Lily101 komentáře u knih
Zajímavá kniha, která obohatí nejednoho čtenáře. S pár skutečnostmi nesouhlasím (třeba tomu, že právník nikdy nikomu neposkytuje právní radu zadarmo), ale jinak za mě top! Minulá věta není zahrnuta do hodnocení knihy jako takové.
Moc děkuji panu Moravcovi, že pokládal dobré dotazy a knihu (nejspíš) napsal sám (hl. pokud vše přepisoval na základě nahrávek z diktafonu ze skutečných rozhovorů) i panu Benešovi za to, že se rozhodl podělit o své životní zkušenosti jak z pracovního, tak soukromého života, čímž obohatil mysl nejednomu čtenáři/čtenářce.
Kniha mého dětství. Nyní přečtena po letech, jako malá jsem příběh chtěla číst od maminky opakovaně, v rámci čtenářské výzvy (18. Kniha s jménem v názvu z roku 2017-v době vyhlášení výzvy jsem zde na DK ještě neměla účet).
Nejsem cílová skupina, ale jedná se o knihu, kterou budu jednou chtít přečíst svým dětem, budu-li je v budoucnu mít.
Knihu, kterou jsem jako malá milovala. Přečteno po letech v rámci čtenářské výzvy (16. Oblíbená kniha Tvého dětství z roku 2016/plněna dodatečně; neměla jsem v té době zde na DK účet).
Nejsem již věková skupina, pro kterou je kniha psána, ale poselství dle mého skromného názoru má a bude to kniha, kterou jednou budu chtít číst vlastním dětem, budu-li je mít.
Za mě je závěrečná část dost velké zklamání. Knihu jsem dočetla až nyní, ale přes svátky jsem se na ni ani nepodívala; holt nebyla úplně top a vlastně jsem ji dočetla jen kvůli jedné dějové linii (SPOILER:Těhotenství.KONEC SPOILERU.). Líbí se mi na ní, že je víc na úrovni tím, že je více zasazená do doby a více o ni pojednává, ale jinak...mě tedy po dějové linii bohužel ze všech 4 částí zaujala nejméně a nic by se dle mého skromného názoru nestalo, kdyby byla o cca polovinu kratší.
Za mě naprosto top kniha! Nemám slov a jsem ráda, že kniha o tak inspirující osobě vyšla knižně.
Poprvé jsem knihu četla před více než 10 lety a byla z ní nadšená. Nyní už nadšení nedorazilo. Trochu jako “Atlas mraků” jen více smysluplné na první pohled a provázanost příběhů je víc než zřejmá.
Na to, že byla kniha poprvé vydána v roce 1951 (Amerika), klobouk dolů za nadčasovost. Kdysi jsem od autora četla jinou knihu (“Marťanská kronika”), kterou jsem byla okouzlena a i přesto, že je mi o víc jak deset let víc od četby jeho knihy (výše), se mi zamlouvá stejně jako před lety.
Dvě skutečnosti k vytknutí jsou za mě:
- místy dost chaotický popis (např. str. 141 a násl.,158-159);
- překombinovaná dějová linka (SPOILER: Hned po útěku válka-jako vážně? KONEC SPOILERU).
Na knihu jsem čekala kolem roku. Od počátku jsem věděla, jak to celé bylo (a to se mi většinou nedaří, neb mě autoři dost povodí-Shari se to nepovedlo). Četla jsem bez dechu, ale obrat na straně 255 se prostě nepovedl a bylo to dost “na sílu”.
Za čtivost hvězdičku navíc (+ obligatorní dvě hvězdičky za snahu autora a lidí podílejících se na vzniku knihy).
Lehkým perem napsáno, ale svou hloubkou nepřekonáno. Marie Doležalová Vás mile provede divadelním i filmovým světem a poskytne rady pro případ, když byste se rozhodly spřátelit s herečkou či hercem.
Dnes, v den dočtení, jsem i knížku vracela do městské knihovny a paní knihovnici, jakmile knihu uviděla na pultě k vrácení, se rozzářily oči. Byla knihou nadšená a to ze stejného důvodu jako já: dozvěděla jsem se spoustu užitečných nových informací ze světa herecké profese a jako bonus velice uvolněnou formou (pokud jste pracovně vytíženi, třeba se ve zkušební době každý den učíte spoustu nových věcí či se neustále vzděláváte v oboru, ať už jako zaměstnanci či v roli podnikatelů, tato kniha vám přijde vhod a jako bonus si rozšíříte obzory ohledně herectví).
Tento díl je tak trochu zklamáním. Předimenzování vzdělání jako něčeho, co dává patent na rozum, je mi, ač čerstvé absolventce VŠ, dost proti srsti a neustálé omílání, jak má vše Elena vydřené, mě také přišlo trochu mimo realitu, byť současně naprosto rozumím. Mám za to, že to tak má dost lidí a i já mezi ně patřím, neb vzdělání samo do klína nikomu nespadne.
