los komentáře u knih

Susskind je teoretický fyzik, takže je třeba opravdu soustředěné čtení, jinak čtenář brzy ztratí argumentační linku a zamotá se do hypotéz "co by - kdyby", těžko jsem se orientoval, kdy autor popisuje naše současné poznání "reality" a kdy teoretizuje o stavech světů za jiných výchozích podmínek;
mám problém jednak s tím, že kniha byla napsaná před 20 lety, tudíž ještě před dokončením urychlovače částic LHC a objevem Higgsova bosonu/pole, což je ve výkladu opřeného o detailní rozbor elementárních částic trochu problém, no a mě prostě Susskind o strunové teorii nepřesvědčil, ať natahuje membrány anebo své "gumičky", jak chce, ani o antropickém principu, a když začne hejtovat experimentální fyziku a irelevantnost falzifikace hypotézy atd., nemá ve mně následovníka;
oceňuju ale překladatelův výkon a jeho pečlivost, i v terminologii

4 29.08.2024

v roce vydání (2014) jsem knihu četl perspektivou žánru - tradiční anglické detektivky, dnes (2024) mi jako pozoruhodnější interpretační klíč přijde téma - imigrace

4 21.07.2024

milovníci realistických líčení se zlobí, ale tohle vyprávění chce být nadsázkou s typizací: vždyť takových pohádek "o potrestané pýše" známe od starověku stovky, ne-li tisíce, v nejrůznějších variacích - a přesně na té přirozeně lidské pomstychtivé touze vidět ponížené snoby taky přece stojí celý byznys bulváru a reality show

dokonale čistý záchod je vtipná laťka, kterou si stále níže a níže v hierarchii majetku a společenského statusu klesající "dáma" nastavila, aby neztratila hodnotu sama před sebou, když už ji postupně ztrácí před všemi a ve všem

Donleavy ovšem zvolil překvapivou pointu, která posunuje vyprávění z humorného k etickému pólu: i když přijde onen "zázrak shora" a nečekaně, náhodou se z chudinky opět stane milionářka, "proměna" nastane jen vnější a uvnitř zůstává pusto a prázdno: charakter tu nikdy ani nebyl, takže se nejde vrátit na žádnou výchozí úroveň

pro ty, co se zlobí na korekturu: na záložce knížky je uvedeno, že se jedná o záměrný jazykový experiment = neznám sice originál, ale překlad pravděpodobně napodobuje nestandardní vazby v angličtině vypouštěním interpunkce v češtině, aby se tak dosáhlo například dojmu nepřetržité vnitřní řeči atd.

4 15.06.2024

jakoby dětská reflexe nevlídného světa dospělých, nápad dobrý, ale provedení takové odnikud nikam, některé nápadité postřehy a ironické hlášky možná zaujmou, ale jednak neodpovídají zvolenému dětskému mluvčímu, jednak nezakládají žádný příběh, jen se volně řadí za sebou a brzy nudí; má-li vulgarita v doprovodu kritiky katolické církve úspěch v Polsku, tak mě - ateistické české nekřtěňátko - ničím neoslovila

jo, a za mě i mimořádně hnusné ilustrace

4 07.06.2024

líbí se mi propojení textu s grafickým rozvržením (obrazový doprovod, indexy s poznámkami pod čarou, názvy pc souborů, variace) a vůbec moderní pojetí poezie každodennosti tematicky (netělesnost, přírodní vědy, digitální svět) i technicky (symbol pro formát, který nelze zobrazit, evokuje nedořečenost, fragment atd.)

