LimedkaMikki komentáře u knih

Nemyslím si, že si tahle knížka zaslouží tolik hanění. Netvrdím, že všechno, co je v knížce napsané bych jedla. Ani, že mě nepolil studený pot, když jsem viděla jak dělá rajskou z džusu, nebo se nám snaží podstrčit suši z toustového chleba. Ale zase ne všechno je tam úplně na odpis. Třeba zemlbába z tousťáku je skvělá vychytávka pro někoho, kdo to nechce jíst tři dny a bydlí sám.
A hlavně je nutné si uvědomit, že on tohle nevymýšlí! Tohle jsou recepty, které mu poslali lidi! Tudíž, že to skutečně někdo dělá. Na internetu je spousta podobných receptů, ale u toho ani nekváknete, protože to přece nikomu nevadí... Jenže Češi jsou národ rejpalů a nedá se jim zavděčit ani levnýma surovinama, ale ani když se to vaří z kvalitních a drahých surovin. Protože to je moc drahé a na to ten chudý chudinka zase nemá.
Stejně by bohatě stačilo, aby tuhle knížku, nebo tyhle recepty propagoval nějaký věhlasný šéfkuchař a většina z vás by to baštila a ještě si to pochvalovala jako lahůdku. Třeba ony banánové placičky jsem viděla asi o měsíc později dělat jednou známou anglickou kuchařkou. Jenže on to propagoval reportér z Novy a to je ten největší důvod, proč to tak nesnášíte. Nic jiného v tom není.

21 02.02.2016

Knihu jsem četla dvakrát. Je zajímavé už jen koukat na ten asi pětiletý odstup. Předtím to bylo takové, no dobře, hezky se to čte, za svými sny si stejně jdu. Teď podruhé se mi z těch klišé chtělo blít. Co dvacet stránek jsem musela protočit oči a když někde ke konci bylo v rámci jedné té dvoustrany zmíněno asi sto padesátkrát, že "musíme žít svůj Osobní příběh", měla jsem sto chutí s ní hodit o zeď.
Nehledě na to, že jsou tam věci, které spíš působí jako berlička, aby se teda nějak jako něco stalo. Vlastně mi to působí spíš jako vymývárna mozku, než krásný příběh, který by nás měl namotivovat.
Tvrdit, že jsem (jsme) příběh nepochopila, jen proto, že se mi to nelíbilo, je podivně alibistické. Stejně tak můžu tvrdit, že každý aspoň s půlkou mozku, musí chápat, jaký je to je celé nesmysl. Já možná nepochopila příběh, ale vy jste nepochopili život.
Je to prostě jen pseudo blábol, který lidi chtějí a potřebují slyšet, aby měli lepší náladu. Ze zkušenosti ale můžu říct, že to prostě není pravda. Stejně jako ty rádoby motivační citáty. Život takhle prostě nefunguje, i když si to lidi přejou.
No, ale když už nic jiného, tak to má aspoň hezkou obálku...

12 18.01.2017

Julii mám ráda, je to jedna z mála autorek, které se dlouhodobě drží na stejné kvalitě a neklesá. Stejně tak mě nezklamala ani Falešná manželka. Líbilo se mi, že je zde použitý trochu jiný a nebyl tam ten klasický koncept nenávidí se-milují se, ale jsou z toho zmatení-nechápou jednání druhé osoby-něco se stalo, aby si uvědomili, že se milují. Celá kniha byla napsaná s jemností a citem, že ten čas uplynul, aniž by to čtenář nějak víc vnímal.

8 02.02.2020

(SPOILER) Vždycky se najde někdo, kdo není z knihy nadšený a v tomto případě tahle úloha připadla mně. Kniha byla fajn... ale to je tak všechno. Jedná se o průměrné YA až dětské fantasy, které ničím neurazí, ale ani nijak nepřekvapí. Nejhorší, co může čtenář udělat, tak si knihu číst s naivním očekáváním, že se jedná o neobyčejný příběh, který je skvěle napsaný. Protože ničeho takového se v knize nedočká. Arila je svým postojem "chci být slavný známý hrdina, ale zároveň chci, aby na to lidi přišli jen tak, bez toho, aniž bych hnula prstem", neskutečně iritující. Ještě štěstí, že se během příběhu posunula směrem, kdy se pro mě stala snesitelnou, jinak by mé hodnocení bylo ještě nižší.
Závěr knihy byl dost narychlo, kdy Arila tu najednou objevila skrytou sílu, tu najednou zjistila, kdo je hlavní nepřítel, tu najednou objevila skutečné přátele, tu najednou vyřešila problém a to všechno více méně během dvou kapitol. Mnoho knih trpí tím, že je příběh zbytečně rozvláčně napsaný, zde by naopak prospělo, kdyby autor knihu o dvě tři kapitoly prodloužil.
Co jsem nepochopila je, k čemu byly v knize dva epilogy. Epilog je doslov/závěr díla a jako takový tam má být jeden, ne dva, protože pak to postrádá smysl.
Celkové hodnocení - kniha je fajn, a až vyjde druhý díl, tak si ho časem přečtu, ale nedočkavě na něj čekat nebudu. Vhodná je spíš na vypůjčení si z knihovny, než ke koupi. Doporučuju k ní přistupovat se střízlivým očekáváním, než s nadšením, nebo byste taky mohli být dost nepěkně zklamáni.

