Lienilda komentáře u knih
Konečně jsem si doplnila rest - přečíst tuto knihu, která už vyšla před více než 3 roky a jako jediná mi od autorky chyběla. A řadím ji jako nejoblíbenější hned po Haně - krásná kniha.
Myslela jsem si, ze mi tahle knížka vydrží déle, ale to se prostě nedalo, za dva večery přečtená. Bylo to tak dojemné, citlivé, přitom ne plytké. Párkrát jsem si i pobrecela a emoce mnou cloumaly. Myslím, že tím jak moc na mě kniha zapůsobila mohu srovnat s Hanou od stejné autorky.
Jsem vděčná, ze je to jenom fikce a že to i za mě (v 89. roce malé dítě) vybojovali a dopadlo to jak to dopadlo.
Zajímalo by mě jestli autorka zná Příběh služebnice a třeba se tím i lehce neinspirovala. Doporučuji k přečtení i knížku Svědectví o životě v KLDR.
Moje první setkání s knihou od Petry Dvořákové. Ze začátku mi hodně vadila hovorová řeč, přitom sama tak mluvím :), ale napsané mě to dost tahá za oči. Pak jsem si zvykla a jen si užívala příběh, který se před námi rozvinul. Až jsem jí říkala, tyjo jak mohla autorka tak detailně popsat nemocniční prostředí a operace. Pak jsem se dočetla, že v nemocničním prostředí dříve pracovala.
Hodně se mi to líbilo, připadalo mi to reálné a já držela palce doktorovi, aby to ustál. Knihu doporučuji.
Přečteno podruhé v životě - tentokrát ušima jako Četba na pokračování na ČRo. Popravdě jsem si děj této knihy vůbec nevybavovala a pokud ano, pletlo se mi to s Hotýlkem. Proto jsem moc ráda, že jsem si knihu znovu oživila a zvyšuju své hodnocení zpřed pár lety ze čtyř hvězdiček na pět.
S manželem jsme sledovali Případy 1. oddělení i Devadesátky, takže nadělit mu pod stromeček tuto knihu byla jasná volba. No, u něho asi také, protože já ji pod stromečkem také našla. A teď co s tím? :) nadbytečný výtisk jsem odnesla do naší obecní knihovny, kde ho ve fondu ještě nemají.
Při čtení jsem nepřestávala žasnou jak pan Mareš při každé odpovědi tahá jiný případ a každý byl něčím zajímavý. V knize mi chybělo jen trochu větší náhled do jeho soukromí, jak jeho práci zvládala rodina (myslím že jen lehce byla zmíněna manželka), popřípadě děti jestli nějaké má.
Otázky od pana Moravce kladeny velice dobře, ještě doma máme i jeho rozhovor s kapitánem, tak k němu časem také určitě dojdu.
Rowlingová je skvělá vypravěčka a počet stran mi naprosto nevadil. Užívám si to "pomalé" pátrání, výslechy, skvělé aktuální téma o trollingu na síti. Jen jsem to raději četla jako e-knihu a podle komentářů pode mnou jsem se dozvěděla, že v klasické knize jsou internetové chaty do několika sloupečků vedle sebe, aby to časově sedělo. Kdežto v e-knize to bylo všechno pod sebou, takže se člověk spíše domýšlel nebo si kontroloval podle zapsaného času jak ty chaty se prolínají. Chaty ve hře mě bavily. Až teda ten úplně poslední v e-knize naprosto nevyzněl, protože tam jsou sice 2 kratší rozhovory, ale dost důležité a časově se prolínající. Tím jak to bylo napsané pod sebou, místo vedle sebe, tak to naprosto nevyznělo.
Musím pochválit práci překladatele. Zajímalo by mě jak je v originále "Drek je sámoš a nuďáčí se" :) pár překlepů tam bylo a 2x relativně brzo po sobě, bylo zaměněno jméno Rachel a Robin. Ale to při takovém objemu knihy bez problému odpouštím.
Moc se těším až natočí tento díl pro seriál C.B. Strike, jak tam bude vypadat seriál Černočerné srdce i nakreslená hra.
PS: vztah Cormorana a Robin? na to začínám dlabat a užívám si to všechno kolem.
Klasika všech klasik. I když některé pasáže se čtou poněkud obtížněji, o to víc jsem překvapená, že jsem to četla snad 2x jako náctiletá a nepřišlo mi to tenkrát jako náročné čtení. Po té spoustě let už jsem si toho spoustu z děje nevybavila. Například, že tam jsou strašidelné scény, konflikt (být či nebýt) milenkou a emancipované názory. Už se těším až se k ní po čase vrátím.
