Limonadovyjoe komentáře u knih

(SPOILER) Tel Aviv. O 40 let později vypráví shrbený Mojše Bernštajn životní příběh. On není hlavní postavou. Hlavní postavou je tady Jakub Šapiro. Boxer, gangster, žid. Pravá ruka Krále Varšavského podsvětí, Kmotra Kaplici.
"Tajemník Šapira nenáviděl. Nenáviděl ho, protože byl Žid. A žádný žid by neměl být tak silný, tak pohledný, tak dobře oblečený. A neměl by mít tak luxusní automobil. Nenáviděl ho za to, že se ho fyzicky bál. I za to, že Šapira ženy milovaly. Zatímco on, Litwinczuk musel za lásku platit."

Polské peklo
Židovský gangster
Varšava 1937.

Těsně předválečná Varšava plná nenávisti. Nenávisti vůči Židům, Židů vůči Polákům. To co, ze začátku vypadá jako příběh varšavského podsvětí, drog, vybírání peněz a zabíjení těch co nezaplatili, se postupně mění na boj proti nadcházejícímu režimu, moci a antisemitismu.
"Víte, když jim všechno dovolíme, kde to skončí? Zavřou nás za ostnatý drát? Musíme se tomu postavit. Potom přijde nějaký polský Hitler. Jemu se taky nikdo nepostavil a co se tam teď děje."

Příběh boxera, který měl všechno, který se na 23 měsíců stal králem Varšavy. Příběh, který nemá šťastný konec ani pro jednu postavu. Hodně naturalistický, chladný.
Pro mě jedna z nejtěžších knih, kterou jsem minimálně letos četla. První polovinou jsem se horko těžko prokousávala a několikrát chtěla odložit. Nakonec skvělý příběh, kde dopadlo všechno špatně...
Knihu doporučuji. Je náročná, není pro každého ale stojí za to.
..A píše vůbec v Tel Avivu příběh Mojše Bernštajn?

3 15.11.2021

Krátký, románový příběh z Těšínska propojující současný život Katarzyny - polky, kterou pracovní povinnosti dostaly do Ostravy, a životní osudy obyvatel Životic, pro které byl 6.srpen 1944 osudný.
Katarzyna se snaží zjistit, zda její milovaná tchýně pochází opravdu z Životic, zda i ona zde přišla o lásku a zda náhodou to nebyla právě ona, kdo masakr způsobil...

"V roce 1944 Němci zastřelili v sousedních Životicích třicet šest mužů. To byla taková zdejší krvavá neděle."

Jistě se samo nabízí srovnání se Šikmým kostelem Karin Lednické, oblast Těšínska, hornictví, válka...ale proč srovnávat? Já jsem neuvěřitelně ráda, že se o našem kraji píše, a za každou další knihu, která zbytku národa ukáže a představí náš kraj, ukáže, že i tady se děly zvěrstva, budu jen ráda.
Pěti hvězdičkám mi přesto něco schází..možná nesympatičnost paní Kateřiny, vycpávací linka z pracovního života Kateřiny, protože samotné životické tragédii by se mohlo věnovat mnohem více stránek. Chybí mi tady alespoň trocha těšínského nářečí, jen pro tu autentičnost, jsme specifický kraj a ta uhlazená čeština mi tam nesedí.
Obálka je nádherná, ale k tématu mi nejde, nevědět o čem kniha má být, nesáhla bych po ni..Ale dost negativ, kniha je neuvěřitelně čtivá, to je její obrovské plus, příběh zajímavý, místopis přesný a jedná se o část dějin, o které by se mělo vědět. Proto knihu můžu s klidným srdcem doporučit.
A když už pojedete do našeho kraje na výlet, podívat se na šikmý kostel, zajděte i do Životic, jsou kousek od Havířova, a krom památníku tragédie je tam i menší expozice zabývající se tímto obdobím.

