Limonadovyjoe komentáře u knih

“Věří, že teď vyhýbka na Emilčině životní dráze konečně přehodí svůj směr na šťastnou kolej a doveze ji do stanice, kde už bude samá radost. Ve skutečnosti si jen přesedla do jiného vozu, kterému v následujících letech selhaly brzdy.”

Emilka - dcera, sestra, manželka, maminka, babička a kniha, která vypráví její život od narození za první republiky po konec.

Tyhle rodinné ságy mám opravdu ráda. Baví mě lidské osudy na pozadí dějin a minulých režimů. A tady mě to bavilo moc. Velice čtivý příběh - minimálně první polovina - Emilčino dětství, dospívání.. Ale musím uznat, že než postava samotné Emilky mě bavily trable rodičů a vynikající postava Anděly. Dospělý život Emilky už je brán tak nějak po lopatě a dočítala jsem, tak jak se stárne - pomalu, unaveně, ale už se to musí vydržet :)

Že se v knize moc umírá, mi až tak nevadilo - ono mezi válkami i po nich bylo celkem běžné, že se umíralo předčasně a alespoň to drželo děj.
“Říká se, že když se rozsvítí stromeček a vytvoří na stěnách lidské stíny, ten jehož stín nemá hlavu, do rok zemře.”

Co mi ale vadí, a to se nepovažuji za puritána :) je množství až moc detailně popisovaných intimností mezi postavami. A není to jen tahle kniha ( z posledních čtených bych mohla jmenovat Rozpůlený dům nebo Bílý pramen). Ano děláme to všichni, ale v knihách z dvacátých let mi čtení o semenných váčcích, pohybech při styku, vyvrcholení, samohaně atd. přijde tak nějak nepatřičně, zvlášť když některé popisky zní jako z gynekologické příručky :) tohle Mornštajnová ani Lednická nemají zapotřebí.

10 04.12.2022

“Vesmír dal rtům za úkol jak mluvit, tak líbat, a proto není nikdy potřeba dělat oboje najednou.”

Po pěti letech jsem si dala rereading. Znovu jsem se s Jakubem vrátila do vesmíru. Tenkrát jsem od knihy čekala úplně něco jiného a zklamala mě. I přesto ve mě ale střípky utkvěly - Hanuš a nutela, železná bota, komunismus.. a chtěla jsem si je spojit zase dohromady.
Teď mě bavila mnohem víc! Bavila mě cesta vesmírem a jeho osamocenost, bavily mě kulisy Prahy, rozbitý vztah Lenky a Jakuba, i postava muže se železnou botou.
Baví mě jinakost knihy. Je to sci-fi? Vztahové drama? Historický nebo snad existencionální román? Takový Spasitel A.Weira zpoza železné opony :) proto Američany tak nadchl.
Kniha nebude bavit každého, bude to buď “ co to sakra je?!” Nebo “wau co to je?” Nic mezi tím ..
A i přesto, že se mi někdy nechtělo pokračovat ve čtení, je to knížka, která svým originálním pojetím zůstane bokem. A to je umění.

A na filmovou adaptaci jsem moc zvědavá.

9 09.11.2022

Jsem cynik! Bože já jsem takový cynik! ..

Knížku jsem si koupila ještě v těhotenství, ale než mi ji pošta doručila stala se ze mě máma - zdravotní sestra - máma. Poučena všemi kolegyněmi jsem ochotně po porodu všem zatajovala, že jsem zdravotník, protože přesně větu “ale to všechno už znáte “ jsem slyšet nechtěla.

A tak ji čtu v šestinedělí. Od knihy psané doktorkou jsem očekávala trochu nadhledu, inteligentního humoru možná, a trošku jinačí pohled na mateřství. Místo toho knížka obsahuje “milé” zážitky novopečené maminky (řekla bych místy s mlíkem místo mozku ale nemám tyhle řeči ráda) jakých je plný internet na maminkovských webech.
Co naopak oceňuji, jsou odborné rady následující za každou kapitolkou k danému tématu. Hezky a stručně napsáno, a jako první knížka, kterou si nastávající maminka koupí, to může opravdu pomoct.

Za každou kapitolou je pak nějaký úryvek rozhovoru z dětské ordinace - opět ne příliš vtipné a zbytečně přidávající další poloprázdné stránky. To jednotahové ilustrace jsou mnohem příjemnější, i když opět uměle navyšující už tak nízký počet stran knihy.