Asi moje nejoblíbenější knížka z dětství, i když Kája Mařík byl také dobrý (a 7 dílů mi vydrželo podstatně déle než Děti z Bullerbynu). Lisu jsem jako vypravěčku příběhu zbožňovala a přála si také žít v Bullerbynu a prožívat to co ona. V dětství jsem četla nespočetněkrát.
Teď jsem poprvé četla svým dětem a také se jim to moc líbilo. Knížku Pipi Dlouhou punčochu jsem neměla a ani filmy mě nikdy moc nebraly. Jsem zvědavá jestli změním názor, až se k ní s dětmi také časem dostaneme.
Neměla jsem ráda postavu Draca Malfoye, nijak zvlášť jsem neměla ráda ani herce Toma Feltona. Asi proto, protože jsem ho dost dobře neznala. Po přečtení knihy ho samozřejmě také neznám, alespoň osobně ne... ale páni, tohle byla síla. Vážně jsem byla překvapená, jak dobrá tahle kniha je. Je psaná čtivě, vtipně (občas jsem se smála nahlas a to opravdu nejsem ten typ), do hloubky. Asi také způsob terapie psaním... Doporučuji pro fanoušky Harryho Pottera i fanoušky Draca Malfoye, dozvíte se spoustu nových věcí.
Očekávala jsem od knihy, že se budu smát nahlas, sice se to nestalo ani jednou, ale to neznamená, že jsem se u čtení nebavila. Je to vyprávění s hooodně velkým nadhledem o nelehkém životě na samotě v horách.
No popravdě, já bych tam nevydržela asi ani týden. "Sporák", to by byla moje smrt a ty tisíce slepic asi také :) Kettlovic rodinka už jen třešinka na dortu (mám na mysli hlavně zážitek s ohněm).
Nemůžu uvěřit tomu, že by manžel Bob neřekl Betty už před svatbou, že chce opustit práci pojišťováka a vrhnout se na chov slepic. Proto a pro další informace si mám v plánu přečíst i trojdílné pokračování, které jsem našla v mamčině knihovničce a hlavně pak životopis Betty od jiné autorky (Hledání Betty MacDonald).
Hodně zajímavá kniha a přečtená velmi rychle. Na internetu jsem se posledních pár dnů až týdnů pohybovala se zavřenýma očima jakmile jen trošku na mě vyskočil titulek s Mornstajnovou. Diky tomu, že jsem si ty články nečetla, jsem si nezkazila překvapení o hlavním motivu knihy, ten motiv přichází snad až někdy kolem půlky. Hlavní hrdinky mi bylo líto, stejně tak těch 2 kluků. Konec se mi "líbil" v rámci možností i když byl částečně otevřený a nezodpověděl třeba na otazku jak to bylo s "tátou".
Na plný počet to za mě není, Hana a Tiché roky u mě vedou.
PS: první 4 věty jsou the best! A navozují velké očekávání.
Super kniha. Před pár lety jsem viděla film a nedávno četla Spasitele, takže jsem věděla do čeho jdu.
Technických popisů je na začátku celkem dost, takže si to užijí spíš technicky zaměření jedinci. Vynikající vtípky a optimismus hlavní postavy mi to ale dokonale vynahrazoval.
Poslechnuto jako četba na pokračování na ČRo. Jediné co mi trochu nesedělo byl styl načtení nebo hlas.
Každopádně zopakovat si tuto detektivku bylo skvělé a to už jsem ji kdysi určitě četla a pár filmových adaptací viděla. Toto je prostě klasika.
Tak tohle je krásná kouzelná kniha obsahující vyšetřování vraždy, sociální problémy, romantiku, popisy přírody a zajímavosti ze života živočichů v mokřadech. Všechno začíná vraždou v roce 1969 a v ději se vracíme nazpět a sledujeme život malé holčičky jménem Kya, která vyrůstá sama v bažinách potom co jí zbytek rodiny opustil. Zároveň s tím se postupně odkrývá vyšetřování zločinu.
Všeho bylo tak akorát, aby se to krásně propojovalo a nenudila mě ani jedna část.
Na pachatele činu jsem měla 2 tipy a neuhodla jsem :) Častokrát jsem si při čtení vzpomněla na knihu Vzdělaná od Tary Westover.
