lexikon_tf
komentáře u knih
Hana
Alena Mornštajnová
Proč je na obálce ten věneček? Ten tam má opravdu osudovou úlohu.
Knihu jsem zaznamenala jakmile vyšla v roce 2017, to jsem ale ještě neměla bookstagram, ani tolik času na čtení. Všichni knihu četli, všichni z ní byli nadšení. Nyní jsem po Haně sáhla konečně i já. A jsem nadšená!
Jednou v zimě roku 1954 devítiletá Mira neuposlechne zákaz rodičů a vydá se s kamarády k řece, kde chtějí nebezpečně jezdit na ledových krách. Mira uklouzne, spadne do ledové vody a má doma průšvih. Za trest při rodinné oslavě nedostane zákusek.
Tento trest se však pro Miru změní v zásadní zlom v jejím životě. Následuje tragédie, která Miru na dlouhou dobu spojí s její divnou tetou Hanou, kterou mají všichni za podivínku. Chodí pořád v černém a po kapsách nosí suchý chleba. Kdo je Hana zač a co si všechno prožila?
Tuhle neuvěřitelně strhující knihu s tolik pohnutým osudem hlavních hrdinek jsem úplně hltala a přečetla na jeden zátah. Bylo to dramatické, emotivní, ale velmi krásné. Doporučuji těm, kdo se nebojí tématu koncentračních táborů a rádi si přečtou velmi kvalitní román!
Farma zvířat
George Orwell (p)
Není určitě potřeba blíže představovat tento alegorický satirizující román George Orwella. Jsem moc ráda, že jsem si ho přečetla, je totiž perfektní a velmi nadčasový.
Tento kratičký román formou bajky popisuje vztahy na jedné farmě, kde zvířata brojí proti farmáři a naříkají nad svým žalostným údělem.
Jednoho dne se zvířata vzbouří, vyženou farmáře i s jeho pomocníky a hodlají farmu svobodně vést sama.
Všechna zvířata jsou zpočátku nadšená nově nabytou svobodou a hojností pro všechny. Avšak každá legrace jednou končí a mezi zvířaty se postupně buduje jakási hierarchie.
Nadvláda prasat najednou nabývá rozměrů tyranie, kdy prasatům je dovoleno vše, ale ostatní zvířata nesmějí nic, jen “držet hubu a krok”.
A jak to všechno dopadne? Přečtěte si sami, stojí to rozhodně za to.
Prokletý kraj
Michaela Klevisová
Minulost a rodinná tajemství postupně odkrýváme s hlavními hrdinkami příběhu. Jedna přijíždí do Jelení Hory pátrat po svých kořenech, druhá tam žije po rozvodu sama s dcerou. Obě ženy se spřátelí a společně rozmotávají tajemnou historii protknutou napříč několika rodinami a generacemi.
Popis prostředí Jelení Hory, rodinná dramata i ponurá atmosféra - přesně podle mého gusta. Moje první kniha od autorky - a určitě ne poslední. Doporučuji všem, kdo se ve čtení rádi potulují tajemnými lesy.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Kronika jednoho hotýlku za městem a několika generací s ním spjatých.
Kniha vypráví o osudech lidí, kteří mají různé vazby s hotýlkem, o jejich spletitých rodinných i mezilidských vztazích, o dramatických nástrahách života napříč dějinami, válkami i režimem.
Jsem moc ráda, že moje první seznámení s autorkou proběhlo právě prostřednictvím této knihy. Její styl psaní jsem si okamžitě oblíbila. Čtivý příběh, velmi pěkně propracované náznaky, které vám dokonale docvaknou a dokreslí celé vyprávění, aniž by bylo řečeno mnoho zbytečných slov. Těším se na další knihy od paní Mornštajnové!
Listopád
Alena Mornštajnová
Dramatický příběh jedné rodiny zasazený do éry komunismu a jeho utopické budoucnosti jsem si nemohla nechat ujít. Toto byla moje třetí přečtená kniha od paní Mornštajnové a opět jsem byla příběhem přikovaná ke stránkám!
Marie s manželem nejsou úplně spokojení s vládnoucím režimem, rádi by něco změnili, proto se občas účastní demonstrací na náměstí. Ale ne všichni, kdo tam jsou s nimi, jsou na jejich straně. Když Marii zatknou a zavřou na dlouhých 20 let, nic už není jako dřív.
