Leona333 komentáře u knih

Původně jsem si chtěla nechat knihu na chladnější, zimní počasí, abych si tu autentičnost více užila - podtrhla... No, nevydržela jsem. ; )
Příběh je vskutku mistrovsky ledový a to nejenom díky horám, všudypřítomnému chladu, ale i díky lidským povahám a skutkům, které zde autorka tak znamenitě popisuje...
A i když je závěr tak trochu předvídatelný..., stejně mi to nedalo! Knihu jsem nemohla odložit z rukou dříve, dokud se Cecily neposadila na houpačku, odkud vzhlížela k místu, které je na zemi nejblíže k nebesům...

34 12.10.2022

Tak k této komiksové úpravě není co dodat. Když se spojí dva fenoméni, spisovatel a malíř - komiksový kreslíř..., je víc jak jasné, že z toho vznikne opravdová ,,bomba!!!"
Všechna komiksová vydání jsem v dětství sháněla, nebo si je i vykručela - odkoupila od starších kamarádů a spolužáků, kteří začali mít jiné zájmy..., než jen číst a kochat se krasnou kresbou od Káji Saudka.
A přiznávám se, že mne tenkrát v komiksu bavilo víc prohlížet kresby, než číst jeho obsah... Prostě jedinečný, byl Kája Saudek.

28 12.10.2022

Jestřáb klasifikoval můj zpěv jako řvaní paviána.

Lemoun je hamoun a hnal se ve směru karbanátkové naděje.

Tak těmito větami a krásnou obrázkovou ilustrací, je obohacena tato útlá knížka od pana Foglara.
Ani bych nevěřila, že po všech těch jeho knihách, co pro děti a mládež napsal..., je i tahle jeho dílem. Je to totiž trochu jiný Foglar. O něco více zábavnější, zčásti i ironičtější... Každopádně - velice čtivý.
Tahle knížka je od mého oblíbeného autora v dětství, má nejoblíbenější.

29 12.10.2022

Ne nadarmo se říká: ,,Když do pekla, tak na pořádném koni. A tímto se dle mého Ozzy, řídil v plném slova smyslu...
Je k nevíře, co všechno tento "bohém - týpek...," zvládl do sebe vpravit, vypít a i přežít?! Přesto dokázal a stále dokazuje svému publiku a okolí, že je v "slušné kondici..." a na trvalý odpočinek se nechystá...
Tak sláva! Třeba se rozhodne pro pokračování této knihy, která mě svou břitkostí, surovou upřimností zcela dostala. Každopádně materiálu a "nezcenzurovaných" fotografií, by se jistě ještě našlo dost... ; )
Myslím, že 376 stran o Ozzym, na to co je zač, čím vším si v životě prošel..., je "kurevsky" málo. Tak snad si ještě na něco hodně peprného vzpomene... ; ) Každopádně i tak, klobouk dolů.

37 09.10.2022

,,Svět je nebezpečné místo k životu, ne kvůli lidem, kteří jsou zlí, ale kvůli lidem, kteří s tím nic neudělají."
Albert Einstein

Rozhodla jsem se, že tuhle knihu nebudu hodnotit. Důvod je víc jak prostý. Kolik hvězd se přísluší dát tak silnému tématu, jako je tento? Příběhu - příběhům, které jsou zde skutečné. Nikterak vymyšlené, přifouknuté... Kolik hvězd může jeden dát, po dočtení takové tragédie, která se může klidně zařadit vedle Lidic, či Ležáků...? Netuším. Navíc, když je v knize toliko reálných fotografií, které vše ještě více umocňují... Přiznávám se, že jsem pro tentokrát bodování odpískala. A moc bych si přála, aby se takový útlak, bezpráví a zvěrstva nikde neopakovala...
Paní Karin Ledecké, patří za tuhle knihu můj velký dík.