Doufám, že vznikne film.
Tyhle knihy rozhovorů od Martina Moravce můžu. Jsou perfektně připravené a zajímavé. Kniha se mnou letěla na dovolenou k moři, hned druhý den mi ji teda spláchla i s taškou jedna nečekaná vlna, ale knize se naštěstí moc nestalo :)
Pan Hecl se krásně rozpovídal, možná toho i řekl víc než bylo třeba, ale tím spíš to bylo zajímavé a mělo to vyprávění šťávu. Jedna z věcí, která mě zaujala, že prý Češi jako národ mají létání v oblibě.
Ráno jsem dočetla knihu, po obědě se podívala na film s Keirou Knightley. Obojí jsem si vrchovatě užila, film můžu vidět každých pár měsíců i díky skvělé hudbě.
První polovina kniha byla taková těžkopádnější a dialogy se mi hůře četly, druhá půlka pěkně odsypala. Prostě celoživotní láska.
Vydání téhle knihy jsem netrpělivě očekávala mnoho měsíců, mezitím jsem si ho zkrátila neméně dobrým seriálem C.B. Strike.
A mně to vlastně vůbec nevadí, že to má tolik stran, nenudila jsem se ani chviličku. JKRowling je skvělým pozorovatelem a popisovatelem lidské psychiky. Co mě překvapilo byla vztahovačnost a jakási nespokojenost Robin, která se prolínala celou knihou. Ale to je na tom to skvělé, že postavy jsou vícevrstevnaté a Robin pro mě až asi v tomto díle vystoupila ze škatulky "hodné holčičky".
Pátý díl této série a mně to úplně připomnělo 5. díl Harryho Pottera, kde se povětšinu dílu setkáváme s Harryho náladami. Tak třeba se konečně dočkáme a v 6. dílu bude láska, stejně jako v Bradavicích :) :)
Ale teď vážně, opravdu skvělý díl, líbil se mi asi nejvíce z celé série. Konec a odhalení vraha mi vyrazilo dech, skvěle popsané. Moc se těším na další knihu a vůbec mi nevadí, že to bude opět objemná bichle jako tato.
Poprvé jsem ji četla na střední. Podruhé teď a myslím, že dvakrát za život stačí. Je to deprimující, je to výbušné a nekompromisní. Kniha jako celek je skvělá, jen vprostřed je příliš dlouhý výňatek z Goldsteinovy knihy plny filozofickych řečí, které se neustále omílají dokola, ale asi přes 30 stran! Poslední třetina na Ministerstvu lásky se mi četla těžce, ale pomalu spěla k tomu co se z Winstona nakonec stalo. Tento rok jsem četla Svědectví o životě v KLDR a neskutečné jak se jejich totalitní režim v mnohém shoduje s Orwellovym 70 let starým dílem.
Čteno poněkolikaté v životě. Moje původní knihy už jsou docela ohmatané a flekate a utrpěly pár ran, když jsem je před 20 lety začala půjčovat přátelům, kteří ještě svět HP neznali. Postupně si kupuji knihy s ilustracemi od Jim Kaye a tak moje sbírka postupně narůstá a tyto si budu strážit jako oko v hlavě.
Musím uznat, že ilustrace jsou prostě nádherné a skvěle doplňují příběh, protože Hermiona a Ron jsou nakresleni spíše tak, jak je popisuje Rowlingová než jak je známe z filmů. Těším se na další 3 knihy. Pátý díl by měl být vydán v průběhu listopadu.
Škoda že autorka asi nemohla dát do knihy vsechny informace, které o paní doktorce zjistila. Tím že je kniha psaná v 70. letech musela být alespoň částečně poplatná tehdejšímu režimu. (mám od mamky půjčené vydání z roku 1979). Až z wikipedie jsem se dozvěděla, ze doktorka Vlasta na popud Alice Masarykové měla v roce 1923 schůzku s TGM a ten ji poskytl pujcku 244 tisíc korun na nemocnici v Bagdade, kterou byla za 3 roky schopna splatit. V knize je myslim jenom zmínka, ze hrozně šetří, protože splácí půjčku. A takovych zajimavych věcí tam chybí jistě více, minimálně rok 1948 a 1968 v historických souvislostech. Jinak paní doktorka Vlasta úžasná žena a to jak dokázala ovlivňovat životy lidí kolem sebe bylo velice inspirující.