lernami | Komentáře u knih | Databáze knih

lernami lernami komentáře u knih

Idiot Idiot Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Z knihy mám takové rozporuplné pocity. Rozhodně má krásný jazyk a je vidět, že Dostojevskij je spisovatel s velkým S.
Přesto v knize byly věci, které mi bohužel úplně nesedly.
Dostojevskij je znám pro jeho dokonalou psychologii postav. Musím uznat, že charakteristika postav byla opravdu velmi podrobná a po literární stránce se mi líbila. Po psychologické stránce mě však dílo nepřesvědčilo, což je škoda, protože u Zločinu a trestu se to autorovi povedlo. Jednání postav mi často přišlo velmi přehnané, nelogické a rozporuplné. Možná už jsem příliš vzdálená mentalitě 19. století?
Rovněž se mi místy nelíbily zbytečné tlachy (omlouvám se za ten výraz, ale opravdu mě výstižnější pojmenování nenapadá).
Abych však nebyla jen kritická, tak mezi pasáže, které se mi líbily, patří Ippolitův dopis (aneb myšlenky člověka, kterého čeká smrt), anebo závěr, který mi naopak přišel velmi vyvedený.

K samotnému Myškinovi asi netřeba nic dodávat, po dočtení se mi vybavil citát od Johna Steinbecka:
"Věci, které na lidech obdivujeme - laskavost, štědrost, otevřenost, poctivost, pochopení a cit, jsou v našem řádu prohlašovány za doprovodné zjevy neúspěchu. A rysy, které se nám protiví - vychytralost, chamtivost, hrabivost, lakota, domýšlivost a sobectví, jsou rysy úspěchu. Lidé obdivují ty první vlastnosti, ale milují to, co pochází z těch druhých."

16.08.2021 4 z 5


Černí baroni I. Černí baroni I. Miloslav Švandrlík

Já jsem spokojená, kniha obstála a má očekávaní byla naplněna. Bavily mě charaktery postav. Ty byly vykresleny velice živě, díky čemuž na mě celý příběh působil dost autenticky.
Skutečnost, že jsou v knize vyzdvihovány humorné situace a vlastně se nikdy nic hrozného vojínům nestane, mi nepřijde zase tak odsouzeníhodná. Chápu, že to v lidech může zanechat mylnou představu o životě u PTP, na druhou stranu si vemte třeba Švejka - to, že je dílo humorné, přeci nijak nepopírá hrůznost války. Hašek na válku akorát kouká z jiné perspektivy, ale na tom přeci není nic špatného, neboť úkolu zachycení krutosti války se již úspěšně ujali jiní autoři typu Remarqua, a tak by se Hašek už jenom opakoval.
Jasný, asi je fajn nebrat Černé barony úplně doslova, ale přesto si myslím, že to je povedená kniha a že za přečtení rozhodně stojí!

02.04.2021 5 z 5


Farma zvířat Farma zvířat George Orwell (p)

Orwell=mistr alegorie.

24.11.2020 5 z 5


Eichmann v Jeruzalémě: Zpráva o banalitě zla Eichmann v Jeruzalémě: Zpráva o banalitě zla Hannah Arendt

,,Na Eichmannově osobě přece nejvíce znepokojovalo to, že většina lidí byla jako on, a lidé ve své většině nejsou sadističtí ani perverzní, ale byli a dosud jsou strašně, ba úděsně normální. Z pohledu našich právních institucí a podle našich morálních měřítek byla tato normálnost mnohem úděsnější než všechny ty brutality dohromady.''

Kniha, ke které jsem se dostala v rámci semináře Právo a literatura. Čekala jsem reportáž s podrobným průběhem soudního procesu. A nakonec mě kniha poměrně překvapila. Reportáže se mi sice dostalo, ale v menším měřítku, než jsem původně předpokládala, naopak mě překvapilo množství právně-filozofických částí.

