LordSnape komentáře u knih

Darebáci v rouchu jsou takovým lehkým rozšířením obzoru knihy od Oleho Nydahla Jízda na tygrovi. Místy zachycuje turné různých přednášek a momenty návštěv různých center po Evropě, ale hlavním tématem je hledání 17. inkarnace Karmapy, manipulace na nejvyšších místech linie a pohled na moderní čínsko-tibetské vztahy. Opravdu obdivuji ty, kteří se nenechali uchlácholit komunistickou vládou a lituji všechny, kteří těmto svodům podlehli. Kolikrát jsem byl dokonce i tehdejším jednáním všech Rinpočheů znechucen. Informace, které Lehnert podává jsou naprosto vyčerpávající a někdy jsem si i říkal, jak to vše mohl takto zachytit v paměti. Ale na druhou stranu musím říci, že se kniha místy dosti vleče a není tak poutavě napsaná, jako memoáry Lamy Oleho.

3 30.10.2012

Haha, to jsem se zase jednou zasmál! :-D No, ale teď vážně. Osobně jsem také zastáncem toho, že přečíst se nedá vše, jelikož každý máme jiný vkus a co někdo považuje za klasiku, jinému zas musí připadat jako kniha naprosto zbytečná. Souhlasím s uživatelem Petrvs, že se prof. Bayard shodil větou, jak se u nich doma nečetlo a že ani jeho to příliš nikdy nebavilo. By mě tedy zajímalo, proč studoval a učí zrovna o literatuře, když mu to nic neříká. Tato kniha jako taková, je spíš takovým názorným příkladem různých lidí, kteří předkládají svojí vizi "nečtenářství" a zatímco Valéry mi přišel jako úplný ignorant, tak třeba Wilde jako pěkný lenoch, když recenzovanou knihu ani nečetl. Znám třeba jednoho recenzenta, který napsal svoji recenzi na počítačovou hru jen z obrázků! Nečíst práce kolegů z branže je u někoho standard, nic vážného. Místy je to jako nějaký soukromý čtenářský deník, kdy Bayard předloží výtah z děje nějaké knihy a hrotí její zápletku, až vám úplně naspoiluje její rozuzlení, jako v případě Jména růže od Eca. Zapomínat knihy je normální a mluvit o knihách, které jsme nečetli také. Vždyť je jen internet plný spousty čtenářských blogů, výtahů, komentářů, odhalujících anotací a shrnutí děje daných knih. U nás by se zřejmě nepranýřovalo za neznalost Hamleta, když jste viděli film či div. hru apod. Lámu si marně hlavu, co tím autor chtěl vlastně říct. Mluvte o čem chcete, třeba i o knize, kterou neznáte, když na to máte buňky. :-) Ale rozhodně nedělejte takovou chybu jako Bayard, abyste jakkoliv hodnotili knihu, kterou vůbec neznáte, či jste o ní jen slyšeli a ještě se tím chlubili!

11 16.10.2012

Předně bych začal skvělým překladem, který musel být jistě velikým oříškem. Dále se mi moc líbilo shrnutí celého života mistra Marpy v pár stranách, aby se následně čtenář v samotném životopisu neztrácel. Samotný text je pak celkem skromný, místy s velmi rychlým spádem. Jediné však, co mi trochu vadilo, byly ty písně, které ani tak nejsou písněmi, protože se nijak nerýmují. Děj moc neposouvají, ale spíše vyjadřují myšlenky či objasnění učení daným naslouchajícím. Nicméně se některé věci v nich neustále opakují (Marpa třeba zpívá o tom jak zpívat neumí a jak na to nemá hlas), a jiné jsou zcela totožné s pár s písněmi, již řečenými. Liší se jen v detailech, které pak vnáší do jistých událostí trochu pochyb, jak se vlastně ve skutečnosti staly. Nicméně překladatel nabízí pod čarou různá východiska a alternativy z jiných zdrojů, uvedených pod čarou a čtenář si pak názor musí udělat sám.