Kromě příběhu Marie sledujeme i malou Magdu, kterou už jakou malou holčičku přivedli “esenbáci” do takzvané ozdravovny. Zde mají z mladých lidiček vyrůst správní soudruzi, kteří se budou zasazovat o blaho společnosti a bdít nad ostatními soudruhy (například tím, že jakmile někdo pochybí, budou honem pospíchat na to upozornit někoho na vyšších místech).
Román je velmi čtivý, plný emocí, a ne vždy těch pozitivních. Rodinné vztahy jsou zde popsány tak, že máte pocit, že rodinu znáte, ale je vám líto, že jim nemůžete pomoci. Poplakala jsem si, hlavně na konci, to bylo velmi silné a smutné.
Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, co by teď s námi bylo, kdyby to tehdy dopadlo jinak. V této knize jsem si přečetla jednu z takových možností a naštěstí jsem to nemusela prožít. Samozřejmě jsem si při čtení vzpomněla i na Orwellovu klasiku 1984. Román Listopád velmi doporučuji, je to pro mě opět perfektní dílo paní Mornštajnové.
1984
George Orwell (p)
Klasické antiutopické dílo George Orwella jsem si chtěla přečíst už dlouho, a nějak se to tak stalo, že jsem jej přečetla v angličtině. Pravda, dalo mi to zabrat, o silný zážitek jsem však ochuzena nebyla!
Winston Smith pracuje jako úředník na Ministerstvu Pravdy. Jeho denním chlebem je zde falzifikace minulosti - upravuje veškeré dokumenty, knihy a tiskoviny tak, aby byly vždy aktuální. Vše je pod permanentním dohledem Velkého Bratra, který na všechny a na všechno shlíží z všudypřítomných obrazovek.
Na vše jsou restrikce, člověk může být odsouzen za pouhé myšlenky (tzv. myšlenkový zločin) či za mluvení ze spaní, je-li zde zaznamenáno jakékoli protivení se Straně a Velkému Bratrovi.
Děti jsou vedeny k tomu, že špehují své rodiče, zda náhodou nevedou protistranické řeči - a pokud ano, bez váhání je udají.
Ale bylo tomu tak vždycky? Na to se Winston snaží přijít, pátrá ve svých vzpomínkách a tajně si začne psát deník.
Neuvěřitelné nadčasový román, který perfektně vystihuje krutost totalitního režimu a potírání svobody jednotlivce. Velmi mě zaujalo celé pojetí příběhu, který je sám o sobě dosti ponurý, ale čtenář stále tak nějak doufá v ty světlé zítřky.
Moc jsem fandila hlavnímu hrdinovi a líbily se mi jeho úvahy např. o tom, že přeci pod jedním nebem jsme všichni stejní nebo alespoň podobní. V románu je hodně cítit silná víra jedince v NĚCO ve vesmíru, že se zkrátka stane NĚCO a vše nakonec dobře dopadne. A jak to všechno dopadne? No, to byste se divili.
Velmi doporučuji, je to opravdu pozoruhodné dílo.
Skála
Peter May
Nehostinná krajina, kde je většinou zima nebo tma, to je pro mě ideální prostředí pro krimi příběhy. Proto jsem taky byla tolik nadšená ze Skály!
Detektiv Fin Macleod se vrací do rodného skotského městečka, aby zde vyšetřoval vraždu, která je provedena stejným způsobem jako jiná vražda v Edinburghu, kterou se tam rovněž zabýval. Mají vraždy něco společného?
Vrací se nejen na místo, odkud se snažil jako teenager uprchnout, ale také do své minulosti, z níž začínají vyvěrat na povrch dávná tajemství.
Příběh se prolíná se současnou dějovou linkou a s vyprávěním Fina z období jeho dětství a dospívání. Dozvíme se také o děsivém a nebezpečném lovu ptačích mláďat na nepřístupné skále uprostřed oceánu, kam se každoročně vydávají muži a chlapci, aby tam nejen lovili, ale také si dodali kuráže a vzájemné sounáležitosti.
Moc doporučuji všem, kdo mají rádi kvalitní psychologii postav i temné atmosféry a nehostinná prostředí. Já jsem našla svého nového oblíbeného spisovatele!
