LordSnape komentáře u knih

Ne tak čtivé jako Knihovna v noci, nebo zajímavé, jako Historie čtení, nicméně i tak Čtení obrazů stojí za pozornost. Nahlížení na umění je věc čistě individuální, ale díky této knize se člověk dozví, že na stejný obraz jde nahlížet několika různými způsoby. Manguel v posledních dvou kapitolách načrtne i architekturu, což mě ze začátku sice mátlo, nakonec jsem byl naopak rád, že i na ni se dostalo.

4 02.12.2012

Nečekal jsem to, ale úplně mě to pohltilo! Velmi se mi líbil osobní boj Romana s jeho myslí, aby se ustálila a také popis jednotlivých pocitů v průběhu meditační praxe, během pobytu v klášteře. Je to velmi užitečná kniha pro ty, kteří plánují podobnou cestu za meditačním odosobněním.

2 14.11.2012

Plzák sice už na začátku upozorňuje, že mnohé uvedené v této příručce již bylo dříve řečeno v jiných jeho knihách, ale to nic nemění na tom, že jsem nečekal, jak málo bude informací nových a jak snadno, může vyčpět onen jeho skvělý nadhled. Jak dál...? se tedy stává pouhou příručkou, jak přežít, udržet si manželství a zdravý rozum. Jedinou její výhodou tedy zůstává: Dobře shrnuté nejdůležitější informace na jednom místě, v hezky šikovném formátu pro tápající a nezkušené.

2 14.11.2012

Podobně laděná příručka v duchu publikace "Jak šířit lásku" od Jeho svatosti. V této je vše, ale více volně uchopeno a hlavně komplexněji. Na začátku Dalajlama vystětluje určité pojmy a způsoby chování, či řešení různých životních situací. Svým způsobem, je to takový, lehký úvod do buddhismu a představení jeho základních principů a učení. Vše je velmi dobře vysvětleno, takže i laik pochopí o co jde. Cvičení a meditací není tolik a kromě jedné meditace, je vše dosti nenáročné. Ke zklidnění vlastní mysli určitě mohu jen doporučit!

3 13.11.2012

Fulghum je ve světě opravdu pojem a přiznám se, že jsem četbou této knihy chtěl dohnat určité čtenářské mezery, jelikož je to zrovna jeden z mála současných autorů, o kterém jsem se učil dokonce už i na základní škole! Inu, četlo se to dobře, je to takový ten druh "lidové" literatury, vhodný pro odpočinek. Žádné veliké literární dílo to dle mě není a když budu počítat smích, způsobený jednotlivými příběhy, dojdu k číslu jedna, který mi způsobila oprava hodin s kukačkou. Fulghum je lehce stravitelný, ale většinou rozebírá osobní zvláštnosti světa, úměrné jeho pohledu a hýřící malichernostmi, což někomu zkrátka vyhovuje a jinému ne. Ke konci knihy, mě docela dostal dovětek s receptem na to pověstné, pampeliškové víno. To jsem vskutku nečekal.