Myslím, že dílo nastoluje mnoho otázek k zamyšlení a zároveň slouží jako varování. Varování před tím, že zlo nemusí nutně vycházet od nějakého na první pohled zvráceného Modrovouse, ale i od průměrného úředníka, jehož svědomí se vytratilo pod alibistickým pláštěm rozkazů.

05.03.2023 4 z 5


Hrozny hněvu Hrozny hněvu John Steinbeck

Musím přiznat, že prvních 150 stran jsem si úplně neužila. Ale jakmile se to ukotvilo u rodiny Joadových, tak to šlo jak na másle.
Silný příběh, s kterým by se daly najít paralely i dnes - například fráze typu ,,My jsme takový, my bychom takhle žít nemohli, ale oni jsou jiní, jim to nevadí.” a mnoho dalšího.
Za přečtení dílo určitě stojí!

25.07.2022 5 z 5


Život je jinde Život je jinde Milan Kundera

Naprostá harmonie slov a obsahu!
Zrovna jsem dočetla Idiota od Dostojevského a o po psychologické stránce mi paradoxně přijde mnohem zajímavější tento Kunderův titul - to, jakým způsobem autor popisuje pohnutky a motivy chování postav, je prostě geniální - sama jsem trochu cynická, takže asi není divu, že se mi to tak líbí.
Rovněž mě vůbec neurazily autorovy vsuvky dávající do souvislosti Jaromila se světovými básníky - za prvé to byla fajn intelektuální výzva a za druhé to bylo pro samotný příběh velice osvěžující.
Opravdu mě baví s jakou lehkostí a hlavně bez pocitu vulgárnosti dokáže Kundera popisovat erotické scény, myslím, že to je nesmírně těžká disciplína, ale autor to hravě zvládnul - v knize se to eufemismy jenom hýřilo!
Kundera je prostě sázka na jistotu - knihu jsem přečetla za jediný den, protože jsem se od ní nemohla odtrhnout.
Asi jsem se ještě nesetkala s autorem, jehož styl psaní a myšlenky by mi tak seděly.

17.08.2021 5 z 5


Listopád Listopád Alena Mornštajnová

Kniha je velmi dobře napsaná. Moc se mi líbily použité metafory a propojenost příběhu.
Oceňuju, že autorka vycházela z pravdivých událostí a dat - rovněž je vidět, že se snažila zaznamenat reálný život v komunismu - všudypřítomnou lež, podezřívavost, špatnou ekonomickou situaci, převrácené hodnoty apod.
Svoboda není samozřejmá - a tuto myšlenku si neuškodí čas od času připomenout - třeba i prostřednictvím knihy Aleny Mornštajnové.
Asi to není nejsilnější kniha, kterou jsem od autorky četla - nemůžu říct, že by mě něčím nějak zásadně překvapila a ani do děje se mi nepodařilo moc začíst - přesto se jedná o velmi hezkou literaturu a kniha za přečtení stojí:)

22.06.2021 4 z 5


Na plechárně Na plechárně John Steinbeck

Úpřímně moc nejsem na podobně laděné knihy. Dějová linie je velice slabá a konec je nijaký. Myslím však, že u těchto knih krása nespočívá v ději, nýbrž v myšlenkách a jednotlivých pasážích - a v tom u mě kniha ubstála.

"Věci které na lidech obdivujeme, laskavost a štědrost, otevřenost, poctivost, pochopení a cit, jsou v našem řádu prohlašovány za doprovodné zjevy neúspěchu. A rysy, které se nám protiví, vychytralost, chamtivost, hrabivost, lakota, domýšlivost a sobectví jsou rysy úspěchu. Lidé obdivují ty první vlastnosti, ale milují to co pochází z těch druhých."

