co jí drtí, čemu vzdoruje, nebo vášnivě tleská.
Tahle kniha je dle mého nadčasová. Poukazuje skrze hlavní postavy na naše lidské ideály, naivitu, slabosti a sny. Ty především. Protože ty jsou součástí každé, i té dnešní generace a po ní taktéž následující..., aby si i oni jednou mohli říci: "Takoví jsme byli..." ; )
Knížka k pobavení i zamyšlení.

28 29.10.2022

Docela slušný bizzare - bizár je tahle knížka. Podobnost s našim humorem..., je místy čistě náhodná a málo věrohodná. U poslední, třicáté kapitoly jsem toho měla až po krk...
Nechápu jak literární kritik a spisovatel A. N. Wilson mohl o spisovatelce napsat, že jednou Murdochová na literárním nebi zaujme podobné místo jako Tolstoj a Dostojevskij. Tak to ani omylem. To se zřejmě pan literární kritik pokoušel o ,,humor," který byl stejně tak špatný jako v téhle knize.
Přemýšlela jsem kolik mám dát hvězdiček? 2 - 3? Nakonec 3. Autorce aspoň za snahu...

26 29.10.2022

Tak 4 blondýnky - čtyři příběhy, které se mi v závěru knihy spojily v jeden "blonďato-šedý melír..."
Knížka, kterou můžu po dočtení zapomenout na pláži a nebude mi to vadit, neb příběhy těchto ,,hrdinek" jsou v jádru nudné, stupidní, groteskní a iracionální...

23 29.10.2022

Prosím, nežádejte od nás cigarety.

Neodkládejte látkový ubrousek na špinavý talíř.

Nedotýkejte se členů obsluhy.

Větší sklenice se zdají méně plné než ty menší.
Množství vína je nicméně totožné.

Pokud si přejete změnit většinu ingrediencí, zvažte jestli si raději neobjednáte jiný pokrm.

Tak tyto a další doporučení jsou v této knížce. Mnohá doporučení se mi zamlouvala, pobavila a i navnadila...
Co mě bohužel nenavnadilo, je celkový příběh. Je zde sice odkaz na Sex ve městě a Anthonyho Bourdaina..., ale tím to hasne. Spíš je to takový mišmaš, u kterého jsem se ve finále za odměnu, vytoužené třešničky na dortu nedočkala.

24 29.10.2022

,,Hašek jako jeden z prvních poukázal na to, že publicistické slovo nemá žádnou hodnotu a využívá se jen k podpoře stávajícího režimu."
Radko Pytlík

Kreténský idiot! Blbec! Hovado! Tak tím vším je častována hlavní postava tohoto románu od Jaroslava Haška.
Švejk nás skrze jeho lidský, někdy až geniálně stupidní pohled na danou věc..., vezme sebou do časů rozpadající se jedné monarchie..., i počátku 1. světové války.
Haškův humor je zábavný, tragikomický, lehce ironicky kousavý. Nutí čtenáře k zamyšlení...
Nezbývá než panu autorovi moc poděkovat za to, že pro nás čtenáře vytvořil takové dílo, které nám závidí literatury celého světa...

41 20.10.2022

Vesměs všichni čtenáři napínavých knih, mají rádi Agathu Christie. Navíc, je dle mého ,,múzou" a inspirací pro mnohého, novodobého autora... Myslím, že i Shari Lapena, má svým stylem psaní k paní Christie blízko, protože i zde se jednalo o velice čtivý, napínavý příběh, kdy k celkovému rozuzlení a odhalení pachatele dojde, až v samém závěru knihy. Do té doby autorka velice dobře blafovala a vodila čtenáře za nos.
Po delší době jsem se vrátila ke knihám od Shari Lapenaové a rozhodně toho nelituji.

46 18.10.2022

U této knihy mám tak nějak problém s hodnocením... Tři hvězdičky se mi zdají málo, ale čtyři už zase moc... A myslím si, že i sama autorka při psaní tohoto románu, mohla být tak trochu rozporuplná... ,,Tedy ohledně toho, kdy už by se měl děj pořádně rozjet...? Vážně musel být otec dcery tím, čím dříve byl...?" Poslední dobou je to zřejmě v knihách nějaký "trend," mít hlavního hrdinu válečným veteránem, nebo mariňákem...
Četla jsem a četla a nic se dle mého dlouho nedělo... Pak přišlo na pár zvratů, napínavějších momentů se srdcervoucím závěrem, který byl vyhnán až do patosu... To samozřejmě ano.
Proto, nebo hlavně právě proto..., si hodnocení ponechám, až na příští knihu od této začínající autorky.

Opravdu velice působivě psal Leskov ve svých dílech o melancholické - slovanské duši... Lady Mecbeth mcenského újezdu, je toho přímým důkazem.
Příběh pojednává o mladé ženě, která se po svatbě..., stane "nedobrovolným vězněm" své nové rodiny a i celého panství...
To by ovšem nebyl Leskov tím, kým v době romantismu v Rusku byl, aby hlavní hrdince tohoto příběhu, nepřiřknul toliko odvahy a tvrdošíjnosti, vzít osud do vlastních rukou za každou cenu, i když je cena v samém výsledku nejenom vysoká, ale přímo vražedná...
Čtivá, až dech beroucí, je tato novela.

32 18.10.2022

Notre-Dame, velkolepá, obdivuhodná, mnohokráte zatracovaná, v času dějin pozapomenutá..., gotická katedrála v Paříži. A v ní, nebo právě díky ní, se zrodil jeden z nejznámějších příběhů devatenáctého století.
To Viktor Hugo, jeden z nejvýraznějších představitelů romantismu, vdechl skrze Esmeraldu a Quasimoda katedrále nový život..., díky němuž se stala nesmrtelnou.
Středověká Paříž a v ní žije krásná cikánka Esmeralda. Svobodná, volnomyšlenkářská dívka, kterou jednoho dne pronásleduje rozhněvaný - rozvášněný dav ulicemi, jako čarodějnici... Útočiště najde v pevných zdech chrámu Notre-Dame. Zde se potkává s Frollem a s hyzděným Quasimodem... A od tohoto okamžiku, se rozehrává příběh plný citů. Příběh o nenaplněné lásce, zklamání, bolesti, intrikách a pomstě...
Za mě tahle kniha patří mezi nestárnoucí, nadčasovou klasiku, kterou si ráda přečtu i dnes.

37 15.10.2022

Mika Waltari a Vojtech Zamarovský. Dva pánové, oba znamenití spisovatelé, které spojilo jedno jméno: ,,SINUHET - dědičný velmož a králův skutečný přítel, správce králových držav v zemi Asijců, představený králova harému, králem milovaný společník a průvodce..."
Každý z autorů, příběh tohoto Egypťana pojal, zapsal po svém.
Avšak tentokrát musím za sebe uznat, že kniha v podání pana Zamarovského, se mi líbila víc. Je to tak nějak jiný Sinuhet, který mi přijde větší měrou reálný a čtivý. Konfrontovaný se vším, co mu život postaví do cesty, co z něj udělá toho, kým je...
Knihu k mé spokojenosti krásně ilustroval Zdeněk Kudělka a graficky upravil Oldřich Hlavsa. Víc není co dodat.

33 12.10.2022