linda2125 komentáře u knih

Souhlasím s Nefernefer, poměrně přesně vystihla mé pocity z knihy.
Upřímná sebeterapeutická zpověď autorky se smířením na konci...

Není to žádné velké literární dílo, ale jsem ráda, že jsem ji přečetla.

"Když se přijme to, co je, přestane život tolik bolet."

1 05.01.2021

Poutavý vhled do strašné doby.
Sága rodiny Mašínů se zřetelným sdělením, na čí straně autor stojí.
Stylisticky zajímavá kniha. Doporučuji.

5 03.08.2020

Střídmý, ale velmi poetický příběh nejen o horách v jedné z nejkrásnějších oblastí italských Alp, u nás zatím příliš neobjevených. Kniha se silnou mužskou energií, o síle přátelství, vztazích otců se syny, hledání sebe sama. Poklidně plynoucí příběh bez výrazných dějových zvratů. Krásné poklidné čtení do dnešní doby.

"Minulost je v údolí, budoucnost na vrchu."

5 09.05.2020

Pro mě to byla velmi náročná kniha. Vyžadovala velké soustředění a četla jsem ji poměrně dlouho. Mnohdy jsem se musela vracet, aby mi neunikly souvislosti. Nicméně jde o dílo, které určitě stojí za přečtení. Styl je jedinečný, syrově popisný až běhá mráz po zádech.

1 26.04.2020

Komorní příběh ze života jedné spořádané rodiny "za zavřenými dveřmi".
Nešťastná frustrovaná zaprděná a zakomplexovaná sobecká matka, absolutně nefunkční neukojený sebestředný otec slaboch (pro mě to byl právě on, kdo v rodině selhával nejvíc), holčičí puberta... Psycho, ze kterého není jen tak lehce úniku. Příběh rodiny, pro jejíž členy by byl její rozpad vysvobozením. Při čtení běhá mráz po zádech a svírá se žaludek. Takových rodin jsou bohužel spousty. V knize je to hodně černobíle nahuštěné, ale alespoň v některých částech se asi najde leckdo...
Na pět hvězdiček by si téma zasloužilo přece jen ještě o trochu víc...

3 10.04.2020

Zvrat a překvapení, tak by se dala dvěma slovy vystihnout tato kniha.
Při čtení jsem si několikrát říkala, jo jo, taková drsná hodně napínavá pohádka pro dospělé, skoro sci-fi... ale na konci to do sebe všechno zapadlo a mně spadla brada. Četlo se to samo, vyhovovaly mně krátké kapitoly, které spolu s vynikajícím příběhem udržovaly napětí a spád. Byla to první kniha od Sebastiana Fitzeka, kterou jsem četla, a bavila mě moc. Doporučuji.

5 08.04.2020

Srdeční záležitost...

Déšť
Na horkých střechách zasyčel déšť
jako když hoří suchá tráva
Promoklá tramvaj odbíjí šest
Na město tiše poprchává

Jdu sama v dešti Za řekou hřmí
Ne nevadí mi zmoklá hlava
Jen se mi zdají bláznivé sny
že prší na město voňavá tráva

Potichu si zpívám
do rytmu deště
náhodná slova
o zmoklém městě
Jdu Nevím vůbec kam
a s každou kapkou
zas znovu začínám

Pod polštář dám si až půjdu spát
blues o dešti v němž voní tráva
Snad se mi bude celou noc zdát
že venku tiše poprchává

A úžasnou báseň Jednou si pusťte od Vladimíra Mišíka... za mě se z ní stala nejlepší píseň loňského roku.
https://www.youtube.com/watch?v=Q89Urbqe7QA

8 02.04.2020

"Lhaní není tak strašně nebezpečné tím, že lež je nepravda, a proto není skutečná, ale tím, že se stává skutečnou v mysli jiných lidí..."

To byla tedy slátanina!
Nečekejte příběh o lásce, jak se píše v upoutávce na knihu. Tohle není o lásce ani o hrůzách války, jak se nám snaží šikovní marketéři namluvit... Pokud chcete příběh z období 2. sv. války "z druhé strany", přečtěte si třeba Merleho Smrt je mým řemeslem.
Zde si však autorka evidentně libuje v úchylkách bez nějakého hlubšího smyslu (viz i její jiné "dílo" https://www.databazeknih.cz/knihy/prvotni-polevka-48486). Celé to na mě dělá dojem, že jí šikovní editoři poradili, aby svůj příběh ala Fritzl o zvrácené posedlosti zasadila do dnes tak literárně oblíbeného tématu 2. světové války a holokaustu. Tento trik evidentně zabral, pokud se kniha stala světovým bestsellerem. Skoro jako by cca první polovinu knihy popisující nástup Hitlera a válečné období ve Vídni psal někdo úplně jiný. První polovina se čte dobře a leckdy je i docela zajímavá, druhá...
Proto dvě hvězdičky, ale výhradně jen za tu první část a možná tak dvě, tři hlubší myšlenky...