"Povaha večírků dosud nebyla uspokojivě prostudována. Všeobecně se však ví, že každý večírek má svou patologii, že je jako člověk, a že to často bývá perverzní člověk. A také se všeobecně ví, že večírky málokdy dopadnou tak, jak byly plánovány nebo míněny, ovšem s výjimkou těch zoufale nudných, otrockých večírků, které jsou cepovány, řízeny, ovládány a pořádány protivnou profesionální hostitelkou. To vlastně vůbec nejsou večírky, ale předstírání a přetvářka asi tak nenucená jako střevní peristaltika a tak zajímavá jako konečný produkt."

05.04.2021 4 z 5


Kulička Kulička Guy de Maupassant

Mně se povídka moc líbila! Oceňovala jsem přímočarost kritiky - krásně tak vynikla myšlenka celého příběhu. Při čtení jsem se musela neustále usmívat, protože to byl opravdu jeden "hryz" za druhým.
Můžu jen doporučit!:)
„...neboť jako všechno, i pohoršení bývá závislé na prostředí; a teď se kolem nich poznenáhlu vytvořilo ovzduší nabité kluzkými představami.“

27.03.2021 5 z 5


Pravidla moštárny Pravidla moštárny John Irving

Jestliže má někdo dar od Boha, tak je to zaručeně Irving. Jeho psaní je ztělesněným opakem těžkopádnosti, i přesto, že kniha pojednává o vážných tématech.
V průběhu knihy jsem si říkala, že by jí neuškodilo, kdyby byla kratší. Až po dotčení jsem si však uvědomila, jak moc jsem se mýlila a pochopila jsem důležitost jednotlivých částí příběhu - nic bych nevypustila.
Vřele doporučuji!

21.03.2021 5 z 5


40 dní pěšky do Jeruzaléma 40 dní pěšky do Jeruzaléma Ladislav Zibura

Jednoduše skvělé! Nejenom, že je kniha velmi vtipná, ale je i edukativní a člověk se toho spoustu dozví. Celkový zážitek ještě zesilují nádherné ilustrace!

24.11.2020 5 z 5


Objektivní nález: Moje nejtěžší mise Objektivní nález: Moje nejtěžší mise Tomáš Šebek

Z recenzí na Databázi knih jsem měla poměrně smíšené pocity, a to více mě však kniha příjemně překvapila. Dílo vnímám jako jakousi autorovu katarzi a jeho nový začátek - řekla bych, že nemá pouze terapeutický vliv pro samotného autora a jeho blízké okolí, ale má daleko větší přesah.

Co jsem se tedy v knize naučila?
...aby člověk byl úspěšný, nemusí pocházet ze sluncem zalitého prostředí
...že někdy opakujeme životem dané programy a vzorce, aniž bychom si to uvědomovali
...že je důležité vysvětlovat - když nedáme lidem kontext, nelze se divit, že nám nemohou rozumět
...že je lidské dělat chyby, a to důležitější ale je se z nich poučit
...že si člověk rodinu ani špatné vztahy v ní nevybírá..a že někdy, i když se snaží sebevíc, některé lidi nezmění
...že úspěch je většinou vykoupen celou řadou neúspěchů
...a mnoho dalšího

Tomáš Šebek šel s kůží na trh a mně se to hrozně líbí. Ve společnosti se o chybách a problémech moc nebaví, všichni se snaží pouze prezentovat jejich dokonalé životy, lví podíl na tom mají samozřejmě i sociální sítě. V důsledku ale vzniká jakési přesvědčení, že problémy v životě jsou něco nenormálního, že se jedná o osobní selhání člověka, když nějaké má... ale tak to není, spoustu problémů si člověk prostě nevybírá a je fajn propíchnout tuto pomyslnou bublinu dokonalosti a ukázat, že život se všemi jeho výzvami není jednoduchý a všichni v něm s něčím zápasíme.

23.12.2024 5 z 5


Strach ze svobody Strach ze svobody Erich Fromm

Autorovým představám o podobě ideální společnosti se ve svém hodnocení věnovat nebudu, z psychologické stránky je však tato kniha velmi zajímavá.