4 02.06.2024

sedm povídek, každá jiná a jedna lepší než druhá, mám-li škatulkovat, tak jistě inspirace magickým realismem, méně děje a více nedořečení, na pointu si čtenář musí opravdu přijít sám, Crace mu to neulehčí

povídky nejsou propojené tématem, časoprostorem ani postavami, z náznaků, atmosféry a minima nápověd (odkazy na reálie: konkrétní světová města nebo dobové technologie) lze odvodit, že se odehrávají na jakémsi blíže nespecifikovaném "sedmém" kontinentu Země v 19. a 20. století, spojuje je střet města s venkovem, civilizace s divočinou, techniky s přírodou, inovace s tradicí, fakta s pověrou atp.

vyprávění je nabité významy a symboly a překračuje noetický horizont, nutno číst pozorně každé slovo a nespěchat, katarze jistá, doporučuju

4 05.03.2024

nenáročná, taková záchodová knížka víceméně náhodně vybraných zajímavostí a plná ilustračních obrázků, připomene spoustu informací, co člověk za život posbírá, ani neví jak

výtku mám k výběru "omylů", protože autoři, jejichž jména jsem v knize nenašel, nerozlišují mezi úmyslnými podvody (Beringerovy kameny), lidskou pověrčivostí a hloupostí (homeopatika, blesk neuhodí 2x do stejného místa), hoaxy (chemtrails), společenskou konvencí (Pluto označována za planetu v letech 1930-2006) a vědeckou hypotézou vzniklou v závislosti na možnostech poznání v určité době (teorie dutozemě, geocentrismus či Einsteinův stacionární vesmír)

4 05.03.2024

pro nejmenší ideální čtení nejen před spaním, Milerovy bezkonkurenční obrázky, ale pozor, kde pak všude po bytě najdete poschovávaná vajíčka!

komu přijde Máj obtížný, doporučuju zkusit alespoň pár Máchových próz, konkrétně Doslov ke Křivokladu, Večer na Bezdězu, Marinku, Pouť krkonošskou a Klášter sázavský, a k tomu Deník z cesty do Itálie, takové "best of Mácha"

4 05.02.2024

ukázkový příklad toho, jak je důležité, kdo se dívá a jak pozorované posuzuje, a to jak z perspektivy časoprostorové, tak kognitivní

během čtení jsem si pohrával s představou, že jsem vlastně dnes - jako druh Homo sapiens sapiens - na místě neandrtálce Loka, když se podobně snažím porozumět umělé inteligenci

"to ve své hlavě nevidím"

4 02.02.2024

jak nejsem povídkový, tak touto sbírkou "obrazů z budoucnosti" jsem okouzlen podobně jako Příběhy vašeho života od Teda Chianga; snad jen kromě povídky Liddy s fantaskním motivem (křídla tu ovšem chápu jako symbol dospívání) jsou ostatní zasazeny do více či méně vzdálené "reálné" budoucnosti bez "magických" propriet

kdo čeká akci, a jak se dnes říká, "epické" vyprávění, bude zklamán (jak čtu z komentářů níže), protože Kim Fu se dělí se čtenářem o dojem, emoci, niterný stav, který nastává po zážitku zachyceném příběhem, a k jeho navození či rozšifrování čtenář potřebuje obdobnou životní zkušenost = možná hledám v povídkách to, co do nich autorka sama nevložila, ale to není v beletrii podstatné, mě oslovily téměř všechny (Písečný muž, Panenka, Dvacet hodin)

povídky Kim Fu jsou mimořádně empatické sondy do nejhlubších duševních stavů a prožitků člověka, a kdybych měl hledat společného jmenovatele, použil byl slov jako "samota", "opuštění", "vydělení", "prázdnota", "nemožnost dorozumět se s druhými", "nepochopení", "neschopnost naslouchat blízkým" = ostatně tak typickými pro současnou společnost

4 29.01.2024

hluboce procítěný a citlivě vyprávěný příběh chlapeckého dospívání na pozadí kritiky vývoje norské poválečné periferie, Jacobsen umí nenásilně a nenápadně zapojit reálie (Gagarin, televize, změny ve školním či sociálním systému) a důmyslně pracovat s prolepsí

nejvíc mne oslovily postupy a obrazy, jimiž autor ukazuje na dětské vnímání, zakoušení a postupné rozklíčovávání světa dospělých, od naprostého míjení a neporozumění, přes střet s významy a "podvody", až po (ne)dobrovolné přijetí nové společenské role

bolesti doby i jedince umí Jacobsen (jako vždy) podat bez patosu a hrdinství, to se mi na jeho prózách líbí

nedořečenost některých linií myslím přidává příběhu na autentičnosti, neboť ani v životě se nedovíme, "jak to bylo doopravdy" a "jak to všechno dopadlo"

