los komentáře u knih

sedí mi jazykový humor, i když dvojka (Divnější planeta) je snad ještě lepší

teď provedu "pojezdové sání nášlapné textilie" a pak jdu ven a "nechám se poškodit hvězdou"

6 22.09.2023

koukám, že z celé Jacobsenovy tetralogie je tento třetí díl hodnocen jako nejslabší, a já si to nemyslím: snad že děj je z izolovaného ostrova v nezměrném oceánu přesazen do vnitrozemí Norska? ale téma izolace zůstává, jen v jiné podobě, v podobě izolace jedince

na mapě Ingridina putování je odkrývána nedávná politická minulost válčících států, konkrétní příběhy malých zapomenutých lidí jednajících a nucených jednat ve vypjatých situacích, otázky viny, zbabělosti i hrdinství, paměti a nenávisti, nacionalismu i pomsty... snaha vyrovnat se s minulostí, na kterou chceme raději zapomenout, za kterou se stydíme...

hlavní téma bohužel nedokážu plně pochopit a procítit, což neznamená, že mne nezaujalo, obsahem i způsobem podání, můžu si ale dál klást otázku, co proboha vždycky vede ženu-matku, aby pátrala po ztraceném otci svého dítěte a snažila se, i za cenu nemalých obětí, i při ohrožení života, znovu získat jeho lásku?

6 16.09.2023

oproti archetypálnímu bezčasí Ostrova je Bílý oceán antropomorfizován asi nejtypičtější vlastností člověka = zabíjet jiné svého druhu; paralelně k tomuto posunu se vyvíjí i postava Ingrid: z distance dětství dorůstá do výhradní role aktivně, byť často okolnostmi vynuceně jednající milenky a matky

Bílý oceán je symbolem přírodních jevů i kulturních dějů, které přesahují sílu i chápání jedince, avšak nebrání mu ve snaze přežít

6 16.09.2023

útěšné čtení zejména pro učitele

prokletím knihy je rok vzniku a vydání - školství patří k jedné z prvních oblastí, kde je změna režimu ihned patrná - přesto však vždy a v každé době zůstává mnoho procesů a vztahů konstantních (vlezdoprdelismus, protekce, bossing, byrokracie a lidská blbost)

"ústní zkoušení je pochybný rituál, nepřirozená forma komunikace mezi vyučujícím a žákem, během níž ten z nich, který to ví, dělá, že to neví, zatímco ten, který to opravdu neví, předstírá, že to ví"

6 29.08.2023

taky se tohoto stařičkého autoatlasu, který v zimě vlhnul a v létě zase šisoval v našem trabantu, nedokážu zbavit, i když jsou to dnes už jen "mapy neexistujících světů"

6 13.08.2023

moc bych si přál, aby tato kniha byla co nevidět vydána kompletně (toto je první díl trilogie) a ve velkém nákladu a aby se dostala do top ten bestsellers, protože to je nové, aktualizované Orwellovo 1984

kniha má formálně i graficky podobu elektronického záznamníku (asi něco jako tablet), spíš než klasický deník je to školní pracovní sešit, do nějž si 14letá dívka denně ukládá poznámky z přednášek, stahuje výukové materiály a nahrává domácí úkoly; děj je zasazen do Evropy (podle nenápadných narážek na islám a původ originálu asi do Německa) a demaskuje naši velmi blízkou budoucnost (rok 2038), dalo by se říct, že už vlastně jednu z možných přítomností, prostřednictvím dívčiných komentářů a úvah, když se snaží pochopit učivo (marně) a obstát v testech (rovněž marně)

naše budoucí společnost není totiž hierarchizovaná jen podle výše majetku, nýbrž také podle inteligence, tzn. kastuje se na tu část lidstva, která si v různé míře nechala upravit mozek pomocí čipů, a část primitivní, neupravenou, která se po letech, co bylo ve škole zakázáno memorování a zavedena škola hrou, nedokáže naučit a pochopit vůbec nic

autorka Šimona Löwensteinová (pod pseudonymem Josef Konrád Lewhardt) vložila už do prvního dílu velmi obratně, promyšleně a detailně hlavní pravidla nového, alternativního světa, která ale trefně polemizují se současnými, především etickými otázkami = prostě tu najdete všechno: vícepočetná a různopohlavní rodina, ekologie a záchrana planety (popírače klimatu odstranit nebo převychovat? kuřáky značkovat nebo zakázat?), různá náboženství, politika, globalizace, multikulturalita, LGBTQ+, bi/transgender a jiná další pohlaví, feminismus, GMO, klonování, eugenika a eutanazie, morální strava a vegetariánství (vegan, bio, halal, košer...), volební právo pro zvířata a pro mentálně retardované, výchova a vzdělávání, korektní mluva a vyjadřování (zde velký zádoplác autorce a překladatelce v jedné osobě, jak si poradila se všemi obraty jako humáňata - ne děti, potomka a potomek, ženské rodičovství - ne mateřství...), stále znovu a znovu upravovaná pravidla pravopisu (zjednodušená až k nesrozumitelnosti, ale stejně málokdo umí číst a psát) a sjednocování číselných a početních soustav (desítková, šedesátková... hodiny, dny, měsíce, 10 změn času: raně podzimní - plně zimní - jarní - pozdně letní čas atd.) atd. atd. atd.