Dílo vysvětluje vznik moderního člověka, kterého osud již není nezvratně predestinován společenskou třídou ani bohatstvím. Zároveň je podotknuto, že tato svoboda v sobě obsahuje pocity izolovanosti a samoty, neboť tyto pocity jsou její nedílnou součástí.

Lidem už není předkládán žádný nezvratný „řád přírody“, který by předurčoval, kým se jedinec stane, individuum si na to musí přijít samo. V důsledku toho ale společnost produkuje mnoho jedinců, kteří se neztotožňují se svojí rolí v ní, cítících se odtržených a nepatřících do tohoto světa.

A proč k tomu dochází? Jedinci potlačí své „pravé já“ a řídí se přáním anonymních autorit jako je např. veřejné mínění. Internalizují si přání, která se od nich očekávají, to však za potlačení svých vlastních a za domněnky, že tato nepravá nově internalizovaná přání jsou vlastně jejich vlastní. To vše pro to, aby se neprojevili jinak než ostatní, čímž zároveň dochází k utišení pochybnosti o své vlastní totožnosti, zbavení se nesnesitelného pocitu samoty a získaní jakési jistoty.

Fromm toto přirovnává ke kompulzivnímu chování: „Je to v podstatě řešení, s nímž se setkáváme u neurotických jevů. Zmírňuje nesnesitelnou úzkost a umožňuje žít vyhnutím se panice, avšak problém, který leží pod povrchem, neřeší, a za to platí způsobem života, jenž se skládá často jen z automatických nebo nutkavých činností.“

K čemu to ale vede? Vede to k hladu po životě. Z lidí se stávají automaty vyznačující se neschopností prožívat život spontánně, tento svůj hlad se poté snaží ukojit různými rozptýleními - např. chvilkovým emočním vzrušením u filmu. To je však chabá a neuspokojující náhražka za život.

Fromm v této souvislosti konkrétně říká: „Čím více je ohrožen pud života, tím silnější je pud ničení, čím více se uskutečňuje život, tím menší sílu má destruktivita. Destruktivita je únik z neprožívaného života. “

Jinak řečeno, ale opět slovy Fromma - vzdání se své spontánnosti a individuality vede k zmaření života.

A to je ještě to menší zlo. Tato touha po konformitě a po zbavení se nepříjemných pocitů doprovázejících svobodu může také vést k odevzdání své svobody vůdci, který (samozřejmě za "velkého sebeobětování") zbaví člověka toho “nesnesitelného břemene svobody“ a nahradí ho pocitem, ať už jakkoliv iluzorním, sounáležitosti a jistoty. A z historie již víme do jakých zrůdných obrazů toto může dojít.

„Prvním mechanismem úniku před svobodou, kterým se hodláme zabývat, je tendence vzdát se nezávislosti svého vlastního individuálního já, sloučit je s někým nebo s něčím mimo sebe sama, a tak získat sílu, která vlastnímu já chybí.

To hlavní, co by si měl čtenář z knihy odnést, je dle mého názoru následující - seberealizace a naplňování vlastního potenciálu je velmi důležitým aspektem života a snažit se tuto lidskou přirozenost popřít je bláznovství nevedoucí ke štěstí ani k zamýšlenému cíli. Toto ponaučení by si měli zapamatovat především všichni rodiče snažící se o vnucení té “správné budoucnosti“ svým dětem bez ohledu na jejich přirozenost.

A co se naopak děje, když člověk naplňuje svůj pravý potenciál?
Opět slovy Fromma: „Když se člověk realizuje ve spontánní aktivitě, získává vztah ke světu, přestává být izolovaným atomem: on i svět se stávají součástí strukturovaného celku. Má své právoplatné místo a mizí jeho pochybnosti o sobě samém i smyslu života.“

Větší kontrast mezi oběma variantami autor udělat nemohl. Samozřejmě přednesené není možné vnímat jako nějaké dogma, přesto si však myslím, že Fromm ve své knize na něco „kápnul“ a zamyšlení nad zmíněnými myšlenkami určitě neuškodí.