Skála je prvním dílem trilogie, takže si honem musím pořídit další díly!
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Asi není potřeba příliš představovat tento rozsáhlý román od Kateřiny Tučkové, na kterém pracovala celou dekádu - a já smekám, je to opravdu fascinující a velice propracované veledílo.
Strhující historické vyprávění o emancipaci v církvi mě nadchlo a vtáhlo do děje. Ve vyprávění se prolínají linky současné i historické, doplněné o podrobná dobová vysvětlení, která jsou nejen velmi zajímavá, ale i poučná. Problematika tehdejšího vykořisťování církve je zde nahlížena z několika aspektů a právě ty faktografické pasáže dodávají románu téměř naučný rozměr.
A nebojte se, nejde o žádné nudné povídání o církvi - příběh je velmi vkusně nasazen na prolínání životních příběhů, po jejichž rozuzlení jsem netrpělivě, skoro až detektivně, prahla. Dozvídáme se, jak to tenkrát bylo když režim likvidoval církevní hodnostáře, jaký osud čekal řeholníky a především řeholnice.
Moc se mi líbilo vykreslení postav - především sestra Evarista, tu si snad musí oblíbit každý, také její protipól, kterého jsem nenáviděla - záporák biskup Havraj, i zlomená duše Lena, která přijíždí do bělovodského kláštera se svým trápením a příběhem nás provází a díky své archivářské činnosti v rámci rekonvalescence nám tak nechává nahlédnout do minulosti.
Velmi doporučuji k přečtení, i když se třeba nezajímáte o církev, ale tady navíc dostanete silný lidský příběh s historickým přesahem.
Obraz Doriana Graye
Oscar Wilde
Požitkářský příběh o jednom obrazu, filozofickém rozjímání, marnivosti a pokrytectví. A především o jednom mladíkovi, který se natolik zakoukal do svého namalovaného portrétu, až na něj přehodil břímě svých dní, zatímco on sám si uchovával krásu věčného mládí.
Dorian Gray je půvabný mladík, ve společnosti oblíbený a dámami žádaný. Žádný večírek ve městě si nenechá ujít a užívá života plnými doušky. Ženy po něm touží a mladíci mu závidí. Dorian však při své mladické nerozvážnosti zlomí srdce mladičké herečce, a nejen té.
Prostopášník, který naplnil svůj život a duši zkažeností, však zůstává stále mlád. Je to díky portrétu, který stárne místo něj.
Zprvu jsem se do příběhu nemohla vpravit, filozofické rozebírání života mě pomalu začínalo nudit, ale jelikož jsem vytrvalec, byla jsem odměněna skvělým závěrem příběhu, který mi vyrazil dech! Pokud příběh neznáte, opravdu doporučuji, je to skvostná sonda do duše jednotlivce.
Plachetnice na vinětách
Jiří Hájíček
Od pana Hájíčka jsem do teď nic nečetla. A to byla chyba. Začala jsem tedy touto jeho nejnovější knihou Plachetnice na vinětách. Zaujal mě hned samotný název - takový jihočeský motiv, to já ráda.
Sledujeme příběh rozvedené osamělé Marie, docentky literatury, která pendluje mezi Prahou a Českým Krumlovem, kde má na krumlovsku své stárnoucí rodiče i věčně uštěpačnou sestru.
Marie to nemá jednoduché, v rodné vesnici jí starousedlíci “dávají sežrat”, že žije v hlavním městě, ale ona sama si moc v bavlnce nežije, nikdo nemá totiž ponětí, čím si prochází a ani se jí na to nikdo neptá.
Hlavní hrdince jsem fandila, že snad konečně nalezne sama sebe nebo že dojde k nějakému zvratu v jejím životě - a nebyla jsem zklamaná. Není to žádná akčňárna, ale to se mi právě líbilo. Líbilo se mi hlavně to toulání po Krumlově a jeho krásných uličkách a malebných zákoutích.