7 13.11.2012

Nehodlám svým komentářem Postmanovu vizi více rozvádět, jelikož to již zvládl kolega fauxthum, ale rozhodně se k tomuto dílu vyjádřit musím. Četl jsem Orwella i Huxleye, nebo třeba Zamjatina, ale rozhodně si nemyslím, že by se náš věk řítil do vize, kdy zábava potlačuje svobodné myšlení. Opravdu úžasné by bylo, kdyby se sám autor dožil toho dnešního boomu, kdy se ve velkém stahují filmy a hudba z internetu a veliké korporace tlačí na cenzuru "nepohodlných" informací. Také rozvoj DVD, Blue-Ray, renesance LP a klesající prodej CD je jasné znamení, že se vše téměř stěhuje na globální síť. V tomhle světě tedy televize zastává už malou část své původní role, než tomu bylo v době vydání - r. 1985. Obrazovka jako taková však žádnou změnou neprošla. Osobně se na ní nedívám, protože od starých debilních estrád s celebritami a "zpěváky" se programové složení posunulo směrem k reality show a různým soutěžím napěchovaných reklamou a sponzory.... Je chybou, že komerční, tak i veřejnoprávní televize! nenabízejí více vzdělávacích a naučných programů (Komenský by neměl moc radost) na úkor nekonečných seriálů, zpráv, kde se to hemží vraždami a sledováním soukromí známých osobností. To dosti nahrává poslední kapitole knihy, kdy podle Postmana televize nemůže naplnit heslo: "Škola hrou." To je dle mě ale značná blbost, trochu přitažená za vlasy navíc. Zde je právě vidět ten rozdíl mezi americkým a evropským kontinentem. Dějiny USA nezažily učitele národů a jeho Orbis Pictus či Didaktiku... Osobně v TV však nevidím až takové zlo, protože se v průběhu let bude muset změnit a virtualizovat. Bojím se jen toho, aby nás pomocí nových technologií naši "vládcové" nekrmili tím, co chtějí oni, abychom viděli a četli jen to, co chtějí, abychom my četli a co bylo jimi schváleno (vzpomeňme na cenzuru KSČ). Hrozba tohoto ovlivňování selekce událostí ze světa v ty bombastické a cenzura událostí "nebezpečných" je dnes dle mě pořád aktuálnější (jak předpověděl Orwell), než Huxleyova vize, kde by se TV stala naší vlastní somou pro uklidnění a držení se ve šťastném davu. Myslím si, že i díky elektronickému věku lidé více čtou (e-book), což opět pomáhá potlačit obrazovou nadřazenost nad tou písemnou. Svět se nestává štastně zábavným místem, ale spíše více globálním, propojeným, prosíťovaným, kde si každý rozumný člověk může vyhledat ty informace a podklady, které chce a nemusí čekat, až mu je reportéři naservírují jak chtějí oni. Existuje přeci i YouTube s amatérskými videi. Dnes už se podle mě na televizi dívají ve velké míře jen děti, důchodci a poněkud omezení lidé s minimálním vzděláním či inteligencí (podívej, hýbe se to!) a jen ti se mohou nechat zlákat ichtylní reklamou a nabídkou teleshoppingu. Ti ostatní spíše už surfují, nasávají informace, stahují hudbu, knihy, čtou zprávy z mnoha zdrojů v různých jazycích, píšou na svůj blog další články, diskutují, hledají v encyklopediích nebo tajné depeše na Wiki Leaks, koukají na seriály online... Svět se změnil, pane Postmane...

6 03.11.2012

Darebáci v rouchu jsou takovým lehkým rozšířením obzoru knihy od Oleho Nydahla Jízda na tygrovi. Místy zachycuje turné různých přednášek a momenty návštěv různých center po Evropě, ale hlavním tématem je hledání 17. inkarnace Karmapy, manipulace na nejvyšších místech linie a pohled na moderní čínsko-tibetské vztahy. Opravdu obdivuji ty, kteří se nenechali uchlácholit komunistickou vládou a lituji všechny, kteří těmto svodům podlehli. Kolikrát jsem byl dokonce i tehdejším jednáním všech Rinpočheů znechucen. Informace, které Lehnert podává jsou naprosto vyčerpávající a někdy jsem si i říkal, jak to vše mohl takto zachytit v paměti. Ale na druhou stranu musím říci, že se kniha místy dosti vleče a není tak poutavě napsaná, jako memoáry Lamy Oleho.