Ale jak říkám, jsem cynik..

28.10.2022

4,5/5
“Je to pochmurné a depresivní, dozvědět se, že se všichni vaši nejbližší kolegové sešli a rozhodli, že máte zemřít.”

Ne sci-fi normálně nečtu, moje poslední sci-fi byl Marťan v roce 2020.. a byl famózní, a to je důvod proč jsem se k Andymu vrátila.
Číst jeho knihy je jako být na koncertě kapely, od které neznáte ani jednu písničku a přece si to naplno užijete. Ne nerozumím všem těm fyzikálním, chemickým ani biologickým záležitostem, ale rozumím touze zachránit svět před zkázou. Bavilo mě tohle intergalaktické dobrodružství a přátelství na život a na smrt mezi Gracem a Rockym.
Líbilo se mi rozdělení vyprávění do dvou časových linií, kdy sledujete co se děje ve vesmíru a zároveň odhalujete jak se tam asi neúspěšný fyzik a středoškolský profesor vůbec dostal. A i když je děj občas trochu naivní (spolupráce Číny, Ruska, USA a tomu všemu velící žena, která má větší pravomoce než všichni dohromady) je to svěží a napínavé. Ale přiznám se, že o kapku více mě bavila bezútěšnost situace Watneyho v Marťanovi.
Ale na filmové zpracování se těším, to jo!

“Astrofágy! Je to prostě nejlepší věc v dějinách ! Bůh nám zase jednou předkládá budoucnost na stříbrném podnose. Nejlepší? Hrozí nám vyhynutí, pokud nám bůh něco předkládá, pak je to apokalypsa.”

“Ty spíš. Já dívám .”

12 02.10.2022

2,5/5
Mám pocit, že s tématem 2.sv války, jejich hrůz, osudů rodin, Sudet a odsunem Němců se v českém beletristickém rybníčku roztrhl pytel. Mám pocit, že už nic jiného ani nečtu, i když tohle téma vyhledávám. A líbí se mi, že tohle téma vyhledávají i mladší autoři. Ale jsou knihy a knihy.
Tady na 170 stranách sledujeme příběh mlaďouké Hedviky (cca od jejich 11 let) a čteme o jejím životě, ve škole, klucích, kamarádkách.. jejím uvažování, které mi bohužel do 20.let minulého století vůbec nesedí a celé je to takové nějaké povrchní. S tímto jsem měla problém už u Rozpůleného domu. Řeší se zde situace a myšlenky hlavní hrdinky, které by se mohly řešit v jakékoliv jiné době. Stejně tak slibovaný génius loci oblasti Ašska tady vůbec nevnímám, opět děj by se mohl odehrávat kdekoliv jinde.
Války se dotýkáme na posledních dvaceti stranách, které jsou velice povedené, ale je to zase celé jen povrchové, aby se neřeklo, a na celou knihu je to žalostně málo.

Je to prvotina autorky. Potenciál tam je, věřím, že další knihy budou propracovanější.

5 12.09.2022

3,5/5
“Překážky se musí překonávat jedna po druhé.”

Takové 6 dní a 7 nocí v zamrzlé americké divočině kdy hlavní hrdina Ben je takový Macgyver, který zvládne úplně vše i když je to občas už trochu nereálné.
Sledujeme dvě dějové linky - hru o přežití Bena a Ashley, a zároveň se pomocí nahraných vzkazů na diktafon brodíme vztahem Bena a jeho manželky Rachel. Jen jedna dějová linka však končí happyendem. Kniha je na míru dělaná pro velký americký film, velká láska, vůle k přežití, srdceryvné scény a kýčovitý konec… Ale co si budem, nejsrdceryvnější mi na tom přišla smrt losího mláděte :).. no nic kniha je čtivá a napínavá a jako oddechovka na vypnutí dobrý. A až narazím někde v TV na film, ráda kouknu.

11 10.09.2022

3,5/5
Další z řady tzv. famílienrománů, tentokrát z drsného Podkrkonoší, kde zimy byly tuhé a léta zde žili česko německá manželství.
Román s autobiografickými prvky vypráví životní osudy rozvětvené rodiny od dob monarchie až po násilný odsun německých obyvatel s koncem druhé světové války.

