los komentáře u knih

příběh se čte dobře, je vyprávěn důsledně chronologicky, neskáče se v čase, napětí je víceméně udrženo od začátku do konce, jednotlivé části se liší formálně, především se střídají vypravěči (omniscient, personální, méně věrohodný) a také styl/žánr (vzpomínky, rozhovor, rekapitulace, aluze do budoucnosti)

za umělecky i historicky překonaný v literatuře, filmu či dramatu, dnes opravdu neumětelský považuju postup, kdy autor nechává postavy nemotivovaně přeříkávat informace, které potřebuje čtenář/divák znát, aby pochopil děj = bohužel i Romanská ho často volí, a i té dořečenosti je někde nakumulováno příliš; na textu je hrozně poznat, že ho psala žena

osobně mi vadila ta hloupá duchařská vložka a apel na nezlomnost osudu (antická tragédie je už trochu pasé, ne?), pitomé pokusy o hluboká životní moudra, nešikovně zapracované reálie, nevěrohodné charaktery a motivace postav (zejména reakce mužů, nadto řezníků, na domnělého ducha, na nález kostry z roku 1866 - od té doby lidi prožili dvě světové války a viděli/nadělali tolik mrtvol..., takovou pověrčivost bych chápal u hloupých, nevzdělaných ženských)

dialektismy jsou zapojeny málo, ale vhodně; krátké kapitoly jako by korespondovaly s "krátkým jazykem" Ostraváků

4 05.01.2022

to je tak hloupé, trapné, primitivní a ubohé, že začínám chápat logiku cenzury

chtěl bych mít takovou slovní zásobu a k tomu dar obraznosti jako Kahuda - při čtení Veselé bídy jsem se cítil podobně, jako když jsem naživo poprvé uviděl Boschovo Peklo; celý text je megalomanským výčtem mistrně odpozorovaných a procítěných detailů každodenní reality průměrného českého člověka, katalogem morbidností a bizarností, nehygienickým popisem, který se díky abnormální synestezii, výstižnosti a kontextualizaci stává dějem; (nečekal jsem, že ještě někdy po Hugově líčení Paříže učtu víc jak 100 stran prostého popisu)

4 19.12.2021

Morový sloup jsme četli ve škole "povinně" brzy po vydání, tehdy jsem veršům vůbec nerozuměl, později bohužel až moc dobře

4 13.12.2021

velmi věrohodně vylíčené jednání a myšlení schizofrenika

...a popisy a scény z filozofické fakulty UK jsou autobiografické, např. autorka se kolegovi za tu "horší dvojku" (kterou skutečně sama z oné zkoušky dostala) pomstila a celé jeho jméno (tedy bez posledního písmena v příjmení) uvedla v jiné pasáži knihy (zainteresovaní najdou a pochopí)

4 05.10.2021

netušil jsem, že existuje třetí díl "Vaška", s velkým očekáváním jsem začal číst a hrozně jsem se zklamal, několikrát jsem knihu chtěl dokonce odložit, jak mi vyprávění přišlo hloupé a překombinované, Poledňáková vykradla sebe sama a je to násilné, nevěrohodné, příliš šablonovité a vystavěné na efekt filmových gagů; úplně se vytratilo dříve tak pozorně zachycené reálné chování a uvažování dítěte, Poledňáková je nahradila obecnou představou dospělého, jak by mohlo dítě jednat - a to je zásadní rozdíl, vycházet z jednoho konkrétního případu (chlapec hledající otce) a pokoušet se o sociální kritiku společnosti (moderní podoby manželství a změna společenských norem po revoluci, které mají dopad na rodinu a výchovu dětí - jako zanedbávání dítěte, Koudelky, anebo pravý opak - extrémní závislost dcery na otci, Elektřin komplex, který zde, v případě Anděly, není blíže vysvětlen; na rozdíl od Vaškovy příchylnosti k otci u Anděly chybí motivace)

k autorovi chovám obrovský respekt, takže mé hodnocení knihy je nekritické, ale domnívám se, že snad každého potěší jeho sloupky plné aktuálních perliček z prostředí vědy a výzkumu, inteligentního humoru i moudrého apelu

4 07.08.2021

děkuju čtenáři Elevant (níže) za poznámku o tetičce Lison, už dlouho si lámu hlavu, k čemu tam ta postava může být (čekal jsem nějakou retardaci v poslední třetině vyprávění, kde by hrála důležitou úlohu, nebo měla nějaké poslání, třeba jen symbolické, nebo jako apel ke čtenáři...), protože Maupassant nemá postavy a motivy "jen tak pro ozdobu"

příběh jsem zpočátku vnímal jako parodii sentimentální literatury (dobové červené knihovny), později kritiku společnosti a její hierarchie, nakonec jako zproblematizování tradičního modelu rodiny a ověřování morálních hodnot, v každém případě jsem si po delší době zase spravil chuť kvalitní četbou a román doporučuju všemi deseti