3 30.10.2012

Haha, to jsem se zase jednou zasmál! :-D No, ale teď vážně. Osobně jsem také zastáncem toho, že přečíst se nedá vše, jelikož každý máme jiný vkus a co někdo považuje za klasiku, jinému zas musí připadat jako kniha naprosto zbytečná. Souhlasím s uživatelem Petrvs, že se prof. Bayard shodil větou, jak se u nich doma nečetlo a že ani jeho to příliš nikdy nebavilo. By mě tedy zajímalo, proč studoval a učí zrovna o literatuře, když mu to nic neříká. Tato kniha jako taková, je spíš takovým názorným příkladem různých lidí, kteří předkládají svojí vizi "nečtenářství" a zatímco Valéry mi přišel jako úplný ignorant, tak třeba Wilde jako pěkný lenoch, když recenzovanou knihu ani nečetl. Znám třeba jednoho recenzenta, který napsal svoji recenzi na počítačovou hru jen z obrázků! Nečíst práce kolegů z branže je u někoho standard, nic vážného. Místy je to jako nějaký soukromý čtenářský deník, kdy Bayard předloží výtah z děje nějaké knihy a hrotí její zápletku, až vám úplně naspoiluje její rozuzlení, jako v případě Jména růže od Eca. Zapomínat knihy je normální a mluvit o knihách, které jsme nečetli také. Vždyť je jen internet plný spousty čtenářských blogů, výtahů, komentářů, odhalujících anotací a shrnutí děje daných knih. U nás by se zřejmě nepranýřovalo za neznalost Hamleta, když jste viděli film či div. hru apod. Lámu si marně hlavu, co tím autor chtěl vlastně říct. Mluvte o čem chcete, třeba i o knize, kterou neznáte, když na to máte buňky. :-) Ale rozhodně nedělejte takovou chybu jako Bayard, abyste jakkoliv hodnotili knihu, kterou vůbec neznáte, či jste o ní jen slyšeli a ještě se tím chlubili!

11 16.10.2012

Předně bych začal skvělým překladem, který musel být jistě velikým oříškem. Dále se mi moc líbilo shrnutí celého života mistra Marpy v pár stranách, aby se následně čtenář v samotném životopisu neztrácel. Samotný text je pak celkem skromný, místy s velmi rychlým spádem. Jediné však, co mi trochu vadilo, byly ty písně, které ani tak nejsou písněmi, protože se nijak nerýmují. Děj moc neposouvají, ale spíše vyjadřují myšlenky či objasnění učení daným naslouchajícím. Nicméně se některé věci v nich neustále opakují (Marpa třeba zpívá o tom jak zpívat neumí a jak na to nemá hlas), a jiné jsou zcela totožné s pár s písněmi, již řečenými. Liší se jen v detailech, které pak vnáší do jistých událostí trochu pochyb, jak se vlastně ve skutečnosti staly. Nicméně překladatel nabízí pod čarou různá východiska a alternativy z jiných zdrojů, uvedených pod čarou a čtenář si pak názor musí udělat sám.

2 15.10.2012

Sám Jan Pohunek řekl v jednom rozhovoru, že Temní ilumináti jsou naprostá šílenost a já mu rozhodně dávám za pravdu! Spíš než šíleně, mi kniha přišla taková blbá a docela parodisticky naivní. Je tam hodně postav a naprostá většina se objeví třeba jen v jedné z kapitol, aby už tak hotový guláš ještě "obohatila". Vtipné to také moc není, i když se Honza snaží. Zasmál jsem se asi 2x, ve zbylých případech jsem jen kroutil hlavou. Hlavní záporák je nazajímavý, avšak místa na, kterých se vše odehrává se mi líbila. Kresby mi přišly zbytečně dětinské, až uhozené. Asi je to mnou, proto bych knihu hned neodsuzoval, někomu to může sednout. Proto nedávám příliš nízké hodnocení.

2 10.10.2012

Řekl bych, že se jedná asi o nejpřínosnější knihu z Plzákovy naučné bibliografie... Najdeme tu vše, od rozdílů mezi mužem a ženou, přes jednotlivé osobnostní typy, až po přehledně sestavené tabulky a shrnující závěrečná doporučení. Plzák místy nezapře humorné a nadsazené momenty, či příběhy ze své poradenské praxe. Ale důležitým aspektem stále zůstává ona srozumitelnost a zestručnění, po kterém autor sáhl při třetím vydání. Díky tomu publikace nijak zvlášť nezastarala, protože je úplně jedno v jakém žijeme politickém zřízení, jelikož lidská psychika a párová úskalí v rovnoprávném svazku zůstávají stále stejná.

