Lískaran | Komentáře u knih | Databáze knih

Lískaran Lískaran komentáře u knih

Cit slečny Smilly pro sníh Cit slečny Smilly pro sníh Peter Høeg

Skvěle napsáno (všechna ta přirovnání, metafory, zobrazení atmosféry, vše kolem sněhu a ledu – například grónské výrazy pro různé druhy) a nečekané vyústění příběhu, ale pro mě pokulhává motivace postav a - jak to říct - pravděpodobnost. Smilla Jaspersenová je taková předchůdkyně Lisbeth Salanderové: hyperinteligentní (odbornice na sníh a led, vášeň pro matematiku), tvrdohlavá, problémová, samotářská, mimořádné orientační schopnosti, svou odolností a tahem na bránu spíš Terminátor...

26.10.2016 4 z 5


Muž sedmi sester Muž sedmi sester Jaroslav Havlíček

„Každým pohybem, slovem i gestem nabízela se duchaplnému porovnání s květinou, oblohou nebo vůní. Emil však zůstával lhostejný ke vší té dorážející na něho poezii a odporně se šklebil, drze olizuje brutálními pohledy dívčino skryté a neuvědomělé ženství.“

Jaroslav Havlíček zůstává neúprosným naturalistou a bystrým pozorovatelem, ale k tomu je nově chlívákem a humoristou. A od všeho je tu požehnaně. Předmětem humoru jsou tu dost amorální skutky, ale / navíc (vyberte si) literárně neodolatelně podané. A Emil, jehož postoj k životu vystihuje známé úsloví „sranda musí bejt, i kdyby fotra věšeli“, je fascinující svou vůlí dotáhnout své žerty opravdu do konce. Svým inscenováním událostí a účastí veřejnosti je zároveň smějící se bestií i jakýmsi performerem.

Zajímalo by mě, jestli stařičkou adventuru „7 dni a 7 nocí“, kdy hráč musí každý den svést jednu ze sedmi dcer místního boháče, inspirovala tahle Havlíčkova hříčka.

28.09.2024 4 z 5


S prominutím řečeno S prominutím řečeno Michael Žantovský

Jakkoliv je mi autor sympatický jako překladatel a znalec Woodyho Allena, tuhle knihu bych sám od sebe nečetl – historky z vyšší společnosti mě zajímají stejně málo jako šlechtické rody a zlaté písmo na obálce mě odpuzuje. Nakonec bylo čtení fajn. Žantovský je místy ohromně vtipný, i když než si na to člověk zvykne, pořád v tom vidí ten allenovský humor – ironické sebeshazování a míchání vysokého s nízkým, stejně jako sklon k absurditě a tendence prodat za fór i vlastní babičku. A spíš ke kladům patří i to, že je nejspíš tohle „bájné vyprávění starců“ věrohodné asi jako Hájkova (nemyslím toho od Klause) Kronika česká.

26.02.2024 4 z 5


Výpravy pro starší a pokročilé Výpravy pro starší a pokročilé Jiří Peňás

Stejně jako se mezi herci říká, že není malých rolí, autor Výprav vzbuzuje dojem, že není nezajímavých míst. A taky jakousi lehkostí vzbuzuje dojem, že je docela jednoduché o navštívených městech svoje postřehy psát. A to už je docela umění… Jiří Peňás si sbalil na cesty poučený, ale nepoučující pohled, zvídavost a trochu poťouchlý smysl pro humor.

30.10.2022 5 z 5


Vrchol vulkánu: Oceněné povídky Harlana Ellisona Vrchol vulkánu: Oceněné povídky Harlana Ellisona Harlan Ellison

Ellison se s tím nemaže. Nevysvětluje, ale rovnou chrlí lávu příběhu. Některé povídky jsem asi úplně nepochopil, ale o důvod víc, proč se k nim jednou vrátit. Originální, až výstřední nápady a schopnost vcucnout čtenáře do způsobu prožívání cizích entit a zprostředkovat (mimo)smyslové vjemy a zkušenosti, které jsme nikdy nemohli prožít. A taky zkušenost člověka vězněného strojem či vlastní myslí, nebo naopak duše ztrácející se v čase i prostoru.
Řízný i poetický jazyk a občas absence rozcestníků a jiných orientačních bodů.
I ve Vrcholu vulkánu je pro mě nejlepší povídka, která mě vtáhla a ohromila někdy před dvaceti lety v Ikarii – Mefisto z onyxu.

14.11.2021 5 z 5


Temné léto Temné léto Dan Simmons

King je pořád king. Možná to nezní fér, ale Dan Simmons si o to srovnání koleduje od první kapitoly. Americké maloměsto z doby autorova dospívání, parta kluků a jejich pozvolné pochopení toho, že odkudsi prosakuje zlo, kterému se budou muset postavit. Ale nejen to – také vyobrazené sociální poměry, dysfunkční (ne všechny samozřejmě) rodiny a závan konce dětství, a dokonce některé postavy jsou jak vystříhnuté z Kingových stránek.