Jihočeské divadlo dokonce hraje představení na motivy knih Jiřího Hájíčka (např. Rybí krev, Selský baroko), a to mě velmi zaujalo a určitě se na nějakou z těchto her do divadla vypravím.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Nora se domnívá, že její život je ničemný, že bude nejlépe, když se vším skoncuje. Mezi životem a smrtí se však nachází knihovna. Místní knihovnice je jakýmsi průvodcem po životech, které Nora mohla prožít, pokud by se v některé chvíli rozhodla jen trochu jinak. Tyto knihy-životy si nyní Nora může vyzkoušet. Najde Nora ten svůj „správný“ život?
Zajímavé pojetí otázky „co by kdyby“, člověk může neustále vybírat a vybírat, ale jen aby nepřebral. Hlavní hrdinka měla možnost nahlédnout i do vlastní knihy výčitek a s odstupem tak zhodnotit, proč to nebo ono zrovna vyhodnotila tak, jak se stalo.
Odpočinková kniha k zamyšlení, doporučuji!
Šachové figurky
Peter May
Na třetí díl z hebridského souostroví jsem se moc těšila a byla jsem zvědavá, jak to dopadne s Finem, který se vrací na rodný ostrov Lewis, aby se zde natrvalo usadil.
Bývalý detektiv Fin si najde práci jako šéf ostrahy u místního vlastníka rozsáhlých pozemků. Při obchůzkách narazí na svého dávného kamaráda Piskoře, který je však majiteli pozemků trnem v oku, jelikož tam nezákonně pytlačí a je nyní na Finovi, aby mu domluvil.
Při náhodném samovolném vypuštění jezera v horách je objeveno dávno ztracené letadlo, které kdysi patřilo Finovu a Piskořovu příteli Roddymu. U nálezu letadla je shodou okolností s Finem i Piskoř, kterého tento objev natolik vykolejí, že uteče a zmizí.
Fin se tak postupně zanořuje hluboko do minulosti, z níž se dozvídáme i jak to bylo s jejich tehdejší kapelou, jejímž frontmanem byl kdysi právě Roddy. Co se vlastně tenkrát před 17 lety stalo, když Roddyho letoun havaroval?
Pěkně vystupňované napětí a tajemství, které postupně směřovalo k odhalení padoucha mě, jako v předchozích dílech této série, nesmírně bavilo. Opět mě uchvátila barvitě vylíčená příroda nehostinné krajiny drsného severu a opět jsem tipovala špatně, kdo za to všechno může. Za mě velká spokojenost a tuto sérii moc doporučuji!
Dívka v ledu
Robert Bryndza
Moje úplně první kniha od autora a moc se mi líbila! Rozhodně si přečtu i další díly této série, tedy mám co dohánět!
V jednom londýnském parku je pod ledem v jezírku nalezeno mrtvé tělo mladé dívky. Vyšetřování je svěřeno nové inspektorce Erice Fosterové, která přijíždí jako posila do Londýna. Erika má za sebou poslední případ, který skončil tragicky a při němž také zahynul její manžel. Erika se tak musí vyrovnávat s vlastní čerstvou bolavou vzpomínkou a zároveň se pustit do honu na vraha mladé dívky, jelikož padouch je vždy o krok napřed, jak už to tak bývá, abychom byli pěkně napnutí.
Mrtvá dívka ze zamrzlého jezírka byla dcerou místního vlivného sira, tudíž je žádoucí kolem jeho rodiny našlapovat po špičkách, což se však Erice moc nedaří. Navíc se objevila souvislost se třemi mrtvými prostitutkami z minulosti a evidentně je Erika na správné stopě, protože začíná být v ohrožení i ona sama.
Stupňující se napětí a pěkně vykreslené charaktery postav, čtivé, svižné, se zajímavou zápletkou. Za mě velké doporučení, i když jsem asi poslední, kdo se s autorovou tvorbou setkal teprve teď - ale aspoň vím, že se můžu těšit na pěkné čtení dalších dílů!
Vraní oko
Michaela Klevisová
Jsou autoři, u nichž s jistotou vím, že se mi jejich knihy budou líbit. To platí pro Michaelu Klevisovou, od které jsem zatím přečetla Prokletý kraj a moc se mi líbil. Teď se ke mně dostala tato novinka, která je už 8. dílem série s vyšetřovatelem Josefem Bergmanem. I bez znalosti předchozích dílů jsem byla nadšená! Ihned jsem si oblíbila kriminalistu Bergmana a jeho rozvážný a precizní styl vyšetřování.
