LordSnape komentáře u knih
Neutrálně laděné komentáře od "pana sběrače bodů" WEILA nesmí chybět snad u žádné knihy... Tentokrát opětovně souhlasím s kolegyní evelinaevelina, protože jako "vzpomínková kniha" je to děsně odfláknuté, což je také důvod, proč skončila v Levných knihách. Nicméně na osobnost typu pana Havla, by se rozhodně zapomínat nemělo!
Neutrálně laděné komentáře od "pana sběrače bodů" WEILA nesmí chybět snad u žádné knihy... Tentokrát souhlasím s kolegyní evelinaevelina, protože Babica a celá jeho "show" včetně "kuchařky" patří opravdu do odpadu!
Frankfurt se v průběhu svého morálního filosofování o disinformaci poněkud ztratil. Vlastních ideí je pomálu, skoro samá citace či odkazování na slovník a pak namísto rozuzlení a shrnutí předložených faktů, naservíruje k závěru svoji myšlenku, že i sama upřímnost je vlastně také pěkná sračka...
Vynikající spojení psychologie a tantry. Líbí se mi, jak se autor opírá o Jungovy teze a výroky. A také je dobře srozumitelná forma knihy samotné. Tedy za předpokladu, že nejste úplný nováček a o buddhismu již aspoň něco víte.
Kolega stalin (nyní již v diskuzi) by si knihu měl přečíst, protože neví o čem mluví. Ostatně jeho nick mluví za vše. Vpád a okupace Tibetu je nešťastná událost a nikdo, dokonce ani Čína, tento čin nedělá z dobré vůle. Důvodů je hned několik: Přelidnění, tibetské zdroje vody (tah do budoucna), tibetská medicína jakožto výborný vývozní artikl a hlavně nerostné suroviny, které Tibeťané netěží. Při některých výpovědích o mučení a trestání "prohřešků" mi vážně tuhla krev v žilách, což zas vyvažovala odvaha a oddanost partyzánských bojovníků. Číňané se svým konáním bohatě vyrovnají Němcům za 2. sv. války. Je mi z toho smutno, sic v Tibetu do té doby vládl středověk a Maovi kumunisti přivedli s sebou peníze a pokrok, jenže cena za to, je příliš vysoká a kulturní dědictví ve formě zničených klášterů a starých rukopisů už nikdo nevrátí.
Musím se přiznat, že já jsem z této knihy nebyl tak nadšen, jako ostatní mí kolegové zde na databázi. Neobjevuje se zde téměř žádná přímá řeč, mluva, ale jen zdlouhavé popisy des Esseintových oblíbených kratochvílí, jeho oblíbených malířských děl či literatury. Navíc jsem sáhl po vydání, kde byl použit starý překlad od Arnošta Procházky i když v moderní gramatické úpravě. Celé čtení na mě působilo dosti zdlouhavě, o ničem a velmi depresivně, až na velmi dobré rozuzlení a konec. Dekadentní literatura asi nebude to pravé ořechové pro mou mysl.
Je vidět, že se Procházka nechal svým idolem v podobě Roberta Kiyosakiho velmi inspirovat a většinu pisálkovských manýrů přebral tedy i do své knihy. Nicméně čtivo je to dobré, srozumitelné, přehledné a řekl bych místy i méně útočné, než Bohatý táta, chudý táta. Příběh autora, jak přišel k penězům je zajímavý a chvályhodný, ale po pravdě mi vadily ty věčné stížnosti a nadávky na levicové názory, roli státu v hospodářství a bohatství lidí z restitucí, výher či darů. Pravdou je, že aby člověk něco dokázal a vybudoval si finanční nezávislost je trnitá cesta plná odříkání a různých překážek, o ztrátě přátel ani nemluvě. Souhlasím, že patologická závist je špatná vlastnost a vede k většině sporů a krádeží a že peníze jsou prakticky už jen imaginární platidlo. Nicméně číst pořád dokola o tom, jak je spoření na důchod k ničemu a všichni neúspěšní jsou zlí, mi poměrně vadilo. O literární hodnotě nemá smysl se vůbec bavit, kniha sází především na informační náplň psanou jednoduchým jazykem, jakožto u většiny děl faktu a osobního rozvoje.
Zcela určitě nejtlustší, obsahově nejnabitější a nejtěžší kus v mé knihovně. :-)
Dobrá kniha, která přibližuje meditaci theravádového buddhismu, který u nás není až tak běžný. Nicméně pro seznámení s tímto základním budhist. učením je to více než dostačující. Vše je dobře vysvětleno a opatřeno i úvodními principy buddhistického přístupu jak k životu, tak k základům meditace obou typů.
Kniha se skládá ze dvou částí. První část A se zabývá vědeckým pojetím Informace, jakožto součást stavebního kamene světa, hned vedle hmoty a energie. V druhé části, B, se Dr. Beneš pouští do filosofického pojetí informace. Nakousne a probere témata jako Homeopatie, Akupunktura, diskutovaná frekvenční paměť vody, fraktály, ale dojde i na teologickou otázku duše. Doporučuji všem studentům Informační vědy a zájemcům o tento vědní obor.
První souhrnná kniha Dalajlamy, která jako ve většině případů v sobě obsahuje přeložené přednášky z různých koutů světa. Jeho Svatost mluví o všech podstatných věcech, které jsou v jeho pozdějších knihách více rozšířeny a zopakovány. Je to vhodné jako úvod pro další podobné knihy o tibetském buddhismu i když jde místy o docela odborně pojatý text. Každopádně doporučuji aspoň přečíst kapitolu "Cesta k osvícení".
