los komentáře u knih

no takový škvár už jsem dlouho nečetl: amatérské, škobrtavě školácké, nebetyčně naivní (jak kdyby bylo autorovi tak 15 let), nevěrohodná, až pohádková zápletka (máme tu hodnou paní kněžnu, která zve všechny komunisty a jejich děti na návštěvu; sice se tu objeví i bláznivá "Viktorka", ale jinak ta harmonie z těch dobrých lidí jen prýští), toporné, šablonovité, černo-bílé charaktery; psychologie a motivace (zejména ženských) postav naprosto zpackaná (takto se prostě nechová a takto nemyslí 8leté dítě), jeden logický lapsus vedle druhého (v poválečné bídě potravin na příděl dítě každý den odnáší několik porcí jídla a rodiče si vůbec ničeho nevšimnou?); práce s jazykem úplně mimo - neodpovídá paradigmatu poválečné doby, ale současnosti atd. atd.

skvělá, do detailu propracovaná parodie romantického žánru s velkým finále a dvojitou pointou (ohledně konferencí se principiálně vlastně vůbec nic nezměnilo)

5 10.04.2021

určitě sáhněte po vydání z roku 1998, je bilingvní (latinský text vlevo, český překlad vpravo na otevřené dvoustraně) a uvedené rozsáhlou erudovanou předmluvou Františka Šmahela, kterou doporučuju k prostudování

Piccolominiho kronika je tendenční (prokatolická), ale to ostatně každá jiná taky; čtenářsky je dnes zajímavá asi jen poslední kniha, v níž autor pojednává o událostech, které se staly za jeho života (už Palacký dokázal, že i v těch zkresluje skutečnost), a samozřejmě každého Čecha pobouří autorova nevybíravá hodnocení české povahy, zvyků a činů; z hlediska pramenného je kronika cenným, byť velmi nevěrohodným zdrojem, k němuž stále chybí moderní kritický aparát, škoda

překvapilo mne, kolik prostoru autor věnoval ženám - nejen jako sexuálním objektům a následně inkubátorům na výrobu budoucího mužského dědice, ale také jejich myšlenkám, činům a přímým promluvám, které nadto i hodnotí jako rozumné!

kronika končí slovy: Království se získávají zbraněmi, nikoli zákony!

5 14.02.2021

nebetyčná slátanina, to snad autorka dostala z nakladatelství befelem dodat "něco, aby to byla trilogie"

5 10.02.2021

shoduji se s recenzí čtenáře níže (n.ezn.amy), mimoto mám výhrady k českému překladu a také k dodaným (tendenčním) poznámkám pod čarou

v literárních pozůstalostech ve fondech pražského Národního muzea jsem našel několik podobných propagačních brožur s ilustracemi téhož autora, ovšem určených dospělým; lidská nenávist je věčná

5 16.01.2021

při listování slovníkem vždycky vzpomínám na Rejzkovy nezapomenutelné přednášky z praslovanštiny na FFUK

5 09.01.2021

(SPOILER) nazval bych to spíš beletrizovanými zápisky, s literaturou to opravdu nemá nic do činění; téma samozřejmě přitažlivé, ale upřímně, každý chce číst jen ty "případy ze života", okolní omáčka nikoho nezajímá - zde je podávána už zkyslá: nevěrohodně, vlezle, trapně, sluníčkově - vypravěčka stále dokola popisuje svou dokonalou profesionalitu (po třídenním zaškolení všechno vyřeší, neznámé ženy se jí okamžitě svěřují se svými problémy, s jinými je při jednom pochybení hned hotová), všichni jsou jinak milí, usměvaví, nic není problém, penězi se nešetří, stále znovu a znovu se čtenář dovídá, co kde úspěšná manažerka papá a jaký druh kávy popíjí, že si odskakuje na cigaretku; manžel úspěšný v práci, doma se bez řečí stará o dvě děti a svou úspěšnou manažerku podporuje a obdivuje, nežárlí! a večer jí chystá romantická překvapení... budiž, ale samotné prostředí erotiky je líčeno tak naivně, že by jeden hned soudil, že prodávat v sex-shopu je největší výhra v profesním životě (např. vypravěčka se při zaškolení chová, jako by nikdy neslyšela o existenci kondomu; nebo přehnaná reakce jejího manžela, který jako by nikdy neslyšel o SM praktikách apod., ale okamžitě vše bez výhrad přijímá a shovívavě chápe atd. atd.)