11 07.11.2021

Dnes máme ELEVEN ze Stranger things, v 73 měli čtenáři Carrie White v Kingově prvotině.
Jednoduchý příběh šikanované šedé myšky na střední škole, žijící se svou nábožensky sfanatizovanou matkou..
Nikdy neponižujte slabší, protože je maličká naděje, že zrovna ta vaše šedá myška bude mít telekinetické schopnosti a ne příliš velkou trpělivost..a všechen ten vztek a trápení musí někdy vybuchnout. Naneštěstí v případě Carrie se tak stane na maturitním večírku.
"Je mi líto Carrie. Ona byla člověk a trpěla. Trpěla možná víc, než většina z nás ví. Takže promiňte, ale myslím, že ten maturitní ples byl pro ni dobrý. Dokud nezačala ta hrůza, myslím, že to bylo dobré a příjemné a nádherné a magické..."
Krátký svižný příběh je doplněn fiktivními články, rozbory a rozhovory doplňující celou tragickou událost a skvěle tak posouvají příběh kupředu.
Možná to není nejlepší King ale je tak notoricky známý, že s knižní nebo některým z filmových zpracování se setkal každý.

8 02.11.2021

První a trochu rozporuplné setkání s Jozefem Karikou.
Komorní hororový příběh se čtyřmi "hrdiny" a ženou v černém bloudící podél cest.
No co napsat... Kniha je šílenstvím skupinky lidí v přímém přenosu, prchajících v autě napříč Slovenskem před děsivým přízrakem. Hororem je ale i zavření tří vyloženě nesympatických, rozhádaných postav do auta, bez možnosti vystoupení a úniku.
Přiznám se, že na začátku mě příběh pohltil a nedokázala jsem přestat číst i přesto, že to bylo pěkně strašidelný. Líbí se mi i využití slovanského folklóru.
Naopak od poloviny knihy už se mi dařilo nádherně usnout u čtení. Děj se začne lámat, nejdřív je to k smíchu, přibyde až přespříliš filozofie, zkratkovitého jednání a co si budem.. závěrečná one man show už závěr neutáhne.
Podle hodnocení tohle ale nepatří k tomu nejlepšímu co autor napsal, takže u mě dostane ještě šanci..

"Když fouká halný, stoupá počet násilností, vražd i sebevražd".

3 23.10.2021

Tohle byla ale kovbojka! Řádná kovbojka nebo detektivka? ze zamrzlých Jizerských hor.

Během namáhavé jízdy se v dostavníku seznamují dva muži. Otec Vilém – kněz, který marně prchá před svou jezuitskou minulostí a doktor Šulc, podivínský lékař z Vídně, který se, Bůh mi odpusť, sakra podobá Dr.Schultzovi z Nespoutaného Djanga. Oba jsou povoláni k vyšetření svatokrádeže, ke které se postupně přidá i několik mordů. Vyšetřování oba zavede hluboko do hor: mezi pytláky a pašeráky. Je mrazivý únor léta Páně 1789.

Tahle spíše klučičí kniha mě bavila moc! Mráz Jizerské divočiny byl pořádně cítit v kostech, napětí a dobrodružství by se místy dalo krájet a přitom je celý příběh psán krásnou čtivou češtinou. I přes neznalost místopisu oblasti Jizerek jsem si čtení moc užila, a pro někoho kdo ta místa zná, to musí být balada.
Jako prvotina se kniha Janu Horníčkovi opravdu povedla a můžu doporučit dál.

"Proto také máme svého Čarostřelce, pána nad Velkou Jizerou. Pro vrchnost je to jen pašerák a pytlák. Pro nás je to král. Zná hory, zná stezky a napajedla zvěře, přechody přes močál. S flintou dovede co nikdo jiný. A nebojí se ani samotného ďábla."