SPOILER: Elena ztratila s Ninem naprosto hlavu, neb je asi šíleně zamilovaná už od dětství, což se dá asi i pochopit. Překvapující je to, že zná i osudy jiných žen /hl. Lily/ a jak to s nimi dopadlo a i přesto do toho jde. Zamilovanost či odvaha? Uvidíme. KONEC SPOILERU.
Tento díl mi přišel zatím nejméně čtivý, životní příběhy protagonistů místy až moc kostrbatě a na tenké nitce jakoby narychlo propleteny (klobouk dolů však za udržení “při životě” tolika postav) a popis politiky tehdejší doby byl asi pro někoho zajímavý, avšak asi to nebude šálek kávy pro každého (místy mi to přišlo dost na sílu, jako by tím kniha dostala přidanou hodnotu).
I přes výše uvedené se těším na poslední, závěrečný díl. Přeci jen první a druhý díl byl super. Uvidíme, jak to s protagonisty tetralogie: “Geniální přítelkyně” dopadne.
Tato kniha mi změnila život. Hodně subjektivní a odvážné tvrzení, ale já si za ním stojím.
Doporučuji napřed zhlédnout film: “Tajemství”, protože pak-dle mého skromného názoru-budete víc chápat, o co kniha usiluje a min. u jednoho cvičení se Vám znalost výše uvedeného filmu bude hodit.
Jinak; doporučuji dělat všechna cvičení, byť třeba “sečtení deseti požehnání” každý den po probuzení je dost náročné, neb je před člověkem nový den a tak se vděčnost za určité entity možná bude opakovat. Poslední cvičení knihy mi přišlo dost v duchu druhého denního cvičení, ale i přesto jsem jej udělala. Hodnotit knihu bez dělání cvičení mi přijde poměrně nevhodná, protože je to gró knihy. Na jednu stranu cvičení některé dny zaberou hodně času, na druhou stranu je třeba uznat, že cvičení mohou mít význam pro Váš život v tom nejlepším slova smyslu. A to za to stojí, ne;-)?
Knihu hodnotím nadmíru pozitivně a už od počátku vím, že si 28 denní cyklus mám v plánu projít ještě jednou:-).
Knihu bych nečetla, nebýt čtenářské výzvy.
Je psaná pro děti, tedy dost jednoduchým jazykem (aspoň dle českého překladu). Takže pro děti skvělá, pro dospělé vcelku infantilní záležitost (ale čtenářská výzva je čtenářská výzva, že;-)).
Dvě hvězdičky za snahu, třetí za vykreslení světa, který byl dobře vymyšlen (aspoň dle mého skromného názoru si nic nerozporovalo a nápad jiného světa jistě není nic lehkého). Zbývající dvě si umím představit, že bych dala cca v devíti letech, ale holt už nejsem cílová skupina, za což ovšem ani autor, ani kniha nemůže.
Na tuto knihu jsem si musela zvyknout, protože jsem něco takového nečekala (má chyba). Kniha je psaná stylem úvah, které na sebe chronologicky nenavazují. V jistém smyslu to funguje, ale v jistém zase ne.
Knihu doporučuji číst v MHD nebo ve vlaku (zde jsem ji četla já).
Dvě hvězdičky za snahu autora a celého týmu, jenž byl k vydání knihy zapotřebí. Třetí za místy zajímavý obsah.
Nečetli jste předchozí dva díly? Nevadí :-). Já totiž také ne :-D a na tuto knihu jsem v knihovně čekala v rámci rezervačního systému přes rok. Vyplatilo se a už se nemohu dočkat dalšího dílu, neb tato kniha skončila naprosto…zajímavě. Až vám zlehka přeběhl mráz po zádech.
Celkem mě tedy zamrazilo vícekrát, ale já jsem bojácnější typ.
Dvě drobnosti:
1) Číst opakovaně, jak jsou sedmnáctiletí a osmnáctiletí dětmi, mě trochu iritovalo. Chápu, že v Americe je člověk plnoletý ve 21. letech, ale dle mé zkušenosti (i co tak vidím ve svém okolí) 17-18 let není věk chlapců a dívek, ale teenagerů. A že občas z textu působí, jako by se jednalo o malé děti. Ale beru, že to je věc jazykového cítění a tak nějak i subjektivního názoru (není tedy součástí hodnocení).
2) Trochu mi přišlo i nereálné, jak byla Kate technicky zdatná, ale patřila mezi dost chytré teenagery, takže budiž (není tedy součástí hodnocení).
Kniha se mi líbila. Jedinou “výtku” bych měla k tomu, že je občas chaotická ve smyslu, že se střídají příběhy s textem autorky.
Nikdy člověk neví, jak dlouho jeho vztah vydrží. Proto jsem ke křehkosti vztahů pokorná. Mám úžasného partnera a tato kniha mě utvrzuje v tom, že je dost možné (opatrnosti není nikdy nazbyt, ať se něco nezakřikne), že už to štěstí mám a trávím život po boku mé spřízněné duše. Ale kdyby náhodou, tak si tuto knihu přečtu znovu. Pár věcí jsem už znala či mě napadly z ničeho nic samy, ale i tak je kniha přínosná, a to jak pro nezadané, tak pro zadané. A občas poskytuje i rady aplikovatelné i na jiné oblasti života. Byla bych autorce moc vděčná, kdyby jednou napsala tématicky stejnou knihu ohledně pracovní části života (=práce).