Ne že by Simmons psal špatně – vedle líčení počasí a kukuřice umí i působivé momenty, a co je možná těžší, i atmosféru léta, kterým něco končí a něco zvláštního (a vůbec ne hororového) se objevuje (epizoda při baseballu a na narozeninách). Ale od půlky dál to drhne čím dál víc – zatímco u Kinga je to zlo něco často něco neuchopitelného, zlo v Elm Havenu mě zklamalo svojí béčkovou banalitou, navíc trochu nesourodou… A co hůř, když děti začnou používat střelné zbraně a přibližuje se finále, celé to začne být přepálené za hranu nutné uvěřitelnosti kamsi k počítačové střílečce nebo béčkovému filmu. Škoda, protože ta knížka je v mnoha věcech prostě dobrá.

18.08.2020 3 z 5


Už je tady zas Už je tady zas Timur Vermes

Nový epochální výlet pana Adolfa, tentokráte do jednadvacátého století.
A tak trochu fejeton natažený na 367 stran. Ne nějak třeskutě vtipný, ale k zamyšlení.

23.10.2016 4 z 5


Prázdniny u babičky Prázdniny u babičky Edith Unnerstad

Chlapec ze Stockholmu, jehož maminka je v nemocnici, musí strávit prázdniny u babičky, kterou moc nezná (a jak jsem zjistil podle mapy, z hlavního města je to do kraje Skane v jižním Švédsku vážně pořádná štreka). Přes odloučení od rodičů s Pellem prožíváme idylu ve venkovském stavení uprostřed přírody, ale zároveň i uvědomění, že jsou na tom děti i hůř. Pelleho nové společnici Káje umřeli rodiče a Stigovi a jeho sestře se děti posmívají, že jejich táta je zloděj.
Kniha se ale nese hlavně v duchu dětských radostí a dobrodružství (spaní ve stodole a snaha dopadnout zloděje vajec, výlet do jeskyně, poslouchání příběhů) a taky jakési zdravé životní jednoduchosti, prostoty. A protože s prázdninami u babičky by se mělo pojit i dobré jídlo, často se člověku při čtení sbíhají sliny stejně jako dětem: „Omeleta byla báječná. Babička ji dělala na obrovské pánvi nad otevřeným ohněm v krbu. Sliny se sbíhaly, jaká byla krásně žluťoučká a křehká, plná nadrobno nakrájeného uzeného masa.“

04.01.2025 4 z 5


Děsivé radosti Děsivé radosti Ondřej Neff

Fajnové spojení. Suchánkův styl připomíná kreslíře Steva Dillona, a vynikající Neffovy povídky tak dostaly kabát, za který by se nemusel stydět ani Marvel nebo DC. Ale proč ta prostřední povídka? "Nápad za všechny prachy" má nápad vážně dobrý, ale ne na komiksovou adaptaci. Většinu krátkého příběhu tvoří docela statické dialogy v jedné místnosti, což mezi zbylými příběhy působí vizuálně trochu chudě. Navíc do knihy moc nezapadá ani tematicky - "Jitro pro strašnou radost" i "Konec dobrý, všechno dobré" se vyznačují různou podobou perverzí a společenských korektností a napětím mezi nimi, kdežto v "Nápadu za všechny prachy" ty „děsivé radosti“ moc nejsou. Bonusem jsou Neffovy komentáře ke vzniku uvedených povídek – o tom bych klidně četl celou knihu.

04.01.2023 4 z 5


Batman: Zatracení Batman: Zatracení Brian Azzarello

Miluju vůni Zatracení po ránu. Vážně, ty stránky úžasně voní. A kresba je taky pěkná, jenže ten obsah… Ze Zatracení přímo čiší snaha, aby si čtenář řekl „Sakra, to je temný jak Batmanovy trenky v jeskyni!“ Takže tu máme rádoby hluboký filosofický voiceover libující si v paradoxech a k tomu další pitvání se v Batmanově dětství, konkrétně v jeho klíčovém zážitku a traumatu. A některé psychologické postřehy jsou tak hluboké, až nedávají smysl:

„To se snad chceš zabít?“ „Je smutné ptát se na něco takového dítěte, opravdu smutné. Taková otázka by do něj mohla vetknout bohabojnost… Vyděsit ho… Zmrzačit… Nebo ještě něco horšího.“

Tradiční disciplínou je pak patetický doslov jednoho z autorů.