10 14.10.2021

Velmi slabý Bachman/King.
Bartu Dawesovi se rozpadá život. Stavba nové silnice vedoucí přes městečko kde žije, která zajisté spojí a přiblíží tisíce rodin, rozcupuje poklidný Bartuv život na cucky. Srovná se zemí budovu prádelny kde celý život pracoval, zaviní odstěhování přátel a sousedů, vezme mu dům se všemi vzpomínkami. Může vzít peníze a začít s manželkou jinde nebo..... Může vzít pomstu do vlastních rukou...
Čtenář od prvních stran ví, co asi přijde. I já čekala na pořádnou Kingovskou vřavu, kdy osamocený člověk, kterému je už všechno jedno srovná se zemí minimálně celé Maine.
Problém je, že po vší té vatě mě závěrečných deset stránek vůbec neuspokojilo.
Mohla by z toho být dobrá povídka, na samotnou knihu o 300 stranách je to ale málo.

4 09.10.2021

Tohle mě bavilo moc! Výborný náhled do učitelské profese, nejen na touhy nového, mladého učitele plného ideálů dělat něco jinak, nově .. ale i srážku s realitou, tuhost pedagogického systému, který nejde moc ohýbat. Čeněk Pěnička si tím taky projde, od prvotního nadšení se během pololetí dostane téměř k vyhoření. A ač vás na univerzitě učí všechny ty prvky aktivní výuky, už vám nikdo neřekne, že používat je v našem školství je téměř utopie.
Bavil mě humor v knížce, lidskost, bavilo mě osoblažské nářečí a způsob smýšlení lidí zde, a taky reálnost situací. Jediná výtka je k politické situaci, ta se tam vůbec nemusela řešit, toho máme pokrk ze svých životů. .
Je to velice příjemná kniha a s klidným srdcem bych ji dala přečíst všem začínajícím učitelům, něco je přece musí připravit na to, že tato profese opravdu není růžová, na to najít si svůj vlastní způsob výuky, ten střed mezi škola hrou a Igorem Hnízdem. Ne nadarmo je věnována všem, kdo se alespoň jednou postavili před tabuli. Oceňuji knihu, i já měla možnost zkusit stát před tabulí a téměř v každé škole to bude stejné, dokud takových učitelů jako je hlavní hrdina nebude přibývat.

02.10.2021

Knihu Sejdeme se na piazzetě jsem si koupila k výletům po Itálii, tady ji čtu v otevřeném okně, na rušné ulici, hlasité ulici plné osterií, před chvílí jsem snědla bruschettu s rajčaty a sklenkou vína, z okna jde vidět kousek kolosea...a přesně taková ta kniha je.. esencí Itálie, má genius loci, její čtení vám umožní Itálii prožívat ️. V recenzích se hodně píše, že autorka v knize popisuje jen co v jaké restauraci jedla a jaké víno pila...Ne Frances Mayes za nás ochutnává ty nejlepší místní speciality a vína z dané oblasti, jídla popisuje tak, že máte okamžitě touhu taky zkusit a dokonce se podělí i o pár receptů. Průvodcovsky jmenuje ty nejlepší restaurace i drobné penziony.
Co opravdu obdivuji jsou znalosti této americké autorky o kultuře, architektuře, italském umění a literatuře, kterým nás v knize provádí. Zároveň co bych od Američanky nečekala je, že v knize vůbec nepíše o těch turisticky nejznámějších městech Itálie ale ve všech regionech cestuje po těch nejmenších vesničkách a ukazuje nám jejich drobné krásy a zajímavosti. Taky díky této knížce jsem se podívala na benátský zapomenutý ostrůvek Torcello.

Jsem ráda, že jsem se nenechala odradit neuvěřitelně nízkým hodnocením na databázi knih - nějakých 46% v době koupě

Kdybych četla knihu jen tak, doma, bez dovolené, bez všeho toho dobrého jídla, pravděpodobně bych ji odložila, proto tomu nízkému hodnocení i trochu rozumím, k takovému čtení ale není určena..
Knihu jsem nedočetla celou, Italské ostrovy si nechám do budoucna, až se tam třeba jednou podívám. Záměrně jsem četla regiony podle toho kde jsem v Itálii zrovna byla, kniha tak nabyla na autentičnosti ️ a totéž doporučuji i vám, vemte si ji až jednou do Itálie pojedete, nebo si ji přečtěte po návštěvě Itálie, připomenete si tak všechny vůně a zážitky z této země. Láska k Itálii jde cítit na každé stránce.