P.S. Bohužel Životice a celý tamní kraj tomuto útisku a okupaci nečelil prvně. Již ve dvacátých letech minulého století, po vzniku Československa..., si toto území nárokovali - zabírali Poláci. Nebýt legionářů, kteří se tehdy všemožným způsobem vraceli z Ruska domů... a po příjezdu do vlasti, si vzali jako svoji osobní - morální povinnost bránit a uhájit hranice nově vzniklého Československa, tak by se třeba příběh Životic ubíral, byl by formulován a zapsán jinak...

Jméno Izrael již přes 3000 let v běžném i náboženském užití, označuje židovský národ... Podle Bible byl takto pojmenován Jákob po zápase s Bohem. A myslím si, že označení a poukázání na význam slova zápas - zápolení, je v této zemi namístě, bohužel i dnes.
Kniha se mi velice líbila a to nejen díky pohledu člověka, který v této zemi žil..., ale i z pohledu vzpomínek místních obyvatel. Vlastně to není kniha jen o ,,zápase" dvou národů - kultur... Je toho v ní mnohem, mnohem více, co za přečtení rozhodně stojí, aby si jeden uvědomil, že vše není vždy tak jednoznačně černobílé...

33 08.10.2022

,,Dobro je pouze tam, kde je místo pro rozum."
Seneca

Z mého pohledu to je velice kvalitní a nadčasová literatura - kniha. Přečetla jsem jí několikrát a pokaždé jsem v ní objevila něco nového, hodnotného...
Kniha není jen o zhýralosti občanů Říma, nebo o bezpráví, které se provozovalo na křesťanech... Ne, nejde zde pouze o příčiny a jejich důsledky... Jde o nás, o lidstvo jako takové.
Tento příběh, knihu beru jako ,,pomyslné okno," kterým lze nahlížet do nitra člověka. Do jeho snů, slabostí, bolestí, strachů, vášní, odhodlaní, či odevzdání... Do všech neřestí a ctností, které v sobě máme.

52 08.10.2022

,,...Dafné se od chvíle, kdy byla přijata do harému perského velkokrále, cítila jako ptáče polapené ve zlaté kleci. Nechybělo jí téměř nic - jen svoboda. Ostatní dívky se o novou Řekyni nijak zvláště nezajímaly, nepanovala mezi nimi žádná rivalita. O jednu více či méně, to při třech stech odaliskách není důležité."

Velice čtivě a poutavě je zde podám příběh mladičké Dafné, jejího nezvratného osudu, její nešťastné lásky a to vše na pozadí velkých, historických událostí...
Občas si v ní zalistuji i dnes.

29 08.10.2022

Byzantský středověk, doba krutá, krvavá, zlá, zmítaná v lidské podlosti, hamižnosti a uzurpátorství. A i v takovém prostředí a době, lze potkat - najít blízkého člověka, věřit v něco lepšího jako je třeba láska, věrnost, statečnost, přátelství...
Opravdu mistrovsky Mika Waltari, podal ve svém románu Pád Cařihradu mohutnou fresku, končící jedné doby.
Tato kniha má v mé knihovně zasloužené místo i dnes.

34 08.10.2022

Kouzelná flétna od Bohumila Hrabala, hraje u čtenáře na nostalgickou, až mlhavou notu. Z knížky je cítit, že patří k jedné z posledních...
Dopis Dubence
Veřejná sebevražda
Několik vět
Třínohý kůň na dostihové dráze
Grayhound story
Bílý koníček
Listopadový uragán

V tomto všem je toliko..., co chtěl Bohumil Hrabal, svým čtenářům dát a odevzdat.

33 08.10.2022

Jedna z mých oblíbených knížek v dětství, takže když pak na ní před léty přišla řada v rámci povinné četby, nezaváhala jsem ani vteřinu a znovu se do ní začetla.
Pan Brouček, byl takový můj hrdina. Cestovatel v čase a i jakýsi ,,první kosmonaut..." ; ) Jeho nepředstavitelné kousky a dobrodružství, mě vždy bavilo číst.
Knížka, na kterou dodnes ráda vzpomínám.