I přes ke čtení příjemné krátké kapitoly mi čtení na začátku vůbec nešlo a knihu jsem dvakrát odložila.. pravděpodobně vlivem množství ne příliš sympatických postav, střídání děje a jeho neučesanost.
Osudy rodin se začnou propojovat a rozdělovat s příchodem války do Sudet, kdy je třeba vybrat si mezi národností českou a německou.
Plytkost děje i většiny postav drží svou zajímavostí osud rodiny továrníka Hanze Hollmanna, který se uměl otáčet i za války, s ním pak i osud židovské rodiny Steinerů. A postava starého Čejče Honsů.. zbytek postav mi pravděpodobně upadne v zapomnění.
Za nejlepší část knihy považuji posledních sto stran - odsun Němců, tragické osudy postav, rozdělení rodin ale i návraty domů.

Mé hodnocení je pravděpodobně ovlivněno tím, že jsem zároveň četla druhý díl Šikmého kostela a děj byl tak velmi podobný.. ovšem osudy Ženky a dalších postav byly mnohem silnější.. je ale možné, že čtenářům z Podkrkonoší bude bližší právě tato kniha.

Co se nedá vyčíst je grafická podoba knihy, to je čirá radost.. bohužel obálka zde přebila děj.

7 04.09.2022

“Některé věci vydrží člověk jen jednou …třeba krizi.. nebo válku.”

Kostel sv. Petra z Alkantary je i ve druhém díle tichým svědkem historického vývoje na Karvinsku. Osudy rodin z prvního dílu se dále tříští vlivem násilného počešťování a národnostní nenávistí po první světové válce. Dovídáme se ale také o snaze zlepšit podmínky horníků, odborů či založení revírní bratrské pokladny. To vše do doby než Hitler v Čechách v roce 1938 zabere Sudety a na karvinsku si Polsko vezme zpět pohraničí, což má za následek násilný odsun českých občanů a další rozbití vztahů.
Tam, kde všichni mluví česko/polsky si musejí vybírat zda se označit za Poláka a skončit tak v Polenlageru, nebo snad za Němce? A nechat odvézt své děti a muže do Wermachtu? Být Čechem nepřipadá pro mnohé z historického hlediska přípustné.. a být občanem Slezska není řešení. Ve výsledku není žádná volba správná a rodiny se po dobu druhé světové války musí zase rozdělit a bát se o životy své a svých blízkých ať už doma v Karviné či v lágrech.

Opět brilantně zpracovaný kus dějin. I proto, že na Těšínsko se v učebnicích dějepisu zapomíná. Včetně zmínky životické tragédie, která si zasloužila samostatnou publikaci..
A i když hornické reálie musely ustoupit politickému dění a smýšlení, kterého je tady mnohem víc než v prvním díle, nabírá kniha zběsilé tempo a já se nemůžu dočkat co donesou další režimové změny všem hrdinům ve třetím díle.

Čteno jako audiokniha a musím říct, že přednes Jana Szymika je velice podařilý a jsem ráda, že přibylo zase trochu více nářečí, které mě doneslo zpět k babičce do kuchyně.

23 01.09.2022

O problematice “fast fashion” slyšel už asi každý, ne každý si ale ještě teď vybaví zřícení továrny na oblečení Rana Plaza v roce 2013, při kterém zemřelo na tisíc lidí. Ne každý si uvědomuje, že Bangladéš a zejména hlavní město Dháka zajištuje na 20 % světové produkce oblečení, bez ohledu na značku či kvalitu.
To vše autor zpracovává ve své reportáži. Popisuje život pracovníků továren v chudobě, slumech, v podmínkách podobných modernímu otroctví. Ukazuje i management zakázek šití, cenovou politiku či padělky.
I přesto, že je kniha čtivá, jsem ráda, že má jen 160 stran. Oproti jiným absyntovkám mi přijde trochu neucelená, nedotáhnutá. Navíc její české vydání přišlo až dlouhých pět let po originále, takže nevíme jestli se situace nějak mění.
Z knihy mám pocit, že největším problémem jsme my kupující co chceme zaplatit co nejméně. Bohužel v knize jde vidět, že problém je celá politika země, včetně zdravotního a vzdělávacího systému. A i když se už nějakou dobu nehrnu ke všem slevovým stojanům a Primark mě kvantem hader děsí, nemyslím si, že zvednutím prodejní ceny oblečení se zlepší životní situace místních dělníků - ty výdělky totiž skončí v úplně jiných kapsách. A kupovat u lokálních značek ? Bohužel na tričko za 1500 bychom museli mít zase jiné platy my .. A to je poslední vada na knize - chybí mi nějaké návrhy na zlepšení situace.
Přesto po přečtení knihy v obchodě alespoň zapřemýšlím, že triko MADE IN BANGLADESH sešil někdo během minuty na prehistorickém stroji, bez možnosti odskočit si na záchod a za denní mzdu, která pokryje náklady na porci rýže.