1 28.09.2021

Autor nás vezme do Rocinhy, obrovského slumu a státu ve státě, kde jsou vlastní zákony a pravidla.
Sledujeme začátky kokainového byznysu v Brazílii, kdy brazilští dělníci objevují kokain v Kolumbii a postupně jej začínají ve větším a větším množství dovážet do Brazílie. S tím související války gangů, kartelů a narcobaronů a podplacenost obyvatel, policie, úředníků.

"Opravdová policejní práce v této favele není jen tak, nemůžete přijít za někým jako je Nem a zatknout ho. Brání tomu fakt, že část příslušníků vojenské policie ve favele hlídkuje a je na Nemově výplatní listině a podává mu hlášení o chystané razii. Za druhé kdyby přišla skupinka policistů do favely, byli by mrtví ještě na míli od Nema. Stát ve favelách může svou moc uplatnit jen v případě, že zástupci přijdou ve velkém počtu a těžce vyzbrojeni. "

Samotný příběh Nema - krále Rocinhy byl zajímavý. O tom jak se chytrý mladý brazilec s nemocnou dcerou dostal během let na žebříčku až na místo drogového bosse. A o tom jak je pro sociální fungování favely důležitý, a že cesta zpět ze světa drog téměř neexistuje, protože padne li král, padne celé království, do chudoby a násilností.

Oceňuji mravenčí práci autora, rozhovory s Nemem i dalšími, opravdu že široka pojaté téma rozšíření drogového bysnysu v Brazílii, včetně příčin násilností z roku 2010. Pokud jste fanoušky takového Narcos, určitě si knihu užijete.

2 19.09.2021

Syrová kombinace bílých měkkých sukýnek, piškotů, ladnosti a křehkosti a divokých devadesátek v Praze, kdy fičel perník, extáze, všechno bylo nové, otevřené..
V románu s autobiografickými prvky poznáváme život za oponou baletní školy, neuvěřitelný dril, odříkání, ponižování, pot a krev, sebedestrukci..to vše pro správnou délku nártu, úzký hrudník a nízkou váhu..jestli kluci měli vojnu tak holky taneční konzervatoř.

"Ty vole proč to děláš?" ptá se Mates. No, protože to miluješ, teda ne tu bolest, ale tanec, a jednou chceš tančit, bejt nejlepší baletkou na světě, takže jsi připravená vydržet úplně všechno. "

A taky snahu utéct a zapomenout na bolest fyzickou i psychickou.. pomocí drog, sexu, nekonečných party v pražských klubech. Jak to taky může jinak dopadnout, být od deseti let sama na intru ve velkoměstě, bez dozoru rodičů? Zlaté devadesátky..

Bavily mě kraťounké kapitoly, akorát tak na cesty mhd, bavila mě forma druhé osoby, jako by to tobě celé vyprávěla kámoška, bavilo mě prostředí baletní školy a drilu. Bavilo mě, že nám autorka nakousla osudy ostatních dívek a nakonec i linka s transgender bratrem, což v devadesátkách určitě bylo něco nevídaného.
Problém jsem měla s přeskakováním autorky, kdy přebíhá z jednoho věkového období do druhého. A vadila mi až přílišná snaha šokovat, vyšponovat to co nejvýš..kdo ví, zda by s knihou souhlasily ostatní bývalé studentky baletu.
Pro mě zase trochu výstup z komfortní zóny, ale určitě zajímavé téma i zpracování a jako krátký hořký bonbónek sedne určitě.

