Lidka
komentáře u knih
Cyklistka: Osud poslední baronky
Jana Poncarová
Od knihy jsem čekala více, protože některé další tituly, které jsem od spisovatelky četla se mi líbily více. Tohle na mne bylo moc popisné, ač chápu, že láska hrdinky jako i dalších členů její rodiny k rodné zemi byla opravdu velká a spisovatelka se snažila zdůraznit ji co nejvíce.
Moc se mi líbil doslov , který doplní co je skutečnost a co je fikce.
P.S. Co mi na knize opravdu nesedělo bylo slovo "odkapávat". Vyskytlo se tam tolikrát a v tolika situacích, že už jsem měla chuť začít je počítat. Jen stránky mi tentokrát jaksi odkapávaly dost pomalu.
P.S. I přes tuto svou poznámku se na další knihy autorky už teď těším.
Rakvičky
Irena Dousková
Tak já nevím, asi tak neublíží ani neudělá radost , nenadchne. To je ale můj názor, jiného může oslovit více nebo naopak i méně:-) .
V knize nebyla 6. kapitola, ani nevím, zda jsem o kus děje přišla:-)), či to byla jen tisková chyba, že dali po 5. hned 7. kapitolu. Nevadí, jistě to není kniha která by se mi dostala pod kůži.
Strach a chvění
Amélie Nothomb
Už nikdy neříkat, že nás v práci ponižují a že musíme být zticha.... kdo si to nemyslí, ať si tuhle knížku přečte.
Můj obdiv k Japonsku dostal už poněkolikáté zásah, že vše není tak dokonalé, jak to vypadá, když za mnohým stojí nesmírně tvrdá práce, pokora, mnohdy i ponižování člověka.
"Pochopila jsem tam jednu velkou věc: totiž že v Japonsku život rovná se podnik".
Zvláště je pak postavení ženy, je v jistých směrech doslova absurdní.
No nic, chcete-li se něco o Japonsku dozvědět , podotýkám z pohledu Evropanky, čtěte. Zajímalo by mne, jak se na tohle své postavení dívají Japonky. Jestli i ony tu svou poníženou roli takto cítí nebo zda jim to přijde tak správné, protože jsou takto od mala vedeny a vychovávány.
"Jediné, na co máš plné právo , pokud jsi neprovedla tu pošetilost a nekonvertovala ke křesťanství : Máš právo na sebevraždu. My v Japonsku víme, že je to velice čestný čin."
Opravdu zajímavé čtení o životě , přístupu a postoji k práci a obzvláště pak o postavení ženy Japonsku.
Titáni
Leila Meacham
Tak nejprve předesílám, že mám ráda ságy i jižanské příběhy. Nebo ještě jinak, ságy miluji. Ale tahle sága, na kterou jsem se mj. docela těšila mne dost zklamala. Dočítala jsem jí pro pocit dočtení, jestli znáte ten pocit. Přečetla jsem všechny autorčiny knihy a podle mne to má sestupnou tendenci. Nechci psát moc kritická slova, je to můj subjektivní názor. Obzory mi ta kniha moc nerozšířila, nevadí to se od ságy očekávat zase tolik nedá Hrdinové byli veskrze hodní lidé, ale s žádným z nich jsem nedokázala prožívat jejich vnitřní svět, jen to tak jaksi klouzalo po povrchu, odvíjelo se to. Kniha byla zbytečně dlouhá na to, jaký byl dějový obsah. No, radši více kritiky nebudu psát. Prostě dočteno, neublíženo.
P.S. V poslední době mám čím dál větší pocit, že spisovatelé knihy zbytečně natahují. Často právě u knih, co mají kulatý, zlatý a hvězdičkami označený znak , že se jedná o světový bestseler a navíc velikánskou reklamu.
P.S.S. Děsně nerada píšu, a ani mi to jaksi moc nejde, psát komentáře o knížkách, co mne tolik nezaujaly. Přesto mám pocit , že i takových komentářů je třeba.