4 19.08.2022

Být to samostatná novela Mlha, klidně mnohem delší, dám jasných pět. To je King jak ho mám ráda. Takoví Stranger things pro dospělé. Postapo svět, jedna velká deprese, lidské smýšlení, stres, vyšší moc.. tak jak to miluji ve Svědectví nebo v Pod kupolí.
Jsem ráda, že jsem si tento příběh nechala na konec knihy.
Jenže Mlha je soubor povídek, první který jsem od autora četla, a tady se jednotlivé kousky liší od “wow, tady jsem se fakt bála, po bože tolik stránek pro nic”. Některé povídky prostě dojíždějí na autorův popisný styl a dlouhý úvod, který ve výsledku nemá žádný pořádný závěr.
Z povídek se mi krom Mlhy nejvíce líbily:
▪️Opice - ta o té smrt přinášející hračce
▪️ Prám - něco jako vražedná hmota z chobotniček z druhého patra
▪️ Nezmar - chirurg trosečník s kily heroinu
▪️ Babička - trochu jiná, než ta od Němcové
▪️ Úžina - lehká duchařina k zamyšlení
▪️ Muž, který nepodával pravici
▪️ Obraz smrtky

Mlhu si přečtěte … a koukněte na film.. na pořadí nezáleží, obojí je skvělé.

6 13.08.2022

2,5/5
Autorka ústy Gity Lauschmannové vypráví příběh židovské Němky poznamenaný přežitím koncentračního tábora a návratu do rodné vsi, vyvlastněním, vyhnáním, přežitím. Celý život si sebou táhne nespravedlnost napáchanou na celé rodině a jediné po čem touží, je spravedlnost, alespoň teď, když po 60ti letech byli Lauschmannovi rehabilitováni…

Samotný příběh snahy o návrat domů, poměrů mezi Čechy a Němci po válce, zažitých hrůz a boj o spravedlnost a majetek nebyl špatný. I když Vyhnání Gerty Schnirch to zdaleka není…
Co mi ale nesedlo a co jiní zdvihají do nebes je forma vyprávění. Pro mě příliš mnoho metafor, kudrlinek, vnitřních monologů a vyobrazení, které odvádějí pozornost od děje. Více by mi sedl jasný a přímý styl takové Katalpy. Tady forma kazí jinak zajímavý příběh a i u tak krátké knihy jsem měla problém se začíst a i přesto, že autorka hrdince připravila až příliš krutý osud, nedokázala jsem politovat a za pár dní se mi celý text z hlavy vytratí úplně. Bohužel.

1 29.07.2022

“Napadlo ji, že svatba její dcery je vlastně symbolem toho, co Řekové v Československu prožívají. Bezčasí, čekání na něco, o čem začínají pochybovat, že to přijde, ale za každou cenu si to odmítají připustit. Jsou lidmi bez domova. Lidmi, kteří ztratili své životy. Dostali nové domovy, nové životy a musí za ně být vděčni, i když se jim nežije dobře. Jinou možnost nemají.”

Příběh o pětadvaceti tisících řeckých dětí a dospělých, kteří byli nuceni v padesátých letech opustit svou zemi, rodiny, zvyklosti, utéct před občanskou válkou a začít nový život v Československu. Naše země poskytla azyl tisícům dětí bez rodičů, dětem, které pořádně nevěděly kdy a kde se narodily, jak se jmenují rodiče, kteří zůstali v Řecku. Dětem, které se musely učit novému jazyku, smýšlení a zvyklostem. Celá generace Řeků, jejichž domovem nebylo Řecko a domov nikdy pořádně nepocítili v českém pohraničí. Neuměli žít tady, a po dlouhá léta komunismu u nás se nemohli vrátit zpět.