doporučuju: KONTROVERZNÍ a úžasně AKTUÁLNÍ

6 06.08.2023

laikovi přístupné a jednoduše vyložené nové poznatky z oboru buněčné biologie, reflektující už stav poznání po covidu (i když přímo o viru se zde nepíše), s důrazem právě na ty aktuální posuny, například: nanoskopie, IVF, CRISPR, průtoková cytometrie, monoklonální protilátky, projekt Human Cell Atlas, fMRI, optogenetika a TMS, mikrobiom, systémová biologie a 4P medicína

inspirativní počtení, s "korektním" diskursem jsem se jakžtakž smířil, ale přece jen bych ubral té omáčky okolo (k výkladu nepotřebuju dojemné osobní příběhy ze života vědců)

6 24.07.2023

podnětem k sepsání knihy O gravitaci byla detekce gravitačních vln 11. února 2016, neboť se tím otevírá možnost zcela zásadně změnit dosavadní způsoby poznávání a uvažování o světě a vesmíru: doposud lidstvo zkoumalo časoprostor prostřednictvím světla (tok fotonů), snad tedy bude výzkum moci alternovat i výzkum toku gravitonů - Anthony Zee proto stručně shrnuje základní poznatky o gravitační a elektromagnetické síle, proměny hypotéz v průběhu staletí i současné otázky

na rozdíl od většiny popularizátorů vědy Zee neustále významně pomrkává po čtenáři a snaží se ho přesvědčit, že vzorečky jsou sexy, takže z někdy až triviálního výkladu náramně rychle přeskočí do výpočtů (českého čtenáře možná zaskočí jiný způsob zápisu rovnic a veličin, než na jaký byl ve škole zvyklý)

SPOILER: gravitace neexistuje!

6 14.07.2023

doháním svůj čtenářský rest starý bezmála čtvrt století a doporučuju Mirákl všem "mírně pokročilým"

conradovská metoda psaní s asociativním navazováním epizod, trefná jazyková charakteristika postav, zpochybnění tradičních symbolů národa, víry, politiky (holubice, hvězda), intertextualita a metaliteratura a především pak propojování a variování "zázraků" (čihošťský 1949 a pražskojarní 1968) s racionalitou a dedukcí detektivního žánru, zdůrazněného v podtitulu románu

prostě vynikající čtení, už jen to Škvoreckého umění grotesky vložené do tragédie (vstupní kapitoly s důvodem Dannyho pohlavní abstinence nebo průběh kosteleckých maturit na dívčí sociální škole)

"Kde je hranice mezi pevnou vírou a tvrdohlavostí?"

6 05.07.2023

a pak že nejde napsat satiru bez nadsázky...

kdo tvrdí, že se nepozná aspoň v jednom charakteru, ten buď kecá, nebo se nikdy nepokoušel domluvit se skupinou lidí různorodých zájmů

6 25.06.2023

umění se nedá naučit, není to dovednost (jak tvrdí autorka), nelze jej redukovat na soubor návodů a rad; nejde vygenerovat žádná soustava pouček a pravidel, pomocí nichž vyrobíme umění, ať se paní Musilová snaží jak chce (už jen anotace této příručky je soubor odpudivých klišé)

není podstatné, jestli toho či onoho hejska a paličáka morálně napravuje Evička, Sylva nebo Vendulka, líbí se mi, že Světlá umí do sentimentálního a často i šablonovitého příběhu vložit názorový konflikt, při jehož řešení i současný čtenář musí váhat, na čí straně zrovna stát

a jestli Světlá psala Hubičku podle skutečného příběhu, který jí vypravovali lidé z Ještědska, říkám si potutelně, jestli opravdu mluvili o "hubičce"

6 27.05.2023

výborný beletrizovaný životaběh vyprávěný očima dítěte ze sociálně slabé irské komunity, "bildungsromán" s humornou až cynickou nadsázkou a šťastným koncem

děkuju čtenářce Koka, že mi vysvětlila význam názvu románu, jehož symboliku jsem nedokázal rozklíčovat (popel, protože Anděla byla silná kuřačka)