P.S.S. A jinak mne těší, že jsem teď měla v poslední době štěstí číst několik útlých, myšlenkami, dějem a jazykem bohatých knih. Ale o nich píšu a hodnotím je jinde. / Tím nemíním, že počet stran musí být na závadu, aby nedošlo k mýlce. To jen tak na okraj, že někdy i útlá je moc dobrá./
Zmizet
Petra Soukupová
Výborná knížka. Petra Soukupová píše úderně, spoře, někdy i tvrdě až mrazí. Některé ty dialogy jsem si četla i opakovaně a nahlas . Opravdu doporučuji všem, co absolvují sourozenecké dohadování, co prožívají neúspěšné vztahy nebo zklamání, co marně touží či neúspěšně hledají, co někdy nemají čas naslouchat dětské duši, co jsou opuštění , těm co trpí pocitem nedostatku lásky, ať již jakékoliv, ... ale doporučuji ke čtení i těm , co tyhle problémy sice nemají, aby o nich věděli, protože člověk nikdy neví, jak a kam se jeho životní osudy vyvinou...
Zvláště mne zaujalo téma jak a kdy informovat děti o tom, kdo jsou jejich praví biologičtí rodiče. Musí to být děsně těžké. Pokud je človíček malý, tak se o tom dobře a snadno mlčí, ale když pak dospívá a zjistí, pátrá , dovídá se, musí to být strašné pro děti i rodiče. A jaké to musí být, když se to člověk dozví po smrti rodičů? Smířit a vyrovnat se s tím je těžké a někdy to asi ani nejde.
Ty příběhy jsou ze života a situace v nich popsané nás mohou potkat a pak ten pocit někam ZMIZET může mít i kdokoliv z nás jako ti, co o nich budete číst v těchto třech zajímavých příbězích.
Papírová města
John Green
Jak tvrdím, že na každou knihu musí čtenář dozrát, aby jej správně oslovila, tak tady říkám, že já jsem už na tuhle knihu čas prošvihla, ... ani nehodnotím. Jen že jsem se pustila do knihy, která mne mohla oslovit mnogo let tomu nazad:-))
Padněte na kolena
Ann-Marie MacDonald
Podle mne výborně a důmyslně vystavěný román, plný emocí a tajemství. To vše spojené výborným vypravěčstvím. Je tu milenecká, sourozenecká , rodičovská láska, ale často i v ne právě těch správných podobách, naopak mnohdy v podobách velmi rozporuplných. Postavy vůbec nejsou černobílé, každá z nich má své dobré i špatné vlastnosti a dělá skutky dobré i děsivé, leč takové, z nichž už není cesty zpět. Celé tohle skvělé vyprávění je zasazeno do pro nás exotického prostředí jednoho kanadského ostrova, což ještě jaksi zvyšuje napětí a syrovost celého děje. V čele rodiny stojí otec James, ale zdálo se mi, že hlavní osu děje tvoří životní osudy ženských postav Katleen, Mercedes a Frances a zvláště pak postižené Lily , té, která v sobě skrývá vnitřní sílu hledat a nalézt pravdu o své rodině.
Němci
Jakuba Katalpa (p)
Spisovatelka píše o těžké době , ale nepopisuje žádné udatné hrdiny, žádné neohrožené a život nasazující bojovníky, nedělá žádnou pronikavou analýzu doby o které se tolik naše generace učila v hodinách dějepisu a o níž se stále dovídáme nová a nová fakta. Nenajdete tam žádné vyhlazování, znásilňování, nálety, ani bomby, ale "jen" obyčejný příběh jedné učitelky, která vlastně nikam nepatřila. Jaká vlastně byla? Posuďte sami . Sobecká či jen poznamenaná dobou ve které žila a jednala tak z vlasního, svým způsobem sobeckého, rozhodnutí, či byla tlačena a ovlivňována okolnostmi jednat tak, jak jednala. Ten příběh je téměř baladický . Je to příběh jedné ženy . Tak jsem to cítila já.