"... viděl jsem to veřejné popraviště.... Viseli tam, jako by je nic na světě netrápilo, a já si představoval, že jsou to loutky, že zatahám za provázky a oni ožijí, budou mašírovat nohama a máchat do rytmu rukama, a čím víc jsem tahal, tím víc se mi před očima po dvojicích rozhoupali, roztančili, hopsa hop, kotníky jim o sebe tloukly. A pak jsem spatřil, že jedna z těch oběšenců je moje matka, tralalala!, tančí si tu na provázku s nějakým chlápkem visícím hned vedle. Bude to znít nesmyslně, ale v tom okamžiku dokonalé strnulosti vzduch kolem mě prudce nabobtnal a ucpal mi uši, zastavil čas, přešel do pevného skupenství a sevřel mě ze všech stran, jako by navěky zazdíval nějakou lepší část mého já."

2 02.04.2020

Je to takové dědečkovské povídání. Plné životních zkušeností, moudrosti, ale z mého pohledu i jakéhosi vnitřního smutku. Celé to na mě nepůsobilo úplně optimisticky. Některé části jsou velmi zajímavé, zvláště ty, které se týkají přímo Járy Cimrmana, resp. divadla.
Záměrně jsem zvolila audio provedení, aby byl rozhovor autentičtější a velmi oceňuji krásnou češtinu, kterou pan Čepelka hovoří.
Tři a půl hvězdičky.

2 01.04.2020

"Napsal jsem nevím kolik - patnáct set, dva tisíce básní, to je jedno, ale jednu považuju za svou nejlepší. Taky když mě oslovili z toho klubu poezie, co vyvěšuje básně do pražského metra, s tím, kterou báseň bych jim doporučil, byla to ta, o které chci mluvit - Jestli mě necháš umřít dřív. Byl bych šťastnej, aby třeba za dvě stě let po tom, co umřu, se tahle báseň někde zachovala v čítankách nebo tak. Nic lepšího už nikdy nenapíšu."...

Jestli mě necháš umřít dřív,
polož mne k tomu dovnitř osení,
nad kterým slunce stojí v zenitu.

A komín staré cihelny
prosímtě vedle postav mi,
aby stín v horku na mně pad.

A čápi na tom komínu
aby klapali zobáky.

A někdo kdo by kolem šel
letmým pohlazením se dotk
okraje toho osení.

"Ivan Jirous, opilec, výtržník, uznávaný básník, hlavně ale vedle Václava Havla nejdůležitější česká osobnost sedmdesátých let dvacátého století, zemřel chudý. Kdo znal jeho život, ví proč."...

Víc nebudu psát, hodně bylo už napsáno a hodnocení jsou vypovídající. Přečtěte si to!

10 30.03.2020

Vynikající velmi detailně a pečlivě propracovaný román /první díl historické románové ságy/ založený na skutečných historických událostech, které nejsou obecně známé. Za dílem je vidět obrovský kus práce při vyhledávání historických podkladů.
Kniha se čte velmi dobře, i když je v ní zaznamenána řada historických událostí a velmi pečlivě vykresleno mnoho postav. Klobouk dolů. Prvotina a hned taková pecka!
Pokud jde o žánr, vidím v díle Karin Lednické podobnost např. se Sňatky z rozumu Vladimíra Neffa, příp. s již zmiňovanou Alenou Mornštajnovou. Na rozdíl od Aleny Mornštajnové, kterou mám také moc ráda, má však Karin Lednická precizněji propracovanou historickou linku románu, což velmi oceňuji.
Z mého pohledu jde určitě o dílo aspirující na knihu roku. Moc se těším na pokračování a přeji si, aby si i další díly udržely takto vysoko nasazenou laťku.

"Možná by bylo nejlepší, kdyby se z Těšínska udělal samostatný stát, jak prý někteří navrhují. Všichni by v něm žili pospolu jako dřív. Museli by. Nezbývalo by jim nic jiného než vrátit se k předválečným zvykům: chlapi by společně chodili do roboty, ženské by nakupovaly a vařily. V neděli po mši by se sešli před kostelem a po sousedsku poklábosili, plynule by přecházeli z polštiny do češtiny a zase zpátky, protože by tomu nikdo nevěnoval pozornost, a pak by se rozešli domů a dali by si sváteční oběd a bylo by jim hezky na světě."

12 23.03.2020

Pokud čekáte vtipnou knihu, u které se zasmějete, budete zklamáni. Kromě pár přiblblých vtípků z hokejové šatny je to příběh velmi vážný.
Z mého pohledu není až tak o hokeji, prostředí je lehce zaměnitelné. Spíše je o vášni, přátelství, ale hlavně o loajalitě i v jejích negativních důsledcích, pokrytectví, lidské malosti, odvaze a svědomí. Je to kniha plná silných myšlenek, nutící k zamyšlení. Ale takový už je Backman. Vydržte začátek, určitě to stojí za to.
Za rozpačitý start a trochu patetický závěr dávám jen 4 hvězdičky, ale i tak je to skvělá kniha.