2 15.10.2012

Sám Jan Pohunek řekl v jednom rozhovoru, že Temní ilumináti jsou naprostá šílenost a já mu rozhodně dávám za pravdu! Spíš než šíleně, mi kniha přišla taková blbá a docela parodisticky naivní. Je tam hodně postav a naprostá většina se objeví třeba jen v jedné z kapitol, aby už tak hotový guláš ještě "obohatila". Vtipné to také moc není, i když se Honza snaží. Zasmál jsem se asi 2x, ve zbylých případech jsem jen kroutil hlavou. Hlavní záporák je nazajímavý, avšak místa na, kterých se vše odehrává se mi líbila. Kresby mi přišly zbytečně dětinské, až uhozené. Asi je to mnou, proto bych knihu hned neodsuzoval, někomu to může sednout. Proto nedávám příliš nízké hodnocení.

2 10.10.2012

Řekl bych, že se jedná asi o nejpřínosnější knihu z Plzákovy naučné bibliografie... Najdeme tu vše, od rozdílů mezi mužem a ženou, přes jednotlivé osobnostní typy, až po přehledně sestavené tabulky a shrnující závěrečná doporučení. Plzák místy nezapře humorné a nadsazené momenty, či příběhy ze své poradenské praxe. Ale důležitým aspektem stále zůstává ona srozumitelnost a zestručnění, po kterém autor sáhl při třetím vydání. Díky tomu publikace nijak zvlášť nezastarala, protože je úplně jedno v jakém žijeme politickém zřízení, jelikož lidská psychika a párová úskalí v rovnoprávném svazku zůstávají stále stejná.

8 01.10.2012

Po této knize jsem sáhl hlavně, abych se seznámil s Diamantovou sútrou, což se mi i částečně podařilo. Od Osha jsem nikdy předtím nic nečetl a tak jsem nevěděl, do čeho jdu a také, jaký je jeho styl podání cesty k osvícení. Dle toho, co jsem měl možnost si o něm přečíst, tak jsem usoudil, že spíše než o tzv. mezinárodní komunitu, se jednalo o jakousi sektu. Kdo jiný by měl potěchu z toho, že mu jeho žáci věnovali kolekci 93 luxusních rolls-royců. Ani se nedivím, že byl z USA deportován. Jeho myšlenky na mě místy působily dosti sveřepě a diktátorsky. Věty jako: "Musím vás nejdříve zničit, abyste porozuměli" mi opravdu lezly krkem. Nad čím jsem ale nevěřícně kroutil hlavou, byla odpověď na otázku jedné jeho žačky, která se ptala, proč její známý nebyl do komuny přijat. Osho prý má pro to své zásady a nepustí tedy mezi "své" kohokoliv. Dále jsem nepochopil význam jmen, které dával svým žákům, když i on sám k tomu řekl, že jsou nepodstatná. Je to snad proto, aby se lidé lépe zbavili svého předchozího života? Osho mě s dalšími stránkami svých promluv utvrzoval v tom, že se spíše radši pasoval do role samozvaného gurua a manipulátora, namísto učence, který má předat svojí moudrost a důvěryhodného mistra, jenž si nemusí respekt vynucovat diktátorskými proslovy. Jediné, co se mi líbilo bylo pojednání o rozdílu mezi materiálně bohatým západem a duchovně založeným východem a jeho náboženská tolerance. Nicméně i díky tomu, většinu času mele páté přes deváté. Zmiňuje se velmi často o Bohu, Ježíši Kristu, Kršnovi, Tantře i Zenu i když se sútra týká jen Buddhy a Bódhisattvů. Zní to, jakoby sám nevěděl, jakou cestou jít a jak se zalíbit. Jeho kladný přístup k sexu je všude dosti známý, zde se ale nestihl tak projevit, protože samotná sútra se týká jiných témat. Text je z r. 1977 a tenkrát se k tomu možná přistupovalo jinak, hlavně teda díky dozvukům z let šedesátých... Myslím si, že tehdy mohl tak maximálně zaujmout post hippies, ale normálního, vzdělaného zápaďana asi těžko. Popravdě nechápu, jak si po své smrti mohl mezi lidmi vydobýt až tak širokou popularitu. Já sám, bych mu rozhodně nevěřil a důvěra mezi mistrem a žákem je na cestě k osvícení velmi důležitá!