8 01.10.2012

Po této knize jsem sáhl hlavně, abych se seznámil s Diamantovou sútrou, což se mi i částečně podařilo. Od Osha jsem nikdy předtím nic nečetl a tak jsem nevěděl, do čeho jdu a také, jaký je jeho styl podání cesty k osvícení. Dle toho, co jsem měl možnost si o něm přečíst, tak jsem usoudil, že spíše než o tzv. mezinárodní komunitu, se jednalo o jakousi sektu. Kdo jiný by měl potěchu z toho, že mu jeho žáci věnovali kolekci 93 luxusních rolls-royců. Ani se nedivím, že byl z USA deportován. Jeho myšlenky na mě místy působily dosti sveřepě a diktátorsky. Věty jako: "Musím vás nejdříve zničit, abyste porozuměli" mi opravdu lezly krkem. Nad čím jsem ale nevěřícně kroutil hlavou, byla odpověď na otázku jedné jeho žačky, která se ptala, proč její známý nebyl do komuny přijat. Osho prý má pro to své zásady a nepustí tedy mezi "své" kohokoliv. Dále jsem nepochopil význam jmen, které dával svým žákům, když i on sám k tomu řekl, že jsou nepodstatná. Je to snad proto, aby se lidé lépe zbavili svého předchozího života? Osho mě s dalšími stránkami svých promluv utvrzoval v tom, že se spíše radši pasoval do role samozvaného gurua a manipulátora, namísto učence, který má předat svojí moudrost a důvěryhodného mistra, jenž si nemusí respekt vynucovat diktátorskými proslovy. Jediné, co se mi líbilo bylo pojednání o rozdílu mezi materiálně bohatým západem a duchovně založeným východem a jeho náboženská tolerance. Nicméně i díky tomu, většinu času mele páté přes deváté. Zmiňuje se velmi často o Bohu, Ježíši Kristu, Kršnovi, Tantře i Zenu i když se sútra týká jen Buddhy a Bódhisattvů. Zní to, jakoby sám nevěděl, jakou cestou jít a jak se zalíbit. Jeho kladný přístup k sexu je všude dosti známý, zde se ale nestihl tak projevit, protože samotná sútra se týká jiných témat. Text je z r. 1977 a tenkrát se k tomu možná přistupovalo jinak, hlavně teda díky dozvukům z let šedesátých... Myslím si, že tehdy mohl tak maximálně zaujmout post hippies, ale normálního, vzdělaného zápaďana asi těžko. Popravdě nechápu, jak si po své smrti mohl mezi lidmi vydobýt až tak širokou popularitu. Já sám, bych mu rozhodně nevěřil a důvěra mezi mistrem a žákem je na cestě k osvícení velmi důležitá!

Záhadologii jsem četl hodně, když jsem byl teenager, ale pak mě to pustilo. Po této knize jsem sáhl, jelikož mě zajímá Codex Gigas, ale musím říct, že informace uvedené Vašíčkem jsou buď naprosto mimo téma, anebo naprosto přitažené za vlasy. Spíš než knihu, mi to připomínalo výtah z Magazínu 2000 záhad, na který se mimo jiné i autor odkazuje.

7 25.09.2012

Musím říct, že mě první výzkum bavil o něco více. Zde se prof. Trávníček snaží hlavně zjistit vztah k beletristické literatuře a internetu. Kýžené porovnání nových výsledků s těmi staršími pak nepřinese skoro žádné zajímavé změny (až na pokles nákupu knih), což je dáno i díky slabému rozestupu mezi oběma výzkumy a celosvětové ekonomické krizi, což i sám autor na začátku publikace naznačil. Berte prosím proto mé hodnocení s odstupem. Hodnotím spíše zajímavost nasbíraných dat, než jejich uspořádání a průvodní slovo.

