lofasovec komentáře u knih
Velmi prenatální dílo, bez hlubšího autorského řemeslného umu. Strukturálně neuspokojivé, popisy absentují možnost vizuálně-emotivnho zapojení čtenáře do textu, epické složky zcela nedotažené. Publikace pravděpodobně neprošla redaktorskou prací, chybí sebereflektivní přístup autorky, celé dílo lze chápat jako nedospělé, toliko na půli cesty k vydání.
Od konstatování "skvostné" kraťme 15 % a dostaneme hodnotovou úroveň této publikace.
Stereotypní a nepřiměřeně fabulační pojednání. Nelze vnímat pozitivně ani s ohledem na snahu o neologické a strukturálně orientované autorské směřování. Dílo lze označit za inepta pozitivní. (ob iter: Nadměrné chyby pravopisné, překlepy)
Prenatální a bezsektorové příběhové mamoření bez špetky empaticko-destrukčních vniknutí.
Bohužel, velké zklamání. Autor se velice snažil dostát elementárních socio-destrukčních příběhových aktiv, ale jeho pokus se rozpadá pod návalem amatérského konstruování fabulačních a personálních pasáží. Syžetové vhledy jsou z hlediska historické infiltrace funkční, ale to nestačí, chybí hlubší a interspektrální definice dramatických serpentin.
Vskutku zde je nutné konstatovat, že autorka se vymanila z úvodního neestetického hyperbolárního fatalismu a postupně strukturu příběhu dokázala rozvinout tak, aby vynikly všechny paramyšlenkové a desocializační aspekty. Musím vyzdvihnout elementární produkci literárních socio-ech, naopak negativně vnímám utrastrukrurální vize, které nemají příliš opodstatnění.
Tady opravdu nelze mít výhrady v kontextu strukrury, parasociálních vztahů a ani introspektrální vizuálně-panické vsuvky, nicméně kniha je nedotažena ve smyslu intuitivního a emancipovaného personálního intervztahového mytologického projevu.
Paradoxně kontrastní dílo, velesměle vybraný syžet a tradiční příběh korespondující s plasticko-nominálními postavami. Autorka je ovšem málo precizní v antagonistickém a přeludově diferenciálním osobním kataklyzmatu.
Pedantně melancholicky destrukturalizované dílo, které se vkrádá do latentních socioskupinových nealternativních vnímání. Podbízivá emoční akcentace je lineárně pasivní, aktualizace projekce pak spíše úpadková. Výsledek je generačně a hodnotově mírně nadprůměrný, což ve výsledku ubírá dokonalému uchopení a vyznění knihy.
Pasivně a aktivisticko-degenerativně laděný text, který strukturalisticky a dynamicko-perspektivně láme syžetickou uchopitelnost nad rámec běžné literární percepce. Lze pochválit agresivní čtenářskou nátlakovost spojenou s karpální otáčivostí, nicméně finalizace jest poněkud hekticky determinovaná. Proto hvězda dolů.
Literárně prenatální, textově nulově enumeratické a stylově odpovídající paraexistenciálně demonstrativní degeneraci. Zcela koncepčně disekliktické a pasivně ambivalentní. Textově-významová uchopitelnost prakticky nulová.
Dominance ženské interoperability je občas až mírně na škodu, nelze se navíc ubránit snahám o interceptivní záchranu v kontextu plynulé nepasivity. Žánrová standardizace na úkor ambicioznosti nebo nadčasové relevance je bohužel velmi patrná. Proto dílo nedožene jiné lepší kousky v této restriktivně vymezené literární kategorii.
Dravá a ambiciózně stereotragická interpretace existence, která je dobře včleněna do strukturalisticko-neofabularizačního vyznění. Daří se to udržet v rovnováze a pro praktické odlehčené čtení lze více než doporučit.
Kingovská klasika obohacená o strategicko-neofatální prvky, které nicméně kolidují s předpokládanou percepcí čtenářovou. Lze to externalisticky dopilovat, snad příště lépe.
Solidní a žánrově vyvážená neoliterární perspektiva, která je plná dosti neliberalistických a neostrukturální prvků. Vnucuje pomyšlení na syžetické a řemeslné cíle, nicméně ztrácí lineárně-stereostrategickou linku. Nelze proto hodnotit lépe.
Degradace kombinovaná s naivně sexuální frustrací a líbivě-přitažlivou pozitivní rutinností.
Selže-li ve vyprávění koncepce neonostalgického a paranormatického vnímání socioskupiny, nelze hodnotit výše než průměrem. Snaha o originalitu jest ale oceněna třemi hvězdami.
Podmanivá predikce jednoznačnosti a tajemost mezi definicí, příznivostí a uceleností je zde přítomna na většině rovinách elemetárního schématického strukruralismu a tvoří téměř výjimečné kolosálně despotické dílo. Nicméně nelze se vyhnout určitému opakovacímu vzorci ve spisovatelské anarchistické detoxikaci. Proto hvězda dolů.
Kniha odpovídá mým stylistickým a performativně emotivním představám, k dokonalosti chybí trocha neostrukturální nadsazenosti na realisticko-militantní poměry příběhovosti.