Stopy mých otců
Helena Šmahelová
Opravdu je škoda, že tato kronika je opomíjená. Na pozadí rodiny Šmahelů se dozvíme spousty velmi zajímavých politických, kulturních, hospodářských událostí té doby. Moc ráda čtu, pokud je to z pohledu obyčejných lidí, jako to je právě tady, jejich život byl nelehký a přesto byl prodchnutý láskou a to jak partnerskou a vůbec k rodině tak i vlasteneckou láskou k stále těžce zkoušené vlasti.
Uteč, dokud můžeš
Rebecca Zanetti
Přiměřeně napínavá romantika.
P.S. Nic víc nemám co dodat.
Frida Kahlo a barvy života
Caroline Bernard
Životní osudy slavné mexické malířky Fridy Kahlo a neméně známého malíře Diega Rivery, které dohromady svedl nejen vztah k umění, ale hlavně životní a osudová láska. Ta prochází řadou peripetií, jako vůbec celý jejich život. Je zde krásné zobrazeno jejich soukromí, ale i společenské vztahy s dalšími významnými umělci na pozadí historických událostí. Kniha je nejen zajímavá, ale i poučná a to je vždy ta důležitá přidaná hodnota.
P.S. Určitě vás to přímo donutí vyhledat fotografie obou umělců, ale hlavně obrazy Fridy, neboť o mnohých se dozvíte jak vlastně vznikaly, co při jejich vzniku umělkyně prožívala a cítila a proč zobrazují právě to či ono.
P.S.S. Doporučuji k přečtení všem, kteří hledají nejen krásný životní příběh , ale také něco navíc.
Pařížský architekt
Charles Belfoure
Zajímavá, čtivá/ i když ne lehce/ kniha, jednu hvězdičku přidávám za to, že to byl zase jiný pohled na události stran 2.světové války a to se mi líbí.
Muž bez tváře
Peter May
Myslela jsem, že Petr May umí psát jen skvělé knížky, všechny jsem se zájmem přečetla, ale tuhle jsem nedočetla. Asi v polovině jsem si řekla, že počkám na jeho jinou knížku a nebudu si o spisovateli kazit iluze. Knihu nesu tedy do knihovny nedočtenou, proto ji ani nehodnotím...
První šifra
Denise Rudberg
Tak asi nebudu tak nadšená, očekávala jsem něco trochu jiného. Chybělo mi tam trochu víc toho historického pozadí. Švédsko přece jen to mělo v průběhu 2. sv. války trochu jinak a to mne právě zajímalo.
Nevím, zda čekat na další díly, snad 2. dám ještě šanci , kdyby se to trochu víc rozjelo.
Jinak vlastní četba poklidné oddechové, hrdinky sympatické.
Šíleně smutné povídky
Tereza Boučková
Ty povídky byly hořko-smutné, právě takové, jaký náš život opravdu často je. P.S. Moc dobré a protože jsem poslouchala jako audioknihu, kterou četla sama autorka tak bych řekla, že ještě lepší.
Matka, dcera, nebo já
Alana Kirk
O knize, která řeší tak závažné téma se mi snad ani nepřísluší psát hodnocení. Zajisté všichni, kdo prožívali nebo prožívají něco takového je a bude četba přínosem, pomocníkem, rádcem. Ono tím konečně projdou všichni, ale zajisté kniha spíše osloví ty, kteří už ví jaký je to pocit. To rozhodování zda být více matkou s dětmi, které mne potřebují, či být dcerou s matkou, která potřebuje také mou péči a lásku a ještě podporovat otce na němž ta tíha leží, .... a ten čas, ta doba přijde, čas nelze přeskočit, nelze ho zastavit, navíc nikdy netušíme, kdy se tento problém dotkne právě nás. Napsat takovou knihu a pojat ji jako jako beletrii je odvážné a já za to autorku oceňuji , i to, že se jí podařilo napsat ji bez patosu a srdceryvností a navíc ještě přidat i slova naděje a útěchy.