Záhadologii jsem četl hodně, když jsem byl teenager, ale pak mě to pustilo. Po této knize jsem sáhl, jelikož mě zajímá Codex Gigas, ale musím říct, že informace uvedené Vašíčkem jsou buď naprosto mimo téma, anebo naprosto přitažené za vlasy. Spíš než knihu, mi to připomínalo výtah z Magazínu 2000 záhad, na který se mimo jiné i autor odkazuje.

7 25.09.2012

Musím říct, že mě první výzkum bavil o něco více. Zde se prof. Trávníček snaží hlavně zjistit vztah k beletristické literatuře a internetu. Kýžené porovnání nových výsledků s těmi staršími pak nepřinese skoro žádné zajímavé změny (až na pokles nákupu knih), což je dáno i díky slabému rozestupu mezi oběma výzkumy a celosvětové ekonomické krizi, což i sám autor na začátku publikace naznačil. Berte prosím proto mé hodnocení s odstupem. Hodnotím spíše zajímavost nasbíraných dat, než jejich uspořádání a průvodní slovo.

1 18.09.2012

Mně se naopak hodně líbilo, že se autor nesnížil jen ke strohému typografickému manuálu. Přišly mi zajímavé názory na čtečky e-booků, jednotlivé typy písmen, fakt, že v každém jazyce vypadají jinak a něco málo z historie knižních úprav. Přiznávám, že až do této doby jsem opravdu netušil, jak je práce typografa pro knihu samotnou tak důležitá. Odteď se jistě budu na každý kus, který mi přijde pod ruku dívat zcela jinak. Škoda jen, že toto řemeslo je tak děsně v pozadí celého procesu výroby knihy, narozdíl třeba od překladatele nebo knižního editora.

7 06.09.2012

Hodnotit tuto ucelenou sbírku je celkem těžké, poněvadž jednotlivá díla od sebe dělí mnoho let, ale její vyjímečností je reedice starší tvorby v podobě dvou sbírek: Kamenné zídky a Horská pláň. Obě krásným způsobem mapují básníkovo dětství a poněkud drsný život v horách s krásami divoké přírody.

1 05.09.2012

Psychologická kniha téměř o ničem. Je to takové mlácení prázdné slámy. Vše, co autorka uvádí je buď nesmírně logické a každý normálně uvažující člověk si to prostě domyslí, anebo se začně text utápět v nepříliš zajímavých popisech, co s psychologií nemá moc co dočinění. K takovéhle terapeutce bych vážně chodit nechtěl, protože bych se při těch sezeních asi ukousal nudou.

1 26.08.2012

Hodně přínosná a velice dobře napsaná kniha. Autor nic neokecává, jde tedy přímo k jádru věci, jednotlivé typy srozumitelně popíše, ale zároveň i naznačí účel dané meditace. Celkově je to velmi dobrý start pro všechny, kteří chtějí začít meditovat a nevědí jak, či si nedokáží ani představit jaké z toho plynou důsledky pro naše vědomí. To, jak pracovat s myslí se spíše naučíte až v průběhu své praxe nebo v nějakém buddhistickém centru, ale naučit se meditovat, je dobrý start pro duševní rovnováhu a emoční vyrovnanost.

9 24.08.2012

Líbila se mi hodně návaznost na předchozí díly, návrat mé oblíbené postavy z první knihy a vcelku zajímavé ukončení ságy, což trochu vynahradilo pocity z podle mě špatného a zbytečného třetího dílu, nicméně jsem se ke konci už trochu nudil a to hlavně díky popisům jednotlivých technických vymožeností nového milénia, se kterými se Bowman musel po svém "spánku" seznamovat.

