LooneyCZ
komentáře u knih

Žánr YA mě zcela míjel až donedávna, kdy mi naše paní knihovnice doporučila Lenku Poláčkovou a její Věk přízraků. Moc se mi do toho nechtělo, protože nadpřirozeno v knihách zrovna nevyhledávám, a tak jsem zkusila autorčinu Co zpívá Sojka? Nebylo to špatné, ale velké nadšení se nedostavilo. No a nakonec jsem se shodou náhod za pár měsíců k Věku přízraků přece jen dostala. A bylo to fajn.
Předně musím pochválit nádhernou obálku. Druhá hvězda rozhodně za vsazení děje do Olomouce. Poznat něco z historie známých (a krásných) míst, to byla prostě paráda. A příběh samotný? Vlastně taková pohádka pro starší, což nemyslím nijak špatně. Jak podobné knihy nečtu, nedokážu to porovnat, ale pro mě to byla příjemná změna a fajn čtení. Rozhodně si dám pokračování.

Vtipně (po landsmanovsku) a lehce převyprávěné příběhy sportovců tak, aby to bylo pro děti. Přiznám se, že jsem projekt Bez frází neznala, takže nemůžu posoudit, nakolik se obsah původních textů zachoval, ale myslím, že si z toho malí čtenáři něco odnesou. A budou se jim líbit odkazy na jůtubery a majnkraftí věci. Možná to místy (třeba na konec kapitoly) chtělo přidat vysvětlivky, kde by se uvedlo na pravou míru to, co kluci zkomolili (činčila, menestruace). My jsme knihu četli společně před spaním, takže jsme si se synem (9 let) ty nesrovnalosti objasnili rovnou.


Ze začátku to bylo zajímavé, souhlasila jsem se vší tou kritikou provozu (samotnou mě to štve při dojíždění na kole do práce), jenže když už pak čtete na dvacáté, třicáté, čtyřicáté straně pořád to samé, začne to být dost velká otrava. A po kritice automobilismu se to mění na kritiku úplně všeho a všech. Bože, jak mě ten text začal štvát! Chtěla jsem hlavního hrdinu profackovat a zařvat na něj, ať se přestane litovat. Proč?!? Na straně 48 jsem knihu v rámci zachování zdravého rozumu odložila, protože už jsem toho prostě měla plný zuby.
Kniha nemusí vyvolávat jen pozitivní emoce, to beru, ale tohle bylo tak děsně negativní, že kdyby to nebyla výpůjčka z knihovny, možná bych ji roztrhala vzteky, bodala do ní nožem nebo snad - tématicky - nechala shořet!


Líbil se mi Deníček moderního fotra, ale z téhle knihy jsem měla trochu obavy a dlouho jsem kolem ní v knihkupectví jen kroužila. Nakonec ji Junior nečekaně dostal jako dárek od kamarádů, a tak jsme se pustili do čtení. Byla jsem příjemně překvapená: je to vtipné (místy teda víc pro rodiče), je to napínavé a děj má hlavu i patu. Čtení bavilo jak nás rodiče, tak především syna (8 let). Ilustrace jsou parádní. Možná by to místy chtělo trochu jazykově učesat, ale to jsou spíš drobnosti. Za naši rodinu můžu doporučit.


Po deseti letech práce SW analytičky jsem se v mnoha situacích poznala a musela se upřímně zasmát. Žádná velká literatura to není, ale člověk z oboru se při čtení pobaví. Ideální čtení na cesty veřejnou dopravou.


Kniha se mi dostala do ruky, respektive do čtečky, náhodou. Potřebovala jsem vyzkoušet novou aplikaci Palmknih pro e-výpůjčky z knihovny.
Knížka samotná je taková oddechová jednohubka. Obrázky jsou občas hodně vtipné a jazykově nápadité, jindy slabší. Připomínají MaComiX (Herbář prapodivných potvorů) nebo moji oblíbenou Slepí málokdy od Tomáše Jacka. Za mě dobrý.


Střídání vypravěčů je dost náročné na čtenářovu pozornost, je snadné se ztratit v čase i místě. Možná i to byl důvod proč jsem se ze začátku nemohla začíst. Nakonec mě ale vyprávění vtáhlo, ačkoli místy byly věty na můj vkus příliš nabubřelé a rozvláčné.
Kniha nemá v podstatě žádný děj, je to takové hodně intimní líčení a místy je to až psychicky nepříjemné. Zvlášť když si člověk uvědomí, že jde o autobiografii.
Celkově mám z knihy spíš smíšené pocity. Takové jako lepší tři hvězdy.


Přečetla jsem prvních třicet stran a kniha mne bohužel neoslovila, takže jsem ji nedočetla. Vzdávám se tedy hodnocení...

Čtivá kniha, trochu mrazivý příběh, zkrátka fajn čtení na léto.


Skvělá kniha. Úžasná byla i divadelní adaptace, kterou jsem před lety navštívila v olomouckém divadle Tramtárie.


Oproti prvnímu dílu byl toto jen slabý odvar. Bohužel.