Přežít svou smrt
Radka Zadinová
Říká se, že když sourozenci ztratí rodiče semknou se k sobě daleko více, než když rodiče mají. Tahle kniha to potvrzuje. Příběh sester, které k sobě měly hodně blízko . Příběh se nečte lehce, myslím co se obsahu týká, ale přečtěte si jej už pro to zajímavé rozuzlení. Délkou vám moc času nezabere, ale dlouho o něm budete přemýšlet.
P.S. A Radka Zadinová, pro mne nový objev , mne příjemně překvapila.
Bábovky
Radka Třeštíková
Za sebe bych řekla, že mnoho povyku pro nic.
Takové obyčejné povídání o ženách, to hlavně, ale i mužích. To by mi ani nevadilo, kdyby ty postavy měly nějaký vnitřní svět se kterým bych se mohla sžít a chápat je, prostě se v knize objevují a zase mizí a jsou si tak děsně podobné, že jedině podle oslovení poznáte o kom je řeč.
Některé se vrací o některých už se nikdy nedozvíte, jo, může to tak být i v životě to tak chodí, že někoho potkáte jednou a pak už nikdy a vůbec nevíte, co se s ním stalo, to by mi nevadilo, ale pak je to nesmysl, aby se tak násilně osudově propojily.
P.S. Jedině, že by platilo:" Svět je malý; jednou se všichni sejdou v posteli". Brigitte Bardotová. Ale to už jsem až moc přísná, omlouvám se. Takto doslova to nebylo.
P.S.S. Po avízu, že postavy se pletou jsem chtěla tomu předejít. Snažila jsem se i na papírek psát kdo je kdo a s kým je manžel , kdo je jeho dítě a čí je vlastně milenec či milenka, matka, přítelkyně. .... Pak jsem to vzdala , nemělo to ani smysl, ... pochopíte proč, až to budete číst, že je to vlastně fuk.
Abych ospraravedlnila svou přísnou kritiku přidávám půl bodíku.
Střevo není tabu
Giulia Enders
Rozhodně poučné čtení zpracované zábavnější formou a tím pádem jsou lépe zpřístupněné cenné informace i pro laickou veřejnost. Autorce dalo jistě dost práce napsat takovou knížku , aby byla přínosem i pro obyčejného člověka latinských a lékařských termínů neznalého. Musela toho hodně prostudovat na konci knihy je na 130 odkazů do odborných pramenů a to uvádí jen ty, co nejsou ta ve standardních učebnicích. Tím jen chci říct, že rozhodně to není žádná "horká jehla" i když možná nějaký opravdu odborník by tam jisté / pro mne skryté/ nedostatky našel. Důležité je, že zdravé střevo ovlivňuje prakticky každý orgán našeho těla a proto si zaslouží naši pozornost o něj dobře pečovat.
Ráda si přečtu všechno, co mi nové informace přináší .
Kočka na rozpálené plechové střeše
Tennessee Williams (p)
Tak to je knížka u které vás mrazí a máte husí kůži. Jak se říká emoce nahusto, ale krásné....
Je to o odhalení pravdy, což může být někdy hodně těžké až kruté, je odhalena pravda o pocitech, jako jsou strach ze smrti, láska k životu , utajené vinna, majetnictví, ale také o neschopnosti čelit pravdě. A taky je to o síle citů partnerské a otcovské a jak jejich deficit může ovlivnit toho druhého, který na ně čeká, touží po nich a komu chybí. Postavy trpí neschopností vzájemné komunikace .
Maggi: Člověk si může připadat opuštěnější, když žije s někým koho miluje, než když je úplně sám! - Když tě totiž ten, koho ty miluješ nemiluje ..."