Výborné neokoukané téma řeckých emigrantů v naší zemi za dob komunismu a politiky, o které si mysleli, že se jich netýká, protože jsou Řekové a ne Češi. O těžkých začátcích a kulturních rozdílech.
Opravdu čtivě zpracovaný příběh Sotirie, Kouly, jejich rodin a vztahů od roku 1948, komunismus, změny které přišly s rokem 89 po současnost.

“Oni si nejspíš myslí, že je v Československu spokojená. V podstatě byla, jestli tedy může být spokojený člověk, který se ocitne v úplně cizí zemi, kde lidé málo zpívají, málo tančí a jedí divná jídla.”
Tleskám a doporučuji.

9 05.07.2022

Jsou povolání a povolání. Za mě ke špici bude vždycky patřit pilot. Kapitán David Hecl nám v knize prozrazuje o neuvěřitelné píli, vzdělávání ale i finančních a časových nákladech důležitých pro splnění snu. A dostat se přes ČSA k Emirates a řízení A380 je splněním snu každého pilota.
Díky knize vedené formou rozhovoru se dozvíme úplně vše nejen o pilotovaní, o životě pilota, o technických parametrech letadel ale i o celebritách na palubě, Emirates jako zaměstnavateli, uniformách a životě v Dubaji. Kniha je tak obsáhlá, že odpoví na všechny otázky, které vás během letu napadnou. A zároveň tak čtivá, že bych ji přelouskala na trase Vídeň - New York :)

10 26.06.2022

3,5 *
Parta ne úplně sympatických třicátníků jejichž přátelství už dávno zoxidovalo, si místo párty dovolené u moře vybere pobyt na samotě u lesa. Přípravy a cesta autem otravovaly vzduch tak, jak to umí Soukupová v Pod sněhem. Po odbočení do lesa už to připomíná Kariku ? Možná záhadu Blair Witch?
Přiznám se, že jsem se u knihy místy večer fakt bála a na hory bych si ji rozhodně nevzala :) Atmosféra houstne, člověk vyloženě cítí to mravenčení za krkem a úzkost.
Opravdu povedené jsou kraťoučké kapitoly střídající pohled všech účastníků zájezdu, udržují napětí a tempo čtení. Na druhou stranu si říkám, že kniha mohla být ještě poloviční podle toho, kolik volného místa na stránkách je .
Závěr a vysvětlení byly pro mě dostačující i když přitažené za vlasy. Kdyby autorka příběh umístila do jihočeského Branišovského lesa, nemuseli bychom číst takové fantasmagorie z Beskyd. No ale v rámci žánru béčkových hororů to nebylo vůbec špatné a jako letní čtení je to pro svou jednoduchost a čtivost jako dělané.

10 22.06.2022

“V Americe existuje žebříček rasové hierarchie. Nahoře jsou vždycky bílí, zvláště bílí anglosaští protestanti a dole zásadně američtí černoši. “Bílý je náš čestný člen, hnědý smí se dívat jen, černý musí z kola ven.”
V knize sledujeme příběh nigerijské dívky Ifemelu, její první lásky Obinzeho a jejich více či méně úspěšný pokus prosadit se ve spojených státech v době, kdy Barrack Obama teprve snil o tom, že obsadí Bílý dům.

Bavila mě linka Ifemelu po příletu do USA, těžké začátky každého imigranta, bavilo mě zákulisí toho, jak takové začátky vypadají viz získání pojištění, řidičáku, práce, toho že můžete mít ve své zemi vzdělání jaké chcete ale v západním světě začínáte od píky. Bavil mě její společenský život, její přeměna v sebevědomou vzdělanou ženu. Bavil mě její blog, opravdu trefné poznámky týkající se rasismu, o kterém američani předstírají, že je dávno pasé. Všichni víme, že to tak není a že barva pleti tady v třídních rozdílech hraje stále obrovskou roli. Taková Amerikána mě moc bavila, kvůli tomu jsem po knize sáhla a klidně bych celých 500 stran četla jen o tomhle.
Naopak mě, přiznávám, nebavil jejich život v Nigérii, a už vůbec mě nebavil nezdárný pokus Obinzeho o život v Británii, ba co víc nebavila mě jejich vztahová linka.