7 14.09.2021

Autorka odbočila ze své detektivní cesty a na odbočce potkala Mornštajnovou. Přesně tak na mě kniha působí. Dobře vymyšlený příběh, vystavěný na kousku české historie. Šumava, pohraničí, vysídlování Němců, slovanské mytologie a návrat ke kořenům. Příběh několika žen, několika generací a dvě deníkové knihy. A i když i tady se nakonec dočkáme podezřelého úmrtí, mnohem více vás bude bavit propletenost lidských osudů.

A i když jsem u Sněžného měsíce psala, že autorčiny knihy jsou na čtení dokonalé právě tou kaší okolo a žádná vražda by se ani nemusela šetřit - a právě taková tahle knížka je, tady mi ve výsledku možná trochu více detektivního napětí chybělo. A trošilinku mi vadila postava nemastné neslané Lindy.
Kniha je to povedená o tom žádná.

"Jestli chceš lidem pomoct, pověz jim jenom ty nejdůležitější věci."

7 09.09.2021

Zrovna dnes začíná celý rok oslav 100. výročí vzniku Baníku.
Nádherná publikace, kterou si klub plně zaslouží, se věnuje začátkům SK Slezská, nejdůležitějším zápasům, a hráčům, zákulisí, fanouškovské základně a mistrovské sezóně, době kdy se Baník stal láskou i pro mě.
Autora knihy malinko znám a jsem moc ráda, že se do knihy pustil zrovna on, protože Baník a Ostravu zná, a má je rád a spolu s kolegy odvedl úžasnou práci.

Banik pičo.

4 08.09.2021

Moudrá kniha moudrého člověka.
"Díky posádce Apolla 8 si celý svět mohl uvědomit, že naše planeta je malá, osamělá a zranitelná. Že žádnou jinou nemáme, a že je jediným místem , na kterém existuje život. Že je jedinečná a nenahraditelná."

První část knihy je svědectvím života sira Davida Attenborougha, popisuje zde svůj pracovní život, objevování světa díky BBC a vývoj přírody v řádu desítek let.
Druhá, velice depresivní část, popisuje to jak jsme přírodu za nějakých sto let dokázali zdemicovat a kam svět povede, pokud budeme pokračovat tak, jak žijeme nyní.
Ve třetí části se autor zabývá možnostmi jak planetě pomoc, navrhuje možná ekologická řešení, apeluje na obrovské společnosti, průmysl, ale zmiňuje i HDP, které tlačí země myslet jen ekonomicky a ne ekologicky.
Ve všech částech je nejdůležitějším slovem Biodiverzita - základní kámen k zachování planety, ochrana všech druhů fauny, flory..autor na mnoha příkladech ukazuje jak vypadnutí jedné malinké části může rozbít celý řetězec zajišťující život na zemi.
A právě to se mi líbí, ta komplexnost s jakou autor o přírodě uvažuje.
Kniha je relativně útlá, obsahuje krásné ilustrace i fotografie a zvládne ji přečíst opravdu každý...a pokud ne, na netflixu je pořad.

11 29.08.2021

Mirek si utře ruce do utěrky a povídá: to líbání, co jsi viděla ve špajzu, to byla jen taková herecká etuda. Připravuju Šíšu na konzervu. Když chce holka dělat divadlo nesmí se stydět, musí dělat přesně to,co jí režisér řekne. A to já potřebuju i od vás, absolutní důvěru..."

Jedna z těch důležitých knih, o tématu, o kterém se moc nemluví, i přesto, že se to děje, postrachu všech rodičů, před kterým se tak často zavírají oči.
Autorka se moc hezky vcítila do kůže jedenáctileté Fany. Do všech tužeb, snů, které holky na prahu dospívání mají. O snahu zavděčit se, být důležitou, úspěšnou, někam patřit, o důvěře k dospělým, ke kterým vzhlíží. A taky o tom, jak té dětské důvěry a snahy mohou takoví Mirkové a jiní zneužívat. Můžu jen hádat, kterou dívkou je sama autorka vzhledem k autobiografickým prvkům.
Je to kniha i pro rodiče, jen oni mohou vysvětlit co je ještě správné a kde se to láme.