32 08.10.2022

Existují vzpomínky na budoucnost? Vzpomínky na cosi, co se znovu vrací? Existuje věčný koloběh přírody, věčné splývání časů?
Tuší kukla, že se na jaře znovu zrodí v podobě motýla? Cítí molekula plynu, že se podle nevyhnutelného zákona stane dříve, nebo později opět sluncem? Chápe myslící bytost, že je spojena se všemi prostory věčnosti?
Erich von Däniken

No, napsat tuto knihu byl čin stejně tak odvážný, jako ji číst. Zvlášť v dřívějších letech... Doma jsem našla jednu starší publikaci z roku 1969. Z dnešního pohledu za neuvěřitelných 17 Kčs. Není se tím pádem vlastně čemu divit. Neb i já jsem pro tuto publikaci - knížku, již bytostí z budoucnosti... ; )
Knížku jsem si díky tomu po mnoha, mnoha letech ráda přečetla. Některé věci v ní jsou stále k zamyšlení a některé s uběhnutými léty, tak trochu k pousmání...

46 08.10.2022

Jestli je tahle kniha autorčinou prvotinou, tak se jí opravdu povedl velice dobrý, "silný odpal..." Na české poměry, k místním luhům a hájům, vážně napínavé a místy až dech beroucí čtení. Krásně je zde i poukázáno na mezilidské vztahy, které si místní po generace v zapadlé vísce v podhůří Orlických hor, vlečou jako "určité stigma..."
Obě dějové linky se mi v příběhu zamlouvají. Mají své "kouzlo," které nutí čtenáře číst dál a dál, až k samotnému finále, které nakonec tak hrůzostrašné nebylo. ; )
Každopádně i tak se mi příběh líbil a budu se těšit na další knižní dílo, od této začínající autorky.

42 30.09.2022

Na tuhle severskou krimi jsem se těšila. Lákalo mě v ní to, že se příběh odehrává jak v Bergenu, tak i později v Oslu. Tedy v městech a místech, ke kterým mám osobní vztah a váže mne k nim mnoho milých vzpomínek...
Bohužel se zklamání dostavilo hned v první třetině. Ne kvůli samotnému ději, krimi zápletce. Ta nebyla zase tak špatná. Četla jsem i mnohem, mnohem horší, na hlavu postavené... Vadil mi zde spíš bídný překlad a i oslovování. Tedy jakýsi trend, který se na konci devadesátých let, tak všemocně u zahraničních knih rozrostl. Neb zřejmě podle některých, nezáleží na kvalitě a čistotě daného jazyka, ale spíše na kvantitě...
Škoda, jinak bych dala o jednu hvězdu více, protože v samém základu byla kniha čtivá a i místy dost napínavá.

30 30.09.2022

Petr Bartůněk - vedoucí a lékař expedice
Miloslav Topinka - psycholog výpravy
Josef Vavroušek - navigátor a mechanik
Luboš Kropáček - překladatel a tlumočník
Jiří Plaček - hlavní řidič a mechanik
Klement Kunz - šéfkuchař a zásobovatel
Petr Bárta - novinář
Jiří Stöhr - kameraman a fotograf

Tak tito pánové 1. ledna 1968 v 10:23, vyjeli z pražského Staroměstského náměstí na cestu, která trvala 257 dní, v expediční Tatře 138 6x6 VN tam, kam bych se ani dnes, hlavně dnes neodvážila...
Je to příběh - cesta, která je důkladně popsaná od A až po Z. Tedy od její prvotní myšlenky, po realizaci a vracení se 13. září téhož roku zpět do Prahy...
Kniha se mi velice líbila. Je plná dobrodružství, improvizací, nečekaných situací, které sebou pro členy expedice přináší jak humorné, tak i nepříjemné chvilky...
Ale hlavně je o jednom... O splnění si jednoho úžasného a na první pohled nereálného snu.