Skvělá kniha! Všem introvertně založeným jedincům (poměr 1:3 je však dnes už překonaný, páč je to přibližně půl na půl) jedině doporučuji. Nejen, že je velmi čtivě a přístupně napsána, ale autorka vůbec nic neopomněla a tak v knize je spousta tipů, triků a praktických cviků jak přežít ve světě, kde je otevřenost a rychlost předpoklad k žití. Když jsem si však udělal test, vyšlo, že jsem introvert jen napůl, což bude ale asi také tím, že blížence nejde nikdy jednoznačně zařadit. Autorka rovněž celou publikaci ale pojala i jako text, kde se i extraverti mohou přiučit a být pak více tolerantní ke svému introvertnějšímu okolí, v práci, rodině, prostě kdekoliv. Tím kniha nabývá velmi důležitého rozměru napříč oběma temperamenty.
Edit: V novém vydání (Universum: 2017) test bohužel chybí, což považuji za hodně smutné. Prostě kokotská Euromedia...
Nebýt vyloženě nezáživné první půlky knihy, hodnotil bych o hodně výše, ale po jejím dočtení a následné zpětné vazbě mé mysli si zkrátka nemohu pomoct. Grant má ve zvyku dlouho představovat své hlavní hrdiny, ale v tomto románu je to více než citelné, jelikož se na prvních, několika desítkách stránkách nejedná o humornou knihu, ale spíše o situační reálii ze života obézních smolařů. O to více mě to mrzí, protože jakmile se to rozjede, místy jsem se smál dosti nahlas, což se mi už dlouho nestalo.
Další kniha z řady těch, které klamou svým přebalem a anotací. Je to čtení spíše vhodné pro známé a přátele rodiny Paulových, než pro obyčejného nezainteresovaného člověka. Ze začátku jsem se v rozvětvené rodině ztrácel a když jsem se začetl, zjistil jsem, že mě to vůbec nebaví a dokonce se ke čtení ani nechci vracet. Občas jsem se přinutil, ale pořád jsem se prokousával dál jen z povinnosti se někam dostat. Paul vykresluje pořád nemoc své matky, potulování se po lékařích, nemocnicích a svoje myšlenky z oblasti rodinného či soukromého života. Nečekejte nějakou hlubokou sondu do mysli člověka, který ztrácí svého blízkého, na to je kniha příliš povrchní a umělá. I když kdo ví, já se po všech těch peripetiích za půlku už nedostal.
Přínosná kniha přinášející pohled na Dalajlamu z trocha jiného úhlu. Thurman není úplně nezaujatý pozorovatel, jelikož sám byl Dalajlamovým žákem, ale ruku na srdce - co se dá Jeho svatosti vyčíst? Řekl bych, že nic, až na jisté názory a rozhodnutí podpořit čínského 17. Karmapu linie Karma Kagjü. Osobně mě více zajímaly jednotlivé obsahy z projevů a přednášek a Dalajlamovy postoje k jednotlivým problémům, které tíží Tibet. Formy řešení mírovou cestou mají své opodstatnění a tahle kniha je toho důkazem.
Kniha psaná formou dialogu mezi dvěma lidmi. První, proměněný právník Julián poučuje a ukazuje techniky, jak žít lepší život. Do půlky to funguje dobře a kniha je velmi čtivá, ale pak se začíná vše dokola opakovat a poučovaný začíná spíše nabývat podoby "omezence", který se neustále na vše blbě ptá a nic nedokáže pochopit. Samotný příběh o zázračné proměně za jeden měsíc pak nevěřím ani za mák, jelikož mysl se musí trénovat delší dobu, aby se dostavily nějaké přívětivé výsledky. Stejně tak i příběh o hledání štěstí a kláštera v horách je trochu přitažen za vlasy a zní velmi nevěrohodně. V rámci motivačních knih a New Age je to takový nadhodnocený průměr.
Doufám, že ze mě v manželství také bude schopný judista. :-)
Jako narovinu říkám, že jsem se většinu knihy vůbec nechytal. Je to psáno velmi odborně, nezajímavě a místy i trochu spontánně, což textu docela škodí. O tajném učení vím, že je zajímavé, ale tento jeho výklad mi nic nedal. Minaříkovy komentáře jsou pak místy dosti rušivé, kolikrát jsem ztratil spojovací nit v původním textu, nehledě na to, že jsou na podobné, nicneříkající vlně jako slovosledný přednes od David-Neelové. Tajné učení bylo mnoho let běžnému člověku skryto a zklamalo mě, že zde není jiných knih, které by jej dokázaly objasnit běžnému západnímu laikovi. Jeho zajímavost, poselství a nadčasovost, by si to jistě zasloužila.
Více než rad od Jeho svatosti, se v knize dočteme o Cutlerových případech z ordinace a různých jeho myšlenek a pocitů. Některé otázky mi přišly zvláštně položeny a některé odpovědi byly zas dle mě až příliš zkráceny. Udělal jsem si z toho obrázek, že pan doktor Cutler si z toho udělal spíše knihu svojí, než aby dal více prostoru Dalajlamovi. Jiné jeho samostatné knihy jsou více obsáhlejší a zajímavější. Zde je jen pár obecných principů, jinak nic.