7 21.08.2021

Knížka se mi ze začátku líbila. Byla vtipná, příjemná a zajímavá. Ale jak to člověk četl dál a dál, tak to bylo nudnější a nudnější. Nejlépe se dá přirovnat k párku v rohlíku. Ze začátku máte párek, jste spokojení a šťastní, jak ale jíte dál a dál, tak už vám zbývá jen rohlík s kečupem. Sice nic moc, ale pořád se to dá. Až vám nakonec zůstane jen ta suchá patka, kterou je vám líto vyhodit, a tak ji teda dojíte. Ale veškerý ten dobrý pocit z jídla se ztratí v té suché a zbytkové části rohlíku. Přesně s těmito pocity jsem knihu dočítala - více méně to bylo už jen o tom "ať už je to za mnou". Škoda, knížka má báječný název.

5 03.05.2020

Ehm, hmm, nějak nevím, jak se k tomuto postavit. Příběh má dobrý potenciál, ale po celou dobu četby jsem měla pocit, že jsem musela něco někde vynechat. Postavy se nechovají vůbec smysluplně (ale ani záměrně nesmyslně), prostě si jen tak chodí od ničeho k ničemu, občas někoho zabijí a přitom hledají... něco. Vlastně ani není pořádně řečeno co, jestli tu truhlu, která je asi na páté stránce, nebo knihu, svitek, kus papíru, či nového apoštola. Odkud se vzal hlavní hrdina, jakou má návaznost na ostatní a co je jeho smyslem tam v zásadě nikde nebylo řečeno. Za mě rozhodně už ne. Obálka je o tolik lákavější.

5 18.05.2019

První kniha se kterou jsem se setkala. Ačkoliv mnoho lidí nedoporučuje začít od začátku, osobně s nimi nemohu souhlasit. Myslím, že se jedná o skvělý začátek a uvedení do tohoto zcela unikátního světa. Mrakoplaš je úžasná postava, která je v mých top postavách. Málo kdo se dokáže tomu zbabělému trumberovi vyrovnat. A to všechno završené geniálním překladem.

5 24.02.2016

Poezie není zrovna něco, co bych měla ráda. Vlastně, nemám ji ráda. Většinou bývá napsaná tak, že ani autor vlastně netuší, co tím myslel. Tohle však má děj, takže verše nejsou překážkou ale zpestřením. A kdo by si nepamatoval polednici, či nějakou její studentskou verzi :-)

5 24.02.2016

Jedná se o příjemné čtení. Příběh sice dost idealizovaný, ale to jsme asi všichni čekali. Líbila se mi předmluva autorky, která sama upozorňuje, že se jedná o klasický román, takže žádné zvláštní zvraty nemáme čekat a postavy se jmenují každá jinak, abychom si je nepopletly (zde bych tak úplně nesouhlasila, Lesley a Lennox navzdory tomu, že se jednalo dokonce o postavy odlišného pohlaví, se mi lehce pletly). Vzhledem k prostředí, je to ideální knížka na zimní večery.

4 24.01.2023

Kniha je krásná, ale o ničem. Pokud to vůbec lze knihou nazvat. Přijde mi, že někdo chtěl zveřejnit katalog svých kreseb, ale odmítli mu to, pokud k tomu aspoň něco nenapíše. Tak k tomu autorka napsala banální, rádoby oduševnělý, příběh o tom, jak všici spěcháme. Na jednu stranu a asi 4 řádky. Publikace má 47 stran. Rozhodně nic, co by člověk očekával od držitelky Nobelovy ceny. Kresby jsou opravdu krásné, ale to je tak všechno. Kdo ví, jak život funguje, tak tyhle řeci nepotřebuje, kdo život nechápe, bude to považovat za oduševnělé dílo, ale stejně ve svém životě nic nezmění.

4 16.07.2021

(SPOILER) Ne ne ne a ještě jednou ne. Každý druhý béčkový román má víc nápaditosti než tahle autorka. Je to už několikáté setkání s ní a tohle byla zatím nejhorší z toho, co jsem od ní četla. Zatímco ostatní hrdinky jsem s trochou snahy dokázala pochopit, tuhle bych nejraději vzala pánví co pět stránek.
Jinač, docela by mě zajímalo co si kompenzuje tím množstvím a "nápaditostí" jídla, hromadou dětí a množstvím svateb, protože toho je tam vážně nepřeberně. Jen v této knize jsou na konci minimálně čtyři svatby.