36 19.09.2022

U Věry Mertlíkové se mi velice líbí, že své záliby - koníčky..., vkládá do svých povídek a nyní i románových knih. Tři bábiny kobyly, se mi zamlouvají z autorčiny tvorby prozatím nejvíce. O tom svědčí i fakt, že tuhle románovou fantasy, téměř až pohádkovou..., čtu podruhé.
Opravdu velkolepě pojala autorka putování tří přátel Evropou, která je plná nebezpečí, pohanských zvyků a mýtů. Cestou překonávají - odolávají spoustě nástrah, které je posilují a zároveň přibližují k "vytouženému cíli..."
Je to příjemné a snové čtení.

33 16.09.2022

Na tuhle knihu jsem narazila zcela náhodou, v jedné Knihobudce... Počasí venku nic moc. Pršelo a začal pofukovat vítr. Takže mě tahle kniha, jako předzvěst blížící se zimy, svým názvem Mráz..., "přímo oslovila."
I když je příběh rozdělen do několika částí a začíná Prologem..., bylo náročné se do něj začíst. Úvod je poněkud zdlouhavý - popisný, až vleklý. Pak se to v druhé polovině rozjelo a svištělo to opravdu mrazivě... Hlavní vyšetřující Martin Servaz, je sympaťák a tak trochu svéráz... Akčních a až zvrácených momentů, bylo náhle víc jak dost a kniha si mou pozornost udržela, až do samého závěru.
Po dočtení krimi, mi bylo náhle líto, že už je případ u konce. Nedá se nic dělat, budu se muset znovu projít kolem Knihobudky... ; )

55 15.09.2022

Byla panna - a já zelený
jak její chatrný kabátek.
Byl jsem živoucí eiaculatio
praecox - podněcovaný všemi
kolemjdoucími, co míjeli
vyspělou cvičenku prostných
lásky a vedle jakýs utřinos,
žabař - být to na úrodné Hané,
byl bych označen
,,takové malé šulin."

No, má je chyba. Očekávala jsem od knihy trochu něco jiného, než jen zápisky - vzpomínky na ctitelky, fanynky a lásky Jana Saudka. Přitom je to bezesporu tvůrčí talent, stejně jako byl jeho starší bratr - dvojče Kája Saudek. Jen tady se to víc než o umění, točí již o zmiňovaných ženách..., u kterých jsem občas nechápala, jejich myšlení... Stejně jako jejich způsob, ukončení vztahu.
No jo no. ,,Nehlaď nikdy chřestýše, bosou nohou po břiše." A o tom celá tahle knížka je.
Každopádně milovníci Jana Saudka, si jistě přijdou na své, neb je kniha obohacena, o nějaká ta fota, která nejsou rozhodně špatná.

Na knihách od Jiřího Mařánka je znát, že ho historie bavila a dost se o ní zajímal... Ani u této trilogie, není tomu jinak. Velice popisně, až košatě jsou zde zachyceny životní příběhy tří pánů... Autor píše místy dost barvitě, avšak co je zde realitou a co pouhou fikcí, se už dnes těžko dozvíme...
Snaha o udržení stylové formy mluvy a názvů, v té či oné době, se mi v knihách zamlouvala - oživila nejednu událost... Jeden má hned z toho pocit, že se obratem a mávnutím ,,kouzelného proutku," přesídlil o několik staletí vzad.
Trilogie se mi kdysi líbila, líbí se i dnes a za sebe mohu doporučit k přečtení.

34 15.09.2022

Tak jsem zase dělala pro jednou v knihovně pořádek a nečekaně se mi do rukou dostala kniha, co kniha?! Jednalo se totiž, o nejlepší severský, dětský "thriller" všech dob. ; ) Rázem se mi před očima vynořila celá, severská parta dětí z Bullerbynu. Lasse, Bosse, Lisa a jejich kamarádi Olle, Britta a Anna.
Znovu se mi lehce zrychlil tep, když jsem si vzpomněla na příhodu, kdy Lasse lovil zubry..., nebo když se Ollovi viklal zub. No a do Třešňové společnosti, se už taky zřejmě nedostanu - mě nepozvou, neb ta je určená hlavně dětem. Nám dospělým, zůstanou na tuhle úžasnou knížku, plnou dobrodružství, jen ty nejkrásnější vzpomínky...

71 15.09.2022