6 08.03.2023

jak píší mahdal, Mufka či sgjoli níže: slibné téma i prostředí, ale vyprávěno tak nějak bez šťávy; hned na začátku mne zaujala vize-vzpomínka na lesní přízrak, jenže pak se to celé zvrhne v další z mnoha přecitlivělých fňukání "je mi čtyřicet, nikdo mě nemá rád a nevím, co se sebou" ve verzi "jsem neúspěšná spisovatelka a nevím, o čem psát"; tajemno je vyvoláváno uměle a nakonec vyšumí doztracena, protože z mysteriózna se vyklube zase jen ta lidská zloba a nenávist

6 26.02.2023

jelikož jsem viděl několik filmových zpracování, nebylo pro mne čtení napínavé, ale aspoň jsem se zaměřil na popisy a francouzské vtipkování o Angličanech

6 19.02.2023

čtenářka Alef už podala vyčerpávající komentář, takže se připojuji k nadšení z vynikající politické satiry, kterou v české literatuře umí jen málo spisovatelů, Křesadlo perlí v nadsázce, nápadech a absurditách, šikovně střídá styly a jazykové roviny, nenechá čtenáře vydechnout a nutí ho odhalovat další a další aluze, alegorie a karikatury; českou povahu a domácí poměry před listopadem vystihl s mimořádnou trefou (poslední kapitolka byla připsána po revoluci, takže místo Nerudovky bylo nutné přesunout dav prozřelých na Národku)

nejvíc mne rozesmála studie profesora Bulánka o motivu prdele v barokním umění (popis vzniku osnovy této práce je nelítostně přesný)

6 04.02.2023

s ohledem na básnickou licenci v podstatě soubor Hrabalových reflexí a vzpomínek na Boudníka, jeho osobnost, život a tvorbu

kamarádství s Boudníkem a Bondym Hrabalovi závidím, ale upřímně - bydlet bych s nimi nechtěl

6 04.02.2023

podobně jako u Laneovy knihy Kyslík si i u Záhady života kladu otázku, koho autor předpokládá jako cílového čtenáře: své pojednání o prokaryotních (archea, bakterie) a eukaryotních buňkách z perspektivy biochemie a evoluce sám označuje za popularizační, ale předkládá velmi podrobný a velmi nudný odborný výklad, v němž se bez detailní znalosti buněčného dýchání, meiózy, membránového potenciálu či ATP syntázi stěží laik zorientuje; a naopak studenti přírodních věd najdou zase lepší, tj. srozumitelnější výklad ve svých učebnicích

Lane ovšem na začátku nepřichází s ničím novým, spíš dobrušuje už dlouho objevený diamant (za devatero sopkami a devatero moři v hlubokém sopouchu se bakteriální endosymbiont v hostitelské archei stal mitochondrií), a v posledních kapitolách nabízí zatím experimentálně neověřené a nálezy nepotvrzené hypotézy (v hlubině oceánu jsme našli jeden !!! mikroorganismus s ribozomem v jádru)

6 29.01.2023

nerozklíčoval jsem logiku uspořádání souborného vydání z roku 1991: volil bych spíš chronologické řazení, protože povídky z šedesátých let se proti těm z osmdesátých výrazně liší, nejen atmosférou či námětem, ale i zřetelnou "nevypsaností" autorky

povídky La Strada, Pánská jízda či Tma jsou přímou reakcí na Kunderovy Směšné lásky, ty se mi líbily víc, nicméně v krátké próze mi Salivarová přijde čtivější než Škvorecký, i když oba shodně zapojují hodně autobiografických (a stále stejných) motivů a naivního protagonistu, který se cítí outsiderem

na Kunderu reaguje jistě i Salivarové povídka Pas de trois ze sedmdesátých let, stojí na pointě ponížení muže, který jako ženatý vede paralelně tři tajné poměry, přijde mi dost anekdotická, předvídatelná a schematická, to Kundera využil v Žertu průjem daleko lépe, tragikomicky

6 25.01.2023

představuju si to asi tak, že se jednou Byronův Manfred, Goethův Werther a Chateaubriandův René sešli po pádu Napoleonova císařství v Paříži a nakazili Musseta "nemocí století" - a chudák Octavianus pak roupama neví, nad čím fňukat dřív: nejdřív ubližuje svým přátelům, pak sám sobě, kvůli nevěrné milence ho vážně zraní soupeř v souboji cti, hledá útěchu v pitkách a děvkách, vyrovnává se se smrtí otce, nakonec svou žárlivostí trápí milenku, až ji přenechá jinému milenci; mno, ve dvaceti letech jsme asi nebyli o moc chytřejší a vyrovnanější

6 15.01.2023