Ač mě až tak nebavilo prostředí dramatického kroužku, repliky her i ta všednost, téma zneužívání je zpracováno hezky, už proto, že kniha nezachází do detailů a nešokuje..a pokud si řeknete " sakra o tomhle fakt nechci číst" a sbíráte odvahu pro další čtení, znamená to, že je napsána fakt dobře.
Vyzvednout musím taky hezkou obálku, trefné ilustrace i akurátní velikost knížky.

"Sice jste teprve dívky, ale v každý dívce dřímá krásná žena,jste poupátka, který se za chvíli rozvinou, a já vám v tom pomůžu."

11 20.08.2021

"Víte, jakmile jednou zabijete, je to pak pro vás už známé. Začnete to vnímat jako jedno z možných řešení."

Je to tím, jak píše, tou lehkostí s jakou se čtou. A stejně jako v knize Drak spí i tady mě moc baví vykreslení odlehlého koutu země, tady ještě Beskyd, které mám blízko. Vztahy a život na samotách za vesnicí, pikle a to že každý zná vlastně každého...Na začátku je mrtvá žena, zavražděná realitní agentka a několik upytlačených rysů. Pak se zjeví komisař Bergmann a příběh je ještě propletenější a vrahem může být opravdu každý z tohoto panoptika ... no klidně by se tam žádná vražda nemusela ani vyšetřovat a bylo by to neuvěřitelně čtivé.

Moc mě baví, že knihy autorky nejdou po žádném wow efektu, nejsou divoce překombinované, což je mnohdy i jiných příběhů až směšné.

17 16.08.2021

Autobiografický? příběh jehož autor se považuje za výjimečného jedince, alfa samce a občas jedná jako nejarogantnější zmrd na světě ( slovy autora). Příběh, který dost připomíná memoáry Ivana Jonáka Sex, Disco, Revoluce, kde taky nevíme, co je ještě možné a co už byla fantas autora.
Jestli mě něco bavilo, tak první část života v Thajsku, těšila jsem se na kapitolu v USA, která byla ale plná klišé, předpojatosti a názorů "typiše čechiše" kdy jsem si několikrát řekla, že s tímhle prostě čas ztrácet nehodlám. Co byla poslední kapka je slovní průjem na několik stran a neschopnost nechat na letišti proclít pár kabelek a zboží a přitom si žít a tvářit se jak Rotchild. Tohle ne.
Líbily se mi citáty slavných osobností na začátku kapitol, nelíbila se mi délka kapitol, neuvěřitelná hutnost textu a přímá řeč rozhovorů mezi Majkim a Veronikou, zbytečné.
A poslední co musím zmínit je nastavená cena knihy v poměru s kvalitou papíru a vydání knihy.
Knihu jsem po sto stranách odložila, ač nerada, protože když mi ji někdo svěří k přečtení, snažím se ji dočíst, ale tohle by bylo trápení.. zejména po pravděpodobném nástupu kovidu v dalších kapitolách.

Debutová kniha autorky popisuje život čtyř žen- matky a tří dcer v poválečném severním Polsku. Každá z nich trpí jistým druhem „bezcitnosti“ a každá z nich má také určitou vnitřní stopku, která hranice oné bezcitnosti reguluje.
Kniha spojuje domov, starý domek na vesnici, bezpečné místo, kde celý život žije matka, místo kde se dá kdykoliv vrátit, schovat se ..s touhou žít nový poválečný život v nově budovaných městech, prorazit v tom moderním světě.
Kniha je rozdělena do čtyř ročních období. Jaro - probouzející se po válce, mládí, vzdor, ideály ale i nezhojené rány z války.
Léto, největší část knihy, značí dospělost dcer, léto plné svateb, dětí, lásky, lehkosti.
Podzim - života? Realita všedních dní, útěky, skepse nad vlastním těžkým žitím následovaný zimou, spjatou s umíráním ale i něčím novým v podobě nadcházejícího jara..