14.05.2022 2 z 5


Struna Struna Bella Achmadulina (p)

Námětově pestrá sbírka - je tu báseň o chyceném pardálovi i o automatu na sodovku, zbásněný vlastní rodokmen nebo revize výsledku soubojů Lermontova a Puškina, případně skladba o dešti, který následuje hrdinku všude jako pejsek. Víc než celé básně na mě zapůsobily některé pasáže a obrazy:

"Tak svezte – nasedám – a jeďme,
pusťte mě ale za volant! -
Usmál se – umíte? i ve tmě? –
A zmáčkl plyn a do tmy vpad

Povídala jsem šoférovi
- luna je dneska veliká…
a pod hladinou asi loví
karasy v bahně rybíka"
(Sloky z panenské půdy)

"A zas jak od martinských pecí
nad temnem blesky lížou krov.
Kdo vlastně vyhrál souboj v kleči,
Martynov, nebo Lermontov?"
(Souboje)

23.12.2021 3 z 5


Kolejmoří Kolejmoří China Miéville

Divoké sny notorického vláčkového modeláře, který ne a ne dočíst Bílou velrybu a do toho hraje Fallout a taky má rád Šíleného Maxe. Miéville se ale úzkostlivě nedrží inspirace „cool postapo světy“ a klidně při své odyseji nasadí kolejmořskou verzi Skylly a Charybdy nebo postavu nápadně připomínající jednu figuru z Mašinky Tomáše – což trochu připomíná i právě falloutovskou ironii.

V Kolejmoří jsem na druhou stranu nenašel nějaké prokreslení postav či psychologickou hloubku, je to prostě dobrodružný příběh, kterému jsou poplatná i určitá zjednodušení. Ale je to příběh založený na smělé a zábavné představě a plný nápadů (rekuperáty, vlakařská mytologie), svět, který autor ovládá svým jazykem (např. „rachotjména“) tak suverénně jako zmíněný modelář svůj panel s tunely, semafory a výhybčičkami.

P. S. Zajímalo by mě, jestli Miéville zná sci-fi ságu Ledová společnost (když začala vycházet, bylo mu osm), která sice není uvedena mezi inspiračními zdroji (viz obálka), ale přitom se odehrává po jakémsi kolapsu civilizace, kde klíčovou roli hrají vlaky - včetně těch pirátských - ve světě protkaném hustou sítí kolejí…

19.07.2021 4 z 5


Porodní bába Porodní bába Katja Kettu

Porodní bába potvrzuje, že láska je slepá. Ale podle všeho má silně vyvinutý čich.
Víločka nejedná racionálně, řídí se svými pudy, city a smysly, a autorka to (hlavně ty všemožné pachy) skvěle popisuje jakýmsi poetickým naturalismem. Ostatně knihu si lze vychutnat i jako slovníček z oblasti botaniky a gynekologických synonym.

Příběh ukazující, co je člověk schopen udělat druhým - a sobě kvůli druhým, prostředí a jazyk, to jsou silné stránky. Jakmile se ale autorka vzdálí od Víločky a jejího prožívání, objevují se občas věci, které nezní úplně věrohodně. Zajatecký tábor vypadá, že je otevřený jak nákupní středisko, a dokonce odtud zajatec může odkráčet - kolem stráží - v uniformě velitele tábora. No a ten nešťastník Johannes – chápu, že je poznamenán prožitým traumatem, ale když jako důstojník SS pořád hledá rýč a chodí sám kopat jámy a ještě mele o koupacích nádržích, je to jak z nějakého skeče od Monty Pythonů.

21.02.2021 4 z 5


Světy science fiction Světy science fiction Jaroslav Olša Jr.

Dvojznačný název odkazuje jak na nové horizonty objevované žánrem SF, tak i na různost zemí původu zastoupených autorů – kromě angloamerických klasiků, Italů a Poláků tu najdeme i autora z Indie, Egypta nebo Kostariky. A jako kuriozita sem byla zařazena i povídka přeložená z lužické srbštiny.

Antologii tvoří převážně krátké povídky (taky se jich sem vešlo třicet dva), často založené na vtipné pointě, takže působí trochu jako rozvedené sci-fi anekdoty.

Jazykově zajímavější je Silverbergův Šestý palác, který mi připomněl Lemovy pohádkově-poetické Bajky robotů nebo Kyberiádu, povídka Darktouch od J. P. Somtowa nebo slangová jízda Pár scének německého autora Ronald M. Hahna.