"Když je dost lidí dostatečně zticha, stačí hrstka hlasů, aby to vypadalo, že křičí všichni."
"Velká tajemství z nás činí malé lidi."
"Rvát se není těžké. Je jen těžké odhadnout, kdy přesně začít."
"Takové kamarády, jaké máte v patnácti, pak už nenajdete nikdy."

9 13.03.2020

Literární Devátá od Ludwiga vana! Vysoce nadčasová.
Můžete ji milovat, můžete ji nenávidět, ale těžko k této knize zůstanete lhostejní.
Fascinace jazykem týnů vyžaduje zvláště v první části vyšší soustředění. Po všech stránkách to není lehké čtení. Postupně se však jazyk zaryje pod kůži.

"Dobrota totiž pochází zevnitř, 6655321. Dobrota je cosi, co si volíme. Když člověk nemůže volit, přestává být člověkem."
...
"Být dobrý nemusí být pěkné, můj malej 6655321. Být dobrý, může být strašné. A když tohle říkám, uvědomuju si, jak rozporuplně to zní … Co chce vlastně Bůh? Chce Bůh snad dobrotu, nebo volbu dobra? Je snad člověk, který si vybírá zlo, jistým způsobem lepší než člověk, jemuž je dobro uloženo jako trest? Jsou to hluboký a těžký otázky, můj malej 6655321."


"Tak co teda jako bude, he?"

7 04.03.2020

Příběh s obrovským potenciálem, který se ale nepodařilo využít. Knížku jsem vybrala do čtenářské výzvy na základě vysokých hodnocení a jsem bohužel zklamaná.
Přišla mi spíše pro začínající čtenáře, tak do čítanky pro 6. třídu ZŠ. Čte se opravdu lehce, vyjadřovací prostředky jsou jednoduché, vyprávění po povrchu, dosti černobílé s poměrně jasnými sděleními. Optimismus z ní jen čiší. A ten epilog! ...
Tematicky lze dílo přirovnat např. k románům A. Mornštajnové, které jsou ale zpracováním nesrovnatelně lepší.
3*s hodně odřenýma ušima.

9 02.03.2020

Cca 80 % poslechnuto v audio verzi při dlouhé cestě autem a následně dočteno. Audio verze v provedení Igora Bareše je skvělá.

Typická severská detektivka. Syrová, drsná (někdy možná až trochu samoúčelně). Za mě ale lepší, než první díl. Trochu mi chybí více prostoru pro vedlejší dějové linky mimo samotnou detektivní zápletku.

Přiznaná autorova fascinace Mechanickým pomerančem mě přiměla si ho také povýšit na seznamu knih, které se chystám číst.

4 01.03.2020

Velmi tíživá kniha.
Vynikající psychologický román, který vtáhne do děje od první stránky. Kniha se čte snadno a ani nepravidelné střídání různých časových období v jednotlivých kapitolách nepůsobí jakékoliv zmatky.

I když je hlavním sdělením knihy něco jiného, moc mě bavila i samotná houbařská dějová linka, která mě během čtení nejednou přiměla k nahlédnutí do atlasu. A to nepatřím mezi houbaře, co sbírají jen houby "s molitanem" naspodu klobouku.

9 26.02.2020

Nádherná kniha! Jiná, než jsem čekala.
Dojemná, lidská, moudrá, smutná a zároveň optimistická. A často velmi trefná a opravdu vtipná :-)

"Láska je podivuhodná věc, dostaví se úplně znenadání."

Poslechnu si jí ještě jednou i v audio verzi.... EDIT: Doposlechnuto - Vynikající Jan Vlasák, určitě doporučuji i audio verzi! Jen je v ní díky částečnému zkracování o trochu méně Saabů...

7 21.02.2020

Nádherný lyrický příběh s řadou alegorických přesahů do současnosti. Něco mezi pohádkou s výraznými symbolickými prvky a historickým románem. Pečlivě vykreslené postavy, dechberoucí popis přírody i jednotlivých ročních období. A jako bonus i trochu jiný pohled na příběh o Mrazíkovi.
Skvělá kniha na dlouhé zimní večery v křesle u krbu. Škoda jen, že letos není zima za okny aspoň trochu mrazivá.

1 19.02.2020

Solidní severská detektivka. Četla se dobře.
Mezi knihy, na které nezapomenu, se ale asi nezařadí. Tři a půl hvězdičky.

1 18.02.2020

Nebavilo mě to. Nelíbil se mi styl psaní ani struktura knihy.

15.02.2020