Místy byla kniha příliš rozvláčná, něco se dalo přeskočit úplně, ale líbí se mi jak autorka tne do “černého” co se týče rasových rozdílů… a konečně vím, jak to mají černošky s vlasy, které tak obdivuji.

“Přišlo mi, že v Americe spolu černí a bílí pracují, ale nehrají si, v Británii si černí a bílí hrají, ale nespolupracují.”

1 15.06.2022

Paní Meda Mládková je jednou z velkých žen české historie. Mecenáškou umění, zakladatelkou muzea Kampa… sebevědomá, vytrvalá, důsledná, ochotna riskovat..
Kniha nás provází nejen životem Medy ale ukazuje i celé moderní dějiny české země. Meda svými aktivitami podporovala umělce za oponou, proslavila mimo jiné F. Kupku ( potěšilo mě vidět jeho obraz v newyorské MoMa) a další autory moderního umění, nelíbivé komunistickému režimu. Byla přítelkyní Václava Havla a účastnila se revolučního i porevolučního dění v naší zemi.
Kniha vedena formou rozhovoru, doplněna množstvím fotografií, dopisů a vzpomínek osobností je krásným zhodnocením Medina života, který by vydal za deset jiných.

“Je ženou, která vidí příležitost tam, kde ostatní vidí problém.”

“Přežije-li kultura, přežije národ.”

7 22.05.2022

Neuvěřitelně detailně zpracovaná kniha o případu Anderse Breivika - vraha, který má na svědomí 77 životů.
Člověka, který od mladí chtěl někam patřit, být výjimečně dobrý - ať už v graffiti, world of Warcraft, patřit do řádu templářských rytířů .. perfekcionista, sebestředný narcista, odpůrce sociální demokracie a multikulturalismu.
V rámci zachování čistě norské kultury, po detailním plánování 22. července 2011 zabil vlastnoručně vyrobenou bombou 8 lidí v centru Osla a následně chladnokrevně popravil během pár hodin 69 mladistvých sociálních demokratů na ostrově Utøya.

“Proti vám nic nemám, tohle je politicky zaměřená akce. Zemi zaplavují cizinci, tohle je státní převrat, začátek pekla.”

Kniha vás pohltí. Nejen tím, že hned na prvních stránkách čtete o masakru na ostrově, dá vám pohled na případ, který byl pro norské soudy zlomový, šetření příčetnosti, obrovské množství svědků a práce s nimi, celý soudní proces, přístup samotného A. B. odmítajícího jakoukoliv vinu. Autorka blíže představuje životy některých mladistvých, jejich ideály..ale také nepředstavitelný strach a utrpení dětí na ostrově, rodičů, pozůstalých a přeživších kamarádů, kteří sledovali jak umírají jejich přátelé. A v neposlední řadě také sérii chyb a fatálních omylů norské policie, která na podobnou situaci nebyla vůbec připravena.
Samotná kapitola popisující popravování na ostrově je pravděpodobně to nejbrutálnější co jsem kdy četla. Knihu jsem četla dlouho, po malých dávkách a obavám se, že ne každý tak opravdové zpracování jednotlivých osudů zvládne. Ale všichni by měli.

“Když si nebyl jistý, raději vystřelil střelu navíc. V budově strávil dvě nebo tři minuty. Za nějakých sto vteřin usmrtil 13 lidí, další zůstali ležet s těžkými zraněními.”

“Lidé, kteří o mě říkají, že jsem zlý, nechápou rozdíl mezi brutalitou a zlem. Brutalita nemusí znamenat zlo. Brutalita může vycházet z dobrého úmyslu.”

9 12.05.2022

Příběh vypráví dvacetičtyřletý Voloďa z nemocničního lůžka, kde se léčí z těžkého zranění po poslední partyzánské akci.
Vypráví o partyzánech, jejich zákonech, záškodnické činnosti, o beskydských horách, kopaninách, o Ploštině. Vesnici, která poskytla úkryt a teplo domova celé partyzánské skupině, a která za to na konci války zaplatila. Vypráví o svědomí partyzánů, o pomstě, vůli žít..