Žádná povídka není špatná, ale není tu moc toho, co by člověka posadilo na zadek. Nejlepší věci:

- Damon Knight: Čtyři jednou ranou – člověk na neznámé planetě chycený do úplně jiného způsobu existence a objevující jeho zákonitosti
- Alan E. Nourse: Padělek – „věcoidní“ příběh z paluby lodi, vracející se domů
- John Christopher: Zbraň ze snu – skvělá pointa, úderná jak atomový výbuch, načasovaná až do úplně posledního slova povídky

Poněkud zarážející je ale „Několik slov o autorech“ – řada tvůrců zde bez uvedení důvodu chybí (Zelazny, Moorcock, Seabright nebo Tubb a další) a u Poula Andersona je napsáno, že ho snad není třeba představovat, takže představen (kromě autorství Strážců času) není…

24.12.2020 4 z 5


Jak jsem si užil Jak jsem si užil Rudolf Křesťan

Občas mě překvapí, co všechno někdo pokládá za fejeton - i když chápu, že je to široký pojem, když jednou z vlastností má být osobitost. Ty Křesťanovy jsou osobité a zároveň jsou to fejetony jak z učebnice – v dobrém slova smyslu. Vtipně zkoumá a rozvíjí slova, ustálená spojení a klišé, ale i nové (myšleno v 90. letech…) fenomény jako video, akční slevy či demonstrátory zboží a nasvěcuje je z nečekaného úhlu. A co je velké umění, jeho pointy nejsou nikdy těžkopádné.

09.02.2020 4 z 5


Všechno je jinak Všechno je jinak Ondřej Neff

Kdybych někdy sestavoval žebříček nejlepších názvů, určitě tam bude Neffovo Všechno je jinak.
I v téhle knize autor dokazuje dar srozumitelného a zároveň živého a místy vtipného výkladu, kde je místo pro popis děje zmiňovaných knih i zasazení do společenského kontextu.

15.12.2019 5 z 5


Příliš vzdálený svět Příliš vzdálený svět Brian Wilson Aldiss

Chcete alternativní historii, ale podanou naruby? Přečtěte si povídku Příliš vzdálený Tupolev. A když jsme u toho „naruby“, co takhle otočit Kafkovu Proměnu? A co třeba setkání se ženou, která má o tři stupně vyšší tělesnou teplotu…

Aldissovy povídky nemají vždycky napínavý děj a jasnou pointu, občas jsou docela „divoké“, ale většina z nich nepostrádá originální nápady, případně pestré vyprávěcí způsoby a bohatý jazyk. Ať už jde víc o sci-fi, nebo tu do reality prosakuje mytologie, jako by se celou sbírkou neslo sdělení, že lidstvo zaslepené svou přetechnizovanou konzumní civilizací a osvícenskou racionalitou se odklonilo od porozumění světu a životu. A to celé dochuceno ironií (musím znovu zmínit vtipnou Přeměnu).

07.08.2019 4 z 5


Ve fotbalové brance Ve fotbalové brance Oldřich Žurman

V době Youtube se knižní popisování brankářských zákroků může zdát stejně nesmyslné jako telefonní budka pro domluvu s kamarády, jenže vtip je v tom, že třeba takového Zamoru na Youtube nenajdete – nikdo tenkrát netočil. Jediným záznamem akce těch nejstarších brankářů jsou tedy slova. A kromě klíčových momentů kariér tu najdeme i vyprávění o jejich začátcích a životních peripetiích. Co zamrzí, jsou chybějící informace o autorech – každý profil je od někoho jiného, ale čtenář se nedozví, kdo to je, ani kdy to psal, případně kde to bylo publikováno.

20.05.2018 3 z 5


Temnota vábí Temnota vábí Mike Mignola

Kreslíř Duncan Fegredo je mignolovský tak, že z mnoha panelů bych vůbec nepoznal, že to není M. M. A to je dobře – už třeba to, jak oba kreslí sochy a architekturu, je požitek (škoda, že zrovna Pražského upíra dělal někdo jiný). A těch je řada – zchátralé svatyně, reje čarodějnic a vůbec podivné postavy, které se o určitých nocích potloukají po anglickém venkově, ale hlavně pohlcení slovanskou mytologií. Pro toho, kdo v dětství četl ruské pohádky nebo později prožíval Quest for Glory IV, to bude dotek něčeho důvěrného (třeba takový domovoj), možná dokonce krása nesmírná… Člověka pak trochu překvapí, že Hellboy neví takovou samozřejmost, jako k čemu je v pohádkách na útěku před pronásledovateli hřeben:-)

06.01.2018 5 z 5


Legendy sedmera moří Legendy sedmera moří Helmut Hanke

Jen pro doplnění strohé anotace: Nečekejte kosatky, vratiplachty a srovnávání výtlaků, ale kromě kapitol o objevitelských plavbách spíš různé „kulturní“ aspekty námořnictví. Odkud přišla námořnická záliba v tetování, proč se na lodích tolik pil rum, jak – a za co – se trestalo a popravovalo, proč se pirátům říkalo bukanýři či flibustýři (a vlastně proč piráti), o pověrách mezi lodníky nebo o otázce žen na palubě (případně v podpalubí).

30.04.2017 4 z 5