4 05.08.2021

typicky mcewanovská aluze na Joyceova Odyssea, do puntíku, teda vlastně na vteřinu

4 02.08.2021

jednoduchý, shrnující výklad, určený spíše začátečníkům, v pěti okruzích (buňka, gen, evoluce přírodním výběrem, biochemické procesy a informace) přibližuje, co lze považovat za živou entitu

4 25.07.2021

atraktivní a momentálně velmi aktuální téma (i na naší domácí scéně), ale amatérsky napsané (znovu a znovu: psaní nerovná se literatura a ne každý, kdo píše, je hned spisovatel - analogicky: jsem elektrikář, když nahodím vypadlé pojistky?) a mizerně přeložené + autorčino prohlášení v předmluvě mě o to víc utvrzuje v přesvědčení, že kniha je produktem terapeutického psaní, a patrně proto nejen jejím prvním, ale zároveň i posledním "dílem" - porovnávat Vanessu s Lolitou je urážkou Nabokova

4 02.07.2021

před 25 lety jsem Medúzu znechuceně odložil po pár stránkách a přešel na Odměnu, letos mě kvůli pandemii zavřené knihovny a vybrané knihobudky donutily hrábnout hluboko do rodinné knihovny a vyplavala zase Medúza, no, zpočátku jsem se ošíval, ale nechtěl jsem ji zahodit podruhé, až jsem si zvykl a četl docela se zaujetím jako vývojový / výchovný román o hloupé a povrchní kurvičce z maloměsta, ale ten závěr mě tak nakrknul... prostě tomu nerozumím, co chtěla autorka vyjádřit, proč vyprávění takhle nelogicky utnula, tolik nedokončených dějových linií, nedotažený symbol medúzy... nechápu, závěr prostě zkazil vše

4 09.06.2021

velmi čtivý příběh o sběratelské obsesi, jíž postižený obětuje doslova vše, co jeho okolí považuje za smysl a cíl života

4 24.05.2021

Medvídek Pú mne v dětství minul podobně jako Alenka v říši divů atd. (tehdy nebyla na pořadu dne tvorba autorů ze západní strany zeměkoule) a dnes už tomu nerozumím

4 05.05.2021

nečekaně čtivé, překvapivý závěr (pozoruhodné, jak každá generace hájí svou revoluci)

4 15.04.2021

bilingvilní diplomatická edice, která se snaží přiblížit autentičnosti rukopisu sazbou psacím písmem (což může někomu působit obtíže v plynulosti četby), takové a podobné ego-dokumenty mají nejen své osobité kouzlo, ale lze z nich skutečně načerpat mnoho pozoruhodných reálií a dobových souvislostí

4 13.03.2021

promyšleně sestavená antologie SF, ale především oceňuju komentáře a vysvětlivky k českému vydání, které mi přinesly více informací a celkově jasnější přehled než medailony autorek doplněné editorem za jednotlivé povídky;

jak si jinak nevšímám grafického doprovodu textu a vizuální podoby knihy vůbec, tak v tomto případě přiznávám, že mě "temné" ladění svazku a tematické ilustrace opravdu potěšily, doporučuju

4 05.02.2021

kniha by se rovněž mohla nazývat Anti-Peroutka, četl jsem ji jako historický pramen v návaznosti na Gideův esej; čekal jsem konkrétní a fakty (byť třeba zkreslenými) podloženou polemiku, ale Neumann se jí chtě nechtě vyhýbá a teoretizuje v dobově příznačné ideologické množině dehonestovaných pojmů jako trockismus, měšťáctví, intelektuál, individualismus, demokracie, svoboda atd.

4 24.01.2021

velmi čtivý a laikovi přizpůsobený výklad o významných objevech v dějinách biologie a biochemie od starověku po nejbližší současnost a o soupeření a ověřování hypotéz, jak vznikl život na Zemi

někdy se autoři až moc soustřeďují na kuriózní příběhy ze života vědců a upřednostňují především angloamerické a francouzské dějiny

určitě vyzkouším "recept na myš"

4 10.01.2021

příběh mě úplně pohltil, autor detailně a působivě zachycuje vnitřní svět postav a jeho postupnou proměnu; věčná škoda, že tento Weilův román je tak málo známý

4 04.01.2021