4 28.01.2024

druhý díl dystopického zrcadla naší blízké budoucnosti opět otevírá mnoho kontroverzních společenských a politických témat, tentokrát je kritika islamizace Evropy daleko otevřenější a varování před multikulti vedoucí k nové totalitě daleko sžíravější: evropská parlamentní demokracie se proměnila v demokracii ekologickou, tzn. princip konkurence byl nahrazen principem zodpovědnosti; státy Evropské unie prošly ve 20. letech 21. století (= čtenářova, naše přítomnost) válkou a poté vznikla tzv. Evropská rozmanitost, tj. multikulturní, multisexuální a multinormální svět = systém je moderní, ekologický, flexibilní a multinormativní

velmi zajímavá pasáž je věnována úvahám o trestním právu = zastaralá představa o vině a trestu, kdy chybí prevence (soud trestá skutek, který se už stal), je nahrazována procesem resociace chybujícího s ohledem na ochranu veřejnosti, což zní dobře, ale v praxi vede k absurditám = jedinec pociťuje bezpráví, a proto koná proti společnosti v domnění, že prosadí svůj nárok, např. oběť šikany se stává sama násilníkem, chudý krade..., soudem vyměřený trest ovšem chápe jako další bezpráví - co s tím? buď se změní jedinec/pachatel (převýchova? vyhovění nároku?), nebo se změní společnost/oběť (a jsme u těch absurdit, které vedou přes prevenci k centrální kontrole a odtud až k totalitě)

...a spoustu dalších chuťovek jako sociální přídavky na domácí zvířata nebo hodnota občana podle věku, pohlaví, vzdělání..., jazykově korektní vyjadřování (duševně jinak orientovaný = retardovaný), právo dítěte na normalizaci duševních schopností

DOPORUČUJU číst a myslet u toho

4 24.01.2024

jojo, jak píše čtenář rikke níže: zase jiný Jacobsen - jiný než v "ostrovní" tetralogii, jiný než ve Dřevařích - myslím, že ona stylová jinakost Sígrů pramení z hojného zapojení dialogů postav

zaujalo mne vyprávění zasazené do období německé okupace Norska, atmosféra chudinských čtvrtí s každodenním "provozem" zázemí mi připomněla střízlivý, úsporný ráz líčení McCourtova románu Andělin popel

v Sígrech Jacobsen osobitě poukazuje na převrácenost světa (nejen válečného a válčícího), v němž děti přebírají odpovědnost za své rodiče = nadčasová generační výpověď!!!

4 09.12.2023

mistrně zachycené mezilidské vztahy v prostředí podnikatelské elity předválečné Prahy - společným jmenovatelem jsou peníze a pomluvy

volné pokračování románu Odkaz a podobně jako v něm i v Zakladatelích je Součková výrazně autobiografická; prvotním záměrem však není sepisovat klasické paměti jako v čase pevně zakotvenou výpověď o "já", ale objektivizovanou er formou zachytit pomocí drobné, nicotné subjektivní vzpomínky obecnou charakteristiku doby, společnosti; jako by si vypravěčský hlas chtěl co nejvíc zachovat odstup od popisovaných dějů, jevů a obrazů, zůstat nad věcí, přestože je jimi zcela pohlcen a nenabízí srovnání, neboť žádný korektiv, vnitřní ani vnější, nemá a nezná

v kontextu celého díla a dochované korespondence se Součková hodně opakuje, znovu a znovu píše v podstatě to samé, překvapila mne svou extrémní sebestředností