poutavý a napínavý příběh pro děti

5 19.12.2020

na prvotinu, navíc napsanou v 17 letech, velmi vyzrálé dílo - obsahově i jazykově, jestli bude autor takto pokračovat, těším se na nového mistra české literatury

téma mi je blízké; i naše parta raně náctiletých se celé léto válela za vsí v družstevní slámě, jen jsme tomu říkali "chodit na stoh", teď si říkám, jaké jsme měli štěstí, že se u nás stoh foukal, balíky se začaly vázat a skládat do hromad až po revoluci

5 18.12.2020

Kundera mne zase dostal - kdybych k četbě přistupoval bez znalosti autora, asi bych nehodnotil tak vysoko, ale chtě nechtě musím číst Slavnost v kontextu celého Kunderova díla (jak ostatně autor očekává a místy k tomu v textu i trochu trapně poukazuje), zprvu jsem byl ke Kunderově derniéře skeptický, ale v poslední části mne (zase) dostal, přiznávám, rozhovor syna s matkou na motorce je koncentrovaným posláním; tohle už Kundera ničím nepřekoná

VAROVÁNÍ: nečtěte doslov Sylvie Richterové před samotným dílem, pokud se nechcete připravit o primární čtenářský dojem a překvapení

5 17.12.2020

obsedantně kompulzivní jednání a schizofrenie hlavního hrdiny je zábavná a mistrně popsaná; jen se hanbím, že mi závěrečná pointa se jménem došla až po druhém čtení

taková příjemná populárněnaučná jednohubka na jedno odpoledne

5 13.10.2020

mně tohle ženské terapeuticky ufňukané psaní bez jakéhokoli přesahu nebo nadhledu nehoví

5 03.09.2020

Urban tedy dovede překvapit! nečekal jsem, že umí tak poutavě odvyprávět bildungsromán, skvělé čtení

5 02.09.2020

jako dizertace budiž, ale předkládat čtenářům takový chaos? autor zjevně nepodcenil heuristiku, ale pak splácal páté přes deváté (o čem vlastně chtěl psát?); případové studie mohou zaujmout v popularizujícím časopise, a to ještě zachraňují obrázky, ale úvodní studie trpí všemi hrůzami "odborného" psaní - zobecňování na úkor smyslu, informační a názorová prázdnota, neustálé opakování téhož, přeskakování v čase i místě (na začátku věty jsme v předválečné Praze, pak skok do Rakouska-Uherska, pak obecně svět v 18. století a na konci Amerika před krizí) a nulová kritika pramenů a zdrojů (když se v jednom odstavci objeví vedle sebe Foucault, Dagmar Mocná a Ignát Herrmann... škoda mluvit...)

stačí přečíst poslední 3 strany (závěr) a čtenář se dozví víc než z celé knihy

5 30.08.2020

to je vám zvláštní pocit uvidět v knize fotku rodného domu!

5 07.07.2020

beletrizované paměti od amatérských (ne)spisovatelů nemám rád, buď beletrii s historickými reáliemi, nebo paměti, v nichž se snese, že autor neumí vyprávět/psát

téma velmi zajímavé, ale vadily mi jednak řeči o bohu a církvi, jednak ich-forma a s tím spojená přehnaná vztažnost vypravěčky k sobě samé: nezajímají mne její pocity a subjektivní hodnocení, ale názory a profesní popisy z praxe - a těch se mi dostalo žalostně málo

5 29.06.2020

11. přikázání: Nezpůsobíš zbytečnou bolest!

5 25.05.2020

vyprávění plné úchvatných obrazů a originálních metafor, hrůzné popisované tak detailně a přirozeně, až je smrt krásná ve své nehygieničnosti

příběh překypující významy nabízí tolik interpretací

vypíchl bych kromě nápaditého názvu i závěrečný monolog "lékaře v redingotu"

5 10.04.2020

obávám se, že právě k takovému světu spějeme

škoda ten slabší konec

už během čtení jsem přestal na netu vyplňovat zákaznické dotazníky spokojenosti, sociální sítě nevyužívám, zamrzl jsem v analogové době a digitální budu cíleně brzdit

5 06.04.2020