P.S.-Občas bylo fascinující, jak text této knihy doplňovala knihu “Kouzlo”, kterou aktuálně-dle instrukcí-čtu 28 dní (1 kapitola/1 den). Ano, obě knihy jsou vlastně tématicky podobné a vycházejí z filmu (následně i knihy) “Tajemství”, avšak i tak;-).
(SPOILER) Bohužel jsem nepochopila, co je na knize tak úžasné.
Zastávám dva stejné názory jako recenzenti níže:
A) Kniha působí jako tři “povídky”, kdy spojení moc nefunguje.
B) Druhá část knihy mi dost evokovala Murakamiho a na to, že ji psala žena….no, poprvé v životě jsem v knize musela část (větší) přeskočit, neb jsem to prostě psychicky nebyla schopná dát (sexuálno, nejspíš i násilí) a víte, co? Vůbec nic se nestalo, protože autorka Vám následně ještě min. dvakrát připomene, co se událo, což na tak útlou knihu je dost otravné, ale aspoň můžete část druhé části vynechat bez toho, že podstatné pro Vás zůstane neodkrytým.
Za mě tato kniha fakt ne. Hlavní postava je vegetariánka, veganka a nakonec vlastně duševně nemocná. Nejsem vegan, ani vegetarián, ale myslím si, že by kniha mohla na někoho působit stylem, že každý, kdo nejí maso a živočišné produkty není v pořádku, což dle mého skromného názoru není pravda a vlastně s ohledem na původní nálepku “vegetariánka” i název knihy, mi závěr moc nesedí.
Uděluji tedy dvě obligatorní hvězdičky autorce za snahu.
Skvělý koncept knihy, jaký snad nemá obdoby (každá tuším pravá strana z pohledu ženy, levá z pohledu muže). Nemusí se zákonitě číst hůře, ale musíte si “zvyknout”(nic hrozného).
Hvězdičku ubírám za pasáže, které dle mého nebyly jednoznačně pravdivé (muž je takový, žena onaká) a za odbočování od tématu, takže čtenář dostal jen jeden úhel pohledu a druhý kvůli (možná záměrnému odbočení jednoho z píšících) již nikoliv.
Celkově je kniha humorná, ale i podnětná a pro ty, kteří se chtějí obohatit ve smyslu vidět i druhý pohled na věc (či jen nahlédnout do toho, jak opačné pohlaví přemýšlí), je to rozhodně dobrá volba!
Dost plytce klouže po povrchu a závěrečná kapitola snad ani nemusela být :-), neb jen celý dojem z knihy za mě narušila.
Ale na to, že je plytká (v ne úplně špatném smyslu), má v sobě poselství.
I přes výše uvedené a celkové hodnocení doporučuji.
Možná je to problém překladu, ale opět (obdobně v knize: “Pánský klub”): právník a advokát nejsou synonyma! A advokát a státní zástupce také ne (v knize se hovoří o obžalobě místo státní zástupce, ale předpokládám, že takováto osoba ani v Americe nemůže být členem advokátní komory).
Nesouhlasím s názorem níže, že se jedná o ideální volnočasové čtení pro právníky. Právní systém je jiný, ale to není úplně podstatné. Nejpodstatnější je terminologie (viz výše), která Vám prostě bude pít krev. Trochu považuji za klišé, že káva Vás natolik nakopne, jak je to napsáno v knize, ale to není součást hodnocení, neb je to subjektivní a je to ryze na autorovi, co si do knihy napíše.
V knize je vykreslen dost brutální případ a vlastně jsem zvažovala, zda knihu dočíst. Doporučil mi ji kolega, koncipient, a to mě drželo v četbě. Knihu lze napsat i s ne tak děsivou skutkovou podstatou, která má za následek jednání klientky hlavního protagonisty, což za mě dokazuje kniha: “Pánský klub”.
Bohužel mi to nedá a musím srovnávat s knihou “Pánský klub”, která je za mě naprosto skvělá (závěr v podobě náhlé vedlejší zápletky trochu knize ubírá, ale co se týče popisu začátků pracovního života po škole, tak za mě nejspíš nepřekonatelný literární počin) a tak nějak “více na úrovni”(neb je psána čtivě, ale ne tolik primitivně jako tato a současně si myslím, že i laik by jí mohl porozumět).
Pokud Vás zajímá trestní právo a chcete se po studiu práv věnovat právě v této právní profesi, pak si to přečtěte. Ne kvůli procesu (neb máme jiný právní systém), nýbrž s ohledem na začátky, které Vás u Theodora nadchnou, protože Vás spojuje právě zájem o trestní právo. Pro laiky je kniha asi také dobrá, avšak jen za plného uvědomění, že procesní právo v ČR je zcela odlišné. A obecně (nejen pro ostatní nevyjmenované výše, ale i laiky,…) stejně doporučuji “Pánský klub” (i když jste knihu: “Obhájce” četli či se chystáte číst).