04.02.2023 5 z 5


Kafka na pobřeží Kafka na pobřeží Haruki Murakami

Zajímavá kniha, která se četla opravdu moc hezky. Osobně mě zaujala mnohem více než Norské dřevo.

15.09.2022 4 z 5


Petr a Lucie Petr a Lucie Romain Rolland

Děj knihy je velice jednoduchý. Někdy je však jednoduchost to nejlepší, po čem autor může šáhnout. A to platí i v tomto případě - nekomplikovanost příběhu dala krásně vyniknout hlavnímu motivu knihy. Přesto mě milostný příběh hlavních protagonistů tolik nevtáhnul. Kdybych měla porovnat knihu s obdobným dílem Jana Otčenáška - Romeo, Julie a tma, tak musím říct, že mě kniha moc nezaujala. Celkový dojem z knihy však zlepšil konec, který podtrhl tragiku celého příběhu a který se, dle mého názoru, Rollandovi velmi povedl.

29.01.2021 3 z 5


Kdo chytá v žitě Kdo chytá v žitě J. D. Salinger (p)

Od Salingera jsem zkoušela více knížek, ale bohužel mi nesedne. Kdo chytá v žitě mi nepřijde ničím výjimečný. Je pravda, že se v některých pasážích skrývá hlubší myšlenka, ale to je tak vše. Hlavní postava mi je nesympatická, nedokážu se s ní ztotožnit a ani ji pochopit. Holden mi připomínal Dannyho z Prima sezóny od Škvoreckého. Abych však nebyla jen negativní, na výrazové prostředky byla kniha opravdu bohatá a někdy jsem se i zasmála.

24.11.2020 2 z 5


Prázdniny v Evropě Prázdniny v Evropě Ladislav Zibura

Kniha byla hezká, ale 40 dní pěšky do Jeruzaléma mě nadchlo mnohem více. Zásluhou vysokého počtu procestovaných zemí se autor nemohl jednotlivým zemím věnovat tolik, jako je tomu v jeho jiných cestopisech. Taky jsem si všimla, že se tam vícekrát opakovaly stejné myšlenky. Ale jinak je kniha pěkná a stojí za přečtení!

23.11.2020 3 z 5


Nadějné vyhlídky Nadějné vyhlídky Charles Dickens

Za mě poctivé dílo se vším všudy - autor dal čtenářovi vše, co si tak intuitivně mohl přát /a to i dobrý ale zároveň nepředpovídatelný závěr/. Je vidět, že Dickens čerpal ze svých vlastních zkušeností.
Oceňuji vykreslenost charakterů a celkově styl psaní.
Když někdo umí, tak prostě umí - to se jen tak neschová:)

19.07.2022 5 z 5


Divoké labutě Divoké labutě Jung Chang

Dějepis skrz lidské příběhy. Některé části byly dost drsné a jako vytržené z Orwellova románu 1984 (myšlenkové reformy, veřejné obžaloby apod.).
Celkově je kniha psaná čtivě a zachycuje deziluzi komunismu - kdy i nejdůležitější osobnosti režimu jsou nakonec semlety, nemluvě o lidech, kteří do Strany vstoupili ze svých ideálů.

03.08.2021 4 z 5


Audience Audience Václav Havel

Nečekala jsem, že se mi absurdní drama bude líbit, ale hrozně mile mě to překvapilo! Poslouchala jsem jako audioknihu, kde byl Vaněk ztvárněn přímo Václavem Havlem. Při psaní díla Havel čerpal za svého soukromého života, což jde na knize dost poznat - dialogy, postavy, atmosféra doby...vše působí velmi autenticky.

18.04.2021 5 z 5