1 18.09.2012

Mně se naopak hodně líbilo, že se autor nesnížil jen ke strohému typografickému manuálu. Přišly mi zajímavé názory na čtečky e-booků, jednotlivé typy písmen, fakt, že v každém jazyce vypadají jinak a něco málo z historie knižních úprav. Přiznávám, že až do této doby jsem opravdu netušil, jak je práce typografa pro knihu samotnou tak důležitá. Odteď se jistě budu na každý kus, který mi přijde pod ruku dívat zcela jinak. Škoda jen, že toto řemeslo je tak děsně v pozadí celého procesu výroby knihy, narozdíl třeba od překladatele nebo knižního editora.

7 06.09.2012

Hodnotit tuto ucelenou sbírku je celkem těžké, poněvadž jednotlivá díla od sebe dělí mnoho let, ale její vyjímečností je reedice starší tvorby v podobě dvou sbírek: Kamenné zídky a Horská pláň. Obě krásným způsobem mapují básníkovo dětství a poněkud drsný život v horách s krásami divoké přírody.

1 05.09.2012

Psychologická kniha téměř o ničem. Je to takové mlácení prázdné slámy. Vše, co autorka uvádí je buď nesmírně logické a každý normálně uvažující člověk si to prostě domyslí, anebo se začně text utápět v nepříliš zajímavých popisech, co s psychologií nemá moc co dočinění. K takovéhle terapeutce bych vážně chodit nechtěl, protože bych se při těch sezeních asi ukousal nudou.

1 26.08.2012

Hodně přínosná a velice dobře napsaná kniha. Autor nic neokecává, jde tedy přímo k jádru věci, jednotlivé typy srozumitelně popíše, ale zároveň i naznačí účel dané meditace. Celkově je to velmi dobrý start pro všechny, kteří chtějí začít meditovat a nevědí jak, či si nedokáží ani představit jaké z toho plynou důsledky pro naše vědomí. To, jak pracovat s myslí se spíše naučíte až v průběhu své praxe nebo v nějakém buddhistickém centru, ale naučit se meditovat, je dobrý start pro duševní rovnováhu a emoční vyrovnanost.

8 24.08.2012

Líbila se mi hodně návaznost na předchozí díly, návrat mé oblíbené postavy z první knihy a vcelku zajímavé ukončení ságy, což trochu vynahradilo pocity z podle mě špatného a zbytečného třetího dílu, nicméně jsem se ke konci už trochu nudil a to hlavně díky popisům jednotlivých technických vymožeností nového milénia, se kterými se Bowman musel po svém "spánku" seznamovat.

2 21.08.2012

I když první vydání této knihy pochází již z roku 1970, tak mohu říci, že neztratila nic na své aktuálnosti. Plzák zde předkládá dlouhodobý vztah jako "hru", kdy oba účastníci provádí každý své jednotlivé činy jako tahy při partii šachu. Občas se vloudí ona nechvalná postava "bankéře", který vlastně těží z prohry daného hráče, tudíž se dá pak říci, že neprofituje nikdo.. (Princip dostihů...) Docela mě překvapila obsáhlost tématu, kdy autor používá přirovnání jako "Programovaný hráč" či "Naivní hráč" a různé typy strategie jako Don Juan nebo Casanova. Neopomene též zmínit hrozbu tzv. Erotického démona a soucitu ve hře. Dále se objeví i dva druhy slepé uličky ve formě vztahu Debaklového a Kalamitního.. Knihu mohu doporučit laikům, kteří mají již za sebou některé Plzákovy publikace (lépe tomu porozumí) a podotýkám, že první polovina je vyloženě otravně seznamovací se základními principy a myšlenkami dané "hry".. Ta druhá je už přeci jen více čtivá a pro neodborníka daleko zajímavější a řekl bych i velmi poučná. Některé zvýrazněné věty v textu by se měly povinně připisovat na oddací listy!

2 17.08.2012