Pokud budete od ní někdy něco číst, připravte se na slovo "umatlala", v této knížce i haranti (opravdu nechápu, proč je tak nazývala, milé oslovení to zrovna není), dvě až tři kamarádky, hromady jídla, které tam je snad ještě víc než řešení chlapů a manžela, se kterým se hl. postava rozvede, následně na tvrzení, jak nikdy už nikoho nechce jen aby se cca kolem půlky knihy s někým seznámila a ke konci pak dala dohromady.

4 02.07.2017

Krátké povídky, které v jednu chvíli pobaví a v druhé chvíli zamotají hlavu. Navíc nekončí očekávaně, nebo naopak skončí přesně tak, jak byste čekali, ale zároveň je to jisté překvapení, protože proč by to končil, tak očekávaně? Jak se píše v anotaci, svérázný, jemný humor bez násilí a sexu. Co víc by si člověk přál? Snad jen aby bylo takovýchto knížek napsáno víc.

4 22.02.2016

Tohle je jedna z mých prvních setkání s ženskými romány. Vlastně jsem to četla dřív, než romány pro teenagery :D A možná i pro to zůstane v mém srdíčku. Whitney je jedna z mých neoblíbenějších hrdinek červené knihovny.

4 01.02.2016

Mno, tak to bylo velmi děsivé. A z části i dost nechutné. Ne nečekaně nechutné, protože každý kdo má se strašidelnou mangou nějaké zkušenosti, tak ví, co přibližně očekávat, ale stejně to bylo dost uf. Stejně tak strašidelné momenty. Když to člověk čte na části, nutí ho to přemýšlet a chce vědět, jak to strašidlo Lolity funguje, jakou má historii, jak se jej zbavit a tak podobně. Jak je to ve skutečnosti s tou Lolitou se pak čtenář dozví zhruba ve dvou třetinách a pak už jen napjatě očekává, jak to celé dopadne.
Rozhodně to není nic pro jemnocitné povahy, ale kdo se bojí rád, pro toho to bude fajn.

3 02.04.2022

Někdy je provedení lepší, jak samotný příběh.
Proč to píšu takhle? Mít rád fantasy a nepřečíst si Zaklínače, je jako péct čokoládový dort bez čokolády. Podobně stejné provinění. Já jsem se na zaklínače chystala opravdu hodně dlouho a velmi dlouho jsem ho i měla rozečtený (hlavně proto, že tuto knihu nevlastním). V poslední době jsem měla příležitost si to "přečíst", nebo spíš přesněji poslechnout jako audioknihu a bylo to výborné. Když jsem o tom zpětně přemýšlela, jako audiokniha se mi to líbilo o něco víc, než jako příběh, který jsem si četla sama.
Velmi sympatické mi jsou jednotlivé příběhy, díky kterým může člověk odložit knihu po jejím dočtení a nedostane se do typické pasti "ještě jednu stránku".

3 03.05.2020

Nevím nakolik je to pravdivé, přeci jen mám jen půlroční neteřinku, ale v některých věcech jako bych to viděla :D Za mě dobré zpříjemnění sobotního odpoledne, které může pobavit nejednu mámu.

3 05.12.2018

Skoro se až stydím přiznat, že jsem se ke knížce jako takové dostala až díky referátu do školy. Na druhou stranu, večerníček je prakticky věrnou kopií knížky, takže bych v tom až takový problém neviděla :D Nejvíc se mi líbily ty psí příběhy.

3 09.02.2018

Ááá, musím na toto jen nostalgicky vzpomínat. Tohle byl můj první gamebook, díky kterému se odstartovala asi dvouletá éra herní knihy. Přiznávám, že jsem vždycky podváděla, když jsem to začínala hrát, nechápala jsem totiž, jak mám nějakou staminu a umění boje počítat.
Tuším že toto, citadela chaosu a ještě jedna byly snad jediné gamebooky tohoto typu, jenž se mi podařily úspěšně dohrát až do konce. Jinak jsem vždy dřív nebo později skončila ne zrovna příjemnou smrtí. (Zajímalo by mě, jestli vůbec někdo někdy dohrál všechny, nebo aspoň většinu úspěšně do konce.) A teď po těch letech se k nim zase s láskou vracím.

3 29.01.2017

V naší rodině se předává láska k této knížce z generace na generaci. Já sice trochu vybočuju tím, že to není u mě number one, ale i tak se mi dost líbila. Pro děti je to skvělá knížka a je jen velmi málo knih, které by mohly s ní soupeřit. I když je Astrid výborná spisovatelka, žádná z dalších knížek už nebyla tak skvělá (ani Pippi dlouhá punčocha).

3 24.01.2017

Od Foglara je sice nejznámější série o Rychlých šípech, případně ještě Hoši od Bobří řeky. Pro mě ale je top tahle. Snad proto že hlavní hrdina dochází ke skautskému životu sám, jen za pomoci kamaráda. Chlapce (a děvčata) tak opět učí správnému životu, ale díky konci i tomu, že absolutní štěstí netrvá věčně.

3 24.02.2016