4 26.11.2023

románovou tvorbu Součkové jsem dodnes neznal, dříve jsem četl jen její Mluvící pásmo (které mne moc nenadchlo), ale jako zralá prozaička mě ohromila, nejen uhrančivě výstižným, v nejmenším detailu věrným zachycením české společnosti na venkově i ve městě před první světovou válkou, ale i moderním způsobem vyprávění (často je v této souvislosti připomínán Proust nebo Joyce, mně se vybavil i Šrámek nebo Poláček): objektivizovaná forma stírá rozhraní na škále různě (ne)spolehlivých vypravěčů, komentátorů dění, personálních vypravěčů, i promluv postav a jejich vnitřních monologů, čímž dává subjektivnímu postřehu platnost nadosobní, trvalou, obecnou

prostě paráda, úplně zírám, jako bych četl z rodokmenu vlastní rodiny, hned jdu na druhý díl (Zakladatelé)

4 22.11.2023

prostě si nedokážu zvyknout na odborný výklad psaný ich formou = americký styl popularizace, hodně ukecaný, prokládaný osobními příhodami a subjektivními komentáři, ve snaze názornou a zábavnou analogií vysvětlit fyzikální jev, model nebo hypotézu často křečovité a nesrozumitelné; myslím, že úplný laik si z výkladu nic neodnese, než že vesmír za hodně moc dlouho zanikne a že Macková fandí teorii multiverza (paralelní vesmíry, teorie strun atp.)

překladatel se ale snažil a na několika místech se v poznámce pod čarou pokoušel vysvětlit vysvětlované, nicméně autorka si často protiřečí tak okatě, že se to ani v překladu ztratit nedá

nedoporučím, kniha nepřináší ani nové informace, ani inovativní metodu popularizace

4 17.11.2023

tuhle knížku moderních pohádek mám rád kvůli vodníkům a rybám a líbí se mi Nepraktovy ilustrace, ale s autorovým humorem i osobním projevem mám problém - jako prcek jsem se ho bál a pak už mi byl jen trapný

4 15.11.2023

téma gentrifikace je v české literatuře zatím ojedinělé, Rejžková se jej zhostila zaujatě a představuje ho v souladu se současnými názorovými trendy jako výrazně negativní jev, možná by trochu relativizace a nazírání problému komplexněji, v širších souvislostech neškodilo... tradiční zákoutí starých městských čtvrtí až ghett, kde polovinu roku tráví minority na chodníku, squoty, lidová tržiště, bazary, šňůry se zapraným prádlem natažené přes balkony, bláto, oprýskané omítky a všude ušmudlané děti a podvraťáci... má to své kouzlo, ale...

současně se hlavní aktérka příběhu snaží nalézt smysl života a vymanit se z přetrvávajících stereotypů o budování stabilního rodinného zázemí a prestižní kariéry... nezdá se mi, že by se jí to ale únikem do cizí země podařilo, soužití s obyvateli "přístavu" ji jistě naplňuje (snaha pomoci slabším), zároveň ale přináší i rozčarování z nejistoty (bydlení, bezpečnost, nespolehlivost a přelétavost milenců...)

románový příběh tak nějak vyšumí do prázdna, stejně jako postupně mizí původní obyvatelé, obchodníci, trhovci a kurvičky z přístavní čtvrti

4 13.11.2023

ve své době často inscenovaná komedie, založená především na situačním humoru (herci musí být spolu dobře sehraní, pohotově reagovat na akci a gesta kolegů a hodně se pohybovat po jevišti), žánrově spadající mezi "hry o napravení", zde tyranského otce početné rodiny

oba filmy (z roku 1934 s Hugo Haasem a z roku 1947 s Jaroslavem Marvanem) se předlohy drží docela věrně, jen ji rozšiřují pro potřebnou minutáž celovečerního filmu

i po sto letech od napsání hry se musím vždycky smát při prvním dějství, když Kohout komanduje děti a manželku, někoho mi to připomíná...

4 09.11.2023