Možná už jsem těchto rodinných ság, ženských ság četla hodně a proto se tahle neumístí na vrcholku čtených knih, možná i přes lehkost s jakou se kniha četla, děj jen tak plynul okolo mě aniž by nějak zasáhl. Nebylo to špatné, jen hrdinky splývaly a nezasáhly to správné místo.

1 11.08.2021

(SPOILER) Autorka nám odkrývá další kus židovské historie v období druhé světové války. Ne, neukazuje nám utrpení Židů v Osvětimi, jako spousta jiných knih. Ukazuje jen malý zlomek dějin. Vývoj situace ve Vídni po zavedení Norimberských zákonů, po křišťálové noci a vypuknutí války. Ukazuje malinkou snahu Švédska.. snahu? Možná trošku vypočítavosti jak přilákat nové ovečky na křesťanskou víru.. pokřtěním Židů a slibem záchrany. Ať tak nebo tak, Švédské církvi se podařilo zachránit stovku židovských dětí odvezením do Švédska. Ano v tom moři zemřelých je to málo, ale i to se počítá.
Hlouběji je nám v knize vyprávěn příběh malého měšťanského chlapce Otty Ullmanna a právě jeho imigraci do Švédska, kde žil po domovech a statcích a mimo jiné i seznámení s Ingvarem Kampradem, zakladatelem IKEA.
Kniha je plná bolesti, smutku.. dobrovolné opuštění jediného syna, smutek po rodičích a doživotní odloučení vyjádřené ve stovkách dopisů, z kterých kniha vypráví příběh Otty a jeho rodiny.

Opět skvělý, velmi čtivý příběh.

1 30.07.2021

"Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější".
Výborný satirický román a zcela jistě povinná četba do škol ukazující totalitní režim v kostce. Je až mrazivé jak opravdové dílo je, kolik národů si takovou "farmou" prošlo a kolik v ní ještě žije. Přibližně na straně 28 jsem, přísahám, při čtení projevu prasete viděla před očima našeho premiéra ..od půle knihy i Kim Čong-ila a další svině.
"Zvenčí pohlížela zvířata z prasete na člověka, a z člověka na prase, a opět z prasete na člověka. Ale nebylo už možné rozlišit, která tvář patří člověku a která praseti"

"Práce je naprosto a zcela dobrovolná! Jenže při neúčasti bude omezen přísun žrádla!”

27 17.07.2021

Prvotina Petry Soukupové nás vezme na výlet k moři. Otec a čtyři nepříjemné dcery (manželky - bývalá i stávající zůstávají doma) se vydávají na rodinné dobrodružství. Jsou spíše vedle sebe než spolu a každá se zaobírá svým trápením.
Autorka na dvě stě stran zmáčkla všechno trápení co za jeden život můžete zažít, od prvních lásek, přes děti, rozvody až po ztráty. Kniha se pro krátké kapitoly a nenáročnost děje čte lehce, ale žádnou hloubku nezanechá, tak jak mizí vlnka za vlnou v moři tak uteče i příběh. Moc se mi líbily posleeni stránky, kde je zkráceně popsán životní osud každé z hrdinek a hrdinů.
Trochu mě rušil občas kostrbatý slovosled a až příliš scénářovitý způsob vyprávění. Ale vím, že autorka se s každou další knihou vypsala a já sáhnu ještě po knize Zmizet.

"Výlet k moři definitivně skončil.
Bára bude při pomyšlení na něj akorát naštvaná, že si to kazila myšlením na někoho kdo si to nezaslouží.
Jíťa to bude mít navždycky spojené s kaštanem.
Adéla s tím, jak se dozvěděla o své cizotě.
Johanka si to pamatovat nebude, protože byla moc malá."

4 14.07.2021