Příběh se odehrává v odlehlé jihomoravské chatové osadě u řeky, kde se v přilehlých mokřadech začíná objevovat vzácné ptactvo. Místní nadšení ornitologové jásají a chtějí tu vybudovat ptačí rezervaci, ovšem ne každý starousedlík s tímto záměrem souhlasí.
Když jsou však v osadě, kde se obvykle nic vzrušujícího neděje, nalezeny mrtvoly, vyšetřovatel Bergman se svou kolegyní Sedlákovou musejí přijít na kloub nejedné podezřelé záhadě.
Skvělý detektivní příběh, který plyne poklidně, což mu však neubírá na napínavosti. Čtivá detektivka s pěkně propracovanými postavami a tak akorát spletitými vztahy, velmi se mi líbilo i prostředí chatové osady a sousedního statku. Autorka nám o každé stěžejní postavě odhalila i její minulost, abychom si snad lépe udělali představu o vrahovi a nakonec se přesvědčili, že všechno je samozřejmě úplně jinak. Velice doporučuji a už se těším až si přečtu celou sérii!
Skříň plná Diora
Natasha Lester
Čekala jsem příběh z pařížských módních salonů, plný krásných šatů a bonvivánství. Diorovy šaty v tomto příběhu rafinovaně propojují minulost s přítomností, ale samotné vyprávění je mnohem hlubší, plné tajemství.
Sledujeme osudy válečných pilotů a především pilotek Royal Air Force, jejichž životy jsou propletené tajemstvím až do současnosti. Před válkou si nikdo neuměl představit, že by ženy samy mohly pilotovat takové velké stroje! Velmi zajímavá historická linka o počátcích žen-pilotek.
V dějové lince z přítomnosti se seznámíme s módní restaurátorkou Kat, která v babiččině šatníku objeví poklad v podobě šatů od věhlasného Christiana Diora.
Začneme spolu s Kat pátrat po původu nejen těchto skvostných a cenných rób, ale také po dávné minulosti její babičky.
Moc se mi líbily obě dějové linie, obě byly plné napětí a překvapení. Velmi poutavá pro mě byla hlavně část o pilotkách Královského letectva. A i další osudy hrdinek, které nechci prozrazovat, byly neméně napínavé a emotivní!
Krásný čtivý příběh o opravdové lásce a přátelství, velice doporučuji!
Jiné místo
Kateřina Karolová
Příjemné první setkání s autorkou. Slyšela jsem o jejích předchozích knihách (Odbočka v lesích, Zítřek ti nikdo neslíbil), ale začala jsem touto novinkou.
Dva mladí, čerstvě zamilovaní, se vydávají na svou první společnou dovolenou do Luhačovic. Rozhodnou se pro výlet na kole, i když počasí tomu zrovna nepřeje.
Začíná totiž padat mlha a v lese je pak tak snadné se ztratit!
Zajímavé, napínavé, tak trochu hororové a hlavně nečekané! Moc jsem si užila atmosféru tajemného lesa utopeného v mlze. A také jsem velmi ocenila jak si autorka pohrála s tématem důvěry a manipulace! Komu lze věřit? Kdo říká pravdu a kdo je blázen?
Více prozrazovat nebudu a jestli máte rádi podobná pochmurná a tajuplná místa (jak ta zeměpisná, tak ta v lidské mysli) a rádi se bojíte, určitě si tuto knihu přečtěte!
A navíc - autorka ke knize vymyslela i tajnou trasu, kterou pak najdete v knize pod QR kódem - a můžete směle vyrazit na kole po stopách hlavních hrdinů! A kdo ví, co pak v tamním lese najdete..
Bouře
Kristina Ohlsson
Tohle bylo skvělé! Jako milovnice všeho severského jsem si i zde velmi přišla na své. A že je kniha Bouře prvním dílem nové série? Hurá!
Úspěšný finančník ze Stockholmu August Strindberg se rozhodne zanechat dosavadního života ve velkoměstě a přestěhuje se do vesničky, kde si hodlá, v budově bývalé pohřební služby, otevřít vetešnictví.
Vesnička je jistě malebná, když zrovna neprší, nefouká vítr nebo nezuří bouře, což je zde bohužel poměrně častý jev. A při jedné takové bouři, náhodou zrovna v den Augustova příjezdu, se ztratí místní učitelka.