I přes podrobně zpracovaný střípek válečných dějin u nás, i přes autobiografický pohled autora, který sám byl členem této partyzánské skupiny, musím dát nižší hodnocení. I přesto, že válečnou tématiku mám ráda, tady mi osud partyzánů byl zcela lhostejný. Narozdíl od osudu Ploštiny. Neumím se zbavit dojmu, stejně jako z jiných knih, že rčení po nás (partyzánech) potopa, tady platí dvojnásob.
Příběh se mi špatně četl, místy i nudil a knihu jsem neodložila jen silou vůle.
2,5/5

3 24.04.2022

Tara se narodila v Idahu do přísné náboženské rodiny mormonů/survivalistů, která odmítá státní instituce včetně škol a lékařů.. I přesto, že vyrůstala téměř izolovaně od okolního světa, bez základního vzdělání dokázala vystudovat na Cambridgi i Harvardu. I přes pokřivené vidění světa, které ji předával sfanatizovaný, schizofrenický, manipulativní otec si přes obrovské množství špatných rozhodnutí dokázala dojít za svým a objevit i jiné pravdy, než ty, ve kterých byla vychována.
Nevím jestli je více šokující mormonské myšlení, názory otce, psychopatický bratr se kterým žila, nebo téměř smrtelné úrazy, které se v rodině Westoverových řešily mastičkařením, protože nemocnice a lékaři se rovná socanské peklo.. ale jsou to právě tyto momenty, které udržují čtivost jinak pomalého až patetického tempa knihy. Kniha za přečtení rozhodně stojí, Tara ušla obrovský kus cesty od holky, která v 17ti poprvé slyšela o holokaustu a rasismu, po Dr. věnující se politice společnosti.
4 hvězdičky ale o uši..Tařina otce.

“Táta se dočetl o mém stipendiu a řekl mi k tomu: vůbec ses nezmínila o domácím vzdělávání. Myslel jsem, že když vidíš, kams to dotáhla, budeš alespoň trochu vděčná, že jsme tě s mámou nedali do školy. Měla bys všem říkat, že to je právě díky tomu, žes měla domácí vzdělávání.”

“Koho by napadlo, že tě budem muset poslat do Cambridge, abysme tě dostali do kuchyně, kam patříš.”

5 14.04.2022

(SPOILER) Dne 5. 8. 1944 v 01:30 vniklo 15 ozbrojených partyzánů do hostince Isidora Mokrosche v Životicích kde došlo k přestřelce. Při ní byli zastřeleni dva úředníci těšínského gestapa, hostinský, žena komisaře a jeden úředník gestapa utrpěli vážné zranění.
“Za jednoho mrtvého Němce zemře deset Poláků, tradovalo se už od začátku války. Magwitz se rozhodl tuto kvótu msty překonat.”
Hned nad ránem 6. 8. 1944 na rozkaz Magwitze dochází k obklíčení Životic vojáky wermachtu a členy gestapa se seznamy občanů Životic, kteří nemají volkslistu. Skutečnost?
“Ze třiceti šesti mrtvých mělo trvalé bydliště v Životicích jen 24. Zemřelo 6 občanů Horní Suché, 4 z Dolních Bludovic, 1 z Dolní Suché a 1 z Těrlicka (oba poslední mladíci obcí jen projížděli na kole na borůvky a nemohli se tak prokázat) . Nejmladšímu zastřelenému bylo 16 let a nejstaršímu bezmála šedesát.

“V matričních zápisech 36 zastřelených mužů je jako příčina smrti uvedeno srdeční selhání. Zdá se, že 6. 8. 1944 se Životicemi a okolím prohnala kardiální epidemie.”

Jsou knihy a KNIHY. A Karin Lednická je autorkou těch druhých. Na každé stránce tohoto dokumentárního díla jde vidět mravenčí a pečlivá práce o události, která je v rámci válečných zločinů téměř zapomenuta. Jde vidět láska k místům a obrovská snaha a vůle aby nedošlo k zapomenutí tragédie. Aby se fakta vryla pod kůži je dokument proložen střípky příběhu postav celé tragédie. Máme tak jména, klidné životy obyvatel i jejich fotografie. Stejně tak další osudy všech účastníků v poválečném vývoji.
Takhle by měly být vyprávěny dějiny ve školách. Pro ostatní je tahle kniha a malé muzeum v Životicích. I když pro nemístní může být čtení trošku náročnější, měl by o tragédii z našeho koutu země vědět každý.

10 03.04.2022