los komentáře u knih
popularizovaný úvod (nebo lépe pohled z ptačí perspektivy) do teorie poznávání a schopnosti rozeznávat fakta v různých oblastech běžného života (reklama, politika, média a věda)
výklad, kterému porozumí každý, i dítě
vědecká gramotnost s kritickou analýzou by měly být samozřejmou součástí školních osnov od prvního stupně základních škol
znalost ruského bájesloví, pohádek, skazů a bylin nutná, věk minimálně 40+ pro historický kontext, a pak je čtenářský zážitek jistý; mladší čtenáře či neznalé východoslovanského folkloru odkazuji spíše k zde již několikrát zmiňovanému Prachettovi (obsahem i stylem je myslím tomuto dílku bratří Strugackých nejblíže)
čekal jsem populárně naučné pojednání o autismu, nikoli další self-terapeutický deníček, takové psaní má zůstat na blogu, když už má kdokoli potřebu věnovat sám sobě tolik pozornosti; jedná se o velmi subjektivně nahlíženou, nekritickou výpověď o sobě samé (autorku si pamatuju jako studentku z UK, a když se kolem sebe rozhlížím, jsme tu jeden "neurodiverzní" vedle druhého)
Ta vaše ručka z nás všech raby činí
roztomilými podněty.
Je jako mikroskop,
jenž skýtá dobrodiní,
že s ním lze zvětšit různé předměty.
(Jo, takhle bych chtěl umět překládat.)
nádhera, ten hořkosladký, melancholický pocit z dloooouhého, přirozeného, bezbolestného zanikání
netradiční nezapomenutelné symbolické detaily (kanárek, licousy, kapička na špičce nosu císaře pána...)
Franz Kafka + Agatha Christie = Leo Perutz
poeticky vyprávěné židovské anekdoty s jemnou dávkou ironie a tunou fatalismu
díky Drapelovi jsem zvládl přípravu ke zkoušce v rekordním čase, jasný výklad, přehledně uspořádaný, ale i čtivý, doporučuju
znal jsem ji zpaměti a přes slabý papír obkresloval obrázky
všichni jsme Zbabělci, i když v každém věku trochu jinak...
Škvorecký mistrně vystihl charaktery
už jsem se nemohl dočkat vydání a jsem nadmíru spokojen, hlubší, propracovanější a bolavější více než Osamělost prvočísel, autor vyzrál, doporučuju
skutečně, jak se píše v anotaci, už od prvních stránek mi naskočila Hellerova Hlava XXII a tohoto čtenářského dojmu jsem se nezbavil až do konce
při čtení jsem si potvrdil, že nejvíc škody lékař napáchá, když se pacienta pokouší léčit - sám stále doufám, že první lékař, který se mne dotkne, bude až patolog
jen ještě výtku k překladu, který trpí všemi nemocemi 90. let, snad při budoucím vydání nakladatelství investuje do nového, moderního překladu, protože stávající se sice jakžtakž vyrovnává s hovorovou angličtinou, ale těch logických kiksů, nepochopených obratů, ztracených narážek, idiomů...
nesmlouvavá kritika západního evropanství a drsný závěr, který vyvolává spoustu otázek
skvěle napsáno, mám rád cynického vypravěče, v době vydání musely popisované obrazy působit jistě odporně, dnes aby si dal autor pozor na žalobu LGBT komunity, o menšinách nemluvě; v každém případě ojedinělý přístup k problematice udržení si cti v totalitě (jihočeské přísloví: chudý člověk si nemůže dovolit být čestný)
povrchní, namátkový přehled dobových trendů, bohužel bez koncepce a ověřování faktů, zdrojů apod.
nejednou jsem se podivil nad výběrem "osobností", které mají reprezentovat určitou vymezenou oblast (móda, reklama, technologie, stravování atd.), a pozastavil nad jejich vzpomínkovým komentářem
poutavé líčení prostředí, povah a zvyků našich sousedů, originální postřehy, hned bych jel taky, milá a zábavná oddechovka, doporučuju
pečlivá a promyšlená grafická úprava knihy kontrastuje s odbytou redakcí textu = děsivé chyby už na první stránce, a to kromě odpovědné redaktorky měla prý kniha ještě tři další korektorky!
dámy, korektura se jednak provádí i po sazbě, jednak v době digitální je téměř nepřípustné ponechat v textu dittografie!
dlouho po přečtení knihy jsem o těchto intimních zpovědích přemýšlel, ale ani v jedné jsem nenalezl víru/přesvědčení v existenci boha/Boha, nýbrž víru jako sugesci nebo náhražku chybějících sociálních vazeb; všechny příběhy spojuje nějaká psychická odlišnost jedince, ať už způsobená biologicky nebo zapříčiněná prostředím (většinou ponížení v dětství), slabost, kterou okolí krutě zneužívá a trestá; postižení nejsou schopni dospět a sami za sebe převzít odpovědnost a pak hledají náhražku "otcovské/rodičovské" autority, která by je v životě vedla, v těchto případech ji supluje jejich představa boha na nebesích; prakticky ji pak hledají v církvi, která jim onen kýžený řád a režim spíše vnutí, než nabídne (překvapilo mne, že ve všech popisovaných případech se církev projevuje jako instituce, která už tak poničeného jedince dobije a ještě více poníží)
zajímalo by mne, co se s těmi lidmi děje dnes, jak se dále vyvíjejí jejich osudy
uf, původně jsem chtěl jen prolistovat, ale pak jsem se začetl - a nabyl dojmu, jako by autorka seděla u nás doma a popisovala ženské tří čtyř generací - sakra, proč ta kniha nevyšla před 20 lety? teprve teď mi docvaklo spoustu věcí, které se okolo mne děly a dějí = určitě doporučuji všem, koho téma narcistických matek a jejich dcer zajímá, poučí i muže!
ach život je tak trapný bože / jak uprdnutí do soulože
příběh křivého obvinění, které zničilo osud jednotlivce/rodin, umocněný bezprávím spáchaným na lidstvu v bojích i zázemí za světové války