Začíná rozsáhlé pátrání, při němž poznáváme i sympatickou vyšetřovatelku Marii Martinsson a s probíhajícím pátráním houstne i atmosféra ve vesničce.
August se chtě nechtě do vyšetřování zaplétá - a jak to bylo dál, to už si musíte přečíst, protože tohle vážně stojí za to!
Velmi se mi líbilo prostředí vykreslené v knize, i navzdory nepěknému tamnímu počasí jsem si moc přála vesničku vidět a setkat se tam se sympaťákem Augustem i paní vyšetřovatelkou Marií. Navíc příběh nabízí zajímavou zápletku a obejde se i bez krvavých výjevů, což ponurost a mrazivost příběhu krásně umocňuje.
Moc doporučuji nejen milovníkům detektivek, já jsem nadšená a těším se na další díly!
Pět neděl v balóně
Jules Verne
V rámci skupiny #klasikomilove, kde teď čteme žánr sci-fi, jsem ještě sáhla po klasice od Julese Verna. Toto nádherné vydání z roku 1967 jsem našla jako poklad v knihovně u mojí maminky. Možná jsem ho chtěla číst jako malá, ale určitě bych tomu nebyla bývala tolik rozuměla a užila si to tak, jako nyní.
Neobvyklá a velmi dobrodružná výprava doktora Fergussona a jeho dvou přátel nás zavede nad africký kontinent, jelikož se tito pánové rozhodli jej přeletět v balóně vlastní konstrukce, a to od Zanzibaru na východě až na západ kontinentu, do Saint-Louis.
S hrdiny zažíváme nejrůznější situace - zpočátku jde vše jako po drátkách, ale to by nebylo to pravé dobrodružství, kdyby se občas neobjevilo nějaké to nebezpečí.
Moc se mi líbily mistrně propracované pasáže s popisy neprobádaných krajin i podrobné technické provedení všech součástí balónu a vzduchoplaveckých dovedností posádky.
Napjatě jsem četla a hltala stránky, jak to všechno dopadne, jak se posádce podaří dokonat odvážný čin přeletět napříč Afriku balónem. A jestli vás tato dobrodružná výprava také zajímá, tak si knihu přečtěte, určitě nebudete zklamaní.
R.U.R.
Karel Čapek
R.U.R. bylo psáno formou divadelní hry, na což si vždycky ze začátku musím zvyknout, ale pak už se mi to čte celkem dobře, hlavně se mi líbí, že se neztratím v dialozích a hned přesně vím, kdo co říká.
Sledujeme utopistické drama, ve kterém nahlédneme do továrny na umělé lidi – roboty. Roboti pracují pro lidi, nebo spíše místo nich. A co tedy dělají lidé, když nemusejí pracovat? A ptal se někdo robotů, jestli se jim to líbí? Neptal, protože roboti nemají city. Tedy – neměli by je mít, jsou přeci umělí.
A jak to dopadne – to je dobrá otázka k zamyšlení, co by se stalo, kdyby…
Líbil se mi nápad s roboty, i když to není téma, které bych vyhledávala, ale moc ráda jsem si to přečetla.
Dědina
Petra Dvořáková
Humorné vyprávění o životě jedné vesnice a jejích obyvatelích. Knihu jsem si chtěla přečíst i kvůli tomu, že slibuje navíc zážitek ze čtení v podobě svérázného dialektu, jímž je vyprávění napsáno. A opravdu jsem se bavila, kniha mě nikterak nezklamala!
Příběhy jsou poskládány z vyprávění jednotlivých obyvatel, z jejich vlastního úhlu pohledu. Je zde tak hezky vykresleno, jak např. stejnou situaci vnímá každý ze členů rodiny po svém. Autorka výstižně načrtla venkovskou každodennost a tím dodala příběhům kouzlo autentičnosti, jako by člověk listoval kronikou jedné vesničky.
Bavilo mě taky orientovat se v propletených vesnických vztazích, kdo je s kým jak spřízněn. Knihu doporučuji všem, kdo se rádi pobaví oddechovým čtením a kvalitně vystiženými charaktery jednotlivých postav, i když to často nejsou vlastnosti tak úplně záviděníhodné.
