los komentáře u knih

jen bych opisoval z hodnocení čtenářek níže (lenicetopolice a vila_z_lesa), tolik logických lapsů od první do poslední stránky - škoda mluvit, kdy už konečně všichni rádobyspisovatelé pochopí, že heuristika k napsání historického románu nestačí

6 13.05.2021

tvorba Petry Soukupové mi připomíná černou a bílou pentalogii Vladimíra Párala, nejen tématem problematiky intimních a rodinných vztahů, ale i promyšlenou, méně tradiční až experimentální formou díla; tento dvoudílný román se skládá z kratičkých kapitol, které by mohly každá figurovat jako samostatné črty, krátké výjevy ze života, obrazy špatně fungujících lidských vztahů: stejně jako Páral i Soukupová vlastně stále píše jedno a to samé = o beznaději vyprázdněných stereotypů, o nudě všednosti pouze vegetících osob, které nedokážou najít smysl své existence v ničem jiném než v uspokojování primitivních tužeb (zábava, sex, jídlo, odpočinek - vizte že žádná z postav nemá žádný takový přesah)

6 05.05.2021

příliš hysterických, zechtěných či rozmazlených ženských postav (oproti nevýrazným, plochým mužským postavám), depresivní mi vyprávění nepřišlo, prostě líčení běžného života, jen ten konec kapku literárnější; díky stále se zkracujícím kapitolám a rychlejšímu střihu obrazů jsem udržel čtenářskou pozornost, je to opravdu spíš "ženské" čtení

oceňuju vtipnou paralelu drůbežárny/masokombinátu se světem povrchních a hloupých ženských, drben, jejich předstíraného kamarádství

6 10.02.2021

Nezvalův překlad "víckrát ne" je daleko havranovitější než Vrchlického "nikdy víc" = stačí dvě slova, aby představila celou esenci dané básnické školy

autorka věrohodně zachytila obsedantně kompulzivní jednání doprovázející různé psychické poruchy

6 12.01.2021

každá věková hranice (sex, sňatek, drogy, řidičák atd.) je v dané kultuře nastavená univerzálně, uměle, nikdy nemůže přihlížet k individuu a obsáhnout výjimky z obou pólů; etická měřítka jsou vždycky diskutabilní: opravdu lze nějak určit/změřit, že jedinec je pro něco zralý? zneužívání dospělého není zrůdné? atd.
přes všechny nedostatky Tampy, které tu jsou zmíněny, vyzdvihuju její klad - evidentně svým tématem dovede vyvolat diskuzi o morálních měřítkách

6 31.12.2020

skvělé a neméně poutavé pokračování Mikailových dobrodružství, tentokrát v islámském světě; s každou další stránkou jsem si víc a víc přál, aby Giulia zemřela hodně ošklivou, zdlouhavou a nehygienickou smrtí

6 13.12.2020

laskavé a místy i smutné ohlédnutí po lidech a místech, co už dávno nejsou

6 13.11.2020

děda mi ji četl znovu a znovu a znovu...

6 12.11.2020

škoda těch nedokončených textů, Zábranovy pointy jsou fakt silné; a ten přebohatý jazyk v tolika rovinách a ta atmosféra (z té buzerantské pasáže v Psovodu Geržovi se mi dělalo zle)

6 11.10.2020

nejedná se o román, jak tvrdí anotace, spíše útržkovité postřehy a deníkové zápisky, o baletu a 90. letech se čtenář moc nedozví, jde spíše o zpověď náctileté ublížené dívky, literatura to není

6 20.06.2020

s radostí jsem se začetl, ale na scéně mám Cimrmany přece jen radši (před lety jsem vystál šílenou frontu na lístky a pak viděl hru s Weiglem v roli Husa, toho mám nejradši, dej mu Cimrman "české nebe")

6 10.04.2020

výborný pomocník, když vám během psaní diplomky dojdou na desáté stránce vhodná slovesa...

6 26.01.2020

jak říkala naše profesorka literatury (dej jí pámbu nebe): nepiš o nesmrtelnosti chrousta, když nic nevíš o chroustovi = autor je jistě věhlasný iuris utriusque doctor a zjevně dbal na poctivou heuristiku, pak bych z jeho pera uvítal detailní esej o středověkém právu; ale když nic nevím o psychologii středověkého člověka, jeho každodennosti a vůbec středověkém společenském kontextu, tak nebudu psát román z 14. století

6 15.01.2020

velká inspirace (překrad?) Orwellem, velmi poutavé téma, ale zoufale nudně napsané, příběh zachraňuje jen otevřený konec a originální a trefný "historický" dodatek z konference konané v daleké budoucnosti

6 21.12.2019

nic objevného, bez nápadu, všechny pointy jsou předvídatelné - takových povídek jsou tisíce

6 09.12.2019

ne, neoslovilo mě to; kromě mizerné korektury redaktorka ponechala i jazykové veletoče typu "jít si nechat vzít" a v příběhu zůstalo mnoho logických lapsů, zejména časových (čas vyprávění si na mnoha místech vysloveně odporuje), ale i v reáliích třeba hned na začátku = příběh je zasazen do 50. let, v roce 1957 si Irving v Anglii prohlíží oblíbené knihy svého dospívání - "Spalovače" a "Mundstocka" - ty ale vyšly u nás v roce 1967 a 1963; chápu, že autorka jmenuje skutečné knihy reálných autorů, které (kteří) jsou spojené/i s homosexualitou, a tím dovedně předznamenává hlavní téma svého románu, oceňuju i literární kvalitu prvotiny, ale na druhou stranu takových knih je tucty; nepochopil jsem motivaci pro jinojazyčné názvy jednotlivých kapitol (kromě toho, že autorka studuje hispanistiku)

6 02.12.2019

ten konec mě teda nas... - se mi vůbec nelíbil: teď si budou všechny ženský myslet, že vesmír se rozpíná proto, aby jim vyhladil celulitidu

6 26.11.2019

na rozdíl od většiny čtenářů zde jsem nadšen, nedokázal jsem se od vyprávění odtrhnout; sympaticky nesympatický hrdina - a tak lidský... jsem přesvědčen, že by se podobně jako on zachovala většina osob na jeho místě

6 06.09.2019

také vytáčím všechny známé i rodinu svým minimalismem, ale věřte mi, že je to opravdu osvobozující (a také se snadněji a rychle kdykoli přestěhujete)

6 12.06.2019