2 21.08.2012

I když první vydání této knihy pochází již z roku 1970, tak mohu říci, že neztratila nic na své aktuálnosti. Plzák zde předkládá dlouhodobý vztah jako "hru", kdy oba účastníci provádí každý své jednotlivé činy jako tahy při partii šachu. Občas se vloudí ona nechvalná postava "bankéře", který vlastně těží z prohry daného hráče, tudíž se dá pak říci, že neprofituje nikdo.. (Princip dostihů...) Docela mě překvapila obsáhlost tématu, kdy autor používá přirovnání jako "Programovaný hráč" či "Naivní hráč" a různé typy strategie jako Don Juan nebo Casanova. Neopomene též zmínit hrozbu tzv. Erotického démona a soucitu ve hře. Dále se objeví i dva druhy slepé uličky ve formě vztahu Debaklového a Kalamitního.. Knihu mohu doporučit laikům, kteří mají již za sebou některé Plzákovy publikace (lépe tomu porozumí) a podotýkám, že první polovina je vyloženě otravně seznamovací se základními principy a myšlenkami dané "hry".. Ta druhá je už přeci jen více čtivá a pro neodborníka daleko zajímavější a řekl bych i velmi poučná. Některé zvýrazněné věty v textu by se měly povinně připisovat na oddací listy!

2 17.08.2012

Přečtěte si v klidu anotaci a poté hned zapomeňte vše, co jste se o této knize dozvěděli. Autor sice ze začátku rozebírá osamělost spíše společenského rázu, nicméně je vše nezajímavě popsáno a odvykládáno. Poté se dostává k dalším problémům, které kolikrát nemají s osamělostí nic společného a navrhuje řešení v podobě ctění Evangelia, obnovení víry v Ježíše či ženského podřízení a zazdění ženské emancipace. Občas se odvolává na antiku, kupříkladu Senecovy myšlenky, což není špatné. Hodně by mě zajímalo, kdy vyšel originál, protože z knihy je cítit hodně veliká zastaralost a neaktuálnost. To však nemění mé subjektivní pocity, kdy jsem nad některými odstavci doslova kroutil znechuceně hlavou.

Edit: Vygooglil jsem, že originál vyšel v roce 1943 v Paříži. Tím se vše vysvětluje, ale trošku mě mrzí a překvapuje, že i křesťanský nakladatel jako Návrat domů je tak zpátečnický. 1.3. 2014

Jedním slovem - hrůza! Autor si ukousl příliš veliký krajíc a to, co fungovalo v předchozí knize, tak zde šeredně nefunguje. Většina postav u mě padla v nemilost. Cala jsem začal nenávidět, Kleista litovat a o Váhavém Henrym nevím co si myslet... Z vykupitele Boska se stala prapodivná loutka a jakékoliv vykreslení děje, cíle či náznaku konání postav se totálně míjí účinkem, zatímco třeba Zaječí Kotě a Idris Pukke jsou totálně nevyužití..

9 27.07.2012

Nádherná kniha! Manguel umí tak kouzelně vyprávět a věrně nahlížet na knihovnu jako žádný jiný. Do této doby mě nenapadlo, že má takový prostor jako knihovna, tolik možností a rozměrů, jak na nás čtenáře působit. Bonbónkem už jsou pak jen historické reálie, tehdejší pohledy antických filozofů a vychytávky pro případ, když vám v knihovničce doma dojde místo.

21 17.07.2012

Krásná, obsáhlá publikace s ještě nádhernějšími fotografiemi zachycující i ty nejmenší detaily rozdílů mezi jednotlivými vojáky.

2 13.07.2012

Nejkrásnější a nejobsáhlejší publikace o Číně. Krásné fotografie a vyčerpávající informace.

1 13.07.2012

Strašně nadčasová kniha. Clarke svojí vesmírnou odyseou předběhl dobu. Když vezmu v potaz rok, kdy byla napsána (před prvním letem na Měsíc), je pak opravdu úžasné číst všechny ty dokonale sedící popisy Saturnových měsíců. Geniálně napsáno a odvyprávěno.